Úterý

Když jsem to dnes psal, tak to bylo trošku delší, proto jsem to napsal stručněji aby to nebylo tak dlouhé. Přiznejme si, že nikomu se nechtějí číst dlouhé a obsáhlé články :)) Tentokrát nevím jestli se vám to bude líbit, ale není jednoduchý napsat zážitky ze dvou téměř totožných dnů :)

      Z mého pohledu nejrizikovější a nejtěžší den v našem třídním rozvrhu. Úterý je vlastně takový podivný den. Až tady tak nějak začíná pracovní týden, jelikož pondělí bylo takové ospalé a utahané. Tento den si vlastně uvědomíme, že do konce týdne je strašně daleko.

      Mé úterý tedy začalo v 6:55 místního času, kdy mi u ucha začal nepříjemným zvukem zvonit budík. Tentokrát jsem si připadal vyspaný a připravený na nadcházející školní dopoledne. Vše začalo tradiční ranní hygienou a menší snídaní. Poté byl čas odejít z domova a namířit si to do milované školy. Poučen z předchozího dne jsem vyšel trošku dřív, abych stihnul tramvaj. Ovšem znova jsem se musel trošku proběhnout, protože jsem opět nestíhal. Už mi to připadalo, že snad ty tramvaje jezdí čím dál dříve. Když jsem nastoupil a rozhlédl se, nezahlédnul jsem nikoho známého, tak mi celou cestu dělala společnost má mp3. Také jsem si v poklidu přečetl pár řádků z novin, které si pročítal starší sedící pán. Překvapení mě potkalo ihned při vystoupení z tohoto dopravního prostředku. Na chodníku bylo trochu ledu, tak jsem se nedobrovolně sklouznul. Naštěstí bez újmy na zdraví.

      Po krátké cestě jsem se dostal do školy v 7:58, o minutu dřív než včera. Blížil jsem se do třídy a během chvilky začala první hodina mechaniky. Učitel vkročil do třídy se slovy, že dnes nehodlá v žádném případě nic dělat, když už jsou za pár dní ty svátky. Samozřejmě jsme se nebránili a měli jsme čas si aspoň trochu pokecat. Uteklo to celkem rychle a záhy tady byla hodina číslo dvě. Z stk jsem dnes očekával písemku, protože jsme ji včera nakonec nepsali. Na písemku měl ale opačný názor náš učitel a znovu se tedy nic nedělo. Nevím jak je to možný, ale když už se něco naučím, tak se snad nedočkám toho, abych ty krátkodobé znalosti využil při písemné práci. Jinak tato hodina probíhala tak, že ten tajemný muž sedící za katedrou diktoval nějaké potřebné věci, které jsme si měli zapisovat. Jenže pište si něco, když učitel si něco brouká pod nosem pro sebe. Po několika výzvách, ať tam dá trochu volume, znova po chvilce ztišil hlas. Nakonec to dopadlo tak, že zápis měli jen ti lidé, kteří se posadili do prvních lavic. Konec hodiny, krátká přestávka a zase se jde na věc. Další hodina byla čeština. Začala jako obvykle tím, že učitelka vyslovila její oblíbené - „číslo hodiny, datum, okraj". Nevím, jestli si myslí, že je to vtipné, ale mě už to po dvou a půl letech připadá celkem ohrané, mohla by vymyslet něco zajímavějšího. S sebou přinesla i opravené písemky z minulé hodiny, každého si volala k sobě a konzultovala s ním jeho práci. Když přišlo na mě a ona mi vysvětlila, co se jí nelíbí, tak se mě zeptala, co bych si dal za známku. Když jsem jí řekl, že je mi to jedno, tak asi pochopila, že mi na této škole jde jen o to, abych prošel do dalšího ročníku. Písemku tedy se zaraženým výrazem oznámkovala a poslala mě zpátky do lavice. Potom jsme si četli nějaké básně a měli jsme je srovnávat nebo co. Do konce hodiny se už nic zvláštního nestalo a po velké přestávce a menším občerstvení se blížila matematika. Tento velice "oblíbený předmět" si u nás získal mnoho odpůrců, ale co se dá dělat, nemůžeme přece být úplně tupí. O této hodině snad není třeba se moc rozepisovat, protože proběhla v klidu. Až nakonec jsme byli nemile překvapeni velkým množstvím příkladů, které si máme udělat přes prázdniny. Další hodina - ekonomika. Učitel na tento předmět má někdy velmi vyvinutou slovní zásobu. Neustále používá německá slovíčka, například místo pan Novák použije herr Novák a myslí si, jaký není vtipný. Po dalších jeho vtipných proslovech, kterým se směje jenom on, toho tedy zanechal a začal se věnovat výuce. Pár minut jsem jeho diktování stíhal a dokonce jsem mu i rozuměl, ale potom trochu zrychlil. Ruka mě celkem bolela, tak jsem si nechal psaní těchto věcí na přestávku, když jsem si vypůjčil sešit mého souseda. Pak nadešel čas na předposlední hodinu - pozemko. Mé domnění bylo zase vedle a po neuskutečněné pondělní písemce jsem si právem myslel, že si ji napíšeme dnes, ale spletl jsem se. Neuvěřitelné, když něco umíte, tak si musíte pěkně dlouho počkat než to hodíte na papír a odevzdáte. Zbytek hodiny jsem věnoval poslechu hudby a připravoval se na angličtinu. Tady už jsme přece jen psali písemku a za pomoci menšího taháku jsem ji napsal dobře a mohl jsem se radovat z konečné známky na pololetní vysvědčení. Ano, je to brzy, ale naše vyučující odchází na mateřskou, a tak uzavřela známky už teď.