Chlapci z Ubisoftu si očividně předsevzali vydat pokračování herní série Assassin’s Creed po každém roce a to za každou cenu. Minulý rok to mělo katastrofální následky, když se AC: Unity hráčům rozpadal na nehratelnou slátaninu přímo před očima. Ubisoft se ze svých chyb naštěstí poučil a letos již vydal sice ne bezchybnou, avšak konečně pořádně dokončenou a plně hratelnou hru. Majitelé Windows, PlayStation 4 i Xbox One, zvláště pak fanoušci série, se tak do dnes recenzované hry mohou beze strachu zakousnout. Přesto nutno dodat, že AC: Syndicate dosud získává nečekaně rozporuplné hodnocení. O to více jsme na Syndikáta byli sami zvědaví.
Z našeho končícího roku 2015 se vydáme rovnou do 19. století, konkrétně do roku 1868, kdy je Anglie pod nadvládou proslulé královny Viktorie (proto Viktoriánské období). Londýn je tak ponořen do nezaměnitelné atmosféry průmyslové revoluce. A to si pište, že tohle místo je neskutečně autentické se vším všudy. Že jste ještě nikdy nenavštívili slavné Londýnské památky, jako je třeba Big Ben? Nyní máte konečně příležitost – rušné ulice i slavné čtvrti jsou vám plně k službám a otevřený svět vás pustí kamkoliv si zamanete! Mimořádně nádherné město se tak vyjímá nejenom svou ohromnou rozlohou, ale taktéž různorodými lokalitami. Zatímco některé čtvrti jsou očividně obydleny zbohatlíky, jiné jsou zaplaveny ubohými chudými, avšak všude je spousta lidí a nepřijdeme ani o projíždějící kočáry. Zdejší období nasejeme o to víc, když se setkáme s legendami, jako je například Charles Darwin, Charles Dickens nebo Karl Marx. Jak je v AC zvykem, i tentokrát vše zažíváme skrze svého genetického dědice, který v moderní době využívá moderních technologií pro průzkum svých genetickcýh vzpomínek. Scény z moderního světa jsou však poněkud upozaděny a my se tak můžeme plně věnovat novověké Anglii – a to je dobře.
Zatímco AC: Unite sázel na hru pro více hráčů, nový Syndicate se naopak zaměřuje na čistý singleplayer. Hru nicméně inovuje představení hned dvou hlavních hrdinů, kteří zážitek nevšedně zpestřují. Sourozenci Jacob a Evie Fryovi jsou právoplatnými a plně vytrénovanými asasíny, avšak nerozlišuje je pouze jejich pohlaví, ale především povaha. Bratříček Jacob je tvrďák upřednostňující přímou akci a nežli dlouze vymýšlet složité taktiky, radši se vrhne rovnou do boje. Evie je zase ta rozumnější, možná i inteligentnější, zaměřující se spíše na stealth a vychytralé plány. Protikladné osobnosti mají pochopitelně i zcela jiné názory a plány, jak se vypořádat s rostoucí mocí templářů. Ano, úhlavní nepřátelé asasínů se znovu navrací. Tentokrát neovládají jen politické kruhy a vysoké vládní představitele, ale silné konexe mají dokonce i v podzemí. Dokonce mají i vlastní gang, který je zcela pod jejich kontrolou, takže Londýn zabírají hned ze dvou stran. Navíc urputně hledají mocný magický artefakt, takže je již nejvyšší čas zasáhnout. A zhatit jejich plány nemůže nikdo jiný, než právě naše asasínská dvojice.
Díky dvěma zcela odlišným postavám máme o neustálé a zábavné hašteření postaráno po celou herní dobu. Ultra-zajímavá je pak možnost libovolně přepínat mezi postavami a využívat jejich odlišných schopností. Tak byl alespoň očividně i celý koncept dvou postav vymyšlen, tedy že sourozenci se budou vzájemně doplňovat, čímž vyřeší každou situaci. A tak to skutečně funguje, tedy pokud zrovna nejsme v příběhové misi, kde musíme hrát pouze za jedinou postavu. To může být někdy problém, pokud naši postavu specializujeme příliš jednostranně a situace bude vyžadovat postup opačný. Ne, že by se mise nedala zvládnout, ale hráč může mít jisté obtíže. Vývojářům to ale možná došlo a při vytváření stromů schopností pro jednotlivé postavy tak radši dali většinu schopností stejnou. A pokud se hráč přímo nesnaží za každou cenu volit schopnosti, jež postavy odliší, získá nakonec dva poměrně všestranné asasíny, schopné poradit si se vším. Potom je ale škoda, že ona zajímavá odlišnost v povahách se ve schopnostech odrazí jen minimálně. Hrdina i hrdinka mají společné konto získané finance a zkušenosti se mezi ně rozdělí také. Své levely ale mají i nepřátelé, což má značný vliv počet HP i damage. Pokud se tak vrhneme na soupeře s vyšší úrovní, můžeme se hodně rychle dostat do potíží a zemřít během malé chvilky.
Jak už bylo zmíněno dříve, Londýn obzvláště vyniká svou rozlohou. Otázka přepravy je tak velice důležitá. Nejjednodušší možností je využít rychlé cestování, které nás přepraví do cíle na pár kliknutí. Pokud si ale raději chcete pořádně prohlédnout zdejší ulice, doporučujeme ukradnout nějaký ten kočár a pořádně prásknout do koní. Londýn mimochodem nabízí přímo i závody v kočárech, a zajímavý zážitek je ostatně i samotný boj přímo na kočáře. Nutno dodat, že zdejší budovy jsou dosti vysoké a pokud bychom chtěli někam doběhnout po střeše, prošplhali bychom hodně herního času. I proto je výbornou novinkou vystřelovací hák, který nás vytáhne v cuku letu. Zdí si ale užijeme při lezení dolů, protože možnost skočit do něčeho měkkého (obvykle sena) na mnoha místech schází.
Zatímco vedlejší mise byly v předchozích dílech série poměrně stereotypní, tentokrát jsou o něco pestřejší. Skvělé je třeba obsazování lokalit, čímž je přebereme templářům nebo zaplacení dětem, aby pro nás něco speciálního ukradly. Zvláštní úlohu má pak policie, která si s nikým (a to ani s gangy) nebere žádné servítky. I gangy tak mají značný respekt a zákon se snaží porušovat jen mimo dohled veřejných činitelů. Ostatně pokud nestojíme o pořádné problémy, měli bychom se krýt také, případně policii podplatit, aby naše ilegální činy přehlížela. Osvobozovat ale nemusíme jenom různá území, ale pomoci lze i (obvykle chudým) lidem v nesnázích. Ostatně k dispozici nám bude dokonce i náš vlastní gang jménem The Rooks, který lze spatřit i v traileru. Gang můžeme různě vylepšovat a hojně využívat, takže kromě stealth plížení a užívání si drsných bojů ve hře najdeme i nějaké jednoduché strategické prvky. Náš gang nám samozřejmě hojně pomůže s obsazováním a vytlačování templářských zlounů. Ve hře nechybí ani craftění, ke kterému je třeba nejenom nějaký ten peníz, ale i různé materiály. Ty nalézáme všemožně po městě a není extra velký problém něco sehnat, ale i tak si lze hru zpříjemnit mikrotransakcemi, tedy směnit reálné peníze za peníze herní. Zatímco v některých hrách bez investování hráč vyloženě stagnuje, Syndikát se hraje dost dobře a bez omezení i bez mikrotransakcí.
Syndikát je ve své podstat návrat ke kořenům série. Nepřichází zde žádná ohromná evoluce, ale spíše obměny obsahu a několik málo novinek. Základní koncept ale zůstává zachován, díky čemuž někteří hráči mají blažené pocity, protože se vrátil jejich starý dobrý AC, zatímco jiní očekávali větší evoluci a něco nového, neohraného. Nejenom že se nezměnil rámec hry, ale nezměnila se příliš ani grafika, která tak zůstává překvapivě zastaralá. Přesto je i zde mnoho scén, ve kterých je pohled na krásné lokality ve výjimečném osvětlení silným zážitkem. I ovládání bylo vylepšeno a zjednodušeno, takže nyní je ještě více intuitivní a postava tak dělá přesně to, co zrovna chceme.
Assassin’s Creed: Syndicate především sází na atmosféru kouzelného Londýna a hratelnost. Fanoušky a zaryté příznivce prvních dílů AC tato hra jistě potěší, neboť čerpá z osvědčeného konceptu a přidané novinky nejsou revoluční, ale rozhodně potěší. Kdo se ale těšil na něco opravdu parádního a žhavého, respektive komu záleží na výborné grafice, ten bude poměrně zklamán. Hodnocení 75 % je tedy plně odpovídající.
