Pěší vojenské jednotky světa - druhý nástup!

Vojenská pěchota ze všech stran světa.

Speciální jednotky jihovietnamského námořnictva

Vzhledem k tomu, že byla tato část Vietnamu neustále pod hrozbou atentátů a útoků ze strany severovietnamského Vietcongu, jihovietnamské námořnictvo se rozhodlo v roce 1960 vytvořit jednotku pyrotechniků-potápěčů, která by měla za úkol udržovat bezpečnost na základnách a plavidlech. O rok později se z výcviku vrátili první muži a byla vytvořena jednotka Lien Lgoui Nhia (LDNN), toto jméno v překladu znamená doslova jednotka bojových plavců. Rok po vytvoření LDNN sloužilo v jednotce 48 důstojníků, poddůstojníků a příslušníků. Lidé v této jednotce se specializovali na ničení překážek pod hladinou moře, záchranné operace a plnění mnoha dalších zvláštních úkolů.

Zrhuba ve stejný čas byly na příkaz prezidenta Jihovietnamské republiky Diema vytvořeno hned speciálních námořních oddílů, kterým se říkalo Biet Hai (speciální námořní síly). Na vybudování těchto jednotek měl velký podíl americký SEAL. Američané se obecně podíleli na výcviku jihovietnamských vojáků. V roce 1964 se LDNN začala specializovat zejména na vyloďovací akce. Tyto akce měli většinou za cíl ničení přístavů a dalších objektů. Jihovietnamští vojáci tím opláceli svým severním nepřátelům podobné akce.

Američtí vojáci a příslušníci SEAL se z Jižního Vietnamu stáhli v roce 1972 a vše již přenechali jihovietnamcům. Je rok 1973 - Severní a Jižní Vietnam uzavírají mír. 

 Speciální síly Jordánska

Jordánská armáda asi nepatří mezi nejznámější na světě a asi jen těžko se může rovnat například americké armádě, nicméně je to právě Jordánská armáda, která je pokládána za tu nejlepší ze všech arabských států. Elitu této armády tvoří tří prapory 101. brigády speciálních sil. Jako mnoho jiných speciálních sil, musejí i tito zvládat techniku parašutismu, do akcí byli často vysazováni z letadel, nicméně nejsou to výsadkáři.

Tito muži se specializovali na boj proti terorismu. Největším nepřítelem byla rozhodně Palestina. Podíleli se dokonce na osvobozování rukojmích v jednom z hotelů hlavního města Jordánska. V té době měly tyto speciální síly čtyři prapory, dnes již pouze tři (1 prapor = asi 500 mužů).

Vojáci ze speciálních jednotek Jordánska jsou dobrovolníci. Tito muži jsou převážně z beduínských kmenů. Pokud se do těchto jednotek chce někdo dostat, musí prokázat vynikající fyzickou a psychickou zdatnost, zájemce se nevyhne ani těžkému přijímacímu testu. Základní výcvik trvá 6 měsíců a poté ještě zdokonalovací test (taktika průzkumu, boj muže proti muži, sabotáže a již zmiňované techniky parašutismu). Ten kdo oběma testy projde obrží výsadkářský odznak.

Kvalitu těchto jednotek dokazuje i fakt, že již několikrát spolupracovali se Special Forces a SAS.

Afgánské speciální jednotky

Ke konci 60. let si afghánský vládce Muhammad Záhir Šach velmi dobře uvědomoval, že jeho země čelí silným politickým nátlakům. Aby svou zem chránil před vlivem sovětů, dával řádně dohromady svou armádu a speciální jednotky. Své muže cvičil a modernizoval za pomoci koho jiného než Spojených států. Přesto tyto jednotky velice dlouhou dobu nefungovali tak, jak se myslelo. V roce 1979 přijíždí do země veliký počet sovětských vojáků s cílem vytvořit kontrolu nad armádou v Kábulu. Během sovětské invaze, pomáhá sovětům velký počet afgánských sil v dobývání velkých měst.

Od té doby se stav speciálních jednotek začal zlepšovat, dobře fungovaly a vesele se rozrůstaly. Netrvalo dlouho a dvě brigády byly na světě, 444. a 666. brigáda. Obě tyto jednotky sídlily v Kábulu. Uběhl rok a přibyla další 37. a 38 brigáda, ty měly sídlo v Parwanu. Afghánská armáda byla ve složité situaci, což ukázala vzpoura 26. výsadkového praporu. Po pár dnech byla ovšem vzpoura rozbita sovětským tankovým útvarem. Sověti se tak začali více zabývat ,,kamarádstvím" z mítními jednotkami, aby těchto problémů nepřibývalo. Speciální jednotky byly vlastně jediné, které opravdu pevně sloužily novému režimu. Byly to právě tyto jednotky, které byly nasazeni pevně po boku sovětské armády.

Každá brigáda byla o síle přibližně 2 000 mužů. Ti byli rozděleni do 3. praporů (asi tak 550 vojáků) a jednotky tzv. týlového zabezpečení. Výzbroj těchto jednotek netvořilo nic zvláštního, to nejtěžší co vlastnily byly minomety a těžké kulomety. Jenom jednotka v Kábulu měla obrněná vozidla typu BTR 60 a typu 70.

 Jednotky Rangers

Kdo by je neznal? Jedna z nejznámějších amerických jednotek. Za vznikem Rangers stojí jistý americký generál Truscott. Ten v roce 1942 navrhl vrchnímu velení, že by se hodily speciální jednotky, které by se v mnohém podobaly britskému komandu. A tak vznikla jednotka Rangers, jméno dostala podle amerických jednotek, bojujících za nezávislost Spojených států.

Ještě ve stejném roce, kdy padl návrh, tedy v roce 1942 byl vytvořen 1. prapor Rangerů z dobrovoníků, kteří sloužili na území Velké Británie. Padesát z nich bylo účastníky nepovedeného vylodění v Dieppe v srpnu téhož roku. Téměř okamžitě byl v USA zhotoven 2. prapor Rangers. Co se týká výcviku Rangers, tak se skutečně podobal výcviku britských komandos. První akcí 1. praporu  bylo vylodění na severu Afriky. Další byly tvrdé boje s Africa Korps v okolí Kasserinského průsmyku. Když tyto boje skončily, byly nově vytvořeny 3. a 4. prapor.

V lednu roku 1944 se Rangers účastnili drsných bojů u Anzia, 1. a 3. prapor zde ztratil hrozivé dvě třetiny svých mužů. V té době je 2. prapor stažen do Anglie, protože se musel připravit na důležité vylodění v Normandii v červnu 1944. Tato akce se jim vydařila, muži dobyli Pointe de Hoc. Později byl zhotoven i 6. prapor, který byl určen o bojů v Tichomoří. Byl rozpuštěn v roce 1945 v Japonsku.

Jednotky Rangers ,,vstaly z mrtvých" a zapojily se do války v Koreji v letech 1950 až 1953. Když válka v Koreji skončila, byly Rangeři znovu rozpuštěni. Ovšem škola pro Rangers fungovala stále.

25. října 1983 brzy ráno se několik stovek rangerů 1. a 2. praporu 75. pěšího pluku sneslo na padácích na letiště ostrova Grenada, aby se zde zmocnili letiště kontrolovaného Kubánci. Tato akce se vydařila a letadla s vojáky 82. výsadkové divize mohla v klidu přistát. Dnes má 75. pluk Rangers tři prapory, každý má 610 vojáků. Nábor muřů je u Rangers velice zvláštní. Zájemce o vstup mezi Rangery musí nejdříve zvládnout základní vstupní testy, poté jsou zařazeni zpět k jednotkám a až po roce služby, musí ještě podstoupit 8 týdnů výcviku. Velice náročného výcviku se účastní zájemci ve věku mezi 20 a 22 lety. Voják, který výcvikem úspěšně projde je zařazen k jednotkám Rangers a může nosit černý baret.

Speciální jednotky Chile

Vrchní velení armády v Chile si na počátku 60. let uvědomilo, že naléhavě potřebuje větší počet výsadkových a speciálních jednotek. 2. dubna 1968 vzniká škola pro výsadkáře a speciální jednotky. Zájemci o zařazení do speciálních jednotek si museli projít těžkým výcvikem a celých 80% zájemců je vyřazeno. Ti co výcvikem projdou musí podstoupit přípravu ve specializovaných školách, které jsou rozmístěny různě po světě (USA, Argentina, Panama...)

Námořnictvo chilské armády nechtělo zůstat pozadu a tak vytvořilo jednotku bojových potápěčů. Tyto jednotky připravuje americká SEAL. Dnes představují výsadkářské a speciální jednotky mezi elitu armády v Chile. A ona samotná se považuje za ty úplně nejlépe vycvičené jednotky na území jihoamerického kontinentu. 

Thajské speciální síly

Thajská armáda se v roce 1963 rozhodla za pomoci Spojených států vytvořit speciální jednotku. Tak se i stalo a 1. skupina speciálních sil byla na světě. V této jednotce bylo 580 mužů. Zájemci musí projít jak výsadkářským tak speciálním výcvikem. Toto přijímací řízení trvá tři velmi náročné měsíce. Jelikož ýcvik je opravdu těžký, pohybuje se i tady věk na hranici plnoletosti. Výcvik těchto speciálních sil zajišťuje škola nekonvenčního boje a výcvikové středisko v Lopburi.