# Lady Be Good # - Ztracený Bombardér
Neobjasněné záhady druhé světové války : Lady Be Good-Ztracený Bombardér
Čtyři sta čtyřicet mil na jih od Benghází , v samotném srdci jednotvárné pustiny tvořící Libyjskou poušt , leží zničený vrak válečného bombardéru. Je to Consolidated B-24 Liberator. Nese číslo 64 a sluncem vybledlý nápis´´Lady Be Good´´
Jednoho dubnového dne roku 1943 se vznesl z letiště v Solúku , ležícím na pobřežním pásmu na jih od Benghází , aby provedl útok na nepřátelské cíle v Itali. Šestnáct let o něm nikdo neslyšel!
Pak , na konci léta 1959 , dorazila na velitelství americ. letectva zpráva , že expedice hledající nová místa na těžení ropy zahlédla vrak velkého letounu , který prý pochází z druhé světové války. Ihned vyrazila expedice ověřit tuto at pravdivou , či falešnou informaci. Tým , který vyrazil zkoumat vrak letounu v úžasu doufal , že objeví pozůstatky členů posádky , kteří se ztratili.
Když dorazili příslušnící pátracího týmu okamžitě identifikovali vrak jako B-24 Liberator
B-24 Liberator
Při náhledu do trupu vraku se jim naskytl neskutečný pohled. Na kovových coučastech panelové desky nebyla ani jediná zmínka po korozi! Pouštní podbnebí vše dokonale zakonzervovalo.Pneumatika na pravé straně vraku byla stále nafouknutá.Radiový přijímač stále fungoval ač byl minimálně 16 let v poušti bez jaké koliv údržby! Káva , kterou nalezly v termosce byla stále i po tolika letech poživatelná.
S oddechem nenalezli žádná těla , ale za to zjistili příčinu havárie letounu. Palivo , palivo bylo téměř vyčerpáno. A při důkladnějším zkoumáním zjistili , že při letu fungoval pouze jeden ze čtyř motorů. Osádka zřejmě opustila neovladatelný stroj seskokem z padáku. Usoudili tak , protože byl nastaven autopilot , aby bylo možné uskutečnit bezpečný seskok.
Právě posádka svůj přidělený letoun , nebo spíše osádka přidělená letounu, ho nazvala Lady Be Good
Toto jméno oni sami namalovali na špičku svého nového domova.
Pátrači zjistili , že osádka letounu již neschopného letu se vydala bohužel špatným směrem. Jiná pátrací expedice narazila v pouštní proláknině na 3 letecké boty s uspořádáním do šipky , která udávala směr pochodu. Dále na ostatní součásti vojenského vybavení , které se v poslední naději snaží ukázat směr pátrací skupině. Zřejmě je kupředu hnala víra za záchranou. Poslední ukazatel byl nábojoví pás ráže 45. Snažili se udat svou polohu ? Nebo naposled vydechli a ukončili své trápení v neůnosném horku bez vody , jídla a písek je pohřbil ? To už se asi nikdo nikdy nedoví!
Konec posádky nebyl nikdy zjištěn.
