Potopení Bismarcku

aneb potopení chlouby německého válečného námořnictva

Potopení Bismarcku

  

  

 

 

 

   Dne 18. května 1941 opustil přístav Gotenhafen svaz německých plavidel tvořený bitevní lodí Bismarck a těžkým křižníkem Prinz Eugen. Velitelem svazu byl osvědčený viceadmirál Günther Lütjens. Lodě zamířily do Bergenu v Norsku a odtud 21. května v rámci operace „Rheinüburg" na Atlantik.

 

  

bitevní loď Bismarck, viceadmirál Günther Lütjens

 

   Britská admiralita se o vyplutí německých lodí dozvěděla z hlášení členů polského hnutí odporu a začala pohyb nepřátelských válečných plavidel bedlivě sledovat. Rozhodla se německý svaz dostihnout a zničit ještě na severu, proto operativně zorganizovala blokádu plavebních tras na širý oceán.

   Dne 23. května 1941 se s německými loděmi setkal jeden z britských svazů hlídkujících v Dánském průlivu mezi Islandem a Grónskem. Tento britský svaz se skládal z bitevního křižníku Hood, bitevní lodě Prince of Wales a šesti topédoborců pod velením viceadmirála Lancelota Ernesta Hollanda. Nedaleko něj se navíc nalézaly těžké křižníky Suffolk a Norfolk a průjezd jižně od Islandu hlídaly ještě tři lehké křižníky Arethusa, Manchester a Brmingham. Velitelem celého svazu byl kontraadmirál William Frederick Wake-Walker.

 

  

těžké křižníky Norfolk a Suffolk, kontraadmirál William Frederick Wake-Walker. 

 

   Plavidla viceadmirála Lütjense zahlédla navečer 23. května 1941 posádka křižníku Suffolk. Němci nepřátelské lodě rovněž zaregistrovaly a zahájili přípravy k boji. Velitel Suffolku správně odhadl, že sám nemá při setkání s mnohem silnějším protivníkem žádnou šanci, proto se od něj pokusil plnou rychlostí odpoutat a součastně vyslal rádiové hlášení o přesné poloze německých lodí. Posádka Bismarcku si však všimla i dalšího britského křižníku Norfolk vyvázl bez většího poškození.

 

 

Potopení Hoodu

 

   Viceadmirál Holland vydal rozkaz zahájit palbu na bližší z lodí, kterou mylně identiikoval jako Bismark; ve skutečnosti šlo totiž o křižník Prinz Eugen.

 

  

křižník Prinz Eugen

 

   Několik sekund po vydání rozkazu si britský velitel svou chybu uvědomil a nařídil korekci, avšak bitevní loď Prince of Wales se nepřizpůsobila a v 5:33 zahájila ostřelování původně stanoveného cíle. V téže minutě spustila palbu rovněž německá děla. Jako první začal střílet Prinz Eugen a již třetí salvou zasáhl bitevní křižník Hood. Poté nasměřoval palbu na druhou britskou loď, protože  palbu na Hood zahájil mezitím i Bismarck. Již druhou salvou zasáhl Bismarck křižník Hood naplno - jeden z granátů prorazil palubu před záďovou věží hlavního dělostřelectva a propadl do muničního skladu. O několik sekund později v 6:01 roztrhla britský bitevní křižník obrovská exploze. Hood byl zničen sotva osm minut po zahájení boje. Zahynulo na něm 1 393 členů posádky, zachránily se pouze tři námořníci.

 

 

Křižník Hood

 

   Po potopení křižníku Hood soustřeďovali Němci palbu na druhou britskou loď. Podařilo se jim ji sedmkrát zasáhnout a vyřadit z boje její děla ráže 406 mm. Velitel Bitevní lodě Prince of Wales kapitán John Leach se rozhodl boj přerušit a odpoutat se od protivníka. V 6:09 tedy střelbu ukončil. Německému svazu se tak podařilo britskou blokádu prorazit a mohl zamířit na Atlantik. Jenže viceadmirál Lütjens byl nucen původní plán změnit. Na dlaší plavbu vyslal pouze doprovodný křižník s Bismarckem, poškozeným v boji, se rozhodl plout do přístavu Saint-Nazaire. Vyšlo totiž najevo, že dva granáty z lodi Prince of Wales poškodily u Bismarcka obšívku a způsobily zatékání. Výbuchem byla proražena rovněž nádrž paliva, které začalo unikat do lodi. Oprava takovéto závažnosti bylo možno provést pouze v doku.

 

 

Hledání Bismarcku

 

 

   Po střetu s německým svazem s ním Britové ztratili kontakt. Britská admiralita předpokládala průnik nepřátelských lodí na Atlantik, a proto sem začala soustředit většinu svých sil. Stáhla sem i dokonce lodě z Gibraltaru.

   Jihozápadně od Islandu operovaly bitevní lodě King George V. a Repulse, letadlová loď Victorious, lehké křižníky Galatea, Aurora, Kenya, Hermione a sedm torpédoborců. Celému tomuto svazu velel admirál John Cronyn Tovey. Z Gibraltaru vyplul svaz „H" složený z bitevní lodi Renown, letadlové lodi Ark Royal a lehkého křižníku Sheffield. Tomuto svazu velel admirál James Fownes Somerville. Do předpokládané operační oblasti byly soustřeďovány i další lodě - z kanadského Halifaxu sem mířila bitevní loď Ramillies a plula sem i další Bitevní loď Revenge, která se oddělila od konvoje HX-128. K honu na Bismarck byly přizvána také 4. eskadra doprovázející konvoj WS-8B, kterou tvořilo osm torpédoborců pod velením kapitána Philipa Viana, mezi nimiž byl i polský torpédoborec ORP Piorun, jemuž velel kapitán Eugeniusz Pławski. Z ochrany konvojů byla povolána rovněž bitevní loď Rodney, doprovázená čtyřmi torpédoborci.

 

  

 

   Prchající Bismarck vysledoval opět křižníky Suffolk a Norfolk. Navečer 24. května podnikly na německou bitevní loď letecký útok torpédové dvojplošníky Sworfish z 825. perutě námořního letectva FAA (Fleet Air Arm), které odstartovaly z letadlové lodě Victorius. Žádné z devíti vystřelených torpéd však nezasáhlo cíl. V noci zmizel Bismarck pronásledovatelům ve tmě a během 25. května se ho marně snažili najít.

   Nový kontakt byl navázán až dalšího dne (26. května) k večeru, kdy k soustředěnému útoku na německou bitevní loď odstartovalo z letadlové lodi Ark Royal 15 letadel Swordfish z 810., 818. a 820. perutě FAA. Při prvním náletu zaútočila letadla omylem na vlastní křižník Sheffield, naštěstí mu však nezpůsobila žádné škody. Druhá vlna útoků již mířila na Bismarck. Při té byl zasažen dvěma torpédy, přičemž jedno z nich mu poškodilo kormidlo, které se zaseklo v poloze znemožňující manévrování. Nedlouho poté na německou bitevní loď zaútočily torpédoborce, jejich zbraně však neměly šanci způsobit kolosu vážnější škody.

 

  

 dvojplošníky Swordfish, letadlová loď Ark Royal

 

   Ráno 27. května se Bismarck, který plul rychlostí jen několika uzlů a kormidloval pouze změnami obrátek šroubů, dostal do přestřelky s křižníky Norfolk a Dorsetshire. Do boje se zapojily i bitevní lodě Rodney a King George V., které zahájily palbu ze vzdálenosti zhruba 23 km. Po hodině a půl hodiny trvající bitvě rozbité dělostřelecké věže německé lodi utichly. Uvádí se, že německá bitevní loď konečně poopila salva torpéd z křižníku Dorsetshire. Pýcha německého loďstva šla tedy ke dnu 27. května 1941, v severním Atlantiku, asi 400 námořních mil na západ od Brestu. Z posádky čítající 2 100 mužů zachránily britské lodě pouze 110 námořníků. Další den objevila německá ponorka U-74 ještě tři a německá meteorologická loď Sachsenwald dva trosečníky.

 

  

 

   V současnosti došlo k revizi názoru na to, kdo vlastně kolosální německou loď potopil. Podle nejnovějších průzkumů vraku lze totiž celkem s určitostí prohlásit, že Bismarck zřejmě otevřením ventilů na dně lodi potopila jeho vlastní posádka, aby nepadl do rukou spojenců. Prinz Eugen, který měl po setkání se zásobovací lodí pokračovat v plnění bojového úkolu samostatně, byl postižen sérií nehod, a proto připlul 1. června 1941 do Brestu, kde se zdržel následujících osm měsíců.

 

 

  

Bismarck dnes

Komentáře(33)