Splinter Cell: Double Agent

Podaří se vám vydat úspěšnou hru. Prak přirozeně máte radost a užíváte si svého úspěchu. No a pak dostanete ten znamenitý nápad, že vyrobíte její pokračování. Výtečně, opět úspěch! Jste dobří a nestydíte se tedy hrdě vydat do tvorby dalších dílů vašeho dítěte. Jenže s přibývajícími vráskami je vám stále jasnější, že budete muset předvést něco nového, neotřelého a vyhnout se prvkům, kterými jste již jednou ohromovali. A to je vskutku nelehký úkol. V sérii Splinter Cell by byla hloupostí měnit její zažitou hratelnost jako takovou. Každý si na ni zvykl a tak trochu ji tedy od dalšího dílu očekává. Zároveň byste ale jistě byli schopni vyjmenovat několik prvků, které ze hry notoricky znáte a považujete je již za jakési klišé. Jednou z nich by zajisté byli více funkční brýle, kterými je možné vidět i v infra modu či v režimu nočním. Nu a právě proto zde nebudou.

Pokud ve vás hrklo a zmateně klikáte myší jinam, snažíc se utéct od této prapodivné hry, můžu jen doufat, že vás zpět přitáhne zmínka o tom, že tyto věci nebyly ze hry zcela vymazány. Kdepak, to by lidé moc protestovali. V zásadě jde tedy o to, že je nebudete mít stále při ruce, ale zrovna tak je můžete najít na jakémkoliv místě a nějakou dobu používat. Další věcí, na kterou se v novém pokračování autoři zaměřili, je kooperativní styl hry. Zatímco v dílu Chaos Theory tento prvek nebyl vyšlechtěn ke své dokonalosti, zde autoři doufají, že se jim to již povedlo. Nápad mít svého parťáka není vůbec špatný a to ať jde o toho z masa a kostí, který sedí u jiného PC, nebo toho jenž vám bude přidělen uměle. Pokud se tak stane, je jasné, že hrajete sami a jste stejným Samem Fisherem jako v předchozích dobrodružstvích.

Vaším novým úkolem nebude nic snadnějšího nežli infiltrovat se do teroristické skupiny. Celá akce je naplánována tak, že vy jste odsouzen za fiktivní vyloupení banky a čirou náhodou do stejně věznice, ve které platí za své hříchy jeden z teroristů. V lochu se strhne vzpoura a vy stojíte před částí svého úkolu a tou je pomoc v útěku právě zmiňovanému teroristovi. On sám se vám bude po cestě také hodit, neboť je skrze něj provádět úkony jako je otevírání dveří nebo šplh přes překážky. On vás potřebuje k tomu, aby prošel skrze bachaře a celkově zůstal naživu. Pokud by vám vrtalo hlavou, jestli váš souputník bude opravdu tak chytrý, jak se to zatím prezentuje, tak jako přiklad by mohla posloužit situace, která v minulosti moc doladěná nebyla. Když jste s někým šli a potkali jste hlídku, bylo celkem nudné vyzvedávat si ho za rohem, když jste ji sami vpředu zneškodnili. Tyto situace jsou zde řešeny automaticky a on se k vám pak prostě přidá.

Jinou věcičkou, která stojí za zmínku je jistá otevřenost příběhu. Jestli si vpomenete, tak v dílu Pandora Tomorrow jste vždycky dostali nějaký příkaz a ten jste prostě splnili. Zabij informátora, bum a bylo. Žádné vysvětlení proč a jak vám to pomůže. V Double Agentovi to bude jinak. Například při útěku potkáte stráž. Stojí vedle vás člověk, do jehož přízně se chcete vetřít a následně mu pak rozložit organizaci zevnitř. Zabití, ať už tiché nebo brutálnější by k tomu jistě dopomohlo. Nuže, jak říkám, je to jen na vás, můžete zvolit tuto variantu nebo si vymyslet jiný způsob jak zaujmout teroristu. Během čtení vám již asi došlo, z čeho tedy pramení název hry. Díky takto pojaté zápletce jste nyní trochu nadneseně sluhou dvou pánů. Jedním z nich jsou samozřejmě kazisvěti a tou druhou pak vaši kámoši z NSA. Podle toho také budou vypadat jednotlivé náplně misí a bude jen na vás, jak budete šikovní. Balancovat na takto tenkém ostří totiž vyžaduje aspoň trošku šikovnosti., což jistě chápete.

Autory celkem dost překvapilo, že ve hraní multiplayeru hráči v drtivé většině preferovali spy vs spy, namísto spy vs mercenary. Díky tomuto jevu se k vám v tomto dílu dostane jen oblíbenější spy vs spy. Půjde o dva teamy proti sobě, kdy se každý může skládat až ze tří jeho členů. Tento malinkatý počet hráčů vás možná překvapuje, ale je zde hlavně z toho důvodu, aby se hra nestala obyčejným deathmatchem, ale zůstala hrou na agenty :). V podstatě třetí nabídkou vedle singlu a multiplayeru je kooperace. Odděluji ji z toho důvodu, že kampaň pro ni bude zcela odlišná, než-li jinde. Co si budeme povídat, koho by bavilo hrát to samé dokola s vaším online kamarádem, když už to budete oba znát. Jak jsme zmiňoval, hlavním lákadlem bude tlak na vaše rozhodnutí, které ovlivní další spád událostí. Jak byste třeba řešili situaci, kdy můžete zabít jediného člověka a věděli byste, že to zachrání tři tisíce lidí? Že znáte jasnou odpověď? Hm, nemyslím si, stačí si představit, že ten člověk by byla třebas vaše holka. To už se rozhoduje hůře, co? (Tímto je zde myšlena ekoteroristka Enrica, do které se Sam zakouká.)

Až se dostanete ven z basy, budete postaveni před další těžké rozhodnutí. Uprostřed teroristů, a že patří k těm výše postaveným, budete donuceni zastřelit nevinného člověka. Opět bude na vás, jestli to uděláte, nebo ne. Autoři si zde opravdu hodně hrají s tím, pro co se rozhodnete. Krom jiného zde bude i výukový level, který se odehraje na Islandu. Budete zde muset najít a zneškodnit odpalovací rampu na rakety, která má na svědomí několik dopravních letadel. Takto hozeni do neznámého prostředí pak potkáte parťáka jménem Doe. Ten vám bude pomáhat a učit se od vás, jak efektivně zabíjet. Jiným prostředím pak bude Kinshasa v Africe, kde zrovna zuří občanská válka. Nebudete to tedy již jen o plížení temnými zákoutími, ale o slunečných mapách, které jsou tak světlé, že si jako Sam raději vezmete sluneční brýle, tričko a kapsáče. Hra nabídne minimálně tři zakončení, před nimiž se potkáte s pěti hlavními teroristickými hlavami. Všechny tyto velké změny jsou vymyšleny na základě hráčských reakcí. Dříve to bylo celkem jednoduché a šlo v podstatě jen o to, se někde schovat a počkat si. Nyní se dostáváte ven, do mnoha jiných prostředí a je nutné přemýšlet i trochu jinak.

Čeká na vás zde klasický barevný ukazatel, který vám signalizuje jak jste na tom s vaším krytím. Zelená značí, že jste dobře skrytí, oranžová že můžete být objeveni a hledají vás, červená pak, že dojde ke střetu. To se hodí například ve sněhové bouři. Předtím jste neměli potuchy, jestli vás vidí nebo ne. Příběh je také laděn na dvě strany proto, aby se hra nezvrhla v prostou střílečku, ale zůstala především hrou na utajení. Pokud vás totiž někdo uvidí, jak někde střílíte hlava nehlava, bude to pro vás znamenat antipatie té či oné strany, pro kterou se snažíte hrát. Ve vnějším prostředí, kde zuří válka, samozřejmě nebudete mít problém se schováváním těl. Čekají na vás nové série výbavičky a zbraní, než-li na jaké jste si již mohli zvyknout. Zbraněmi budou spíše primitivnější kousky, které sice nejsou nejmenší, ale zato ohromně ničivé. Z věcí by se pak jako příklad mohl použít Wave Vision, věc, díky které uvidíte elektromagnetické a zvukové vlny. Ovládání hry zůstane oproti Chaos Theory nezměněno.

Autoři vsadili na divokou kartu a vnesli do hry spoustu změn. Jak to bude vypadat v reálu se můžete přesvědčit již v srpnu tohoto roku. A stejně tak, jak se nám nelíbí vykrádání jedněch her druhými, tak možná by nebylo úplně špatné, kdyby autoři jiných titulů okoukali ono dvojí zadání pro vaše mise, kdy se snažíte zalíbit oběma stranám.