Historie internetu

Historie internetu

V současné době slyšíme o internetu takřka na každém kroku. Ale co to vlastně je, kde se vzal a kdo ho řídí a v neposlední řadě co z toho vlastně má? Abychom se dobrali odpovědi na tyto základní otázky, musíme se vrátit do roku 1959, kdy pan Leonarnard Kleinrock propagoval zásadní principy paketového přenosu a v roce 1962 vydal své znalosti ve své disertační práci. Dalším významným zakladatelem nebo lépe řečeno přispěvatelem k uskutečnění snu o počítačové síti byl Paul Baran v roce 1964 jako jeden z odborníků firmy Rand Corporation v Santa Monica v Kalifornii. Zabýval se problémem využití počítačové sítě jako komunikačního prostředku v případě nukleární války. Základem jeho ideje bylo vytvoření takové sítě mezi skupinou počítačů, která by byla dokonale funkční i v případě zničení některých jejích částí. Bylo by naprosto nemožné zničit něco, co postrádá jakoukoliv centrálu nebo velitelství, systém, kde všechnu práci neprovádí jen jediný přístroj. První síť na světě se začala rodit v roce 1966 a jmenovala se ArpaNet. V roce 1969 byly do této sítě zapojeny čtyři počítače. Tím byl položen základ a jedinečnou líhní svého vlastního zdokonalení se ukázal být samotný systém. Například v roce 1970 byl vyvinut systém elektronické pošty, takzvaný e-mail. John S. Quarterman, historik a odborník specializující se na internet, se k tomu vyjádřil následovně: " Tato nová služba (e-mail) vychází ze vzorce, který historie ještě mnohokrát zopakuje: Uživatelé sítě cítí potřebu, někdo, kdo má technické znalosti, ji cítí velice naléhavě, a tak vytvoří prototyp, ostatní pomáhají danou věc rozvíjet, ta se postupně rozšíří mezi další uživatele, těm se třeba osvědčí, nakonec se stane standardem a používá jí kdekdo. " Síť byla poprvé představena veřejnosti v roce 1972 na první Mezinárodní konferenci počítačové komunikace (International Conference on Computer Communication) a obsahovala již vyvinuté funkce jako e-mail, dálkové připojení a přenos souborů. Následoval rychlý rozvoj komunikace po síti a rozšíření na sebe nedalo dlouho čekat. Do sítě se připojily další dvě. Paketová rádiová síť a satelitní síť mezi londýnskými, norskými vědeckými pracovníky a Spoje-nými státy. V polovině osmdesátých let se zapojilo Ministerstvo energtetiky a NASA a také NSF (Národní vědecká nadace). NSF vytvořila síť, která pozvedla ArpaNet na "hlavní páteř". K této "hlavní páteři" se lokálně připojovaly další univerzity a výzkumné ústavy (připojíš-li se k jedné části, jsi připojen k celku). A ještě jednu důležitou událost je třeba vzpomenout. Vlastně to byly dva velice významné body. Začalo být totiž jasné, že mezi sebou nutně nemusí být schopné komunikovat jen samotné počítače, ale že také sítě musí zvládnout vzájemnou výměnu informací s jinými sítěmi. V této době Vnton Cerf s Robertem Kahnem vytvořili společný přenosový jazyk (protokol ): TCP/IP, jinak též Transfer Control Protocol/Internet Protocol. Díky tomuto vynálezu se z pouhých sítí staly sítě vzájemně propojené (internet-worked). Druhým neméně důležitým bodem byl nástup komercionalizace. Podniky rozjíždějí výrobu a zaplavují trh síťovým vybavením, které lidem umožňuje zřizování soukromých sítí. Od roku 1990 si může vlastní síť vytvořit úplně každý a k jejímu připojení na internet již nepotřebuje žádný vládní patronát. Ti, kteří v začátcích tuto možnost přijmou, většinou jsou to lidé z obchodu, si sílu sítě podmaní a využijí ji ve svůj prospěch. Například vybudování široké oblastní sítě Idea e-mailu prosákne na veřejnost prostřednictvím tisku a jeho uživatelů samotných. Neboť pokud chci někomu e-mail poslat, musí mít možnost jej přijmout. Proto se každý uživatel sítě v podstatě stává dobrovolným propagátorem. Dochází k prudkému rozvoji menších prodejních společností, které vytvářejí a pronajímají internetová připojení, nabízejí je jiným, aby je samy používaly či dále pronajímaly. Brzy je přívalem komerce zastaven vývoj páteřního systému vzdálených serverů ARPA/NSF. Systém, který je dále decentralizován do podoby NSF Netu (rozvinutá forma ArpaNetu), v dubnu roku 1995 ustupuje a nastupuje internet v podobě, jak jej známe. Internet prochází stavem blízkým neviditelnosti, hraničícím se stavem všudypřítomnosti.