Z čeho se rodí nuda?

Nuda?...Jak ji vidíte vy?...Nekritizujte mě za krátkost článku, ale zamyslete se nad tím kdy dokážete uznat, že se nudíte

                                      N  u d a

• Určitě to všichni moc dobře znáte. Sedíte doma, otráveně přepínáte televizi z kanálu na kanál a zjišťujete, že zase nic nedávají. A co teď? Máme tu nudu.
•        Z čeho se vlastně taková nuda rodí? Kde je ten prvopočátek, v jakém okamžiku již můžeme s jistotou říct ,, ano, opravdu se nudím"? Myslím, že každý člověk má svoji "hranici" určenou jinde. Někomu k nudě stačí, když není ve společnosti svých kamarádů, pak už ho doopravdy nedokáže nadchnout nic jiného. A naopak, najdou se tací, které byste mohli odvést klidně doprostřed pusté a vyprahlé pouště bez jakýchkoliv předmětů, a stejně si zábavu najdou. I kdyby měli stavět město z písku až do úplné dehydratace. Dle mého názoru naše schopnost zabavení se závisí primárně na tom, jak jsme byli vychováni rodiči. Z mého pohledu je to asi tak, že pokud se někomu z nás rodiče v mládí věnovali 24 hodin denně, neustále kolem nás skákali a udělali cokoliv jen proto, abychom byli spokojeni, zabavili nás sice svojí péčí v útlém věku a můžeme říci, že jsme měli šťastné dětství, ale teď nás nudí i film v kině, nejsme-li středem pozornosti. Nemusí to však být takto v každém případě. A to se týká i té druhé možnosti, tedy, když jsme byli odmalička zvyklí zabavit se sami. Nemyslím tím však, že by na nás rodiče kašlali, spíš nás tak trochu učili jisté samostatnosti. To my jsme si museli z krabice na hračky vytáhnout kostky, sami jsme si je skládali na sebe do komínků. A rodiče nás z pohovky sledovali. Měli jsme radost, že jsme celý ten proces dokázali sami, naše malá dětská hruď se už tenkrát dmula jakou si nevinnou pýchou a rodiče měli radost, že jsme zase udělali další krůček k samostatnosti. A z těchto dětí vyrostli dospělí lidé, kteří jsou, jak se říká, kamarádi do nepohody. Ať je jakákoliv nuda, jsme-li s někým z nich, máme jistotu, že pustíme-li ho ke slovu, nudit se už zbytek dne rozhodně nebudeme. I kdybychom třeba měli počítat jehličky na smrku - tím se přece zabavíme.
•        Ačkoliv můj názor na to, jak vzniká nuda, je velice individuální, myslím si, že ho někteří další rozhodně sdílí se mnou. Naopak se určitě najdou také kritici, kteří budou moji úvahu odsuzovat. Každopádně, zamyslím-li se nad tím, co jsem psal o pár řádek výše, na prvopočátku nudy opravdu něco bude a určitě závisí i na našem vychování, i když k naší samostatnosti přispívá i spousta jiných faktorů.