Měl Mojžíš na hlavě rohy?

Mojžíš, jeden z nejznámějších biblických patriarchů, měl prý na hlavě rohy. Tvrdí to alespoň některé překlady původních hebrejských svatých písem. Podle jiných zdrojů mu naopak zářila tvář odleskem Boží slávy. Vyskytly se dokonce i názory, že se prorok setkal s mimozemšťany a utrpěl popáleniny a nemoc ozáření.

Jednou z oblíbených turistických atrakcí Říma je i trojlodní bazilika San Pietro in Vincoli, což v překladu znamená svatý Petr v řetězech. Stavba sama není sice nijak zajímavá, obsahuje však jednu z nejkrásnějších soch světa.

Oním sochařským dílem je momumentální podobizna Mojžíše od Michelangela Bunarrotiho. Bibblický patriarcha je tu zobrazen jako statný muž, z jehož výrazu čiší nesmírná síla i odhodlanost. Turisty však často zaujme jeden zdánlivě nelogický detail. Starozákonní  prorok má na hlavě dvojici malých růžků. Mnozí návštěvníci kontrolují ještě jednou popisku u sochy a kladou si otázku, zda renesanční umělec nezobrazoval ve skutečnosti nějakého pekelníka. Anebo měl Mojžíš opravdu na hlavě rohy?

Mluvil osobně s Bohem

Dříve než se pokusíme odpovědět na otázku ohledně  Mojžíšových údajných rohů, povězme si něco více o této osobnosti - jedné z nejvýznamějších postav světových dějin. Bible i židovské náboženské spisy udávají, že šlo o syna izraelských rodičů. Aby unikl násilné smrti rukou faraonových vojáků, vložila ho jeho matka do košíku a pustila po proudu Nilu. Tam ho také nalezla faraonova dcera, a protože nemohla mít děti, přijala ho za vlastního. Odtud také pochází jeho jméno. Mojžíš se hebrejsky čte jako Moše a znamená doslova vytažený z vody. 

Jeho další osudy byly velmi dramatické. Byl donucen vzdát se faraonovy podpory a stal se psancem. Odešel do pouště a nahoře Sinaji navázal kontakt se samotným Jehovou (některé překlady používají jméno Jahve), nejvyšším bohem vesmíru. Nakonec z jeho pověření vyvedl Židy s egyptského zajetí, překročil zázračným způsobem moře a nakonec se spolu se svým lidem utábořil pod již zminovanou horou Sinaj. Pak odešel znovu na její vrchol a hovořil tu s Bohem. Jehova mu daroval desky s Desaterem přikázání. Mojžíš však obě stély ve vzteku rozbil. Vrátil se proto k Bohu a dostal za ně jiný. A zde se dostáváme k onomu velmi podivnému rohatému tajemství.

Různé překlady

Po opětovném návratu ze Sinaje Mojžíš zjistil, že se s ním cosi zvláštního stalo. Latinský překlad bible, takzvané Vulgáta, popisuje, že prorokova tvář byla rohatá. Tímto textem, v době renesance velmi rozšířeným, se patrně nechal inspirovat Michelangelo při tesání své sochy.

Vulgáta ovšem není jediným možným překladem biblického originálu. Například český kralický překlad obsahuje jiný výklad. Píše se tu, že Mojžíšova tvář po setkání s Bohem zářila. Zhruba stejně popisuje tuto událost  i ekumenický překlad. Podle něho izraelský patriarcha zjistil, že mu svítí kůže na tváři. 

Celý problém podle všeho spočívá v tom, jak je napsán originál. Jeho autor jako Izraelec použil svoji mateřštinu - hebrejštinu. Ovšem tento jazyk na rozdíl od jiných nepoužívá v psané formě samohlásky. V původním textu je uskupení tří souhlásek - q r n. To umožnuje dva možné výklady. Jednak přichází v úvahu slovo qeren neboli roh, jednak qaran, což znamená zářit. Bohužel dnes už není v lidských silách zjistit, kterou variantu měl pisatel na mysli. Můžeme se však alespon pokusit o logickou dedukci.

Tři skupiny výkladů

Výklady, řešící tento zdánlivý rozpor, lze ve stručnosti rozdělit do tří základních skupin. Patrně nejméně je těch, kteří připuštějí, že se na Mojžíšově hlavě skutečně objevili jakési výrůstky v podobě rohů. Ve starověku byly totiž rohy symbolem síly a moci. Podle těchto názorů vybavil Bůh svého služebníka jasně viditelným atributem Boží přízně.

Podobný je i názor, podle kterého se sice nejednalo přímo o rohy, ale o jakési dva krátké snopy paprsků, vycházející z Mojžíšovy hlavy. V tomto duchu je patriarcha zahycen i na několika středověkých francouzkých kostelních vitrážích.

Mnohem početnější je skupina těch, kteří zastávají názor o svítící kůži. Vyházejí přitom z několika biblických zmínek o tom, že Bůh je zosobněné světlo či zdroj nekonečné energie. Zářivá síla vycházející z Jehovy je dokonce tak silná, že žádný člověk nemůže pohlédnout Bohu do tváře a zůstat na živu. Proto podle bible Bůh před lidmi zastinoval svou přirozenost a vystupoval v jiných podobách, například jako ohnivý sloup či hořící keř. Když ho chtěl jednou Mojžíš požádat, aby se mu ukázal v pravé podobě, Jehova odmítl. Sdělil mu pouze, že až půjde okolo, postaví ho do skalní rozesedliny a zastíní ho svou dlaní. Teprve až přejde, sejme ruku a Mojžíš uvidí jeho záda. Do tváře mu však pohlédnout nesmí.

Stoupenci teorie o svítící tváři proto tvrdí, že zář na Mojžíšově obličeji byla vlastně jakýmsi trvalým odleskem Boží slávy. S tímto názorem je však v ostrém rozporu jiná biblická stať, v níž se hovoří o tom, že Mojžíš se za svou tvář styděl a zakrýval si ji od té doby rouškou. Pokud by to bylo skutečně znamení Boží milosti, asi by jednal jinak. 

Zmínka o roušce rovněž vylučuje třetí skupinu teorií, podle které se prý nejednalo o nějakou viditelnou změnu na tělě, ale jen o nějakou metaforu či přirovnání. Existují ale i jiná, někdy exotická vysvětlení.

Tak například izraelský rabín Hivi Habalhi vyslovil tezi, podle níž Mojžíšova tvář vyschla jako roh, protože prý douho nejedl chleba. S jiným názorem vystoupil doktor Johannes Fiebag, známý záhadolog a stoupenec mimozemských hypotéz. Podle něho se Mojžíš na hoře Sinaji setkal s vyspělou expedicí z vesmíru. Je zřejmé, že technicky zdatní mimozemšťané museli Mojžíšovi připadat jako bohové. Návštěvníci neměli nepřátelské úmysly, a proto pozemšťana varovali, aby se nepřibližoval k některým zařízením. Mojžíš však údajně neposlechl a dostal nemoc z ozáření. 

Na druhou stranu, nemoc z ozáření má své charakteristické symptomy. O ničem podobném se však bible ani židovské náboženské prameny nezminují. S jakým znamením se tedy Mojžíš vrátil, to zřejmě zůstane tajemstvím.