RECENZE – Darkest of Days

Tuctových stříleček je a dnešním trhu až hamba, Darkest of Days byste za normálních okolností přešli jen letmým pohledem. Ona má ale něco navíc. Zajímá vás, co to je?

Možná vás při pohledu na datum vydání Darkest of Days zaráží, proč jsem vlastně s tak relativně starou hrou vůbec ztrácel čas. Ano, možná je téměř půl roku stará, ale oproti jiným střílečkám má jednu výhodu. Ona to totiž není zase tak tuctová záležitost, docela zajímavý pokus od amerického studia 8monkey Labs. Její hlavní výhodou totiž je, že budete během hraní cestovat v čase. Ano, někteří z vás možná ohrnuli nos, protože si mylně představují trapnou variaci na přesun do druhé světové války. Do tohoto válečného konfliktu se sice také podíváte, ale taktéž doposud neviděným způsobem, jelikož se budete pohybovat po zajateckém táboře kdesi v Polsku v roli zajatce. Hlavní herní dobu si ale užijete v úplně jiném období, s úplně jinými zbraněmi... Prostě je určitě skvělé, že se někdo vůbec odvážil zpracovávat tak neprobádané téma, jakým Americká občanská válka a první světová válka bezesporu je. A když vám řeknu, že se na závěr koukneme do Pompejí, kde místní obyvatelstvo utíká před korytem lávy, musí vám být jasné, proč jsem začal recenzi psát.

Jak se voják hrdinou stal aneb příběhová linka
Jistě jste z předchozího textu pochopili, že hra s takovou neuvěřitelnou možností, jakou cestování v čase bezesporu je, nemůže mít nějaký zcela uvěřitelný a logicky navazující příběh. Ale i tak by se dalo vymyslet něco propracovanějšího, než nabízí Darkest of Days. Začínáte jako americký voják Alexander Morris v armádě generála Custera u Little Bighornu (1876). A jistě milé děti víte, jak to s "hodným" generálem dopadlo, že? Deset sekund před tím, než vaší vlasatou hlavu nalezne skalpuchtivý rudoch, se vlevo od vás objeví podivná vodní koule, ze které vyleze voják ve futuristickém brnění. Zeptá se na jméno a řekne, abyste vešli do koule.

Když pominu holý fakt, že by se člověk z konce devatenáctého století nejspíše strachy podělal a raději by se setkal s tím indiánem, než vlézt do neznámého objektu, musím vám oznámit, že se náš Alexander ocitl v budoucnosti, konkrétně v nějaké blíže nespecifikovatelné laboratoři. Zde na něj přes velkou obrazovku koukají obrovské oči ženy, kterou všichni oslovují "Mother" (u mě se osvědčilo označení "kráva s tetování a piercingem nad okem") a která jej vítá a hned vysvětluje, co se s ním děje. Byl vybrán jako bojovník její organizace a jeho úkolem je z různých historických období zachránit důležité lidi pro samotnou historii, prostě aby se nezměnila, což druhá (nepřátelská) organizace chce. Pokud odmítne, vrátí se okamžitě do chvíle, kdy byl zachráněn. Alex nabídku překvapivě přijímá a je předhozen na tréninkový plac.

O moderní výcvik se postará bývalý hasič Dexter, který nejprve nejeví žádné nadšení. Rychle si na něj však zvykněte, protože se stane vaším věrným průvodcem ve všech misích. Plni nadšení se vrháte na bojiště občanské a první světové války, ze kterých musíte zachránit důstojníka Petrovitche a člena Unijních armád, jistého Welsche. Zajímavostí je, že misemi nemusíte projít přesně podle přání vývojářů, ale v podstatě si vybírat, kam vaše kroky povedou. I tak ale platí, že na výběr dostanete maximálně ze tří možností, takže nic moc. Příběhem se mimojiné prolíná hledání důležitého doktora, praotce cestování časem, který se ztratil. Závěrem tohoto bloku říkám, že konec je maximálně ujetý (doktor si maluje výbuch Vesuvu u Pompejí) a strašně useklý. Člověk si říká, že to začíná být po zhruba sedmi hodinách zajímavé a ony následují titulky.

Málem bych to zapomněl říci, během plnění předepsaných misí nebudete hrát pouze za ty "hodné", to znamená za Unii a Carské Rusko. Občas, vlastně dvakrát, bude váš postup až moc úspěšný, čímž by se historie mohla přepsat. Třeba když dokážete vybít Konfederační pozici u říčního mostu rychleji a s menšími ztrátami, než tomu bylo ve skutečnosti. Nebo když se stejná věc stane na ruské frontě a Němci tak nedobijí hlavní armádní velení (tak mě napadá, že ty "opravy" jsou si strašně podobné). V takových chvílích se ocitnete v nepřátelské uniformě a musíte svůj dřívější postup trochu zničit, prostě dostat události do přijatelných mezí. Docela zajímavý nápad, hlavně je skvlé, že si zase jednou zahrajeme za ty, co celou dobu vraždíme.

Zbraňový arzenál
Díky zcela neobvyklým dobám jsem byl docela zvědavý, jak se autoři popasovali se zpracováním historických zbraní, hlavně těch z té starší války. Musím říci, že dostávají jedničku z hvězdičkou. Pušky, děla a revolvery jsou vymodelovány docela realisticky a uvěřitelně, i k samotné střelbě a přebíjení nemám žádné výhrady. Jen je škoda, že nemůžete používat důstojnickou šavli, hra by dostala nový rozměr (už vidím na internetu ty videa – "saber only"). Á propos, při přebíjení máte k dispozici možnost "rychleji" přebít, úkolem je stisknout příslušnou klávesu ve správnou chvíli, jinak se zbraň zasekne a celý proces pozdrží.

První světová válka je výjimečná hlavně těžkými zbraněmi (pěchotní pušky a pistole se liší možná tak ve zvuku). Naskytne se vám zajímavý pohled přes hledí kulometu upevněného na okraji zákopu, z ukradené vzducholodě budete házet bomby a ničit nepřátelská děla. Občas a hlavně ke konci hry dostanete nějakou tu technologickou novinku, kterou je maximálně vylepšená některá z klasických zbraní všech stříleček. Mezi tyto kousky patří pistole, brokovnice, dva samopaly (jeden umí automaticky mířit), sniperka, raketomet a plamenomet. Vylepšovat můžete i samotné historické zbraně, ale pro mne byla tato možnost spíše rušivým elementem a rozhodl jsem se ji ignorovat. Pro úplnost dodám, že lze vylepšit rychlost střelby, rychlost přebití, velikost zásobníku a přesnost.

Herní prostředí a technická stránka
I samotné mapy jsou vytvořeny s citem. Budete se cítit vtažení do bojiště a při první návštěvě zákopové války v Rusku se může dostavit i známý "wow efekt". Všechny válčící mají své vlastní jazykové ozvučení, takže se naštěstí neopakuje velmi používaná berlička v podobě angličtiny s ruským přízvukem. Grafika sice není v porovnání s dnešními, byť i s průměrnými tituly, nijak na výši, ale já si vystačil. Možná by hře přece jenom prospěly trochu méně hranatější postavy a detailnější textury... Jeden model pro každý typ jednotky také nebyl tím nejlepším řešením (ono vidět běžet dvacet vojáků pořád s tím samým ksichtem není žádný odvaz).

Asi se budu opakovat, ale autory budu vychvalovat za zpracování... reality bojů a atmosféričnost. Třeba když se v jedné misi musíte seřadit do sestavy a vyrazíte vstříc konfederačním jednotkám a před vámi slyšíte nářek umírajících a zraněných a nemůžete pochod zastavit, to se nedá popsat. A potom, když se konečně postavíte proti sobě a za zvuků "Přebít, zamířit, PAL!" se navzájem zabíjíte, má to určitě něco do sebe. Nebo když se v závěrečné misi v útlém tunelu seřadí pár řeckých vojáků se štíty, kteří chtějí blokovat přístupovou cestu k Pompejské aréně. Jenom vytáhnete plamenomet, zatáhnete za páčku a.... Takhle by se dalo pokračovat dál: myslíte si, že mise zdárně končí, zničíte futuristickou sniperku, zaběhnete za roh, aby vás Německý důstojník omráčil pažbou své pušky. V další misi přijíždíte vlakem k táboru a pokračujete v hledání syna Petrovitche. Příjezd a průchod táborem bych označil za nejsilnější moment celé hry a nemuselo by se za ni stydět ani takové Call of Duty.

Ještě jsem se v příběhové lince zapomněl zmínit o jednom zajímavém prvku. Někteří z nepřátel mají okolo sebe takovou modrou auru, jak můžete vidět na okolních screenshotech. Tyto nepřátele nesmíte zabít, ale pouze zranit, protože jsou pro správný vývoj dějin nepostradatelní a jejich smrt by znamenala odklon od známého sledu událostí. Můžete je zlikvidovat buď výstřelem do nohou/ramen nebo použít speciální přísavné kuličky, které když po něm hodíte, tak kolem něj začnou kroužit a následně nebožáka uspí (omráčí). Pokud vaší rukou zemře (což se mi stávalo docela často a hlavně nechtěně, protože mi vyběhl přímo před hlaveň), teleportují se k vám dva vojáci mateřské organizace a budou vás chtít zabít. Trochu jsem nepochopil, že když se vám je podaří zabít, tak příběh neskončí a hra si pokračuje vesele dál.

Všechno chválíš, tudíž 100% a hurá, hra roku 2009?

Ne, to tedy rozhodně ne, Darkest of Days má v sobě krom toho skvělého i spoustu toho prohnilého. Tak například umělá inteligence vašich nepřátel a spolubojovníků. Jsou schopní běžet proti sobě, aniž by se navzájem zaregistrovali, mají prachsprostou mušku (= většinou je vše na vašich bedrech), nepřátelé mají tendenci si vás nevšímat. Tento opovážlivý problém bych zařadil jako ten úplně největší, protože: linearita s neviditelnými stěnami, do kterých budete neustále narážet a které vám nedovolí ani trošku si zkrátit cestu, třeba ani v té blbé zatáčce na holé pláni – dejme tomu, dá se to přežít. Že se po načtení uložené pozice propadnete z mostu do řeky, ze které se nedá díky průhledným stěnám dostat – dejme tomu, jeden nový load to vyřeší. Nebo třeba docela krátkou herní dobu – dejme tomu, aspoň není uměle natahovaná. Ale na umělou inteligenci "dejme tomu" neřeknu, to se na mě nezlobte. Hra tím trochu ztrácí na obtížnosti a hlavně na zábavnosti, ale je možné, že si toho v zápalu boje nevšimnete. Spíš se přikláním k variantě, že ano a často.

Závěr

Darkest of Days určitě stojí za vyzkoušení, není to v celkovém vyznění zase tak špatná hra, jak by se mohlo zdát na první pohled. Už jen díky svému historickému zařazení si zaslouží vaší pozornost a pár těch minut jí věnovat můžete. Právě v těch prvních, přibližně deseti minutách, se láme herní chléb. Buď přijmete její pravidla a budete se docela slušně bavit. Pokud je nepřijmete, raději ruce pryč, mohli byste se na konec protrápit jen kvůli čiré zvědavosti z ukončení příběhu a věřte mi, že by vás asi dorazil.

Verdikt: Zajímavý titul těžící z neprofláknutých konfliktů lidské historie. Škoda těch chyb, bez nich by to bylo ještě lepší. 57%

+ zpracování opomíjených válek
+ atmosféra některých momentů
+ neotřelý nápad s vidinou do dalších dílů

- délka hry
- závěr příběhu
- neviditelné stěny na každé místě

Název: Darkest of Days
Vývojář: 8monkey Labs
Vydavatel: Phantom EFX
Vydavatel pro ČR: není
Lokalizace: není
Datum vydání: 8. září 2009 (celosvětově)
Země původu: USA
Platformy: Windows, Xbox 360
Žánr: střílečka z prvního pohledu
Rating: M (ESRB), 16+ (PEGI), 18 (USK)
Minimální konfigurace: CPU 2,8 GHz, RAM 1 GB, HDD 4,74 GB, 256 MB GFX