DayZ - den první
Deník z prvního dne v DayZ na Černarusi.
První pohled nebyl optimistický. Tma. Vůbec nic nevidím. Prohlédnu rychle svůj inventář. Moc toho není, ale do začátku to musí stačit. Zbraň, několik zásobníků, něco na ošetření ran, deset kousků chemického světla světlic.
Dle prvotního popisku tuším, že jsem nedaleko Elektrozavodsku. Slyším moře. Vydám se směrem k němu a v dálce zahlédnu světlo. Nepatrně zaváhám, ale pak se rozhodnu se k němu pomalu připlížit. Ticho narušuje jen tichá tématická hudba.
Jsem u světla. Nikdo tu není. Nebudu tu raději dlouho čekat a mizím.
Bloudím tmou podél pobřeží a zahlédnu obrysy nějaké budovy. Rozhodnu se zariskovat. Vytáhnu vlastní chemické světlo světlici a hodím jej před sebe. Okolí je náhle osvětlené a já zjistím, že stojím nedaleko železniční tratě. Zamířím ke kolejím a snažím se jich držet po zvuku šlápot. Doufám, že mířím směrem k Elektrozavodsku. Bohužel je ale brzy ztrácím a tak pokračuji podél lesa, skrze křoví a po tmě.
V dálce konečně zahlédnu obrysy několika budov.
Proplížím se k nim a zamířím k té nejvyšší, rozestavěné a hlavně osvětlené. Konečně trochu vidím.
Stále očekávám, zda na někoho či na něco nenarazím. Je ale klid. Odvážím se a popojdu za dům. Odhodím nové světlo světlici a čekám. Po chvíli se jej odvážím vzít do ruky a projít se po okolí. Hledám cestu skrze betonové bludiště ve kterém narážím na různé překážky. Cítím se ale bezpečněji. Světlo mi pomáhá postupovat a hledat cestu.
V dálce zaslechnu střelbu. Rozhodnu se vrátit se k osvětlené budově a vylézt na střechu rozestavěného domu. Předtím jsem viděl schody. Mělo by to jít.
V tom to zaslechnu.
Řev, který protne ticho a pak dupot ve tmě.
Sprintuju rychle do domu a těsně před ním pocítím ránu.
Rychle se vyšplhám na první schody, otočím se a střílím.
Zombie padá mrtvá k zemi.
Moje první zabitá zombie.
Vystoupám po schodech na střechu, kde se ošetřuji.
V dálce vidím světla a slyším střelbu.
Někde tam jsou lidé.
Mohu jim věřit?
Ulehám ke spánku unaven. Okolní zvuky vydávané těmi nemrtvými tvory již nevnímám.
Vyčkám druhého dne.
Za světla snad bude vše lepší.
Snad.