Vancouver 2010

Olympiáda je vždy velká událost. Jakoby se na několik týdnů točilo dění pouze kolem ní. Televize přinášejí přímé přenosy, které sledují miliardy lidí po celém světě a fandí těm svým sportovcům. Mnozí vyjedou na samotné stadiony. A jistě existuje také nemálo těch, kteří zatouží – alespoň virtuálně – si vyzkoušet, jaké to na takové olympiádě je přímo v roli sportovců. Pravdou však je, že takové nemají mnoho možností. Herní olympiády jsou totiž, navzdory emocím, které by mohly potenciálně přinášet, poměrně nemastné neslané. Vycházejí už dlouhou dobu, a přestože nejde o vysloveně špatné tituly, tak nějak se jim nedaří nabídnout tu správnou kvalitu.

Vývojářský tým Eurocom ruku v ruce s vydavatelem SEGA sliboval pro letošek, tedy Vancouver 2010, změnu. Pochopitelně k lepšímu. Ačkoliv jsme byli poměrně skeptičtí, je třeba říct, že určitý posun se od minulých, ať už oficiálních či neoficiálních, olympiád udál. Vancouver 2010 tak je asi nejlepším titulem tohoto druhu, byť stále rozhodně není dokonalý a kdovíjak přesvědčivý. Přeci jen už se ale k olympiádě mírou zážitku trochu blíží.

Vancouver 2010 je oproti předchozím olympiádám poněkud obsahově okleštěný. Například tu nečekejte žádnou kariéru nebo šampionát. Ono by to ostatně ani v oficiální a licencované hře nepůsobilo dobře. Některé jiné tituly se pokouší skloubit všechny sporty do jedné kariéry, ale stačí se jen trochu zamyslet, a zjistíte, že je to nesmysl. Namísto toho tak hlavní nabídku tvoří jednotlivé disciplíny, které si můžete střihnout buď coby trénink, nebo rovnou jako olympijskou disciplínu, kdy budete soupeřit proti výsledkům ostatních, ať už řízených umělou inteligencí nebo živými hráči.

Osekání doznaly také disciplíny. Předchozí olympiády se jich snažily zahrnout co možná nejvíce, a evidentně to šlo na úkor kvality jednotlivých disciplín. Většina z nich se navíc hrála a ovládala úplně stejně. To je částečně případ i Vancouveru 2010, kde jsou však rozdíly mezi disciplínami patrnější a každá z nich tu má své místo. Dohromady pak tvoří herně atraktivní celek, ve kterém nejenže si vybere takřka každý, ale většina hráčů se jistě pustí do vylepšování svých výsledků ve všech disciplínách.

A jaké že to jsou? Pochopitelně nemůže chybět sjezdové lyžování, jež tvoří asi nejzajímavější nabídku – už kvůli své dynamice. Je tu slalom i super obří slalom, můžete závodit jako muži i ženy apod. Pak je tu freestyle na úzkých tratích se skokánky, kdy navíc jedete proti trojici soupeřek, s nimiž se v úzkých úsecích musíte nějak popasovat. Dále tu najdete boby, a to jak s jednočlennou, tak dvoučlennou posádkou. Podobnou disciplínou v ledovém korytu je také skeleton. Z lyží můžete přestoupit na snowboard, ale ještě předtím byste si určitě měli vyzkoušet skoky na lyžích. Jde o svébytnou disciplínu, která nás opravdu hodně bavila. Už jen proto, že nejde jen o mačkání tlačítek, ale vystižení správného odrazu, dopadu i vyvažování ve vzduchu. Právě v této disciplíně vás bude možná vůbec nejvíce bavit neustálé zlepšování se a vytahování vzdálenosti skoků. Kdo se obdivuje úspěchům Martiny Sáblíkové v rychlobruslení, jistě vezme zavděk virtuálním zpracováním tohoto sportu.

A jak se Vancouver 2010 ovládá? Inu, poměrně tradičně – tady se zase tak velké změny oproti předchozím dílům a konkurenci neudály. Na všechny disciplíny vám v podstatě stačí kurzorové šipky, které jsou však základně umístěny na WASD a potom ještě několik tlačítek. Například při sjezdu budete muset po odpočítání startu co možná nejrychleji mačkat tlačítko pro dobrý odraz, a to několik sekund. Potom už jde především o nabrání rychlosti, čehož docílíte přikrčením se – tehdy už není třeba mačkat, nýbrž držet dotyčné tlačítko. U zmíněného skoku na lyžích si pro změnu na začátku musíte počkat na dobrý vítr. Ten vám signalizují buď vlaječky, nebo trenér odmávnutím. Potom máte několik sekund čas pro strefení se do co nejlepšího momentu odrazu. Následuje rozjezd na můstku a nutnost strefit odraz, opět formou malého ukazatele a vystižení správného momentu. Dále chvíli plachtíte a snažíte se vyvažovat. Není ale radno zapomenout na tlačítko pro dopad, jinak se pěkně rozsekáte. Ovládání každé z disciplín je možné si osvojit v příjemném tutoriálu před startem. Zjistíte, že obvykle není vůbec složité, jen se ho naučit opravdu dobře používat.

Právě v tom je ostatně síla Vancouveru 2010. Ačkoliv ovládání pochopíte rychle, zpočátku se budete smířit s hodně tristními výsledky, které budou představovat velkou propast mezi vámi a pódiem. Jenže ta se brzy začne zatahovat a vy budete zajíždět stále lepší výsledky a výkony. To vás bude motivovat k dalšímu zlepšování. Kdo má v sobě tuto soutěživost, jistě si s Vancouverem 2010 užije hodně zábavy. Potěší i možnost porovnávat výsledky online s hráči z celého světa. Kromě toho se navíc můžete těšit na celou řadu poměrně vtipných jednorázových výzev, jež můžete splnit.

Autorům se do hry podařilo vložit větší míru dynamiky, kterou postřehnete zejména při sjezdu. Rychlost se na hráče přenáší velmi slušně, a to především tehdy, když si zapnete nový pohled z vlastních očí. Tehdy vidíte jen špičky lyží a svůj vlastní stín ve sněhu. Rychlost je pak mnohem intenzivnější, čemuž napomáhají i grafické efekty rozmlžení. Rovněž zvuk a hudba jsou na solidní úrovni. Po technické stránce tak zamrzí akorát mizerně provedená konverze menu, kdy se neustále objevují symboly z konzolových ovladačů a nesmyslně se míchají potvrzovací tlačítka, takže v tom chvíli budete mít chaos.

Jinak je ale Vancouver 2010 překvapivě kvalitním zástupcem olympijského subžánru – rozhodně nejlepším, jaký jsme tu za posledních několik let měli. Pravdou je, že se dočkal určitého obsahového osekání, ale to nakonec vůbec nevadí, protože nejdůležitější disciplíny – až na běh na lyžích – zůstaly zachovány. Navíc se zlepšil pocit ze hry, trochu i ovládání a celkově vzato jde o slušný doplněk přinejmenším pro ty, kdo olympiádu hltají plnými doušky. 75%