Čekejte prosím
Čekejte, prosím...
Logo sekce

Židovská otázka

11.02.11, 08:13, autor: lachim_25, vyšlo v blogu: Zábava a zajímavosti
Nikdy se vedení nějakého státu nerozhodlo vymýtit příslušníky určité skupiny beze zbytku, dokud nepřišel Hitler

Takzvaná židovská otázka byla jednou z ideologických zásad nacismu. Podle ní se chtěly národy nordické árijské rasy chopit moci v Evropě a prostřednictvím Evropy i moci na celém světě. To se však v nacistickém pojetí neobešlo bez odstranění Židů, stojících v pozadí všech protivníků nacistického Německa. Židé tvořili - jak si mysleli nacističtí vůdcové -všude součást mezinárodní konspirace, která se chtěla chopit moci na světě. V tomto chápání existovaly zásadně dvě velké síly, jež měly určovat budoucnost světa: nordické národy árijské rasy (jako světlá naděje árijského lidstva) a židovská tzv. protirasa (jako temná noc). Kdyby zvítězila, uvrhla by lidstvo do strašného neštěstí. Hitlerův  genocidní  antisemitismus je možné prokázat od jeho vstupu do politického života. Už na počátku 20. let nabízel jednoduchý výklad všeho špatného, co prohranou válkou a po prohrané válce postihlo Německo, každou německou sociální skupinu, každou jednotlivou německou rodinu - Židé jsou vinni, židovská světovláda! A aby se nestala "definitivní", vysvětloval Hitler v srpnu 1920 při nacistickém shromáždění v Mnichově, je třeba vytvořit politickou organizaci, která by dokázala v německém národě instinktivní protižidovství probouzet, vybičovávat a burcovat tak dlouho, až se národ připojí k tomu hnutí, které je "připraveno vyvodit z něho důsledky". Pouze on, Hitler, jako vůdce nacionálně socialistického hnutí - jak se prezentoval -je povolán vytvořit "vládu národní síly" a v jejím čele dosáhnout odstranění Židů z Německa a posléze i vyhladit židovskou světovládu. Židovská genocida se stala nejen Hitlerovým cílem, ale od 30. ledna 1939 i součástí státní politiky Německa a jeho válečné strategie. Tohoto dne pronesl v Říšském sněmu často uváděnou formulaci: "Jestliže se mezinárodnímu finančnímu židovstvu v Evropě a mimo ni podaří ještě jednou uvrhnout národy do světové' války, pak výsledkem bude nikoli bolševizace zeměkoule a tím vítězství židovstva, nýbrž zničení židovské rasy v Evropě." Podle toho, jak by postupovala německá expanze, měla se na stále větším území uskutečňovat genocida Židů. 8. března 1939 vykreslil na konferenci vůdčích představitelů německého hospodářství, nacistické strany a wehrmachtu obraz konečného zúčtování s "dolarovými Židy Spojených států", v němž spatřoval skutečné a konečné řešení židovské otázky.

 

Nacistická politika vůči Židům se radikalizovala od začátku roku 1938 v souvislosti s hitlerovskou politikou přípravy na válku. V této fázi se za cíl vytklo zbavit se maximálního počtu Židů, a to buď zatlačením do emigrace, nebo násilným vyhnáním. Jakýmsi startem k tomu se stal antisemitský pogrom, podnícený Goebbelsem v noci z. 9. na 10. listopad 1938. Vešel do dějin pod přídomkem "křišťálová noc". Jako záminka posloužil atentát židovského občana na německého legačního radu v Paříži. Neuniformovaní příslušníci SA a jiní nacisté vykradli a zdemolovali na 7500 židovských obchodů, zničili téměř všechny synagógy v říši, zabili 91 osob a přes 20 000 mužů zatkli a poslali do koncentračních táborů. I když se v letech 1938-1939 z říše následně vystěhovalo asi 220 000 Židů, přesto nebyla Reichskristallnacht z hlediska domácí politiky příliš úspěšná. Masy německého obyvatelstva se pogromu nezúčastnily - Židé sice představovali pro mnohé třeba i nesympatické sousedy a bylo by snad lepší, kdyby se vystěhovali, ale bít je a vraždit? Další masový pogrom se už v Německu nekonal a od té doby se židovská otázka řešila brutálně, ale přitom "v klidu a pořádku" úřední cestou. Metoda vystěhovávání a vyhánění pokračovala až do roku 1941. Židovská genocida vzrůstala do německé okupační politiky podle konkrétní situace v té které okupované zemi. V říjnu a listopadu 1939 se nacisté pokusili vytvořit v okolí městečka Niska v jihovýchodním Polsku jakousi židovskou rezervaci, kam měly být nahnány desetitisíce ožebračených Židů (mezi prvními přijížděly transporty z Polska, Vídně a Ostravy) a zde v naprosto nelidských podmínkách zahynout. Z několika důvodů se tento záměr nakonec neuskutečnil. Po porážce Francie v červnu 1940 zamýšleli nacisté obnovit svůj plán, tj. usídlit evropské Židy na tropickém ostrově Madagaskar (patřícím Francii). Předpokládal ovládnutí moře, a tedy porážku Anglie. Víme, že se tak nestalo, čímž tento nacistický plán zapadl. Zato po rozhodnutí o útoku na SSSR se otevřela možnost radikalizace protižidovské politiky směrem ke genocidě.

 

Otázka, kdy takové rozhodnutí padlo, je předmětem nekončící diskuse mezi historiky. Nesporným zůstává, že nejdříve se rozhodlo o vraždě Židů v Sovětském svazu (někdy mezi lednem a březnem 1941) a několik měsíců poté o vraždění všech Židů na veškerých okupovaných územích. V minulém roce uveřejnil R. Breitman v New Yorku svou knihu The Architect of Genocidě, v níž primát v genocidě Židů přisuzuje Himmlerovi. Zmíněný prof. Jackel došel ve svém dosavadním bádání k závěru, že "definitivním architektem konečného řešení židovské otázky byl Heydrich, přičemž pro něj nebyl hlavním motivem antisemitismus, ale oportunismus vůči Hitlerovi". I když se celý proces rozhodování při organizování mašinérie vyvražďování odehrával v nejvyšších mocenských sférách nacistického vedení, rozhodující byly v tomto směru podle Jäckla dny mezi 22.-24. zářím 1941. Tehdy navštěvují Heydrich i další pohlaváři Hitlera v jeho hlavním stanu v Rastenburgu a Heydrich je pověřen funkcí zastupujícího říšského protektora. Plní se mu tak jeho záměr proniknout co nejblíže k Hitlerovi, stává se neoficiálním "evropským židovským komisařem" a dostává volnou ruku při řešení židovské otázky. Tím spíš, že v těchto dnech také padá rozhodnutí o deportacích evropských Židů, jak vyplývá ze zápisu v deníku J. Goebbelse z 24. září 1941. To už však měly čtyři tzv. Einsatzgruppen (4 tisíce mužů) za sebou několik měsíců běsného řádění na dobytém území SSSR. Spolu s nimi postupovaly do Ruska i tři brigády osobního štábu reichsführera Himmlera (18 tisíc mužů) a šest praporů tzv. pořádkové policie. Ti všichni pomáhali popravovat Židy kulomety. Do konce roku 1942 padlo německému útoku na Rusko za oběť přibližně 1,5 miliónu Židů. A vraždilo se nejen zbraněmi. U Minská zřídili nacisté v Malém Trostinci tábor, v němž pomocí plynových nákladních aut (výfuk obrácen zpět do vozu) připravili o život desetitisíce- lidí z Běloruska, Německa i z protektorátu Böhmen und Mähren. V samotném Německu už před rokem 1939 vraždili chronicky nemocné a duševně choré pacienty v plynových komorách. Do srpna 1941 přes 10 tisíc obětí. Poté se v tom přes oficiální zákaz tajně pokračovalo a záměr tzv. euthanasie spočíval v očištění německého obyvatelstva od osob, které měly tzv. nevyléčitelné a geneticky způsobené choroby. Na vlastním obyvatelstvu se tak vlastně nacisté učili techniku masové vraždy plynem.

 

V létě 1941 dostal velitel koncentračního tábora v Osvětimi Rudolf Hoess rozkaz od Himmlera, aby začal připravovat Osvětim pro tzv. konečné řešení židovské otázky. 3. září 1941 se tam provedl první pokus masového plynování kyanovodíkem neboli pověstným "cyklonem B. O život připravil sovětské zajatce a nemocné vězně. Dokládá to prověřené svědectví českého vězně Josefa Vacka. Obdobných pokusů se uskutečnilo na podzim 1941 několik, ale masové vraždění Židů vypuklo v Osvětimi v únoru a březnu 1942. Podle francouzského historika G. Wellerse našlo v tomto koncentračním táboře smrt 1 350 000 Židů. To však ale nestačilo. Současně probíhala velkoakce vraždění polského židovstva. Na Himmlerův rozkaz totiž vybudoval jeho přítel O. Globocnik v Lublinské oblasti tři tábory smrti v Belžecu, Sobiboru a Treblince. Jak uvádí W. Benz v publikaci Dimension des Volkermords (Mnichov 1991), bylo v nich (včetně táborů v Chelmnu a Majdanku) zavražděno 1 920 000 Židů. Celkově podle téhož autora přinesl holocaust smrt přibližně 5,8 miliónu židovských mužů, žen a dětí, tedy třetině židovského národa

 

Nejúděsnějším popravištěm v historii byla mašinérie smrti ve vyhlazovacím táboře Osvětim-Birkenau. Jeho čtyři krematoria s 46 spalovacími pecemi a deset plynových komor v roce 1943 denně spalovaly desítky tisíc mrtvol povražděných Židů z celé Evropy. I když se naděje na úspěšný útěk v těchto neuvěřitelných nelidských podmínkách téměř rovnaly nule, přesto se několika vězňům podařil. Nejznámějším byl útěk slovenských Židů A. Wetzlera a W. Rosenberga v dubnu 1944. Po 18 dnech strastiplné cesty se dostali do Žiliny, kde poté sepsali podrobnou zprávu o tom, co znamená Osvětim a jeho největší pobočný tábor Birkenau. Na základě dvouletého shromažďování nejtajnějších informací z táborového inferna dokázali do detailů popsat exterminační mechanismus. Zpráva děsila svým odhalením, jak vlastně jednoduchá, investičně, technicky i materiálově nenáročná jsou osvětimská vyhlazovací zařízení a jaké nepředstavitelné možnosti skýtají organizátorům genocidy.

Informace, které do té doby z Birkenau pronikaly, sotva nalézaly ohlas. Pro svou úděsnou obludnost se jevily jako fantastické a neuvěřitelné. Mnohdy jim nevěřili ani sami deponovaní, které selektující SS lékaři posílali přímo z vlaku na smrt do plynových komor. Přesto se publikování svědectví Wetzlera a Rosenberga neustále oddalovalo a jejich zpráva se za války v úplné podobě k veřejnosti nedostala, byť některé výňatky z ní otiskl švýcarský a americký tisk v listopadu 1944. V té době se už však sovětská ofenzíva blížila k Osvětimi natolik, že Himmler dal příkaz zastavit provoz plynových komor a demontovat jejich zařízení, aby se neopakovalo to, co se stalo v koncentračním táboře v Majdanku, který Rudá armáda osvobodila tak rychlým manévrem, že nacisté nestačili zamést za sebou stopy. Když Sověti na konci ledna 1945 vstoupili do Osvětimi, našli tam "pouze" necelé tři tisíce nemocných vězňů neschopných pochodů smrti.

Další články z této sekce...

ANKETA

Je možné, aby se něco podobného někdy opakovalo?

Ano
Ne

Celkem: 274 hlasů

V této anketě jste již hlasovali.

Buď jste v této anketě již hlasovali, nebo hlasoval někdo se stejnou IP adresou. Pokud chcete hlasovat, zaregistrujte se prosím.

SDÍLET

Hodnocení

OHODNOŤTE ČLÁNEK

Kliknutím na hvězdičku vložíte své hodnocení
Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé. Děkujeme za Váš hlas.

* Založen: 29.1.2010 8:50:51
* BlogRank: 1,44
* Přístupů: 52 857
* RSS: RSS zdroj
Redakce blogu

REDAKCE BLOGU

Celkem redaktorů: 1
Toplist