Mein Kampf
Světonázor z pera předsedy Národně socialistické německé dělnické strany (NSDAP). Člověk, který by si ji v rok jejího vydání (1925-1926) přečetl by se nebohému autorovi pravděpodobně vysmál. Kniha nedává smysl, obsahuje chaotické myšlenky. Málokdo si dovedl představit, kolik obsahu se vyplní...
Mein Kampf
"Rozhodl jsem se vysvětlit ve dvou dílech nejen cíle našeho hnutí, ale také popsat jeho vývoj. To bude poučnější než náčrt jakéhokoli pojednání."
Napsat knihu, která by měla změnit svět napadlo Adolfa Hitlera v listopadu 1923, kdy byl uvězněn za účast na Mnichovském "pivním" puči. Ve vězení se ke své knize citově velmi připoutal a když byl 10. prosince 1924 (trest si neodseděl celý) propuštěn, propadl psaní "své" knihy docela. Hitler nakonec došel k závěru, že lepší bude knihu rozdělit do dvou svazků. První kniha vyšla v roce 1925, druhý svazek potom o rok později, v roce 1926.
Přestože Mein Kampf byl napsán hlavně pro jeho stoupence s NSDAP jako něco na způsob programu strany, byl normálně k mání v knihkupectvích. Přestože se říká, že kniha neměla úspěch, protože to byly zápisky fantasmagorického šílence, opak je pravdou. Kniha vynesla Adolfu Hitlerovi relativně vysoké peníze, takže v době svého nástupu na místo kancléře v roce 1933 (kdy začíná svou "kariéru" diktátora) vydělal asi 405 000 říšských marek, což byly neuvěřitelné peníze (přepočteno na dnešní peníze to bylo prý 8 milionů USD zdroj: wikipedia.com).
V Německu vyšel Mein Kampf v několika edicích (ne, ani jedna nebyla zabalena v lidské kůži). Po Hitlerově nástupu k moci v roce 1933 Německo zachvátilo šílenství po této knize a bylo prakticky nemožné žít v Německu a jeden Mein Kampf doma nemít. Nejrozšířenější verzí byla tzv. Volksgaube (lidová edice), druhou byla tzv. Hochzeitsausgaube (svatební edice). Ta byla zdarma darována každému nově oddanému páru v Německu. Třeti verzi byla Tornister-Ausgaube, což byla verze určená pro vojáky na frontách. Narozdíl od předchozích dvou měla paperbackovou vazbu a menší rozměry, což mělo umožnit "odesílání knihy milým na frontu poštou". Jak se takový voják tvářil když mu místo požadovaných fotografií vyrůstajícího dítěte, pěkného dopisu nebo erotických obrázků přišel ideologický sešitek již Hitler neřeší. Perličkou byla speciální edice vydaná při přležitosti Vůdcových padesátých narozenin v roce 1939. Celkově se prodalo přes 10 milionů výtisků.
"Věnuji jim tedy ve společnou upomínku první svazek tohoto díla, které dosvědčili svou krví. Ať vždy svítí na cestu stoupencům našeho hnutí."
Nyní ale nastává otázka. Jestliže byl Mein Kampf vydán v letech 1925 - 1926 a obsahoval rasistický obsah, ambice na ovládnutí světa a podmanění většiny ras Němcům (ale například Britové jsou v Mein Kampfu považováni za kladný národ, Adolf Hitler se velmi obdivovoval jejich koloniálnímu systému) nebo pozici světového diktátora, jaktože kniha nevzbudila podezdření nebo iniciativu k preventivním krokům ze strany ostatních států? Odpověď je velice jednoduchá. Naprostá většina státníků považovala Mein Kampf za výplod hodný šestiletého dítěte, které sní o světovládě a téměř nikdo nebral poselství Mein Kampfu vážně, dokonce Hitlerův spojenec, italský diktátor a Duce benito Mussolini označil knihu za "brak, který jsem nedokázal dočíst". Z těch, co ho brali vážně můžu ale jmenovat např. T.G.Masaryka nebo Winstona Churchilla, ale ten v té době ještě nebyl ministerským předsedou, jeho názor tedy neměl valnou váhu.
O čem tedy vlastně Mein kampf je?
Hlavním cílem knihy je seznámit lidi s Hitlerovým světonázorem a hlavně je s tímto postojem ztotožnit.
Celá kniha začíná (tedy kromě věnování své milované NSDAP) líčením Hitlerova pohnutého dětství. Nejzásadnějším nepřítelem v této kapitole je jeho otec, kterého Adolf ze srdce nenáviděl a do kterého promítal všechny vlastnosti, proti kterým tak srdečně bojoval (maloměšťáctví, nulový zájem o svoji vlast, zbabělost...). Adolf hitler se nardodil v Brunnau, menším rakosukém městečku. Sám ale popisuj, že se cítí více Němcem než Rakušákem a samotné Rakousko označuje za německou východní marku.
Dále zde poukazuje na to, že již na škole byly jeho dva nejoblíbenější předměty dějepis a zeměpis, díky tomuto tvrzení se v dalších částech knihy cítí být způsobilý k vytváření svých "rasových" teorií, na kterých geografii přirozeně používá a dějepis se hodí například na výklad německých dějin tak, jak si on představuje.
"Tento vývoj postupoval u mne velmi rychle, takže jsem dospěl už v patnácti k chápáni rozdílu mezi dynastickým "patriotismem" a lidovým "nacionalismem" a znal jsem tehdy už jen to druhé."
Další část knihy líčí zážitky mladho Hitlera při jeho studijích ve Vídni, pokusu státi se architektem a poprvé zde uvádí své dva největší protivníky: Marxismus a Židy. Také zde opakovaně shazuje rakousko a nikdo nemá pochyby, že by byl nejraději, kdyby se Rakousko přidalo k Německu. Píše například, že rakousko-uherská dynastie byla vždy nakloněna slovanům a nebohý německý lid zanedbávala, což je sice nesmysl, ale Hitlerovi se to patrně hodilo. Mimo jiné také popisuje, kterak líčení německo-francouzské války z let 1870-1871 mohutně probudilo jeho národní cítění a čtenář si tak nějak začíná uvědomovat, že celý Mein Kampf nakonec sklouzne k bezbřehému populismu.
Adolf Hitler se také začíná navážet do systému demokracie, který v Německu po první světové války fungoval. Označuje ho za pomalý, byrokraty (a marxisty a židy) prolezlý zlořád, který akorát tlumí potenciál německého národa. Dále v knize se rozepisuje o svých zářitcích z Mnichova a dostává se k jedné z nejdůležitějších pasáží první části Mein Kampfu (tedy té autobiografické), kterou je první světová válka.
Hitler byl velkým zastáncem války. Jako jednoho z největších nepřátel státu viděl moderní fenomén mezinárodního obchodu a kapitalismus obecně. Proto řešení jakéhokoli konfliktu násilnou cestou vítal. Zhlédl se v búrské válce (Británie proti holandským usedlíkům v jižní Africe), fandil Japoncům při jejich konfilktu s Ruskem. Hitlerovo líčení první světové války ale sklouzává pouze k nekonečnému omílání toho, jak hrdinný voják na frontě topil se v bahně, žral vákaly a bojoval s francouzem, zatímco na ministerstvu války se slované, marxisté a židé váleli. Vrchní velení armády na ministerstvech označil za strůjce německ porážky, na které vojáci nenesou žádnou vidu. Není divu, že mu po válce každý veterán žral z ruky.
"Byla u nás vůbec nějak propaganda? Na tuto otázku mohu odpovědět pouze tak, že bohužel nebyla. Vše, co se v tomto směru dělo, bylo nedostatečné a špatné od samotného počátku tak, že to přinejmenším bylo k ničemu, pokud to přímo nepřinášelo škodu."
A dále se dostáváme k jednomu z hlavních bodů první části, to jest úlohy propagandy. Musíme si uvědomit, že před válkou nebyla propaganda (jako dneska) vulgární slovo, negativní stránky propagandy pořádně demonstroval až Hitler, potažmo Goebbels. V propagandě se již objevují Hitlerovy plány na ovládnutí a sjednocení Německa pod jednou (jeho) rukou. Následuje kapitola s výstižným názvem revoluce. Zde přímo nabádá veterány z první světové války a také všechny správné vlastence k odstranění marxisty a židy prolezlého pseudodemokratického řádu a nahrazení ho jediným správným, diktaturou. A nekonečné omílání možného vítězství Německa v první světové válce, selhání proslovanského rakouska a židů ve vládě a tohle a tamto...
Zbytek první knihy pokračuje asi v tomto duchu, Hitler popisuje čtyřikrát předtím popsaná fakta (jeho fakta), jak za to a tamto můžou ti a tamti (vlastně všichni kromě SA). Závěrečná fáze prvního svazku končí jho cestou k DAP (Deutche Arbait Partai = Německá dělnická strana), jeho zapálení pro myšlenku, vychvalováním svých vlastních řečnických schopností (v tom měl pravdu) a tomu, jak se postupně v potu tváře vypracoval na post führera v rámci DAP (tak si skutečně nechal říkat), přejmenování DAP na NSDAP. Druhá kniha se zabývá právě úlohou tohoto hnutí,které jak věřil, jednou zachvátí celý svět a konečně zavede spravedlivý (opět jeho) řád.
"Byl zapálen oheň, z jehož žáru jednou musí vyjít meč, který musí opět vybojovat svobodu germánskému Ziegfriedovi a bytí německému národu."
Zatímco první dál Mein Kampfu byla jenom taková polívčička, aby Hitler dostal čtenáře na svoji vlnu a přesvědčil ho, že je opravdu jedním z nich, chudých lidí, se kterými je vydrbáváno ze strany židů, marxistů atd. (k tomuto je nejpatrnější kapitola první světová válka). Také pochopil (čteář), že jeho jediným bohem, člověkem který jediný dokáže vyvést národ z temnoty je Führer osobně. Také, že když už jednou chce být (čtenář) nacistou, musí být fanatciký (to v žádném případě Hitler nemyslel jako špatnou vlastnost. Jaký je koneckonců rozdíl mezi zapálením a fanatismem?).
V druhém díle je také přesně popsáno, jak bude jeho hnutí postupovat (Zde také může člověk, který popírá, že Hitler kdy chtěl vyhladit slovany (hlavně ten, co používal slovo "žido-bolševický", nevzpomínám si na nick) konečně dopátrat, jak to Hitler myslel. Tak jak to říkal. Vyhladit, zotročit.). Také dále rozvíjí rasovou teorii z prvního dílu a jako příklad silného rasově čistého člověka uvádí Američany (což je další z velkých nesmyslů v Mein Kampfu, zrovna Američané jsou míšenci indiánů, několika různých evropsých zemí od přistěhovalců. Ale ono nevadí, že to nedává smysl, ono se to nějak pochopí...).
V samém závěru celéh jeho "veledíla" rozvíjí teorii útoku na SSSR, Polsko a východ obecně. zajímavé je, že s útokem západním směrem nepočítal. Střední část druhé knihy dle mého názoru nemá smysl rozvíjet, protože je to omílání řečeného, kdo je špatný, kdo je dobrý, jaká myšlenka je špatná, jaká dobrá atd.
"Soudcové tohoto státu nás klidně můžou odsoudit za naše někdejší jednání, avšak historie, coby bohyně vyšší pravdy a lepšího práva, jednou s úsměvem tento směšný rozsudek roztrhá a zbaví nás veškeré viny a omylů."
Co říci závěrem? Mein Kampf je odstrašujícím příkladem snah o ovlivnění mas (což je mimochodem Hitlerovo oblíbené slovo). Názor na knihu ať si udělá každý sám, neonacisté stejně (dle jejich chování) vypadají, že by ho nedokázali přečíst, natož pochopit.
Pro hrubý obrázek o Mein Kampfu bych doporučoval tuto stránku: http://nacismus.mysteria.cz/meinkampf/