Poznejte "Sluníčko" soutěže StarDance, Ivu Langerovou

Zajímá Vás jak se člověk dostane do soutěže StarDance? Co všechno tomu předchází a jak probíhají přípravy na den D? Pak právě pro Vás jsme vyzpovídali Ivču Langerovou, která je sluníčkem této soutěže. Prozradila nám jak to všechno začalo a naťukla na co se můžeme těšit...

Jak ses dostala do Star Dance?? Čí to byl nápad a jak to probíhalo?
Pořad České televize Stardance se mi líbil už minulý rok. To jsem ale byla v posledním ročníku studia na Pedagogické fakultě Karlovy univerzity. Nejdříve jsem chtěla dokončit školu. Kvůli probíhajícímu studiu jsem odmítla i nabídku dělat trenérku v konkurenčním pořadu Bailando. Tato nabídka přišla ve chvíli, kdy vrcholily učební přípravy na závěrečné státnice. Řekla jsem si, že jestli má něco takového přijít, určitě to přijde. Úspěšně jsem složila státnice z angličtiny, pedagogiky, z českého jazyka a literatury a dokonce i z matematiky - to je můj „velmi oblíbený" předmět. Ještě během toho největšího učení mě oslovil prezident Českého svazu tanečního sportu, o.s., že se chystá druhá řada Stardance. Za dva dny mne čekala poslední státnice, z českého jazyka a literatury a já jsem šla na casting před porotu, která vybírala tanečníky do Stardance. Za doprovodu mého tanečního partnera Jindry Činčury jsem se vůbec nebála, zatančili jsme, popovídali si s porotou a zanedlouho mi volali, že mě vybrali.

Co Tě napadlo, když jsi zjistila, že Tvým partnerem bude Aleš?
Jako Valenta? No...šla jsem na internet, trochu jsem hledala a pak jsem zjistila, že to je docela úspěšný sportovec...Ne, vtipkuji. Samozřejmě jsem věděla, že je olympijským vítězem. Jen v přesném počtu salt a vrutů jsem se trochu ztrácela. Přála jsem si sportovce a hlavně vtipného a pohodového kluka..Kluka říkám záměrně, on je Aleš takové velké dítě. Je s ním legrace. Pořád se chichotám, když zrovna nic neříká, stačí to, jak se tváří nebo co dělá. Až si jednou posteskl, že se směji jemu, to jsem ale s přesvědčivým chi chi chi zásadně popřela.

Jak zvládá tréninkovou zátěž tanečníka?
On jak zvládá tréninkovou zátěž?! On ji dokonce plánuje! Otevře diář, podívá se na počet dní a řekne: „Čtyři hodiny, ne, to je málo. Dáme šest." Teď jsme trénovali pětkrát týdně zhruba po pěti hodinách, někdy i dvoufázově a to jsme spolu trávili i sedm, osm hodin denně.

Jdou mu otočky stejně dobře jako vruty a salta?
Otočky mu jdou tak nějak. Vruty nevím, ty jsem nikdy naživo neviděla a co se salta týče, možná se máte na co těšit.

A co Ty? Jak si tréninky užíváš? Máš dost trpělivosti?
Myslím, že trpělivosti mám hodně. Aleš se ale snaží, a i když mu něco nejde, neztrácí nadhled a dobrou náladu. Naopak ho to povzbudí k překonávání překážek. To se mi na něm líbí. Mám ráda pracovitost. I my s Jindrou, když jsme na tréninku, minimum proodpočíváme, a maximum věnujeme práci na našem zlepšení. Asi je samozřejmostí, že z tréninků, jak zkoušíme různé zvedačky apodobně, mám já i Aleš po těle modřiny, bolí nás svaly snad po celém těle, ale co se nám ještě nestalo, že bychom se o sebe nějak hodně „rozbili". To jsem si říkala do minulého týdne, kdy se už blížil konec tréninku, na poslední hodinku jsme dokonce svou přítomností na parketu obtěžovali pana Schmitzera se Simonkou, protože jen pro nás už sál volný nebyl. Jeli jsme jive s takovým elánem, až se stalo něco, co jsme v plánu určitě neměli. Na konci naší sestavy se já rozkročím, aby mezi mýma nohama následně projel rozběhnutý Aleš. Roztočila jsem se, postavila se, už jsem za sebou slyšela rychlý klapot Valentových podpatků a hop. Aleš chtěl projet, ale jaksi se nevešel, já poprvé zavrávorala. Rychlost, kterou ale během nabral byla veliká a tak tělo mýma nohama pouze přibržděné stále pokračovalo nezadržitelně vpřed. Alešova ruka se nekompromisně chytila mého kotníku u nohy, asi v prvoplánové snaze mi pomoci od pádu na zem. To jsem zavrávorala podruhé a hlavou mi proběhla myšlenka, že to snad i ustojím. Vtom ale pokračující Alešova váha dala vědět jeho ruce třímající můj kotník, že pohyb vpřed není zdaleka ukončen. Moje nožka a s ní i celé tělo vyletělo vzhůru a já dosedla právě ve chvíli, kdy se pode mnou objevila Alešova hlava. Nicméně sedět jsem nezůstala, energie v nás obou mně ještě odrazila a my se váleli na zemi více smíchy než studem. Takže jak a jestli si tréninky užívám, si můžete odpovědět sami.

Pokud budete fandit s námi, zapněte si 3.11. ve 20:00hod ČT1, a pokud se chcete naučit tančit pod vedením této úžasné tanečnice, navštivte stránky Centra Tance. Pak už Vám nebude nic stát v cestě...