Chce to čas!

Chce to čas!

Píšete tu, jak jste přišli o svou největší, jedinou atd. LÁSKU! Tak jsem taky něco hodím =)

Stalo se to letos v létě, když jsme byli s našima poprvé u moře a to v Chorvatsku. Byl jsem nadšený, že konečně v 17 letech uvidím moře. Ale nastal první problém, co tam budu sám dělat? Bratr neschopný [ jako je schopný, ale když je o 5 let mladší moc si s ním nepokecáte a nemůžete vyrazit na nějakou místní párty nebo do baru ] a rodiče těch máte pokrk z domova, takže se jim snažíte vyhýbat. Byl jsem tedy nucen se vybavit, nabalil jsem si knížku, CD walkman a foťák. Prvních pár dní u vysněného moře jsem se nudil, jak jsem převídal. Všechny CDčka mě začínali štvát, knížka [no comment] a foťák mě nakonec taky omrzel. Prvních 5 dní jsem se válel na pláži a koupal. Pořád jsem si říkal, musím něco podniknout, ale balit tady holky nemá smysl a více věcí mě jako správného kluka nenapadlo [ holky, holky a holky ]. Pak nastal úplný zvrat celé dovolené! Za mamkou přijela její nejlepší kámoška z bývalé práce a věřte nebo ne přivezla svoji dceru [ nečekaně pěknou a půvabnou od prvního pohledu ], do které jsem se zamiloval! Od okamžiku co jsme se seznámili byli jsme stále spolu i první noc jsme spolu ztrávili [ bez sexu, chtěl jsem ji dobývat co nejdéle ], protože zbyl na nás gauč v našem apartmánu. Další den jsme se od sebe nehnuli ani na krok. Byli jsme spolu 2 dny, které mi změnily život. Taky to byly 2 dny dovolené s dívkou, která [ jak se zdálo ] mě měla ráda. Po 2 dnech nezapomenutelné dovolené se blížil konec a my museli odjet a jelikož dojeli o 5 dní později, tak došlo na loučení, na které dodnes vzpomínám. Jediným štestím bylo, že bydleli v sousední vesnici. Samozřejmě jsme se domluvili na rande, jestli se to tak dá říct. To taky proběhlo hladce a dál už to znáte jste šťastní, všechno vám jde, máte chuť do života, žijete jen pro ni! Po dovolené jsme spolu byli JEN týden, pro někoho se to zdá málo, ale s takou holkou mi to bohatě stačilo. Po týdnu mi napsala smsku, že je KONEC. Nechtěl jsem tomu věřit, okamžitě jsem sednul na kolo a jel za ní, ale nebyla doma, dokonce nebrala ani telefon, prostě žádné spojení. Byl jsem z toho zdrcený, celý den jsem proležel se slzami v očích. Smysl života dostal těžkou ránu, kterou jsem léčil strašně dlouho, vlastně léčím do teď! Nakonec jsem se ani nedočkal, rozumného vysvětlení. Jedinné co mi zbylo byl ČAS, který mi doporučila i máma!

Tak ho doporučuji i vám, je to jediné rozumné řešení! Nedoprošujte se, prostě zapomeňte! Vím, že je to těžké, ale účinné!

Teď si určitě myslíte, kdoví co nejsem zač, ale každý jsme nějaký a každý má jiný názor, který samozřejmě respektuji a neodsuzuji, tak PROSÍM i mě neodsuzujte! Kladné komentáře potěší =) a díky za pozornost!

Oliver_

Komentáře(13)