Operační nasazení Chariotů

Operace prováděné britskými řízenými torpédy - Charioty

Největší operace Chariotů

Operace Title

Ještě na poslední měsíce roku 1942 byla naplánována operace s krycím jménem ,,Title´´ jejímž cílem byla nejnovější a nejmodernější německá bitevní loď Tirpitz ( dvojče Bismarcku). Loď představovala stálou hrozbu a pro případ jejího vyplutí musely být na britských ostrovech udržovány rezervy, které poto nemohly operovat tam kde jich bylo třeba. Tirpitz kotvil v Norském přístavu Trondheimfjord. Tam byla loď přesunuta kvůli ohrožení ze strany Britského královského letectva. Řízená torpéda Chariot se ukázaly jako ideální zbraň, která by zasadila chloubě Kriegsmarine smrtící úder.

Otázku jak dopravit torpéda nepozorovaně do operační zóny vyřešili příslušníci norského námořnictva. Mnozí z nich emigrovali do Británie před kapitulací Norska. Řada jich před kapitulací emigrovala do Británie, odkud dál vedli válku proti nenáviděnému Německu. Tito odvážlivci dokázali udržovat námořní spojení s vlastí, když s nenápadnými rýbářskými trawlery pronikali německými hlídkami a přiváželi k norskému pobřeží materiál pro odbojové skupiny. Klíčovou postavou operace Titel se tak stává norský poručík Leif Larsen, který již mnohokrát pronikl k pobřeží Norska. Brity s torpédy měla dopravit k Trondheimfjordu loď Arthur, spulu s dvěma dalšími členy posádky. Z Británie do blízkosti norských břehů měli dva Charioty přepravit zamaskované na palubě, pak je spustit do vody a uchytil na ocelových lanech. Dopluli s nimi ke kotvišti, zde by nasedli potápěči a vyrazili k útoku. Pro akci byli vybráni dobře vycvičení muži. Posádkou prvního Chariotu tvořili Jock Brewster a Able Jock Brown, druhého Chariotu Donald Craig a Able Robert Evans, záložní posádkou, která měla pomoci při oblékání skafandrů byli Able Malcolm Causer a William Tebb.

Arthur připlul na základnu na Shetlandských ostrovech, kde naložil Brity s torpédy a vyrazil vstříc osudu

Během cesty musel člun bojovat s prudkými bouřemi, 29 října se přiblížil k ostrovu Hitra, kde upevnili torpéda pod trup lodi a pokračovali k Tronheimu, kde LArsen přesvědčil německou hlídku že vezou rašelinu. Po setmění propukla pekelná bouře, která zdvihala vysoké vlny, jež nebezpečně pohazovaly potopenými Charioty. Larsen sledoval situaci s velkými obavami, které se ukázaly jako opodstatněné. Prudké trhnutí Arthurem způsobylo zaklínění vlečných lan ve šroubu, které se pak přetrhla. Charioty, jenž s velkým rizikem dostali až skoro na dohled Tirpitzu, zmizely nenávratně v hlubinách. Operace skončila krachem těsně před odstartování finální fáze. Nezbylo než Arthur opustit a pokusit se uniknout po zemi, trawler s nefunkčním motorem je zpátky do Británie dostat nemohl. 1. listopadu jej potopili u břehů ostrova Frostra a všech deset mužů nastoupilo riskantní cestu po pevnině. Aby byli méně nápadní, rozdělili se do dvou skupin.

Vyhýbali se obydůleným místům a pochodovali co nejrychleji ke hranicím neutrálního Švédska. Skupina vedená dvěma Nory dorazila už za čtyři dny do Švédska. I druhá skupina měla dlouho štěstí, to je až těsně před cílem, poblíž posledního norského městečka před hranicí. Do bězpečí chybělo už jen několik kilometru, když se objevila dvojčlená německá hlídka a začala přestřelka, která stála oba Němce život, jeden však stačil před smrtí dávkou ze samopalu zasáhnout Evanse. Jeho stav byl vážny nemohl jít a silně krvácel. Přetelé ho však nechtěli opustit. Hranice se blížila, ale za sebou viděli pronásledovatele. Evans upadl do hlubokého bezvědomí, že ho považovali za mrtvého. Aby se alespoň sami zachránili nechali ho u cesty a doufali, že bude křesťansky pohřben. S posledními zbytky sil pak překročili švédskou hranici. V neutrálním Švédsku se setkali s druhou skupinou a později byli všichni evakuováni zpět do Británie.

Osud však nebyl nakloněn Bobu Evansovi, kterého němci dopravili do nemocnice, kde se jej podařilo lékařům přes těžká zranění zachránit. Bob Evans u sebe sice neměl uniformu, ale pod pláštěm měl tajné dokomenty s distinkcemi. Byl tvrdě vyslýchán gestapem a postaven před soud. Na základě protiteroristického zákona byl odsouzen k trestu smrti a 19. ledna 1943 popraven. Evans byl jediný příslušník posádky miniponorky, který byl v dosavadní historii popraven nepřítelem.

Převrácený Tirpitz po spojeneckém náletu, kdy byl konečně potopen

Operace Principal

Současně s operací Title byla chystána další útočná operace, tentokrát zaměřená proti druhéhému členu Osy- Itálii. V prosinci roku 1942 bylo na Maltu přemístěno osm dvojčlených týmů a Charioty. Cílem útoku měly být námořní základny La Maddalena na Sardínii, Palermo a Cagliari. Jako dopravní prostředek měly být využity ponorky Thundebolt, Trooper a P311 (zmíněné v článku zde ).

28. prosince 1942 začíná operace Principal, jejímiž cíli bylo Palermo a La Maddalena. Ve stanovených intervalech opouštěy mateřské ponorky s řízenými torpédy na palubách maltské břehy a braly kurs k určeným cílovým oblastem. P311 plující k La Maddalena se naposledy ozvala v noci na 31.prosince z pozice 38°10´sš a 11°30´zd. Její další osud je zahalen tajemstvím, po ponorce ani její posádce se nenašla jediná stopa. Zda zanikla srážkou s námořní minou, technickou závadou nebo z jiné příčiny se již patrně nedozvíme.

Thunderbolt a Trooper pluly k Palermu a v noci z 2. na 3.ledna vypustily všech pět Chariotů. Tři z nich postihly problémy a museli akci přerušit. Dva muži utonuli a jednu posádku zajal nepřítel. Zbylé dvě miniponorky si dokázaly poradit se sítěmi, bránící vjezd do přístavu. R. Greenland a A Ferrier na Chariotu XXII dosáhli hlavního cíle, jímž byl nejmodernější křižník Ulpino Traiano a uvolnili pod jeho trupem hlavní nálož. Měli sebou ještě dvě menší přísavné magnetické nálože, které rozmístili pod dopravní loď a dvě protiponorkové plavidla. Nyní je čekal návrat, ale poškozený kompas a časová tíseň způsobily, že se nedokázali včas dostat na moře k čekající ponorce. Zvolili tedy cestu po břehu, kde naplnily zatěžovací nádrž a Chariot potopili, pak se vydali po pevnině, kde byli po čase zajati.

Posádka druhé ponorky- R.G.Dove a J. Freel doplula k trupu oceánské osobní loďi Vinimale (o výtlaku 9000 t), používané k dopravě vojska. I oni zamířili ke břehu, kde padli do zajetí. Ulpino Traiano, na němž ještě nedokončili plavební zkoušky, klesl ke dnu kotviště. Vinimale byla vážně poškozena.Za cenu dvou padlých, šesti zajatých a odepsaných torpéd přišel nepřítel o moderní křižník, velká transportní loď byla vyřazena z provozu a napáchány další škody. Pro britské velení to byl impuls k plánování dalších diverzních akcí.

další úlovky Chariotů: