VAN HALEN (část 2.)

SMLOUVA A CESTA VZHŮRU

Ted Templeman se jakožto hudebník nikterak zásadně neprosadil, ač zkoušel jak kytaru, tak zpěv. Povedlo se mu však s THE DOOPIE BROTHERS získat druhým albem platinu, což vedlo třeba k deskám MONTROSE, Sammyho Hagarda, to vše již jako zaměstnanec Warner Bros. Tam na konci sedmdesátých let vládla legenda, dříve zmíněný Mo Ostin, kterého Templeman přesvědčil, aby skupinu podepsal. První album kapely "Van Halen" (1978), skončilo na devatenáctém místě Billboardu, ač začalo až ve druhé stovce (# 117). Lze říci, že na debut je to velmi slušná práce, nakonec se desky s přibývající popularitou prodalo na deset milionů, avšak hlavně jsou na desce písně jako "Runnin'With The Devil", "Ain't Talkin' 'Bout Love", cover od THE KINKS "You Really Got Me" či Eddieho sólo "Eruption", které jste měli možnost slyšet na hudebním podkladu k první části, hned v úvodu. Toto sólo se ihned zařadilo mezi legendární hudební momenty. Eddie použil obouruční tapping, přičemž ač samotnou techniku příklepů nevynalez on, nýbrž se autorství připisuje Harveymu Mandelovi z CANNED HEAT, který to okoukal v klasice, najednou se světu dostalo ke sluchu něco, kde mohla být řeč o úrovni Jimiho Hendrixe, Ritchieo Blackmorea a dalších mimořádných kytaristů. Eddie však namísto jednoho tónu "přiťukávaného" ukazováčkem druhé ruky použil všechny prsty ruky držící trsátko. Eddie sám podotýká: "Největší vliv měl na mě Eric Clapton, nicméně Jimmy Page je mi bližší osobnostně." Lze tedy uvést, že jakmile vydali debut, sláva se dostavila velmi záhy, což jen podpořilo ego obou  

kohoutů, Eddieho i Diamond Davea, kterého si kdysi za starých nuzných časů vydržoval jakožto top zpěváka a porotce při Miss Rock'n'roll kmotr rock'n'rollu, majitel podniku Gazzarri's na Sunset Stripu, Bill Gazzarri. Výtečný Roth muziku popisoval po svém:"'Jamie's Cryin" to je rumba jako Ricky Ricardo. 'Dance The Night Away' (objevila se až na dvojce), to je Santana. Vzhledem k tomu, že jsme hráli na všech těch svatbách, bálech a zahradních párty, tohle všechno známe." Je fakt, že melodický, zároveň však rockový sound, společně s otevřeně popovými cukrlátky, otevřel hard rock pro přicházející generaci osmdesátých let a všichni ti MÖTLEY CRÜE, QUIET RIOT, KING COBRA a později POISON, CINDARELLA nebo WARRANT by bez vkladu VAN HALEN sotva chápali, co je to vrchol, ke kterému je třeba vzhlížet, neboť VAN HALEN byli monstrozní. Nikdo neměl takového frontmana každým coulem - ač David jakožto zpěvák nemusel být z technického hlediska vždy dokonalý - ani tolik muzikatských schopností jako právě pasadentská čtyřka. Najednou již byla ta tam vzpomínka na garciovská zhulená dvacetiminutová sóla, na Hendrixovo natahování tónů, Eddie Van Halen hrál jako rocker a samozřejmě metalista, tudíž z dvaceti minut byly stěží dvě, aby to mělo koule. Přesto Eddie mučil struny tak, že všichni kytaristé v okolí se snažili okopírovat každý pohyb, který byl vidět. Možná kapela zněla jako budoucnost, Roth má na to, ale jednoduché vysvětlení: "Můžu ukázat na jakoukoliv část písně a říct, koho imituji. Tady Erica Claptona, tady zase Davida Bowieho, pak zase Bruce Springsteena. Nasadím nevrlý hlas, abych se opičil po Bossovi a - Diamantový Dave, jsi frajer!Takto si vytváříš svůj vlastní rozpoznatelný zvuk. Pokud máš dost štěstí, abys jej měl , nelze nic namítat. Já jsem však aktivně imitoval všechny od stepu Nicholase Brotherse až po 'Oooh yeah!' Micka Jaggera. Ale stejně tito vždy bude připomínat Davida Lee Rotha. A když hraje Eddie, můžeš mít sice pocit, že jsi ten materiál někde slyšel, ale rozenáš jej tak rychle, jako bys řekl 'Jimi's guitar'." A pokračuje: "Nevím kdo přišel s tou frází, že napodobování je nejsdrdečnější formou lichotky. Myslím, že David Mamet (americký režisér, scénarista atd., držitel Pulitzerovy ceny i Oscara) přišel s frází, že napodobování je nejsdrdečnější formou krádeže. Nejspíš to byl nějaký právník..." Je tedy velmi vypovídající, jak akt, který je obecně uznáván za originál, tak byl očima samotných protagonistů vnímán z pohledu nikoliv zásadního. David se nikterak svým postojem netají: "Nikdo nezastaví vývoj muziky. Fúze je zcela přirozená, disco, country, jazz-rock, cokoliv s čimkoliv."

V POZICI ROCKOVÝCH HVĚZD

První album znamenalo obrovský úspěch, se kterým nepočítali ani u Warner Bros. Neboť si nikdy nemysleli, že by skupina měla potenciál typu BOSTON nebo FOREINGER, to samozřejmě přineslo opuštění kolbišť Sunset Stripu a vyražení do světa. Po hrdých vyhazovech z turné s JOURNEY a MONTROSE přišlo totální "zníčení" BLACK SABBATHA, protože skupina vrátila na scénu nefalšované showmanství. A nebyl nikdo povolanější než David, který byl nejen sto začít okamžitý souboj slov s kýmkoliv v dosahu padesáti mil, především s jakýmkoliv kritizujícím novinářem, ale třeba se také nechat pojistit u Lloyds of London na milion dolarů, pro případ, že by některá z fanynek přišla do jiného stavu, aby měl na alimenty. Jeho technika spočívala v tom, že rozdal pět backstage pasů (propustka do zákulisí). Pokud mu pak některá z dívčin, kterou kluci na pasy nabalili, dala, roadie dostal sto dolarů. David žil divoce, a i když se jeho dnešní bohaství odhaduje na čtyřicet milionů dolarů, pochází především z doby reunionu v roce 2007, a tak se není čemu divit, že jeho klasická hláška zní: "Byl jsme bohatý a byl jsem chudý. Být bohatý je lepší. Mnohem lepší." Brázdíval si to ulicemi 

Hollywoodu v perleťově černém Mercedesu SEL s obrovskou lebkou a zkříženými na kapotě, to vše doplněno plameny a zuby z 24 karátového zlata. David: "Bylo to takové prohlášení. Byl jsem nejoblíbenější návštěvník všech parkovišť ve městě." Naopak Eddie byl svou povahou uzavřenější, přičemž trpěl trémou. Táta mu poradil, že pomůže drink, avšak z Eddieho se záhy stal solidní alkoholik, což samozřejmě mělo vliv i na napětí ve skupině. Kapela totiž nečekala, a pokud první album bylo nahráno za 21 dní, to druhé "Van Halen II" (1979) na tom bylo zhruba stejně, přičemž vyšlo dříve než po roce od debutu a obsahovalo rovněž staré skladby, ještě z dob dema s Genem Simmonsem a materiál, který se nevešel na první desku. Party kapela doručila singly "Dance the night Away" a "Beautiful Girls", přičemž alba se prodalo na pět milionů jen v USA. V té době se začalo spekulovat, zda se nejedná o odmaskované členy KISS, neboť Eddie připomínal Ace, David Paula a Michael Anthony Genea, s čímž souviselo i objevení skupiny Genem a vydání čtyř sólových alb členů KISS v roce 1978. Skupina také do smlouvy zavedla tzv. "M&M test". Když měla vystupovat, poředatel obdržel vzorovou smlouvu s ustanovením, že si kapela přeje v šatně bonbóny M&M, ovšem nesmí obsahovat hnědé bonbóny. Pokud si pořadatel nepřečetl smlouvu a nechal mezi bobóny hnědé, měla skupina indikátor, že s poředatelem budou problémy. David: "Pokud si poředatel nedokáže zapamatovat tak jednoduchou věc jako vyhodit hnědé bonbóny, co všechno ještě mohl pokazit?" 

Z VAN HALEN se stala skupina veškerých myslitelných excesů, která slavila sexem, alkoholem a rock'n'rollem s Davidem nezpochybnitelně v čele. Navíc v březnu 1980 VAN HALEN již hlásili další desku, třetí "Women and Children First", na které přitvrdili a nedá se přitom mluvit již o jizdě z prvních dvou alb. Rovněž prodeje skončily na třech milionech. Jedná se však o první nahrávku, kterou kapela napsala sama za sebe. Hitem se stal song "Everybody Wants Some!!", ač původní singl "And The Cradle Will Rock..." neuspěl. Pozici kapely po dvou letech na velké scéně deska přece jen utvrdila. Komerční propad pokračoval i na další desce "Fair Warning" (1981) a to i přesto, že album dosáhlo double platiny, bylo třeba si položit otázku co je špatně. Na poměry VAN HALEN se jedná o temnou desku. Z hlediska historie má význam především ta skutečnost, stejně jako u ostatních nahrávek skupiny, že je zde slyšet Eddieho vývoj, co se týče nových efektů, jež vynalezl na svůj nástroj. Eddie totiž neustále vyvíjí svou kytaru a zvuk, tudíž je to rovněž jakási evoluční biografie jednoho kytarového stylu. "Diver Down" z roku 1982 si polešilo na čtyři miliony v prodejích, ale na albu je pět coververzí z dvanácti skladeb, včetně "(Oh) Pretty Woman" a skupina se tak trochu vrací ke stylu "party kapely". Po debutu druhým (a posledním) vrcholem skupiny se stalo album "1984" (1984) nahrávka s devíti songy o tehdy standartní délce 33 minut a ňákou tou vteřinou. Jenomže tahle placka obsahovala bombu v podobě písně "Jump" na tom se svezli i písně "Panama" a "Hot For Teacher". Tyhle písně a fakt, že glam - hard rock zažívá opětovně vzestup, katapultuje skupinu na absolutní vrchol slávy. David: "VAN HALEN byli ostrov sami pro sebe. Pokud na něm zastavíš, což doporučujeme, zahoď všechnu naději. Nejisti se. Bylo to jako Port Royal v roce 1700. Nikomu nepatřil, a proto to bylo tak úžasné." Skupina si zahrála za honorář milion dolarů na festivalu v Kalifornii, kde Daveova arogance zrovna dosáhla nejbrutálnější fáze. Napřed 375 000 fanouškům pod podiem a milionům u televize sdělil, že - "Chci tento čas využít, abych sdělil, že zde teče pravá whisky, jediní lidi o kterých vím, že do Jacka Danielse nalijí ledový čaj, jsou THE CLASH", kteří ten večer rovněž vystupovali. Pak se urazil na fanouška a vynadal mu: "Hej, chlape, nestříkej na mě vodu, ošukám ti holku, vole." Typický Dave, vždy nachystaný k útoku, přičemž příměr s whisky mu vydržel dodnes: "Muzika VAN HALEN, to je whisky v papírovém kelímku. Po malých dávkách, a ne každý den. Prosím!"

Konec 2.části pokračování příště