Pojala za chotě svého...

Legenda od blátivých břehů řeky Elbe

 

   Bylo a možná také nebylo... Tam, kde pod Ralskými pahorky plouží se ramena temné řeky Elbe, vypráví se o jedné z legend. To vyprávění koluje krajinami jako zapomenuté psaní z dávných dob a chutná stejně jako při olíznutí lepidlo starých známek...

 

   Čtvero oken v čelní zdi prozařuje kapli. Bílé bohatě štukami zdobené stěny a na nich místy barevné frezky shlíží na svatebčany. Biblické to výjevy... Baroko sedmnáctého století tu dýchá v plné síle...

 

   Cáry drahé látky, z níž tkaný byl oděv jeho, visí nedbale k mramorem vykládané podlaze. Poslední řídký pramen vybledlých vlasů jak umělcův štětec vine se k jeho ramenu. Zbytky kůže jsou proschlé, kosti trouchniví. Snad čekal až příliš dlouho na tento svátostný okamžik. Ve vpadlých očních důlcích se mu zrcadlí odlesky fotoaparátů. Paparazzi jsou všude. Chtějí mít uloven každičký detail události tisíciletí.

 

   Sleduje její hrudník. Každým nádechem se zvětšuje o jedno číslo. Je úchvatná, je dokonalá a ty šaty jsou skvost. Husté a tmavé, do pasu dlouhé vlasy, toť opratě lásky... Vypadala jako anděl transformace. Chtěl by jí sevřít ve svých kostnatých údech. Chtěl by ji líbat svou vyhozenou čelistí se zbytkem zubů ve spodní řadě. Velmi ho excituje, až se mu z toho vychýlí kyčel.

 

   Přichází oddávající, na krku v řetězech pentagram připevněn maje. Obřad zahájí slovy: „Tam, kde pod podzimním listovím tělo mé milé tlí... Tam v temnotě, na dně hluboké studny, kde ucpal se sací koš..." Dále cosi mumlá o láskyplném znásilnění a o smrti, která je nerozdělí. Celý obřad vleče se jako poslední hodina v práci. On musí stále čekat, než ona bude jeho. Náhle reverend v černé kápi pozvedl hlavu. Jeho bělmo bylo zarudlé a oči upřeně hleděly k těm dvěma. „Berete si zde přítomnou...?" V ženichovi by se krve nedořezal...

 

   Prsten klouže po kosti s lehkým přehoupnutím přes každý kloub, až narazí na dlaňové kůstky, o které se opře. V jeho zápěstí pod tíhou okamžiku jemně zapraská. Už brzy... Už brzy bude po všem...

 

   „Prach jsi a v prach se obrátíš," pronese poslední slova reverend. Kolem visí žluté balónky s černě namalovanými usmívajícími se obličeji. Jak neotřelé a vkusné.

 

   Ten nečekaný okamžik stává se hned překvapujícím, když vše zhasne. Rozhostí se tma. Je to konec s chladným pocitem potu. Kolem projíždí černý vůz společnosti Nostalgie. První svatební nocí na svatební cestu spolu uléhají do vozu. Budiž požehnáni. Jen ve velké dály bylo slyšet zlořádné vytí...

Komentáře(10)