Na stojáka, aneb s klávesnicí na sedáka 2...

Na stojáka, aneb s klávesnicí na sedáka 2... 98 - 62 - 92 ťuk, ťuk... ABCD... no jde to! Čau děcka. Pro ty co vědí o co kráčí: můj šuplík je ještě příliš horký abych do něj ...

98 - 62 - 92

ťuk, ťuk... ABCD... no jde to! Čau děcka. Pro ty co vědí o co kráčí: můj šuplík je ještě příliš horký abych do něj šáhla pro "jistou" povídku, takže dnes...

"Já a mé ďábelské PC"

Sama jsem ho za účasti mého bráchy (kybic jako trám) složila, vypiplala a asi jednou i pohřbím :) Ale co je hlavní... asi jsem mu dala duši. Néé... fakt... nesmějte se... a taky se nešklebte :) Asi mě nemá rád! Nó... nebo se mnou drze laškuje. Vypadá to asi takhle: Spustím... hezky pozdraví... prostě vše OK. Jako beránek. Ale...

Jó, zapomněla jsem napsat, že má práce spočívá na jeho dobrém chodu, takže MUSÍM často respektovat jeho leckdy divná přání.

Pokud se mi nejedná o nic důležitého, PC šlape jako švýcarské hodinky. V momentě, když potřebuji aby nezradil, vidím jeho škodolibý úsměv v podobě šíleně naskakujících nesmyslných tabulek. "No počkej", proběhne mi hlavou. "Vypnu tě a jdu pro noťas." Sotva se zvednu, je vše v cajku a takhle mi to zopakuje nejmíň dvakrát za sebou (kretén).

Něco píšu... pokud zálohuju, je vše OK. V momentě, když něco neuložím, klidně si dá dvacet a už se neprobere (bídák)

Zásadně se mu nechce chodit spát. Je jak malé tvrdohlavé dítě. Vypínám ho... nic... sakra, tak už se vypni... nic... Nakonec mi oznámí "Restartuj si mě" %-)

Pokud tohle zlotřilé PC spouští a používá někdo jiný, než já, prostě nic, úplný anděl, 100% génius. Pak přijde moje maličkost a jakoby si prevít řekl: áá, můj blbeček, teď si zalaškuji... šup a už žongluje nepodstatnými informacemi, které mě dohánějí k šílenství.

Nejvíce mě naštve, když mi technická kontrola oznámí: "Zdraví vašeho počítače je výborné"... ale on si hraje na nemocného. Táák nějáák lííínýýý, pomalýýý a pořád o něco žebrá.