Sprejování - začátek a rychlý konec [B2]

Vyprávění o mém záčátku a konci s touto bláznivou zábavou.

Sprejování - začátek a rychlý konec [B2]

 

A je tu opět další dílo do soutěžního pytlíku plného překvapení a v neposlední řádě krásných, zajímavých a užitečných článků. Tentokrát mi nezbýva nic jiného, než pochválit vhodně zvolené téma, protože až v tomto kole se ukáže, kdo a jak umí psát. Když jsem přemýšlel nad tím, jaký svůj zážitek, nebo příběh zvolit, tak propálila mou hlavu myšlenka, že bych celému GameParku mohl nabídnout svůj příběh, který se týká sprejování a všeho s ním spojené. Celé se to odehrálo přibližně rok a půl zpátky. Jedná se o mou zkušenost s graffity, která mě na neurčitou dobu vynesla do výšin světových writerů, nebo chcete-li sprejerů. Fotky mých velkolepých děl vám zde opravdu dávat nebudu, ale za to se dozvíte co vás asi čeká když vás chytne policie (pecky) a věřte mi, že zkušeností mám opravdu na rozdávání. Myslím, že jako navnadění na další článek do soutěže blogerů je to postačující a tak mi nezbývá nic, než použít klasickou a ode mě již ohranou větu. Pohodlně se usaďte a pojďte si přečíst osud jednoho blanenského desperáta.

 

Naučit se typy písmen byl pro mě základ

 


 

Všechno to začalo na podzim roku 2007. Já tehdy jako mladý 15 letý kluk jsem začal vyhledávat nejrůznější druhy adrenalinu. Zkrátka už mě nebavilo žít ten stereotyp a tak jsem se rozhodl vyzkoušet graffity. Krásné obrázky, veškeré čáry dokonale čísté a noví kámoši. Kouzlo sprejování se pro mě v té době stalo číslem jedna a tím jasným favoritem. Nicméně ve mě pořád hlodala slova mého táty: "Jestli to někdy zkusíš tak ti urazím ruce". Ovšem, že jsem ho neposlechl. Navíc jsem měl neuvěřitelnou podporu od lidí ze třídy, kteří ve mě viděli budoucnost české writerské scény. Puberťák bez zábran, který byl schopen udělat cokoliv a kdekoliv. Moje první zkušenost vedla přes papír. Zkoušel jsem nejrůznější nápisy a styly písmen. Na řadě byl výběr mého nicku. Nevím jak jsem na to mohl přijít, ale splodil jsem slovo DEXTER. "Zejtra dem udělat gráfo k bazénku tak se připrav na svou první akci" říkal mi ve škole spolužák, který už nějakou tu půlroční zkušenost s touto bláznovinou měl. Přepadlo mě nadšení, ale zároveň strach, který jsem následně porazil a další den šel do školy v naprostém klidu. Po dlouhé, šesti hodinové výuce jsme se odebrali na místo konání. Já chytl sprej a na zeď nastříkal svoje první gráfo. Pocit se ani nedal popsat. Prostě paráda. Díky bohu jsem si všiml podezřelé osůbky. "Doprdele ta mařka si nás fotí" zařval jsem po shlednutí jednoho balkónu, který byl otočen směrem k nám. Všechny věci jsme sbalili a běželi co to šlo na nejbližší zastávku autobusů. Asi o 5 minut později projíždí policie. Po této akci jsem byl odhodlaný se vším skoncovat a spreje použít na něco užitečnějšího, ale to mi vydrželo asi týden. Přibližně po dvou měsících jsme se rozhodli založit crew. Ani nevím jak se k tomu došlo, ale vznikla GREP CREW. Vstávání ve 2 hodiny ráno rozhodně příjemné nebylo, ale ty adrenalinové procházky byly bezchybné. Akce střídala akci a na mě bylo vidět zdokonalování. Už to nebyly jen ty ploché nicneříkající obrázky, ale trojrozměrné gráfky, které neměly ve městě odkud pocházím konkurenci. Během pár měsíců jsem se stal hvězdou což nebylo špatné.

 

 

Moje občasné diskotékové kalbičky mi přestaly vyhovovat ve chvíli, kdy mě lidi v klubech začali poznávat a rozhlašovat po kamarádech drby. To pro mě jako pro sprejera nebylo příliš bezpečné a tak jsem se těmto místům začal vyhýbat a žít noční život trochu jinak. Měl jsem svou crew a v ní kámoše se kterýma jsem se vždycky z každýho průšvihu dostal. Nechybělo mi absolutně nic. Asi nejděsivější zážitek pro mě byla akce na jednom komíně. Všechno probíhalo podle plánu, ale najednou vidím v dálce majáčky policie. "Doprdele to je průser jak mraky" začal řvát leader skupiny a můj nejlepší kámoš. Vše jsme sbalili do báglů a slezli dolů. Věci jsme hodili do křoví. Policie nás obklíčila ze všech stran, ale v tom napadla jednoho z členů myšlenka, která se zamlouvala nám všem a přitom nebyla vůbec náročná. "Lehněte na zem a dělejte, že spíte" navrhl. V té chvíli to bylo opravdu to nejlepší co šlo. Samozřejmě, že si nás všimli a odvezli na stanici. Tam jsme, ale vše zapřeli. Když jsem vyšel ze stanice, tak se mi kolena klepala hrůzou ještě půl hodiny. "To bylo o kozy ty vole, ale sme čistí" zamumlal někdo od nás. No, musím uznat, že o kozy to opravdu bylo. Dodnes nepochopím jak jsme se z tohohle mohli dostat. Dívné však bylo to, že jsem neměl chuť skončit. Ten adrenalin mě prostě dostával do kolen. Všechno bylo tak super a po této akci jsem měl navíc pocit, že už zvládnu všechno. Pro jistotu jsem si však změnil nick na SIN, protože se to po takových "bezvýznamných" problémech většinou dělá. Ovšem to co mě čekalo za pár týdnů mě ze všeho vyléčilo.

 

Já viděl ve sprejování umění a ne vandalství

  

 

Stalo se to v dubnu roku 2008. Já jako zkušený writer jsem slíbil mému kamarádovi ze třídy, že mu ukážu jak to na takové akci vypadá. Vše bylo domluveno a večer se mělo jít. Ve dvě hodiny ráno mi zvoní budík na mém staříkovi a mě se opravdu nechce vylézt z krásně vyhřáté postele. "Musím vstát jinak mě zabije" říkal jsem si. Samozřejmě se to povedlo a já se vydal na cestu. Setkali jsme se u starých garáží, ale bohužel jsme nebyli sami. "Vzal jsem sebou ještě jednoho kámoše. Chtěl vidět jak taková akcička vypadá." vyhrkl na mě dvě věty. I když jsem z toho nějak nadšenej nebyl, tak jsem to vzal tak jak to je. Dodnes nechápu jak jsem se mohl jít vymočit a nechat tam ty začátečníky samotný. Jeden vzal sprej a začal stříkat na nově natřenou garáž, kde byl krásný výhled z bytovek, které byly poblíž. Vrátil jsem se a nevěděl vůbec nic. "Tak kam pudem hošani" ptám se suveréně. Najednou zase slyším ten známý zvuk houkaček a vidím příjíždějící pecky. "Ku*va co ste dělali?" řvu za běhu na kámoše, který se bez problému přiznává. Navrhl jsem rozdělení, které nás na krátký čas zachránilo. Nicméně jsem nechtěl akci vzdát a tak domlouvám druhý, tentokrát snad úspěšnější sraz. Jdem směrem k legalu, ale najednou kolem projíždí další policejní vůz. Tentokrát však prcháme marně. Byli jsme okamžitě převezeni na policejní stanici, kde jsem musel podepsat papír o převzetí věci, v tomto případě spreje. Zatím co jsem v cele předběžného zadržení na mě pořvává jeden z policistů slova, která zde ani nebudu prezentovat. Byl jsem rád, že jsem odtam vypadl. Cestou domů přemýšlím nad tím, co asi řeknou naši. Čím víc se blížím domů, tím mám větší strach. Odemykám dveře a v nich najednou můj otec. Hned mi bylo jasné, že muži zákona volali k nám domů a vše vykendali. No, musím říct, že větší pecku jsem nikdy nedostal a to, že jsem "bitek" zažil opravdu dost. No, nebudu vám lhát. Následující týden byl pro mě nejhorší v životě. Doma semnou nepromluvila ani kredenc a tak jsem byl na vše sám. Jediné co jsem měl povoleno bylo se učit. Prostě hotové peklo.

 

Asi o týden později mi došlo předvolání na sociálku. Dále mi došel dopis a s ním i pozvání na probační a mediační službu. Díky ní jsem dostal 7 hodin prospěšných prací v kostele, kde jsem přepisoval kroniku města. Paradoxně jsem dostal jako poslední předvolání k výslechu. Ten jsem zvládl na jedničku. Samozřejmě, že jsem nepřiznal všechno. To by bylo čisté bláznovství. Ihned po odchodu ze stanice mi můj právník poblahopřál ke skvělému hereckému výkonu a já mám do 18 let zápis v trestním rejstříku. Celá tato zkušenost ze mě udělala slušného člověka, který na podobné blbosti čas ani náladu už nemá. Pokud se i vám stalo něco podobného tak se o to prosím podělte v komentářích. Doufám, že se vám článek líbil a hlavně, že nikdy neuděláte stejnou chybu jako já před rokem.

 

Pár ukázek z filmu GYMPL

  

 

 

Poznámka: Článek neberte jako propagaci sprejerství, nýbrž jako článek, který má za účel sprejerství omezit. Děkuji, s pozdravem váš věrný bloger FisH'.

Komentáře(31)