Olympiáda a lidská práva

__

Olympiáda v Číně? Je to snad ironie, že země s takovým režimem a politickým chováním nejen k Tibetu byla vybrána jako hostitelka olympijských her, jejichž myšlenkou je hlavně rovnoprávnost bez rasové, politické a náboženské diskriminace? Nebo je to naopak snaha otevřít tento stát, ještě zcela nevyrovnaný sám se sebou, světu a rozvinout zde mírovou ideu her? Těžko říci a právě proto se tolik různí názory mnoha zemí. Některé se chtějí hrdě vydat do boje o olympijské zlato a jiné přemýšlí nad bojkotem, se kterým máme z minulosti už tak špatné zkušenosti, neboť nikdy k ničemu nepomohl, snad jen k ochlazení vztahů mezi státy.

Názory, které dnes padají ve světě by jistě nepotěšily ani pana Pierra de Coubertina, samotného zakladatele  novodobých her. Příliš zbytečného povyku pro něco, co už celá dlouhá léta sdružuje národy a svým konáním podporuje zdravého sportovního ducha. Tedy to byl původní záměr, ale postupem času se zdá, že se olympijské hry stávají spíš předmětem střetů a dohadů jako ty letošní v Pekingu.

Nelze však ani opomíjet, že existuje silný tlak veřejnosti, která si v mnohých zemích přeje, aby svůj nesouhlas s politikou Číny vůči Tibetu dávali najevo i sportovci, kteří o to v některých případech bohužel stojí a alespoň náznakem chtějí dát najevo svůj nesouhlas. Nemůžeme ale očekávat, že by jednotlivé státy zakázaly svým sportovcům účast na olympiádě, to už by byl návrat do totality.

Otázkou však zůstává, proč až teď vyvrcholily všechny ty spory, které Čínu pálí do zad už delší dobu? Vždyť pořadí zemí pořádajících olympijské hry se neurčuje ze dne na den. Nebo snad proto, že se termín her přiblížil a všechny oči států hledí směrem k Číně, se stupňují vlny občanských nepokojů v Tibetu, aby tak upoutaly větší pozornost ke svému problému?

Proč chce Olympijský výbor vědomě posílat sportovce, kteří mnoho let tvrdě dřeli do takovýchto podmínek se také asi nedozvíme. A zřejmě ani to, jak mají účastníci podat maximální výkony, když jim za zády budou skandovat rozzuření Tibeťané a že každý, byť jen domnělý náznak protestu může znamenat vyloučení z her.
Jisté ovšem je, že jak Olympijský výbor, tak stavební firmy, pro které výstavba jistě velkolepých sportovních hal znamenala boom, si „namastili" kapsy. Takže alespoň někdo z toho něco má.

Nelze však popírat, že by se nikdo na průvod s pochodní netěšil, drtivá většina čínského obyvatelstva (samozřejmě ta, která alespoň vlastní televizi) celý akt vítá. Takže je celkem možné, že malý počet „destruktivních živlů" ostrouhá a pokud se hostující státy uvolí přijmout svůj post na olympijských hrách, tak do Pekingu dorazí.
Po skončení her se všichni zas rozprchnou do svých domovin obtěžkáni medailemi a „drobné" incidenty mezi čínským obyvatelstvem a tibetskou menšinou se stáhnou do pozadí, neboť budou překryty dalšími aktuálními problémy, které se dnes a denně objevují na scéně. Svět bude opět krásný...