Čekejte prosím
Čekejte, prosím...
Logo sekce

Vodní dýmky

09.10.08, 15:02, autor: Desttro, vyšlo v blogu: Dřysty
Též Hookah, shisha, nargila či hovorově vodnice. Tento článek je kostra znalostí o vodních dýmkách. Souhrn znalostí o vodních dýmkach a několik dobrých tipu a triku pro zlepšení požitku s bafání vodnice.

Všeobecná Historie

 

Původ vodních dýmek není uplně vyjasněn. První zmínky pochází z Indie zrhuba před čtyřmi sty lety, kde tamnější lidé vodní dýmky používali ke kouření konopí, později hašiše pro jejich léčivé účinky. Přesnou odpověd na otázky; kdy a kde se objevila první vodní dýmka, Vám nikdo odpověd nedá. Jediné co vám zajisté každý milovník vodní dýmky potvrdí jest to, že vodní dýmky nemají sloužit jako droga, ale jako způsob relaxace. 

Primitivní vodní dýmky, které byly vyrobeny s kokosu a tubičky která vedla z dírky kokosového ořechu. Tento tradiční způsob později nahradily keramické nádoby. V moderní době už skleněné a dokonce občas plastické, které boužel ničí celého ducha vodních dýmek. Rozhodně tomuto posvátnému nástroji, který byl vytvořen již zmiňovanými Indy, se dostalo velké a široké obliby. Dávní mnichové v Indii vodní dýmku používali při meditacích, jejimž cílem byl stav nazvývaný „niravána.“ V indickém předkristovém lidovém umění lze nalést celou řadu odkazu na vodní dýmku. Vodní dýmky věšinou kouřili maharadžové, mezi lidmi nebyla v pozdější době tolik oblíbená.

Vodní dýmku si zejmnéna oblíbili v arabských zemích, zejména pak v Egyptě, kde vodní dýmka dostala také název Nargil, tento název také používají v jazycích románských. Ovšem každý „vodník“ zná vodní dýmku také pod názvy Hookah (Eng. Také Watterpie), Shisha či Wasserpheife. Název Shisha dali vodní dýmce Egypt'ané.

V dávné Persii (Íránu) začala vodní dýmka dostávat své moderní tvary. Váza (govde, keref), původně vyrobena z přírodních materiálů byla nahrazena keramikou a stéblo trávy bylo nahrazeno šlauchem, tak jak jej známe dnes. Když byl objeven tabák, k vodní dýmce přibyla další část, pro dnešního kuřáka nepostradatelná, korunka ( tzv. hagar nebo lule) Původně byla vyrobena z bronzu, v současné době ji však většinou v běžném provozu uvidíme pouze keramickou. Dnešní kompletní podobu jí dali Turci a dali jí konečný název Nargil.

V Evropě a Americe se vodní dýmka rozmohla v 18. až 19. století, s počatkém dovozu cigaret, byla její popularita na ústupu. Mnozí lidé v Evropě si jí dodnes spojují s drogami, což ovšem není vůbec pravidvé. Když dýmka získala korunku nebo také lidově kotlík, začaly se připravovat různé esence jako „tabáky do dýmky.“ Původní tabáky byly založeny na čistě byliných směsích, dnes lidové zvané SOAXy, podle výrobce.
Ovšem dnes se zase začíná dýmka vracet mezi, mladší populaci. Je velice oblíbená avšak podivně zavrhovaná starší generací. Dýmka se kouří nejlépe v partě lidí, kteří chtějí pohodu, nejčasteji v čajovnách a čajových barech, k dýmce se neuvěřitelné chut'ově hodí různé druhy čaje, někdy i víno. 
Jak vypada vodní dýmka
Vodní dýmka je ve skutečnosti kuřácký nástroj. Od jiných dýmek se ovšem liší tím, že se používá voda k filtrovaní nečistot dýmu, jako je dehet či určité procento nikotinu, avšak něco málo vždy zůstane. Rozhodně je kouř příjemně aromatizován, a také ochlazen díky vodě.

Jak vypada vodnice 

 

Vodní dýmka se skládá se čtyř základních částí; korunka (kotlík), srdce (tělo vodní dýmky), šlauch (hadice), váza (karefa).

Korunka nebo také kotlík či hangar Je keramická část, ve které je umístěn tabák. Zde dochází k doutnání vlhkého tabáku, za pomocí uhlíku, často dochází k samovolnému zapálení tabaku, což je nežadoucí, dým je pak ostrý a dráždivý. Korunka se překrývá alobalem, ve kterém se udělájí dírky, tak aby uhlík nebyl přímo na tabáku. Díky uhlíku se vytváří teplo, při kterém se tabák zahřívá na určitou teplotu a poté doutná. Kourunky se vyrábí z různých materiálů, nejčasteji z keramicky, kovu či skla. Ovšem je to také část, která se velice často a ráda rozbíjí, nyní mluvím z vlastní zkušenosti.

Tělo vodní dýmky teké Srdce Srdce je většinou z kovu, ovšem vyrábí se i luxusní dýmky, které jsou například celé ze skla. Ovšem takovéto dýmky jsou ve vyšší cenové kategorii. Srdce se skládá v podstatě se dvou trubiček. Jedna která vede z korunky pod hladinu vody, kudy se line kouř s dýmajcí korunky. Druhá je nad hladinou vody a vede k výstupu šlauchu. Naproti výstupu šlauchu se nachází ventil. Tento ventil slouží k tomu, aby se nežadoucí vzduch nenasál místo dýmu, také slouží k profukování dýmky. V případě že se vám podaří připálit tabák. Tento ventil se vpodstatě skládá z kuličky umístěné v dutém kovu. Při táhnutí z vodní dýmky kulička uzavře příchod vzduchu, ovšem při profouknutí se kulička dostane do vyšší pozice a dým poté můžeme vyfouknout. Né tak často můžou nastat problémy s těsněním. Když vám něco netěsní jak má, například výstup šlauchu, či srdce dopadající na vázu (karafu), ztrácí se potřebný tlak, díky němuž „stahujete“ dým z vrchní korunky do vázy a nasledně do šlauchu. Většinou to nedá ani poznat i při dalším používaní dýmky, ovšem gurmáni, kteří se neradi namahají to okamžitě rozpoznají.

Váza neboli Keref. Váza je velice důležitou součastí dýmky, protože se v ní dým chladí a čistí od škodlivých součástí, jako je nikotin či rakovinotvorný dehet. Čistá dýmu je rozepsaná o pár stran dále. Váza je obvykle naplněna vodou, ovšem v některých případech se může voda ochutit kousky ovoce či ochladit ledem. V extremích případech se přidává i víno, díky němuž je chut o to výraznější, například při ochuceném tabáku Hrozen. Pro opravdu hustý dým se může použít variace mléka a vody, ale upozornil bych na zdřejmý detail, že mléko pění, může se stát že budete mít ze šlauchu drahou slámku. Keref může mít stovky tisíc variací tvaru či barvy. Je velice pěkné mít pěkně nazdobenou vázu, aby dýmka měla svého vnitřního ducha. Na trhu se vyskytujou tak zvané blikající koule, které můžete hodit do keferu. Bude to krásně blikat či zářit, v pološeru tureckého salonku určitě vynikne.

Šlauch prošel historickými změnami, ale lidká tvořivost nemá hranice. Existují miliony variací šlauchu, určitě nejznámější je standartní arabský šlauch, který je používán všude. Šlauchy jsou tvořeny obvykle s kůže (umělé kůže či pevné látky) uvnitř vyloženy papírem, proto se nedoporučuje je promývat. Jestli-že hodláte svůj šlauch promývat vodou, nejlépe je koupit či vytvořit šlauch s gumové hadice, ale pozor na zápach gumy. Šlauchy jsou složeny ze čtyř části; násada do srdce, samotná hadice, držadlo a náustek. Konce jsou většinou vytvořeny ze dřeva. Můžeme natrefit i na konce s gumy, či železa, ty ovšem moc nedoporučuji. Dýmka strácí svého tradyčního ducha. Některé držadla jsou u naustku ve tvaru nějaké sošky, nejčastěji kobry. Kobra symbolizuje ducha podstvětí starých Egyptanů, boha Háda. Tyto šlauchy jsou vyhledávany pro svůj efekt a duši, rozhodně je doporučuji. Jestli-že máte oblíbené tabáky, je dobré mít pro každý z tabáku vlastní šlauch, aroma se nemícha a vy jsi můžete užít kvalitního požitku.

Tácek neboli popelník je výborné odkladací místo například pro uhlíky nebo kleštičky. Tácek je výborný obváště pro popel, který zůstává po vyhořelém uhlíku. Ale nikdy jej nepoužívejte jako popelník pro cigarety!

Klečičiky. Uhlíky dosahují závratných teplot, tudíž by je normalní člověk neměl brát do ruky. Proto jsou obvykle k vodním dýmka přikládány kleštičky na uhlík. Kleštičky jsou železné, víceméně vodivé teplo. Nikdy nenoste dva uhlíky najednou, jelikož klešičky nejsou pro toto dostatečně velké. Kleštičky po tom, co máte delší dobu v nich uhlík, nepokládejte na nic co by mohlo prohořet. Kleštičky jsou horké, a mohlo by to způsobit, že zničíte nejeden ubrus.

Nosič uhlíků je v podstatě miska na dlouhém železném držadle. V nosiči nehrozí riziko, že vám vypadne uhlík a zničí podlahu, koberec či gauč. Nosiče se dají lehce doma vyrobit, vřele doporučuji.

Nikotinový filtr je skvělý pro dodatečné filtrovaní dýmu pro menší škodlivost, avšak má i svůj zápor, jelikož dýmu stojí v cestě filtr, z dýmky se o něco hůř tahá.

Bublinkovač je násada na tělo dýmky, který se nasazuje na trubičku ponořenou ve vodě. Bublinkovač je ve skutečnosti něco jako hrubé sítko. Při tahu s vodní dýmky se ve váze dělají bubliny, bublinkovač rotrhne velkou bublinu na několik menších, teoreticky by měly být lépe vyfiltrované.

Redukce se používají pro to, když někdo chce ze své jednošlauchové dýmky udělat dvou šlauchovou či naopak. Hodí se ovšem jen pro větší dýmky, avšak pokud kouříte ve dvou je lepší dvoušlauchová vodní dýmky. Ve větší skupině lidí jsou dvoušlauchové dýmky dobré, jelikož šlauch nedělá otočky okolo své osy, ale na druhý pohled mizí kouzlo kolovaní šlauchu.

Čistící prostředky jsou velice potřebná část, kterou ovšem poznate po delší době. Jelikož do srdce dýmky se nelze tak lehce dostat, musí se použít uzká štětka. V těle dýmky se hromadí spaleniny, které můžou nepříjemně změnit chut vodní dýmky.
Bag, taška na vodní dýmku. Bagy jsou výborné, pokud často cestujete, bagy jsou přesně uspůsobeny na určité velikosti vodních dýmek. Některé menší vodní dýmky můžete zakoupit v kufříku, což je nejlepší řešení, ovšem dýmky které se v tomto balení prodávájí nejčasteji spadají do skupiny Mini. 
Princip Vodní dýmky

 

Princip vodní dýmky

 

Vodní dýmka pracuje na principu podtlaku. V korunce se škvaří tabák, díky uhlíku na alobalu, nad tabákem. V první fazí, uhlík začne škvařit melasu a tabak, s kterého se uvolnuje aromatizovaný dým, který je vhodný i pro nekuřáky. Uhlík nezapaluje, tabak ale díky teplotě uhlíku se více škvaří tabák a tím více uvolnuje dýmu. Ovšem pokud teplota přesáhne kritickou hranici, kterou určuje bod, ve kterém se tabak zapálí, tak výsledný efekt je negativní. Ošklivý ostrý a draždivý dým, který určitě nikomu z vás nechutná. V druhé fázi se dým dostává díky tělu vodní dýmky do vázy. Způsobem, že při natáhnutí s vodní dýmky se vytváří podtlak, aby se tlak vyrovnal, použíje nejlehčí cestu pro nasátí vzduchu a vyrování tlaku ve váze. Tudíž k vyrovnání použije otvor v trubičce která je ponořena pod hladinou vody. Díky podtlaku se se dým dostává do vody ve váze. Dým ve váze se ochlazuje a filtruje. Čím menší sou bubliny tím větší je procento čistoty. Schlazený a přečištěný dým stoupá, jelikož jeho hustota je menší než hustota vody. Voda vytlačuje plyn (dým) vzhůru. Dým se tímto dostává do vrchní části vázy nad vodní hladinu. V tomto případě můžeme natáhnout dým. Celý proces od první fáze se opakuje zároven. 
Bafáme tabak
Jak bylo již dříve zmíněno, tabáky pro vodní dýmky se liší od normálních tabáku do přiruční dýmky či cigaret. 

Cigaretový tabák je suchý, což je účel aby se dokázal zapalit a prohořívat. U vodní dýmky je tabák vlhký, protože se v korunce „vaří až škvaří.“ Pálení tabáku ve vodní dýmce zapřičinuje ostrý a dráždivý dým, který je velice nežádoucí.

Všeobecně při pálení, neboli urychledném rozkladu jsou v plynném stavu jsou uvolnovány látky, jako je například u cigaret dehet, bohužel hodně kuřáků si neuvědomuje potenciál dehetu, který je velice škodlivý lidskému organismu. Tímto však ani zdaleka nechci naznačit, že vodní dýka není škodlivá! Cigaretový kouř také uvolnuje z tabaku nikotin, návykovou látku, tvz. Povolenou drogu. Nikotin má na organismus dalekosáhlé důsledky.

U vodní dýmky se však velká část nikotinu filtruje, díky vodnímu filtru. Nikotin je ve vodě náchylný na změnu PH (kyselosti) čím je voda kyselejší, tím více nikotinu vdechujete, proto je dobré při kouření vodní dýmky nakapat par kapek citrónu do vázy. Z hlediska rekreačního kuřáka není tato metoda potřebná, ale pro pravidelné kuřáky vodních dýmek je to pozitivní uprava dýmu.

 

Tabak pro vodní dýmky

 


Vodní dýmka nemuže ani z daleka nahradit cigaretu, co se týče aromatizovaných tabáků. Jediný tabák který by mohl nahradit cigaretu je Černý tabák pravý. Je upraven pro vodný dýmky, díky vysoké koncentraci tabáku může v dýmce uvonit dost nikotinu aby i kušený kuřák cigaret zažil podobný pocit jako při kouření cigaret. Černý tabak je bez příchutě. V arabských světech však velice oblíben.

Tabáky dělíme na tři části; Černý tabák pravý, aromatizované tabáky a byliné „tabáky.“ Aromatizované tabáky, jsou ve skutečnosti směsí tabáku, rozdrcenéh ovoce a melasy. Tyto tabáky jsou velice oblíbené pro své aroma, extrémně nízkou hladinou nikotinu a vynikajícímu dýmu, který okouzlí nejednoho kuřáka.

Byliné „tabáky,“ neboli také lidově SOAXy, jsou směsí bylin či drceného ovoce a melasy. Tyto „tabáky“ neobsahují žádný nikotin, proto jsou udávány za nejzdravější, dým který z nich vychází je hustého charakteru s velice příjemným aroma.

Výrobců exituje celá škála, a je těžké si mezi nimi i vybrat. Rozhodně je dobré vše odkoušet dříve než to zavrhnete do horoucích pekel, každá chut nemusí pasovat každému, různé extrémní chutě jako je například máta či cappucino nebo také růže nemusí zrovna každému chutnat. Každý člověk má trošičku jiné chutě, proto jej nezavrhujme.

Uhlik

 


Uklíku je celá škála, a je pro nás hodně důležitý. Jeho podstata vyplývá s toto, že se tabák škvaří a nepálí. Uhlík položený na korunce zajištuje potřebné teplo pro to, aby se tabák škvařil, ovšem pokud je žár uhlíku velký, tabák se může vznítit a tak zapříčinít ostrý a dráživý dým. Uhlíky můžeme rozdělit na dvě základní skupiny, rychlozápalné uhlíky (dále jen RZU) a brikety.

RZU jsou ve skutečnosti pokryty chemickou sloučeninou, díky které můžou vmžiku vzplanout a rozehřát se. Jsou velice pohodlné a efektivní pokud zrona po ruce nemáte příruční plamenomet, sporák či mirkovlnku. Ovšem z vlastní zkušenosti dlouhodobé používaní RZU nedoporučuji, vlhledem k chemickému procesu.

Brikety, nejčastěji používané kokosové uhlíky, jsou velice výhřevné s podstatně delší dobou hoření oproti RZU. Nemají pach a jsou vyrobeny bez použití chemikalií. Jejich podstata se zakládá na kokosových ořeších, přesněji na tvrdé skožápce plodu kokosovníku. Kokosy jsou používané pro své léčivé učinky ve farmaceutice, na výrobu zkrášlovacích prostředků (krémy, šampony atd.) Avšak skořápka se nevyužije. Ale díky oběvu, že to tak dobře hoří se z nich začaly vyrábět uhlíky, původně je v Arabských Emirátech zdřejmně používali pro grillovaní, ovšem dýmkařům se osvěčily, jako skvělé uhliky. Tyto uhlíku dostahují až žáru až 450°C, proto si dávejte pozor!

S postupem času se zkouší i jiné uhlíky, například s citrusovníku nebo olivovníku, ale ani jedny nemají takovou oblíbenost jako právě „kokosáky.“

Nepřestavitelným postrachem všech dýmkařů, je rozehřívání uhlíku. Jistě mnozí z vás to určitě znají, že to není jako zapalovač a cigarta, přesto to k vodní dýmce patří.

Uhlík je připraven, jakmile nabyde rudou barvu. Takový uhlík je hodně nezbezpečný v případě, že jej rozfoukáváte, jelikož od žhavých kousků, které odletavají.
V případě RZU stačí jen chytit do kleštiček a podpálit zapalovačem. RZU začne jiskřit a bude mít velice nepříjemný zápach, proto doporučuji nepodpalujte v uzavřených prostorech. Do RZU nikdy nefoukejte.

Jak připravuju vodní dýmku

 

Příprava vodní dýmky je pro většinu rituál. Připravit vynikající vodní dýmku není lehké, a chce to hodně zkušenosti. Dále popsaný postup je standartní, avšak exitují různé postupy a kvalitní způsoby přípravy vodní dýmky. 

Zahájíme přípravu tak, že opláchneme srdce a vázu, proto aby při predchozím použítí nezůstaly nechutné zbytky z minulého kouření. Nemusíte pokaždé celou dýmku vyplachovat a umývat, ale když to uděláte garatuji lepší požitek s pokouřeníčka.

Po propláchnutí naplníme vázu vodou, či jinou tekutinou, zkusíme ji nalít co nejchladnější, pro opravdu chladný dým. V některých případech můžeme dát vázu do mrazáku, a nechat vytvořit na povrchu silnější vrstvu ledu, ale pozor aby vám celá nezamrzla, museli by jste čekat než se odmrazí. Led poté probíme. Osvědčil se také způsob přídávání ledových kostek do vázy pro stejný účinek, má však jednu nevýhodu se kterou se musí počítat. Led se roztopí a zůstane voda, to znamená že se hladina vody ve váze zvýší a tak může dojít i k tomu, že bude obtížnější nasát dým. Led doporučuji nahazet do vázy až ve finalní fázi.

Tubička která vede ze srdce by měla býtponořená od dvou do pěti milimetru.

Zkompletujeme dýmku, srdce zasadte do vázy.

Můžeme začít připravovat korunku, jednu z nejoblíbenějších části, hned po rozpalovaní uhlíku ručním plamenometem. Najdeme jsi tabak, který budeme chtít kouřit. Nyní si do korunky naházíme tolik tabáku aby byl tak dva milimetry pod okraj. Poté si jej vysypeme na nějaký, doporučuji dřevěný, tácek. Zkusíme jej natrhat na co nejmenší části, ale pozor doporučuji dřevo opláchnout a neutirat tak aby nasálo co nejvíce vody, jelikož jsou tabaky vlhké, tudíž by mohlo dřevo sát potřebnou melasu a vláhu. Co nejde roztrhnout, půjde rozříznout. Zkuste použít nůž zvaný kolébka. Pár řezů a je vše připraveno k „nabití“.

Nyní tabák opět nasypeme zpět do korunky, někdy jej může být opticky více, jelikož mezi malými kousky je více vzduchu.

Nyní si připravíme alobal. Odvineme kus folie, a přeložíme na půl, alespon dvarkát. Nyní jej středem položíme na korunku a táhneme dolů. Musíme jsi být jistí že alobal je dostatečně natahnutý, protože by tíha uhlíku způsobíla to, že se prohne a zapalí vám váš tabák.

Po té co jsme pevně upevnili alobal na vrchu korunky můžeme začít „dírkovat.“ Vezmeme si špendlík a uděláme do alobalu co nejvíce malinkých dírek. Můsíme dávat pozor aby díry nebyly přísliš velké, mohlo by docházet k zapálení tabáku.

Nyní máme krásně připravenou korunku a můžeme ji nasadit naší princezně.

Nyní jsi připravime, tak zvané závětří, můžme použít plechové které je standartizovano, ovšem můžete jsi vyrobit i své vlastní z alobalu, které dokáže uchovat o dost větší teplotu a dýmka se podstatně lépe roztahuje.

Vememe alobal a přepulime jej, uděláme s něj kornoutek, který bude mít dole širší otvor, který nasadíme nakorunku. Horní otvor by měl být užší, tak aby příliš teploty nestoupalo vzhůru. Tak, jak nás učili ve fyzice, teplý vzduch stoupá a chladný klesá.

Kornout je dorbé udělat tak aby i po rozevření držel na dýmce, mohl by nahrat takzvanou koužkouvou metodu, kdy se na korunku pokládá koužek alobalu, v případě že se vám velice často zapaluje tabák. Výhřevnost uhlíku je tudíž kompenzována.

Nyní se můžeme vrnout na hororové zapalovaní uhlíku. Není to takový horor s RZU, ty stačí jen uchopit do kleštiček a zapalovačem zapálit, ovšem s „kokosaky“ je větší zábava.

Nejjednoduším způsobem, v moderním světě, je mikrovná trouba. Uhlík vložte na prostředek do nějaké nádobky, či na nějaký tác, který není z kovu. Nastavíme 2 minuty a počkejte než se uhlík rozehřeje. Ovšem musíte si dávat pozor, aby uhlík nezačal hořet, není to nebezpečné pro vás, ale pro mikrovlnou troubu ano, avšak je ryziko téměř nulové.

Dalším osvědčeným způsobem je plynový sporák. Položíme uhlík na kraj hořáku a začnete rozehřívat. Po 10 minutách je uhlík připraven na kouření.

Další možnost je „příruční plamenomet“ neboli ledlampa. Velice zabavný avšak nebezpečný způsob přípravy uhlíku. Zapalujte opatrně na otevřených prostranstvích, kde nic nemuže začít hořet, mluvím z vlastní zkušenosti.

Nezapomenutelně nejosvěčenější způsob „hoď uhlík do ohně“. Velice efektivní způsob, není vůbec namahavý, pokud ovšem ohen nerozděláváte vy.
Nyní máme krásně rozžhavený uhlík, vezmeme jej do kleštiček a položíme opatrně na korunku, nasadíme závětří, at už vámi vyrobené či plechové. A můžete začít roztahovat, na první tah neucitíte určitě nic. Na druhý pomaličku začíná vycházet kouř. Opakujte dokud dým nebude tak akorát, po té můžete sundat závětří.

Kouření vodní dýmky

 


Kouření vodní dýmky je uklidnující a antistresové, zneklidnit vás můžou některé aspekty, které dokáží celý požitek zkazit. Následně uvedu několik klasických problémů, které se můžou stát. 

Tahám a žádný dým?!

Ano, může se poštěstit. Je to způsobeno několika možnými aspekty. V první řadě určitě lidskou blbostí, která káže jestli je vůbec v korunce tabák. Druhá možnost je jestli je tabák suchý, nebude to dýmit jak má. Může se stát, že dým bude hrozně ostrý a nechutný. Třetí a nejčastější možností je že uhlík není dost žhavý. To se může stát v případě kokosaků, ale i RZU (rychlozapalných uhlíků). Řešením by bylo, bud' více rozpálit uhlík nebo pokrýt závětřím, tak aby se kompenzovala teplota vně korunky.

Zhasíná mi uhlík jakto?

Velice jednoduchá odpověd, do závětří které máte na korunce se nedostává vzduch a jak z fyzyky víme, ohen potřebuje kyslík proto, aby hořel. Alternativou je, že uhlík je vlhký, proto nechce hořet, více rozpálit, tak aby prohořel skrz a je to.

Pachut, fuj je to hnusné!

Pachut může mít více možných příčin vzniku. Obvykle je to přihoříváním tabáku. Tabák se vznítí a ošklivý dým sestupuje do vázy, kde se hromadí. Řešení tohoto problému není tak lehké, musíme vycházet ze správně připravené dýmky, tudíž bud je tabák moc vysoko, nebo dokonce přilepený na alobalu, nebo máte dva uhlíky a závětří, což způsobuje kompenzaci tepla a přitom zapalení tabáku. V daším případě by to také mohl zpusobit uhlík v otevřeném závětří, sundejte uhlík profoukněte korunku a vyfoukněte odporný dým s vodnice. Poté můžete pokračovat. V případě, že se vám pálí často tabák můžete použít kroužkovou metodu, to jest, že z alobalu vytvoříte koužet přímoúměrný korunce. Teplo bude kompenzováno ve správně míře. V káždém případě sundat uhlík a fouknout do korunky, pozor na bordel a popel.

Pachut může být také způsobena znečištění vodní dýmky, to jest že ste jí dlouho nemyli a tak zatuchla. Ne doslovně vzadu ale málé částečky, které je třeba dobře vymýt. Použíte úzkou štětku a pořádně to vydrhněte.

Další možností je voda ve váze, je tam tak dlouho, že už v ní plave zelen a nechutně se přes ní tahá dým, vyměnit vodu a vše budiž odpuštěno.
Posledním faktorem by mohl být i šlauch, který používate dlouho. Standartizovaný šlauch vymladtě a silně vyfoukněte. Osobně bych to zkusil i kompresorem. V případě gumového šlauchu propláchněte vodou, tak aby ste vodu co nejdříve dostali ven, zkuste s šlauchem točit. Opět se vracím k fyzice a odstředívé síle. Nezapomínajíc na faktor špatného tabáku, když nic nepomůže, chyba bude asi tam. Ještě bych dodal, zkontrolujte si šlauch jestli není jako ementál.

Taham jak blázen

Těžký tah má na svědomí zdřejmě voda, je jí tam moc, v případě jiné kapaliny se nedivte. Trubice s vodou by měla být ponořena tak od dvou milimetrů do pěti milimetrů. Čím více je ponořená tím více námahy musí člověk vydat a tím víc by měl být dým čistější. Jiným problémem by mohla být velmi uzký nebo hodně široký šlauch, to ovšem jen velmi zřídka. Chyba by mohla být i v korunce, tabak je tak udusaný, že ucpal dírky v korunce. Tudíž není možné přes ně tahat. Bohužel, je to jedna s těch nejrkutěších věcí, boužel musíte sundat uhlík, alobal a trochu dírkám pomocí. Stejná sitacw se může nabídnotu když tabak díky kouření ucpe dírky. Řešte podobě jako kdyby byly ucpány.

Tabák se nepropaluje úplně

To nic, stává se. Můžete zkusit pod alobal, nebo kovovou korunku. Podalobal je ve skutečnosti tenká vrstva, na který pokládáte tabák, nezapomentě do něj udělat dírky přesně na stejných místech, jako je má korunka. Alobal se zahřeje a způsobuje škaveření tabaku i vně korunky.

Ošklivý pocit po spaleném tabáku


Výbroné je k vodní dýmce si dát čaj, určitě nejvíce pasujou oology, polofermetované čaje. Popíjením či zapitím se zbavíte tohoto pocitu, který vám kazí skvělou pohodu. 
Filozofie vodní dýmky
Kouření samotné je na dýmce ta filozofická část, ve které jsou kořeny více než půl tisícileté kultury. Hudba, kterou vodní dýmka v těchto okamžicích hraje, je uklidnující s vůní, která je všude okolo vás. Dým kterým jste obkroužen připomíná nebe s mraky. Ale ne, jsem pořád nohama na zemi, si pak vzpomenete.

 

Troška filozofie
Vodní dýmka je ve skutečnosti druh relaxace, né moderního výstřelku. Kultura Dýmkařů je velice sloužitou s kterou se může rovnat malokterá kultůra. Nemluvím nyní o nacionalních či etnických rozdílech. Vodní dýmka spojuje, člověka s člověkem.

Kouření vodní dýmky není složitým procesem. Jsou dva způsoby, někteří jí šlukují, jiní tahají až do plic. Rozhodně jsi musíme dávat pozor na stav, který se jmenuje holotrop při nedostatečném okysličení mozku může dojít i k trvalému poškození. V praxi to znamená záchvat a nemohoucí pokusy o ovládání svého těla.

Vodní dýmka je přijatelná i pro nekuřáka, pokud je správně připravená. Správně připravená vodní dýmka je úžasným zážitkem pro všechny lidi kteří právě kouří.

Často se šlauch točí v kruzích mezi více lidmi, zdílením šlauchu nazanačuje, přátelství a soulad, v některých případech empatii či lásku.

Vodní dýmka odedávna patřila k pohodovým rozhovorům a šeru. Pokud jste byli v nějaké čajovně můžete si zajisté také všimnout, že je situovaná v šeru, a na zdech visí gobelíny, či jiné orientální doplnky. Mnoho barev s lehkým osvětlením, příjemnou vůní vodní dýmky a dobrými přáteli. Je určitě to pravé, pro romatickou duši.
V moderní podkultůře Dýmkařů se v evoropě objěvil nový aspekt jménem čajvona.


Přeji přijemné pokouření

 

Tipy a triky

 

 

Zmenšení spotřeby uhlíků
Na korunku dejte klasicky alobal propíchejte, pak si udělejte několikrát přeložený proužek alobalu tak ab byl o něco vyšší než uhlík a vyrobte z něj kroužek, pak ještě alobalové kolečko a máte krásnou tepelnou komoru pro uhlík. Funguje to podobně jako klasická krytka , ale stokrát učiněji.

 

Špatné spalovaní?
Funguje také, když se vám špatně pálí tabák a ani na konci kouření není prohořelý komplet. Jednoduše ještě než nabijete vemte kus alobalu (jedna, dvě vrstvy stačí) a vystelte jím korunku ,propíchejte dírky aby měl kudy jít kouř a naládujte. Alobal se rozpálí a pálí tabák i odspodu ,ale není zas tak horký aby se tabák připekl. Další výhodou je, že nemusíte čistit kotel ,jen vyhodíte alobal.Co do vázy?


Mléko

Mléko je také zajímavé, zjemní chuť tabáku, takže se doporučuje hlavně k hodně výrazným (máta, lékořice..) Ale bacha na dávkování mléka, rozhodně nalijte mléka méně než vody, jelikož při velké koncentraci to celé rádo pění a hrozí, že se vám to dostane do šlauchu a to je pak sranda.


Víno
Víno je další možnost, spíš než chuť vína přidává do dýmu jen odér alkoholu, dokonce byly zaznamenány pokusy s vodkou. Citrón je zajímavý chuťově při větší koncentraci, harmonická kombinace je pak tabák s příchutí nějakého citrusového plodu. Jedno nebo dvě kolečka z čerstvého plodu pak snižují množství nikotinu v kouři.


Další vychytávky
Další možností jsou taky kousky ovoce,nebo různých bylinek zamražené v kostkách ledu. Experimentům se meze nekladou, ale bacha některé směsi sou přecijen trochu zneuctěním vodárny (např ty nezákoné bylinky ,na to si pořiďte vodárnu hašišovku).

Vlastní uhliky podomacku vyrobené

 Uškvařím vlastní dřevjané uhlí, nejlepe s Buku nebo Tisu (bacha at vás nikdo nechytne že lámete tlusté větve) Takový uhlík který získáte tak, že rozděláte normalní vatru a s malých klacku pak rozřezané kousky tlustých větví nahažete dovnitř aby se propalily, když už vidíte jak žhnou, použijete nejlépe starý hrnec a celé to přikrijete, jak známo ohen potřebuje k hoření vzuch, kterého se v tomto případě nedostane. Až když to vychladne můžete nakrouhat uhlíky na vámi požadovanou velikost. Já osobně bych doporučil nechat je „odsmrádnout“ na nějakém suchém místě kde je průvan. Takové uhlíky sice nevydrží věčně ale můžete si být jistí že sou 100% přírodní a na chuti nejsou znát. Vydží cirka 30 minut, takže musíte rozpalovat na 2× což je chyba tohoto způsobu. Hlavně nepoužívejte jehličnany na tohle, experti snich budou cítit smůlu.


Regulovaný dým
Velice bych doporučil k dým míchat se vzduchem. Dým je pro nekuřaky něco jako maso pro vegetariany. Ikdyž si ho sem tam dají musí se hodně přemáhat. Jak na to? Já osobně to dělám tim nejednoduším způsobem nasvam dým a přitom i vzuch tak že kolem ust si nechám menší škvírku, proty kterým se tohle nelibí si můžou udělat redukci přímo na dýmce. Ta se nejlépe dělá tak že na straně kde je kulička, se pod ní da něco tak aby uplně nedopadala do uzavěru jen s části. Tak nasavate i vzduch i dým který se mnohem lépe může kouřit, protože osahuje větší procento kyslíku (O2). Tohle to se musí dlouho testovat, a zaleží na jednotlivé velikosti uhlíku na neměných aspektech.


Těsnění Vodní dýmky
Těsnení bývá obvykle dodávano ve své gumové podobě. Takováto těsnění jsou výborná hned z několika důvodu. Prvním je jejich stoprocentní těstnost, druhou je bezesporu beproblémová manipulace. Ale co když se stane, že těsnění někde stratíte nebo se chudáškovi gumovému stane nehoda? Alternatívy tady jsou: 

První alternativou je nejednoduchší a nejlepší vlhký novinový papír či papírové ubrousky. Takové těsněnjí je dosti prozativní a neuplně skvělé řešení, ale jak říkam alternativou to je.

Dalším skvělým řešením je bezesporu vosk. Vosk je lehčí konzistence a není tak pevný, čili se dá po delší době dobře odstranit. Nepoškozuje dýmku ani šlauch proto je skvělou alternativou pro všechny ty, kteří přišli o své těsnění.

Tří bezesporu dobrou vychytávkou je kobercová páska, ano čtete dobře. Kobercová paska je jedno z nejidealnějším řešením pro všechny. Takováto výroba je velice lehká, však bych vás rád upozornil, že je to koneckonců páska a na té je lepidlo. Některé lepidla jsou vzláště sintetické.


Silikon, výmečně jej použijeme jako těsnění né pro zvěčení prsou. Silikon je taky skvělé řešení ovšem i tato vychytávka má své mouchy. Je těžké ze silikonem manipulovat, a ještě těší je jej odstranit. Ovšem na druhou stranu těšní na 100%, někdy lépe než oreginalní těsnění.


Zamražené kostky ledu – hrůza!
Nedoporučuji používat ledové kosty, ptáte se proč? Jak jistě víte, prostor který zabíra led je větší než když je led ve své kapalné formě, pro ty co to nepochopili kapalná forma ledu je voda. Dalším fizickým jevem je to že led plave, tudíž nevytlačuje tolik vody kolik je jeho vlastní obsah. Pokud se led roztopí voda se zvedne a tah dýmky se zhorší, musíte vynaložit větší usilí k tahaní. Proto je tu alternativní zlepšovák: Kerafu (vázu) zchladte ve vodě naminimum, po té do ní vlíte malinko vody, tak asi dvě štamprle. A na co nejdelší dobu dejte kerafu (vázu) do mrazáku, asi tak hodina at sklo plně příjme teplotu. Čím větší mínus, tím lépe. Před kouřením si prvni nábíte hangár (korunku), poté vytáhně te s mrazaku kerafu a nalíte do ní potřebné mnošství vody. Ale pozor, musí být chladná voda. Troška ledu se rychle roztopí a pomůže udržet chladnou kerafu. Proč se roztopí led na dně vázy? Díky anomalii vody. I v rybníku v únoru kdy na povrchu je metrová vrstva ledu, bude na dně určita teplota +4°C. To samé se stáva ve vaší váze, až na to, že je doba ohřátí vody zkrácena díky okolní teplotě vzduchu a teplotě dýmu který se přes vodu filtruje.

 


Celelý tento článek byl uveřejněn na mém osobním blogu: www.OVERBLOG.cz, zlváštní dík patří Leonidasovi a jeho tipům. Ještě jeden extremní dík patří Whirovi, jen on ví proč :P

Další články z této sekce...

SDÍLET

Hodnocení

OHODNOŤTE ČLÁNEK

Kliknutím na hvězdičku vložíte své hodnocení
Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé. Děkujeme za Váš hlas.

BlogyProfil blogu
Můj blog tady na GameParku. Kíííp smajl! Novinka nový korektor!
* Založen: 15.2.2006 20:25:57
* BlogRank: 1,58
* Přístupů: 132 827
* RSS: RSS zdroj
Redakce blogu

REDAKCE BLOGU

Celkem redaktorů: 2
Toplist