V čele ruských vojsk - Michail Illarionovič Kutuzov

 

 

 

 

 

Michail Illarionovič Kutuzov - kníže Golešniščev-Kutuzov-Smolenskij se narodil v roce 1747 (někdy se hovoří také o roce 1745). Jeho otec byl senátor a generálporučík, takže měl Michail jisté předpoklady pro to, aby se stal vojákem. V roce 1759 začal studovat na Šlechtické dělostřelecké a inženýrské akademii, do té doby se učil pouze doma. Vše, co se týkalo dělostřelectva, zde vyučoval právě Michailův otec. Neuplynul ani rok a Kutuzov mladší školu bez problémů absolvoval. Na svůj věk talentem překypující chlapec se okamžitě vrhá na studium pro důstojníky. Píše se rok 1761 a z Michaila je již inženýr-praporčík. Vystudoval, ale školu neopouští, zůstává zde jako učitel matematiky.

Z prvních větších vojenských zkušeností se může těšit o rok později - v roce 1762, to dostává pod své velení Astrachaňský pluk, jeho hlavním cílem byly zásahy proti polskému odboji. Rok 1770 1. armáda generála  Rumjanceva, právě zde čeká Kutuzova těžká zkouška, neboť právě probíhá Rusko-turecká válka. V boji proti Turkům si mladý důstojník vůbec nevedl špatně. Účást v bitvách jako byla bitva u Rjabé mohyly, Kagulu nebo Largy mu vynesla v prosinci o rok později povýšení na podplukovníka.

---

 

---

Červenec 1774. Kutuzov právě udílí rozkazy svému praporu u vsi Šumy (dnes název Kutuzovka). V bitevní vřavě si jedna z kulek najde svůj cíl v podobě Kutuzovova levého spánku, prolétává skrz a hlavu opouští u pravého oka, na to ruský podplukovník trvale oslepne. Samotnou carevnou je mu udělen řád sv. Jiří 4. třídy. Je taky za státní peníze vyslán na dva roky do ciziny, na léčbu a odpočinek. Kutuzov ale nezahálel a tento čas plně využil ke zdokonalování se v oblasti vojenství. Po dvou letech se vrací zpět do Ruska a do armády. První úkol, který mu připadl byla organizace jednotek lehké jízdy. Za rok byl povýšen na plukovníka a zároveň dostal pod své velení muže z Luhanského kopinického pluku.

---

V roce 1783 míří jeho další kroky na Krym. Zde velí jezdcům Mariupolského lehkého pluku. Potlačuje krymské povstání a v listopadu 1784 je povýšen do hodnosti generálmajora. Za rok se stává velitelem Bužského mysliveckého sboru. Těmto mužům, které dostal nově pod své velení, vytvořil novou taktiku boje a zvěčnil ji do příručky. V roce 1787 začala nová válka s Turky. Kutuzov se svým sborem zajišťoval obranu hranic Jižního Bugu. O rok později byl opět těžce raněn při obléhání Očakova. Kulka si znova vybrala za cíl jeho hlavu. Prolétla mu tváří a zátylkem hlavu opustila. Je to skoro až k neuvěření, ale Kutuzov se z těžkého zranění znovu brzy zotavil. Již v roce 1789 vede samostatný sbor v jehož čele mimo jiné řídí zteč na Bender.

---

„Ukazuje osobní příklad statečnosti a neohroženosti, pod těžkou palbou nepřítele překonal veškeré překážky; překonal palisádu, předešel protiakci Turků, rychle vystoupal na zdi pevnosti, dobyl baštu a mnoho baterií… Generál Kutuzov útočil na mém levém křídle; ale byl mojí pravou rukou.“

---

* Část hlášení generála Suvorova o útoku a obsazení Izmailu *

---

Kutuzov si díky skvěle odvedené práci vysloužil povýšení do hodnosti generálporučíka a na svou uniformu si mohl přidělat řád sv. Jiří 3. stupně. Pod jeho velení nově spadala také dobytá pevnost. Tu musel ubránit před útočicími Turky. To se mu také povedlo a jeho naprosto nečekaný protiútok se mu skvěle vydařil, když rozdrtil vojsko o síle 23 tisíc Turků u Babadagu. O pár dní později Kutuzov v bitvě u Macinu drtivě porazil pravé křídlo turecké armády. Rusové tuto bitvu vyhráli a Kutuzov dostal řád sv. Jiří 2. stupně. Píše se rok 1792 a účastní se rusko-polské války. Po roce zasahuje Kutuzov znovu, ale tentokrát své kvality nedokazuje na bitevním poli, nýbrž jako velvyslanec do Turecka. Zde vyřeší mnoho důležitých záležitostí a celkově zlepší napjaté vztahy.

---

 

---

Brzy na to je jmenován ředitelem Pozemního šlechtického kadetského sboru, ale hlavně se z něj stává velitel finských pevností a veškerých vojsk na zemi i na moři. Usilovně pracoval, mnoho sil věnoval především přípravě důstojníků-nováčků. Byl velmi oblíben a samotná ruská carevna Kateřina II. se často dožadovala jeho přítomnosti. A byl dokonce mezi posledními z těch, co s Kateřinou trávili čas, než zemřela. Dalším důkazem Kutuzovových neocenitelných kvalit je i fakt, že mu jako jednomu z mála původních Kateřininých oblíbenců zůstalo původní postavení, když na trůn nastoupil Pavel I. Byl to on, kdo dokázal ujednat s Pruskem spojenectví, proti Francouzům. Avšak v roce 1802, kdy v Rusku vládl car Alexandr I., byl Kutuzov odvolán ze svých funkcí a uchýlil se do svého panství v Goroškách. Nyní byl velitel pouhého Pskovského mušketýrského pluku, nic víc.

---

O dva roky později se Rusko stalo součástí koalice proti Napoleonovi. V roce 1805 byly vyslány dvě armády do Rakouska. Velitelem jedné z nich - Podolské armády, se stal Kutuzov. Desetitisíce mužů v čele s Kutuzovem se přesunuly do Rakouska (Podolská armáda: vojáků - 50 000,  dělostřelectvo - 377, koní - 16 076).

S rozkazem podpořit armádu rakouského generála Macka, pochodovala ruská armáda svižným krokem do Bavorska. Dorazila pozdě, Napoleon již Rakušany porazil v bitvě u Ulmu. Kutuzovovo vojsko se tak ocitlo osamoceno tváří v tvář trojnásobné převaze Francouzů.

---

 

---

Ruskému veliteli nezbývalo, než dát rozkaz k ústupu. Cílem byla Olomouc, která byla z nynějšího místa vzdálena 425 km. Během tohoto manévru zvládl porazit oddíly maršála Murata a maršála Mortiera. Ústup ruského vojska jistil generál Bagration. Vše proběhlo úspěšně a nebezpečí obklíčení tak bylo zažehnáno. Mezi tím, co Kutuzov vyčkává na posily přicházející z Itálie, obsazuje Napoleon Vídeň.

Podolská a Volyňská armáda se spolu spojují. Car Alexandr I. a císař František I. naléhají, aby byl proveden útok, neboť mají spojenci početní převahu a oba vládci věří ve vítězství. Kutuzov je sice proti, ale co může dělat. Je 2. prosince 1805 a právě začala bitva u Slavkova.

---

Koalice zde tvrdě narazila. Rusové a Rakušané jsou zcela poraženi. Kutuzovovi bude tuto nepříjemnou událost připomínat mimo jiné také lehké zranění, kdy mu kulka lízla tvář. Navíc zde padl jeho zeť baron Tiesenhausen. Alexandr I. za 3 měsíce po Slavkově vyznamenal Kutuzova řádem sv. Vladimíra 1. stupně. Vyznamenal ho sice a nahlas nikdy nic neřekl, ale Kutuzovovi tuto porážku nikdy neodpustil a dával mu ji za vinu. To bylo samozřejmě nespravedlivé, neboť Kutuzov, jako jeden z mála nesouhlasil z útokem. Hlavní vinu nesl sám Alexandr.

---

V roce 1811 probíhají boje s Turky, Kutuzov se stává velitelem Moldavské armády. Armáda byla oslabena, přišla totiž o pět divizí, které dostali rozkaz k obraně západních hranic před Napoleonovými vojáky. Rusové tak měli k dispozici kolem 40 000 vojáků, Turků bylo asi 80 000. Rusové se rozprostřeli do dlouhé linie podél Dunaje o délce asi 1 000 km. Navíc zde měla na starosti hned tři pevnosti. Turci se soustředili zejména na střed ruského vojska. Brzy na to dobyli pevnosti Vidin a Šumlu. Nově dosazený turecký velitel měl v plánu s vojskem o síle 60 000 mužů obsadit Razgrad a hned na to Ruščuk. Kutuzov se rozhodl pro opuštění některých pevností na Dunaji. Po odchodu všech svých vojáků je nechal vyhodit do vzduchu. Muže svolal dohromady a zaměřil se na obranu hlavní cesty, směřující na Bukurešť.

---

 

---

22. června došlo k bitvě u Ruščuku, kdy se 60 000 Turků vrhlo na 15 tisíc Rusů. Rusové díky drtivé dělostřelecké palbě a energickým protiútokům tureckou armádu porazili. Turci zde ztratili asi 5 000 vojáků a ruská armáda utrpěla ztrátu pouze 500 mužů. Kutuzovovi se v této válce dařilo i nadále. Dokonce byl Alexandrem obdarován, získal hraběcí titul Ruského impéria. Netrvalo dlouho a Turecku nezbývalo nic jiného, než vyjednávat. 16. května 1812 uzavřel Kutuzov s Turky mír. Besarábie a kus Moldávie připadli Rusku. To byl pro něj a celé Rusko veliký úspěch jak z vojenského tak i diplomatického hlediska. Kutuzov byl poté odvolán do Petrohradu.

---

Je noc 24. června 1812. Francouzské vojsko se právě začalo přepravovat přes Němen. Právě zde začíná Napoleonovo Ruské tažení. Ještě tento měsíc je Kutuzov zvolen náčelníkem Petěrgburské a později Moskevské domobrany. První fáze této války neznamená pro Rusy nic jiného než ústup za ústupem. Napoleonovo vojsko má ohromnou sílu. V této situaci bylo třeba jednat, Alexandr jmenuje Kutuzova velitelem veškerých sil, které jsou široko daleko k dispozici. 10. srpna mu je za velké slávy udělen titul Nejjasnější kníže. Vojáci a celé Rusko mu věří. On je však opět, stejně jako tehdy u Slavkova k boji s Napoleonem skeptický.

---

Napoleonova přesila a nedostatek rezerv na ruské straně znamenali, že Kutuzov zpočátku jednal stejně, jako když ruské tažení začalo, ustupoval. Jenže to tak nešlo věčně a ruská armáda se brzy ocitla u Moskvy. Ta Francouzům do rukou bez boje nepadne! Blíží se bitva u Borodina - jedna z největších bitev Napoleonských válek. Ta proběhla 7. září. Po jednom dni bojů zaznamenali Francouzi ohromné ztráty, ale stále si to mohli dovolit více, než Rusové. Ti během bitvy ztratili takřka polovinu mužů. Byli tak nuceni se stáhnout a Moskvu nechat Napoleonovi. Ačkoliv se to možná nezdá, Rusové si vedli v bitvě u Borodina dobře, udělali maximum, co udělat šlo. Kutuzov získává hodnost generála - polního maršála.

---

 

---

Ruská armáda se skrytá přemístila poblíž vsi Tarutino. Byla Kutuzovem šikovně rozmístěná a tak umožňovala kontrolovat zásobovací trasy ze Smolenska a zároveň bránila Napoleonovým vojákům v postupu na jižní část země. Rusové zahájili protiútoky. Kutuzov je řídil tak že Napoleonovo vojsko bylo napadáno z boků nejen obyčejnými vojáky ale také partyzány. Také bylo nutné vyhýbat se střetům s většími počty vojáků. Napoleon v té době netušil, kde Kutuzov vlastně je. Když to zjistil, pokusil se s ním jednat o míru, neúspěšně. Brzy na to došlo k bitvě u Tarutina. Rusové zde zvítězili. O šest dní později došlo k další bitvě, tentokrát u Malojaroslavce. A opět zvítězilo Rusko v čele s Kutuzovem. Tato porážka odstartovala období, kdy Napoleon už jen ustupoval. Kutuzova se však nezbavil, ten se dal k jeho pronásledování. 3. listopadu byl poražen francouzský maršál Davout v bitvě u Vjazmy. Další ošklivý dopad na morálku francouzských vojáků. 16. listopadu vyrazil Kutuzov do útoku u Krásného. Výsledkem bylo 6 000 mrtvých Francouzů a dalších 26 000 zajatců. Rusové Napoleona napadali doslova do poslední chvíle. Tomu nakonec zbyly jen oči pro pláč. Přežilo jen 9 000 vojáků.

---

,,Válka skončila úplným vyhlazením nepřítele." 

 

* Kutuzov o Napoleonově ruském tažení *

---

Pronásledování však ještě nekončilo. Kutuzov neunávně pokračoval. Jeho armáda úspěšně obsazovala území a brzy byla zahájena ofenzíva ze tří směrů, Plocku, Varšavy a Královce. Brzy na to se Prusko rozhodlo připojit ke koalici. V lednu jsou již vojáci u Němenu. 24. ledna se dostávají k Visle a obsazují Plock. A Varšava je obsazena 7. února. Únor byl zhruba v polovině a ruské vojsko bylo až u Odry. Nyní chtěl Kutuzov táhnout ze dvou směrů na Berlín. Jeho plán ale padl, protože pruští generálové odmítli účast. 28. února se Prusko oficiálně přidává ke koalici. V Kališi se Kutuzov setkává s pruským generálem Scharnhorstem. Brzy se zpřátelí. Nyní Rusové konečně dobývají Berlín a 19. března je obsazen také Hamburk. 18. dubna musí Kutuzov zastavit v Boleslavci. Je velmi nemocen. Za špatného počasí jel na koni a nastydl. Nepolevoval však a dál velel armádě. 28. dubna v půl desáté večer v Boleslavci umírá....

 

---

 

Zdroje: http://cs.wikipedia.org/wiki/Michail_Illarionovi%C4%8D_Kutuzov

             http://forum.valka.cz/viewtopic.php/t/21939

Další články z této sekce...