Warhammer 40.000: Space Marine

Že Relic umí dělat realtimové strategie, o tom se vědělo. Koneckonců, studio jich má na kontě celkem šestnáct, prvním Homeworldem počínaje a nedáno vydaným datadiskem k Dawn of War 2 konče. Čistokrevnou akci si kanadští tvůrci vzali do rukou poprvé (pokud vím) a existovaly obavy, jak se s žánrovou změnou poperou. Stačí však strávit s Warhammer 40.000 Space Marine pět minut a většina pochybností se rozptýlí v dešti horkých střel a sprškách orčí krve.

Hře nelze upřít vizuální podobnost s Gears of War: když vedle sebe položíte dva screenshoty, uvědomíte si, kde výtvarníci hledali inspiraci. Ale to sper ďas: po hratelnostní stránce Space Marine kráčí vlastní, originální cestou. Relic vás vyšle do Forge Worldu pátrat po unikátní zbrani, na kterou si dělají zálusk orkové. Děsná spousta orků, aby bylo jasno. Hlavní hrdina, kapitán Titus - povoláním ultramariňák, se však se svými dvěma spolubojovníky nenechá kvantitou nepřátel zaskočit. Koneckonců, když někdo nosí meč zkřížený s motorovou pilou, čeká se, že jej bude umět používat. To kapitán Titus umí, a dělá to s překvapivou lehkostí.

Svižnost a provedení akce představuje nejsilnější stránku hry. Orky likvidujete s elegancí a efektivitou kombajnu, souboje jsou navrženy tak, že plynule přecházíte od střílení k poctivé “ruční práci”. Je jen máloco uspokojivějšího, než když se snesete z oblak a rozdrtíte zelené nebožáky jediným máchnutím obrovského kladiva. Když hovořím o “snášení se z oblak”, míním tím, že hra obsahuje několik pasáží, kdy dostanete k dispozici jetpack a v tu chvíli začínají nefalšovaná jatka. Relic však šetří palivem, většinu herní doby se musíte přesunovat po svých.

Akce jako taková je povedená, nicméně je třeba podotknout, že hra nenabízí prakticky nic jiného než nikterak hlubokomyslné řezání enemáků. Žádné logické úkoly, žádné odpočinkové pasáže, někoho nenadchne dokonce ani "komplexita" jednotlivých částí soubojového systému, kdy si např. pro boj z blízka vystačíte s jediným tlačítkem. Může se proto stát - mně se to nestalo - že počáteční nadšení vystřídá apatie a mírné znechucení z toho, že jediné, co se mění, jsou kulisy (levely), avšak jinak se pohybujete ve vyjetých kolejích. Space Marine nesedne každému.

Tvůrci se odhodlali k - pro dnešní dobu - netypickému kroku: odstranili mechanismus krytí. Space Marine chce být rychlou, brutální akcí s desítkami nepřátel - a takovou i je - zbabělé ukrývání by narušilo tempo. Pokud se přece jen chcete dostat z deště nepřátelských střel, nic vám nebrání schovat se někam za roh. Speciální tlačítko není pro takovou prkotinu vůbec potřeba.

Rovněž potěší, že se zdraví neregeneruje. Jediný způsob, jak doplnit chybějící hitpointy, je využití speciálního exekučního pohybu, jenž ze zacíleného enemáka udělá fašírku a vás - nějak - uzdraví. Jistou úlitbu modernímu zhýčkanému hráči představuje brnění, o které musíte přijít, než protivníci začnou ukusovat hitpointy, a které se samo dobíjí. O brnění lze však snadno přijít: v jednom okamžiku máte plné zdraví a blýskavou zbroj, abyste se v následující vteřině ocitli bez ní a bez poloviny hitpointů. Hra se s nikým (na normální obtížnost) příliš nemazlí a s ohledem na rychlost, s jakou vás nepřátelé dokážou sundat, je zejména v pozdějších fázích hry nutno postupovat s rozmyslem (dochází ke zpomalení tempa, nicméně ne tak výrazného, jako kdyby zde existoval systém krytí). Pro úspěch v potyčkách s orky musíte využívat veškeré výhody, jež Relic tu a tam nabídne: jetpack, režim zběsilosti, kdy se na pár okamžiků z Tita stane ještě efektivnější vraždící mašina, exekuční pohyby apod.

Kapitán Titus je ultramariňák navlečený do brnění těžkého jako půlka náklaďáku, jenž se svými dvěma nepříliš schopnými partnery řeší invazi orků. A řeší ji - přirozeně - prostřednictvím solidního arzenálu zbraní. K dispozici jsou mu plazmové i tradiční pušky, ultraúčinná brokovnice, sniperka, meče zkřížené s motorovou pilou, kladiva, sekery. Titus unese 4 bouchačky a jednu zbraň pro boj z blízka. Protagonista nevypadá bůhvíjak sympaticky, což je důsledek toho, že tvůrci adresovali výtky, které k moderním hrám mám (např. zde). Postavy, s nimiž se ve hře potkáváte (týká se to i Tita) nevypadají jako vystřižené ze žurnálu. Všichni vypadají, jak by měli, zničení válkou, nepříliš sympaticky, normálně.

Co mi vadilo, bylo nevýrazné prostředí. Tedy: sterilita a jednotvárnost, odstíny šedé a hnědé, osmihodinový pobyt v troskách jakéhosi města. Zatímco třeba filmy by si měly po celou dobu držet jednotný vzhled (např. do zelena laděný Matrix), u her to neplatí. Změna je život - obejdete se bez ní u celovečeráku, ale bude vám chybět v počítačové hře (srovnejte nového Trona: film a hru). Vesmírnému mariňákovi by prospěla větší rozmanitost, větší odvaha tvůrců využívat pestřejší odstíny barevné palety. Jako vzor by mohl posloužit druhý Crysis: přestože se po celou dobu pohybujete v poničeném New Yorku, nikdy se nebudete nudit, vždy máte na čem spočinout okem (obzvláště po aplikaci DX11 patche). Na druhou stranu, nelze než pochválit plynulost, jakou engine W40k:SM vykresluje hromady nepřátel a kvalitu grafiky jako takové. Od kolegů z Vigil Games si tvůrci vypůjčili engine, na němž běžela akce Darksiders, upravili si jej pro své potřeby a na hře je to znát.

Space Marine zabere kolem osmi hodin a nenabízí mnoho příběhových kratochvílí. Celé je to o “pobij orky, páč jsou zlí” a - protože tvůrci cítili, že je potřeba vnést do hry nějakou tu variabilitu - “pobij chaosáky, páč jsou ještě horší”. Naštěstí pro všechny zúčastněné je třeba říct, že proces pobíjení je zábavný a při troše tolerance, kdy se hru nepokusíte dojet na jeden zátah, se neomrzí až do skončení závěrečných titulků.

Přidanou hodnotu představuje multiplayer, který je sám o sobě velmi povedený, jenže nabízí pouze 2 herní režimy na pěti mapách. A tak přestože obsahuje velké množství odemykatelných serepetiček, jež můžete nalepit na svou postavu, poměrně rychle se omrzí (jakkoli sám o sobě není vůbec špatný). V říjnu prý vyjde DLC (zdarma) přidávající co-op režim, ale prozatím se uživatelé se uživatelé musí spokojit s týmovým deathmatchem a obsazováním kontrolních stanovišť. Space Marine tak ve výsledku přináší chytlavou řežbu, podanou poněkud rozpačitě. 70%

Pozn.: Hra vychází s českým překladem. Na většině screenshotů naleznete angličtinu, protože používám anglickou verzi Steamu. Svou chybu jsem si uvědomil až po několika hodinách hraní, a Steam si přepnul do češtiny.