Bergmann MP 18

Bergmann MP 18

Bergmann MP18, v době vzniku označovaný jako Bergmann Muskete, ve skutečnosti vyvinul v r.1916 německý konstruktér Hugo Schmeiseer. Jeho dílo definovalo pojetí nevého druhu výzbroje. Samopal s dynamickým závěrem měl na bojišti 1. světové války sloužit jako zbraň útočných jednotek a nástroj k čištění zákopů. V této roli byl krátce a úspěšně vyzkoušen v r. 1918. Versailleská mírová smlouva z r. 1918 stanovila, že samopal nesmí být součástí výzbroje německé armády, nicméně může sloužit jako policejní výzbroj. Po nástupu Hitlera k moci armáda znovu začala samopaly používat. Německo vyrábělo samopaly až do konce v r. 1945. MP 18 se stal předlohou pro mnohé následující typy samopalů. Vyznačoval se jednoduchou konstrukcí, jeho kadence dosahovala 450 ran/min. Později Schmeisser navrhl zdokonalenou podobu samopalu, označenou MP 28 ( byla vzorem pro britský samopal Lanchester). MP 18 střílel pouze dávkou. Střílel z otevřeného závěru (náboj do nábojové komory závěr zasune až po stisknutí spouště, po uvolnění spouště zůstane závěr zachycen v otevřené poloze). MP 18 se vyznačoval šnekovým zásobníkem, určeným také pro pistoli Parabellum P-08, záhy se však rozšířilo používání krabicového zásobníku na 20 nábojů.

Země původu : Německo

Ráže : 9 mm Parabellum

Délka : 815 mm

Hmotnost : 4,19 kg

Hlaveň : délka 196 mm, 6drážkový pravotočivý vývrt

Zásobovací ústrojí : šnekový zásobník na 32 nábojů nebo krabicový na 20 nebo 32 nábojů

Systém závěru : dynamický

Kadence : 450 ran/min

Počáteční rychlost : 395 m/s

Účinný dostřel : 70 m