Vydavatelská společnost Electronic Arts se ještě před opravdovým začátkem finanční krize rozhodla, že bude kromě zavedených sérií tvořit také původní tituly. A jak řekla, tak také splnila. Loni vyšly úctyhodné počiny jako Dead Space nebo Mirrors Edge a v tomto sledu pokračuje také Dantes Inferno. Je nicméně pravdou, že dvě zmíněné a už vydané hry nezaznamenaly příliš velký komerční úspěch, a pokud se to nepovede ani Dantes Inferno, dá se očekávat, že Electronic Arts svou, pro hráče příznivou strategii přehodnotí a vrátí se opět k opakování zavedených sérií. Už proto bychom měli doufat v opravdu povedený a především dobře prodejný kousek. Pár milionů kopií by na začátek mohlo stačit. A pokud pomineme tyhle makroekonomické procesy, vlastně se na tento počin hodně těšíme.
Většina z vás si pravděpodobně matně vzpomíná na jistě zábavnou výuku českého jazyka, kdy vám moudrý učitel kázal jakési abstraktní výjevy z díla slavného spisovatele doby dávno minulé – Dante Alighieriho. Jeho dílo je doslova přehlídkou všelijakých a velmi těžko pochopitelných metafor, které se rozhodně nevstřebávají příliš snadno, obzvlášť současnému čtenáři. Tak proč tedy podle něčeho takového (konkrétně Dantova Pekla) tvořit videohru pro masové publikum? Jistě, jméno díla zná tak nějak každý, ale málokdo ví, o čem skutečně je a kdo už to ví, ten si ho rozhodně nepředstavuje v podobě akčního titulu drceného na konzolovém gamepadu. Inu, marketéři EA jistě mají pádný důvod a my se tak nějak domníváme, že pramení z mystičnosti Dantova díla. Pravda, málokdo o něm něco ví, ale už to spisovatelovo jméno působí dosti tajemně a slibně.
Navíc, jelikož pravděpodobně nikdo EA nepožene ke zodpovědnosti za striktní porušení dějové linie předlohy, můžou si autoři dělat vlastně co chtějí. A také, že to mají v úmyslu. Pakliže očekáváte hloubavý titul, do kterého se ponoříte a v jehož hlubinách budete přemýšlet o komplikovaných pochodech na druhém břehu a vůbec o prapůvodu všeho života, pravděpodobně budete překvapeni zvolenou přímočarostí. Dantes Inferno má se svou předlohou (ostatně, tak tomu snad ani nemůžeme říkat) společného prakticky jen to, že se odehrává v pekle. A peklo, jak známo, je plné nejrůznějších monster, které je zábava kosit jedno po druhém nebo rovnou všechny najednou.
Stačí se podívat na teaser trailer ke hře a v podstatě víte, co vás čeká. Hlavní hrdina Dante v něm svádí souboj se samotnou smrtí, které následně vezme její kosu. Prostředí se zdá být velmi dynamické a částečně interaktivní. Každopádně se v jedněch kulisách nezdržíte nikdy příliš dlouho. Takřka neustále běžíte kupředu a vraždíte mytologická monstra, která se objevují všude možně. Občas je zapotřebí se zastavit na širším plácku, kde je těch monster více, což vyžaduje větší snažení. Narazíte ale také na bossy, tedy nejsilnější nepřátele ve hře. Ti disponují nejrůznějšími útoky, kterým je zapotřebí se zprvu vyhýbat, a teprve, když dostatečně odkoukáte postup bosse, můžete si na něj se specifickou taktikou troufnout. Výjimkou není dlouhé obíhání či vyskakování na tyhle pochodující kolosy. Je třeba dodat, že Dante v tomto případě není žádný rozervaný a filozofující milovník, nýbrž pořádně namakaný hrdina, který mnoho chytrých myšlenek (bohužel) neprohodí.
Autoři tvrdí, že jako první se soustředili na hratelnost. Jistě, to je oblíbená fráze, na druhou stranu je pravdou, že úrovně v Dantes Inferno vznikají přinejmenším netradičním způsobem. Namísto toho, aby autoři tvořili nejrůznější detaily, kvalitní textury a další grafické prvky, nejprve si vytvořili celou hru v pouhých vektorech. Je tak víceméně plně funkční, akorát vypadá docela nevábně. Tedy hodně nevábně. Na druhou stranu je možné si v tomto hrubém náčrtu vyzkoušet, jak se to celé bude hrát, a zda není třeba něco změnit. Ostatně, je o poznání jednodušší změnit pár vektorů než předělávat úroveň úplně se vším všudy. Teprve, když je daná pasáž v náčrtu opravdu zábavná, je možné pokračovat v další práci. Tvůrci také hovoří o tom, že Dantes Inferno je od začátku koncipováno jako titul, jehož framerate nesmí klesnout pod šedesát snímků za sekundu. To je prý pro hratelnost maximálně důležité.
Nemá cenu si nic nalhávat, Dantes Inferno je čistokrevnou rubačkou, která si v brutalitě nezadá s tituly jako God of War či naposledy X-Men Origins: Wolverine. V podstatě neděláte nic jiného, než že skládáte útoky do opravdu efektních komb a opravdu dobře se přitom bavíte – tedy za předpokladu, že se vše povede, tak jak má. Za tímto účelem budete procházet opravdu atraktivními pekelnými lokacemi, které by vás svými vizuály neměly přestat překvapovat. Prostředí bude zároveň částečně využitelné v boji.
Vůbec, bitky mají být dost atraktivní a ne úplně řadové. Jednou takhle například potkáte velkého minotaura, který je osedlán démonem. Kolem jsou navíc šiky menších přisluhovačů. Tak, co uděláte? Můžete začít pomalu kosit malé neřády a vyhýbat se silným útokům démona na minotaurovi. Nebo to uděláte šikovně, srazíte démona z minotaura, toho sami osedláte a začnete ovládat jako vlastní postavu. Rázem jste o poznání silnější a s protivníky si poradíte raz dva. Ano, i nějaká ta variabilita v řešení bojových situací by tu měla být přítomna. To se dá jedině chválit.
Ačkoliv má být Dantes Inferno vcelku lineárním počinem, můžete se těšit na objevování takzvaných devíti kruhů pekla, známých z epesní básně. Každý z těchto kruhů je úplně jiný a autoři slibují bonusy, které vás bude bavit hledat, protože za ně dostanete pěknou odměnu. Potají doufáme, že dojde i k nějakým dalším protnutím hry a pět set let staré knihy. Autoři to nevylučují, takže bychom se nakonec přece jen mohli dočkat aspoň trochu myšlenkově náročnějšího počinu. Třeba nějaké teze k přemýšlení při rubání by nebyly vůbec špatné. Ačkoliv, myšlení a kosení protivníků jsou činnosti, které se víceméně vylučují, jelikož většina hráčů k takovému titulu usedne proto, že chce „vypnout”. Ale uvidíme, třeba bude Dantes Inferno alternativní rubačkou a prolomí dosud platné hranice žánru.