Čekejte prosím
Čekejte, prosím...
Čeští hokejisté od roku 1993 dokázali na světových šampionátech sedmkrát zvítězit, prožít nezapomenutelné zážitky a vybojovat si respekt u svých protihráčů. Pojďte si společně se mnou tyto krásné zlaté časy připomenout. V prvním díle naleznete MS 1996 a Nagano - turnaj století.

 


  Úspěchy českých hokejistů  



Mistrovství světa 1996



Místo konání: Vídeň - Rakousko

Doba konání: 21. dubna - 5. května

Brankáři: Roman Turek, Roman Čechmánek, Petr Franěk
Obránci: František Kaberle, Drahomír Kadlec, Stanislav Neckář, Antonín Stavjaňa, Michal Sýkora, Jiří Veber, Jiří Vykoukal
Útočníci: Radek Bělohlav, Radek Bonk, Jiří Dopita, Jiří Kučera, Robert Kysela, Robert Lang, Roman Meluzín, Pavel Patera, Martin Procházka, Robert Reichel, Viktor Ujčík, Otakar Vejvoda, David Výborný

Trenéři: Luděk Bukač a Slavomír Lener




Zahájení turnaje

O tento turnaj byl obrovský zájem. Nejen proto, že se MS konalo ve Vídni již po čtvrté, ale hlavně kvůli účasti rakouského týmu, který se šampionátu ve své zemi zúčastnil vůbec poprvé. Díky tomu si rakouští organizátoři slibovali, že zápasy navštíví až 250 000 diváků. Tomu napovídalo už první utkání, před kterým byly vstupenky dávno předem vyprodané.


České republika byla na tomto turnaji velmi podceňována. Na předchozích šampionátech se totiž českému mužstvu vůbec nedařilo. V roce 1995 skončilo čtvrté a rok předchozí, tedy 1994, skončilo až na sedmém místě. Jasnými favority ve Vídni byly týmy Finska a Švédska.


Základní skupina B

Český hokejový výběr byl v základní skupině B, ve které se představila ještě Itálie, Norsko, Francie a dále také obávané Finsko a Švédsko. Ale co se nestalo! Češi do turnaje vstoupili skvěle a stali se příjemným překvapením. Nejenom, že zdolali Francii a Itálii, ale také deklasovali přeceňované Finsko a Švédsko. Překvapivě jediný bod v základní skupině ztratil český tým nad Norskem, se kterým remízoval 2:2. Každopádně do čtvrtfinále postoupil s devíti body a byl druhý nejúspěšnější tým hned za Ruskem, které postoupilo s deseti body. Tímto skvělým začátkem turnaje Česko dokázalo, že má velice silný tým, který přišel bojovat o medaile a před ostatními týmy si po dvou letech začal konečně budovat respekt.


Čtvrtfinále: Česko - Německo 6:1 (2:0, 1:0, 3:1)             

Jasným favoritem byl český tým, od kterého se očekávalo, že potvrdí svojí dosavadní bezchybnou formu. Překvapení z německé strany se naštěstí nekonalo. Do vedení šli čeští hokejisté už v páté minutě, kdy skóroval David Výborný. Ve čtrnácté minutě našel Drahomír Kadlec připraveného Roberta Reichela a ten skvěle zakončil gólem do prázdné branky na 2:0.


Ve druhé třetině padl jen jeden gól a to opět ze strany Čechů. Jiří Dopita v devětadvacáté minutě objel německou branku, odtlačil bránící protihráče a vsítil třetí gól.


Největšího gólového náporu se dostalo až ve třetí třetině. Právě v ní Češi předváděli skvělou taktickou a technickou hru a totálně přehráli Němce. V šestačtyřicáté minutě vstřelil gól Roman Meluzín. Po tomto čtvrtém gólu, za stavu 4:0 už čeští fanoušci slavili postup do semifinále. Ovšem drtivý nápor neustával. V osmapadesáté minutě prostřelil brankáře Radek Bonk a poslední sekundu před koncem zápasu nahodil Stanislav Neckář puk přes půlku hřiště a kotouč se pod betony německého brankáře došoural až do branky. Němci si zajistili jen čestné uznání v podobě jednoho vstřeleného gólu hráčem Kuhnhauserem, který prostřelil Turkovi betony.


Semifinále: Česko - USA 5:0 (3:0, 0:0, 2:0)

Do semifinálového zápasu vstoupilo české mužstvo velmi opatrně. Soustředilo se více na obrannou hru a v ofenzívě zaostávalo. Velká komplikace přišla již v první minutě, kdy byl vyloučen a na trestnou lavici poslán Robert Kysela. Tehdy si mnozí čeští fanoušci řekli: „A je konec!” Ovšem gól během přesilovky ze strany Američanů nepřišel, ba naopak. Na začátku třetí minuty, a stále v oslabení, využil Martin Procházka chyby amerického brankáře a střelou do poloprázdné branky posunul Česko do vedení. Tím ale radost českého mužstva nekončila. Hned za sedmadvacet sekund silnou střelou zavěsil Jiří Kučera a stav skóre byl rázem 2:0. Robert Kysela přitom stále ještě seděl na trestné lavici. Další nebezpečné gólové šance přicházeli také na straně hokejistů ze západu, během nichž se skvělými zákroky blýskl Roman Turek, který nepustil ani jednu ze záludných střel. Na konci první třetiny využil český tým přesilovku, ve které navýšil na 3:0 Otakar Vejvoda. Třetím vstřeleným gólem  skončila úvodní třetina a s ní také ustala gólová smršť, protože ve druhé dvacetiminutovce nepadl ani jeden gól.


Lepší diváckou podívanou přinesla až třetí třetina, respektive jednapadesátá minuta, kdy vstřelil Vejvoda svůj druhý gól v zápase. Zakončení na krásných pět nula zajistil útočník Pavel Patera, který parádní kličkou oklamal brankáře Duffuse. Největším hrdinou tohoto zápasu se stal Roman Turek, který si udržel čisté konto a dokázal, že je spolehlivou oporou týmu.


Finále: Česko - Kanada 4:2 (1:1, 1:1, 2:0)

Před zahájením finálového utkání se řešil více než samotný zápas bývalý premiér a dnešní prezident Václav Klaus. Ten totiž usedl do lóže po boku rakouského kancléře F. Vratnitzkého a společně s diváky na tribunách a s diváky před televizními obrazovkami držel palce našemu týmu.


Začátek zápasu se skvěle vydařil Kanadě. Svojí rychlostí dělala problémy českým obráncům a už v šesté minutě byl Roman Turek překonán Stevenem Thomasem. Kanadský nápor pokračoval až do osmé minuty, kdy ho ukončil Robert Lang, který se protlačil přes bránící obránce a skvělým blafákem srovnal na 1:1. První vstřelený gól vyburcoval český tým, který si začal více věřit a tlačil se do kanadského obranného pásma. Do konce první třetiny zůstal stav ale nezměněn a stále na digitální tabuli svítila dvě čísla. 1:1.


Na počátku druhé třetiny vyděsil všechny diváky Paul Kariya, který svojí bleskovou rychlostí ujel všem českým obráncům až před Romana Turka, který naštěstí jeho střelu bravurně vychytal. Poté ale začali řídit hru Češi. Taktickou kombinaci střídala technická hra, ale na Curtise Josepha jakoby nic neplatilo. Teprve až v sedmadvacáté minutě konečně překonal Josephova záda Robert Lang a navýšil stav skóre na 2:1. Bohužel nic netrvá věčně a v hokeji to platí dvojnásob. Chvíli po Langově gólu vyrovnal Steven Thomas, který prostřelil Romana Turka, jemuž ve výhledu clonil český obránce Drahomír Kadlec.


Nervy drásající pokračování finálového souboje vrcholilo. Vyrovnaný stav 2:2 se nelíbil ani jednomu mužstvu, ovšem Kanada to dávala mnohem více najevo. Češi chybovali a kanadští útočníci se tlačili před Turkovu branku. Ten musel znovu čelit obrovskému náporu střel a opět dokázal, že je skvělá opora českého týmu, na kterou se mohou hráči v kritických situacích spolehnout. Do konce zápasu nepustil už ani jeden gól. V posledních deseti minutách se hráči obou týmu začali více soustředit na obranu a už se pomalu připravovali na prodloužení. Minuty ubíhaly a do konce základní hrací doby zbývalo jen pár vteřin. Poslední šanci vstřelit gól dostalo české mužstvo devatenáct sekund před závěrečnou sirénou. Pavel Patera pronikl do útočného pásma, přihrál najíždějícímu Martinu Procházkovi a „Góóóóól, Góóóóól!! Dali jsme ho, to snad není pravda...” Křičely davy českých fanoušků v hledišti, doma u televizních obrazovek a skvělí klucí komentátoři. Aby bylo vítězství ještě velkolepější, posledních šest sekund před koncem se puku zmocnil Jiří Kučera, který po odvolání kanadského brankáře Curtise Josepha skóroval do prázdné branky. Češi vyhráli 4:2. Dokázali to! Byli podceňováni, ale právě oni si odvezli ty nádherně pozlacené medaile!



Robert Reichel: „Jsem nesmírně šťastný. Ten pocit je blízký stavu blaženosti.”

Jiří Kučera: „V posledních vteřinách jsme Kanadě zasadili takový úder, že se z toho nemohla vzpamatovat.”

Martin Procházka: „Tak důležitý gól už asi nedám.” 

Otakar Vejvoda: „Nikdy v životě jsem nic nevyhrál a teď jsem mistr světa.”

Roman Turek: „Měli jsme štěstí, ale to přeje odvážným.”


 


Zlatá éra českého hokeje právě začala.




Zimní olympijské hry 1998



Místo konání: Japonsko - Nagano

Doba konání: 7. února - 22. února

Brankáři: Dominik Hašek, Roman Čechmánek, Milan Hnilička

Obránci: František Kučera, Libor Procházka, Jaroslav Špaček, Petr Svoboda, Richard Šmehlík, Roman Hamrlík, Jiří Šlégr

Útočníci: Pavel Patera, Robert Lang, Jiří Čaloun, Martin Procházka, Robert Reichel, David Moravec, Milan Hejduk, Martin Ručinský, Martin Straka, Jiří Dopita, Josef Beránek, Jaromír Jágr, Vladimír Růžička

Trenéři: Ivan Hlinka, Slavomír Lener, Vladimír Martinec




Zahájení turnaje

Po právu jsou olympijské hry v Naganu nazývány jako turnaj století. Sešli se tehdy ti nejlepší hokejisti z celého světa pod jeden, vlastně dva obří stadiony: The Big Hat a Aqua Wing. Po Naganu a ani po něm se nikdy na žádném turnaji nesetkalo tolik skvělých hráčů, jako právě na těchto zimních olympijských hrách.


Dávno před turnajem století se rozběhly debaty ohledně rozměrů kluziště. Nagano se totiž mělo odehrát na ledě o větších rozměrech, a proto museli zbystřit hlavně trenéři Kanady a USA, protože přechod z menšího kluziště, na které byli zvyklí hokejisté z NHL, na větší, je pro hráče velký problém.


České mužstvo přijelo s velmi silným týmem, ale i přesto byl velikány, jako je Kanada, Rusko, USA, Finsko a Švédsko opět velice podceňováno. Hlavně Kanada přijela na turnaj zvítězit a slibovala svým věrným fanouškům, že bez zlata domů nepřijedou a nás Česko vůbec za soupeře nepovažovala. Jediný tým, kterého se Kanada obávala, bylo silné Rusko.


Základní skupina C

Česko - Finsko 3:0 (0:0, 1:0, 2:0)

Prvním soupeřem v Naganu se nám stalo v pátek, 13. února, nepříjemné Finsko. Mělo skvělý útok, který vedl nejlepší hráč kanadského bodování Teemu Selanne a ostrostřelec Saku Koivu.


Zápas začal, fanoušci obou kádrů se těšili na skvělou podívanou, ale z tribun bylo slyšet jen hlasité „Suomi”. První třetina se vlekla. Hráči obou mužstev hráli opatrně a báli se rozjet útočnou akci, ale nervozita českého mužstva byla evidentní. V obraně jsme začali dělat chyby a otevíraly se nebezpečné šance pro finské borce. Ovšem kde pokulhávala obrana, tam vše zachraňoval fenomenální brankář Dominik Hašek, který ani tentokrát neselhal. Vychytal všechny střely finského týmu.


Ve druhé třetině se Češi trápili nadále. Teprve až třiatřicátá minuta přinesla ovace v podobě prvního vstřeleného gólu. Český tým hrál přesilovku a Pavel Patera přihrával před finskou branku najíždějícímu Petru Svobodovi, ale dříve, než stačil Svoboda vystřelit, se dotkl puku finský hráč a sám si ho srazil do branky. 1:0 a klid českých borců se konečně dostavil. Přestali dělat chyby v obraně a začali více útočit. Další góly ale druhá třetina nepřinesla.


Třetí dějství vneslo do srdcí českých hráčů sílu bojovat. V pětačtyřicáté minutě zajel Robert Reichel za branku finského brankáře Myllyse, chvíli ho mátl pohyby zleva doprava, a jakmile spatřil, že Myllys kouká přes své pravé rameno, bleskově vyjel po levé tyčce a vstřelil gól na 2:0. Nejkrásnější gól přišel v devětačtyřicáté minutě, kdy Jaromír Jágr společně s Vladimírem Růžičkou vyrazili proti jednomu bránícímu Finovi, kterého obratný Jarda skvěle obehrál a poslal rychlý pas na Růžu, který vstřelil branku. Tímto gólová kanonáda ve třetí třetině skončila a Češi po prvním zápase vyhráli 3:0. Dominik Hašek nepustil ani jeden gól. Začal se z něho stávat hrdina českého mužstva a nejlepší brankář turnaje. Avšak Dominikova skvělá lapačka a jeho rychlé pohyby v brankovišti, předvedly divákům na celém světě teprve první malou ochutnávku.

 


Česko - Kazachstán 8:2 (1:0, 3:2, 4:0)

Ačkoli by se mohlo zdát, že zápas byl vyhraný ještě před vypuknutím, opak je pravdou. Pro České mužstvo byl totiž Kazachstánský tým zcela neznámou knihou, protože se nikdy dříve spolu tyto dva mančafty nestřetly, a tak byl trenér Ivan Hlinka před tímto utkáním velmi ostražitý a nechtěl nic podcenit.


Hned na začátku první třetiny se Jarda Jágr dostal za branku soupeře a opět jeho rychlá přihrávka našla čekajícího Martina Straku, který švihem poslal kotouč za záda kazachstánského brankáře. První třetina více gólových momentů nepřinesla.


Ve druhé třetině měl český mančaft veliké problémy. Vše začalo skvěle. Znovu na začátku druhé dvacetiminutovky skvěle skóroval Josef Beránek a stav byl hned přívětivější 2:0. Ale nyní nastaly trable. V sedmé minutě neviděl Dominik Hašek přes clonu obránců střelu od Kamentseva, která bohužel skončila v brance. Stav byl rázem nepříznivý 2:1. Větší klid přinesly Hlinkovým svěřencům hned dva následující góly. Nejdříve vypálil golfovým úderem Martin Ručinský na 3:1 a na 4:1 dával gól po spolupráci s Jágrem Vladimír Růžička. Další nepříjemný okamžik nastal necelou minutu před koncem druhé třetiny, kdy zkušený Koreshkov obkličkoval české obránce, dostal se až k Haškovi a gólem na 4:2 znovu snížil.


Třetí třetina aneb gólová smršť. Takhle stručně by se dala závěrečná třetina nazvat. V první minutě se dostal do útoku Robert Lang a Martin Ručinský. Lang přesnou přihrávkou našel Ručinského a ten zvýšil na 5:2. V deváté minutě se dostal do breaku Pavel Patera, jenž naznačenou střelou ošálil soupeřova brankáře, který zareagoval předčasně, a na Pavla čekala už jen prázdná branka. Osm minut před koncem zápasu padl další gól od Martina Procházky a závěrečnou osmou branku zajistil Roman Hamrlík. Utkání skončilo výhrou 8:2 a Češi, díky doposud skvělým výkonům, začínali na sebe poutat pozornost Kanady a Ruska. 



Česko - Rusko 1:2 (0:0, 1:0, 0:2)

Zápas začal velmi ostře ze strany České republiky. Bohužel žádná ze šancí nebyla proměněna. V desáté minutě dostal Jaromír Jágr tvrdý bodyček od Borise Mironova a musel odbelhal na střídačku a posléze do kabiny. „Takovou ránu, jako jsem dostal, takovou si nepamatuju! Takovou jsem nikdy asi nedostal a byl jsem z toho dost vykulený. Když si sáhnu na to rameno, tak to pořád cítím. Ale já jsem nejel na olympiádu, abych seděl a nehrál, protože když je tady ta šance, tak já tady nechám všechno. Možná jsem tady naposled.” Ani přes velké množství střel se nikomu v první dvacetiminutovce nepodařilo skórovat.


Do druhé třetiny se na led vrátil Jaromír Jágr, ale s tvrdou hrou ruských obránců se potýkal nadále. Například několikrát inkasoval silné bodyčeky od Dariuse Kasparaitise. První gól padl v polovině druhé třetiny, kdy Robert Reichel silnou střelou překonal ruského brankáře  Štalenkova.


Třetí třetina vnesla do očí českých hráčů a fanoušků slzy. Dominik Hašek hájil čisté konto až do osudné sedmačtyřicáté minuty, kdy ho od modré čáry překonal Valerij Bure a pár sekund poté se přes naši obranu prodral Alexej Zhamnov a zvrátil vývoj zápasu na 2:1. Češi však bojovali až do samotného konce. Pro postup z první pozice ze základní skupiny by jim totiž stačila remíza. Bojovali, ale bohužel prohráli. Vítězem tohoto smutného zápasu se stalo Rusko a postoupilo do čtvrtfinále s nejvíce body.



Čtvrtfinále: Česko - USA 4:1 (0:1, 3:0, 1:0)

18. únor, den semifinále. Spojené státy patřily společně s Kanadou a Ruskem k největším favoritům turnaje. Česká republika, smutná z prohry nad Ruskem, vstupovala do zápasu s velikou nejistotou.


První třetina byla pro české mužstvo otřesná, až by mnozí nečekali, že se z takového náporu Američanů dokážou ještě vzpružit. Dominik Hašek měl plné ruce práce. Od první minuty zápasu musel zachraňovat chyby obránců a předváděl neuvěřitelné zákroky. Češi se zmohli na první útok až v sedmé minutě, ale žádný gól z toho nevytěžili. Totálně rozhozené Česko bránilo čisté konto až do sedmnácté minuty, kdy Dominátora překonal najíždějící Mike Modano, který trefil přesně nad Dominikovu lapačku. 1:0 a do očí Čechů se dostavil smutek.


Druhá třetina aneb neuvěřitelný obrat zápasu. Nikdo neví, co se dělo v šatně českých hokejistů během přestávky, ale tehdy Ivan Hlinka a kapitán mužstva Vladimír Růžička dokázali, jak skvělé osobnosti v nich dřímají. Do srdcí a duší hráčů dostali to, co jim doposud v turnaji chybělo. Nevzdávat se! Nehrát tolik defenzivně, ale vrhnout se do útoku se stejnou vervou, jako američtí soupeři. Američané ale v útoku neochabovali. Dominik Hašek musel stále chytat tak těžké střely, které by dokázal zastavit jen málo který brankář. Nastala osmadvacátá minuta a obrovská radost. Nikdo z fanoušků už nečekal, že k tomu dojde. Jaromír Jágr se protlačil před branku, nahrál Vladimíru Růžičkovi a ten gólem zvrátil celé utkání na opačnou stranu. Nyní nastal čas českého národního mužstva. Osmapadesát sekund po vyrovnávající brance se Jaromír Jágr vrhl přes tři bránící soupeřovi obránce až k brankáři Miku Richterovi a zajistil vedení na 2:1. Američané se snažili znovu ujmout vedení a opět našeho brankáře zahlcovala salva kotoučů. Všechny jejich snahy byly ale marné. Dominik předváděl obdivuhodné výkony a žádný gól už do konce zápasu nepustil. Sedmatřicátá minuta a další radost. Robert Lang přihrál do jízdy Martinu Ručinskému a ten raketovou střelou prostřelil Richtera.


Třetí třetina. Klid a pohoda sálající z české střídačky, vyzařovala ze všech našich bojovníků. Amerika byla obratem zápasu natolik zaskočena, že už nedokázala nic kloudného předvést. Poslední tečka v podobě gólu přišla od Jirky Dopity v závěrečné minutě před koncem utkání a tím zajistil výhru českého národního mužstva na 4:1.


Dominik Hašek vychytal v dech beroucím čtvrtfinále z 39 těžkých střel neuvěřitelných 38 a po právu je tento zápas navždy zapsán, jako jeden z nejlépe odchytaných utkání v celé jeho hokejové kariéře.



Semifinále: Česko - Kanada 2:1 (0:0, 0:0, 1:1, prodloužení, nájezdy 1:0)

Pátek, 20. února, den semifinále. Zápas, kde jsme byli považovaní kanadskými hráči za malinkatý stát, který je nemůže v postupu do finále nikterak ohrozit. Ovšem nakonec se z toho vyklubalo nejnapínavější utkání z celého turnaje. Proti sobě totiž stála dvě brankářská esa. Pardubický rodák Dominik Hašek proti opoře Colorada Avalanche Patricku Royovi. Oba tehdy chtěli světu dokázat, kdo z nich dvou je nejlepším brankářem na světě.


První třetina začala. Do zápasu vstoupilo lépe Česko, čímž vyděsilo namyšlenou Kanadu, která se začala obávat o svůj postup do finále. Kanada se probrala až poslední minutu před koncem a začala prověřovat Haškovy betony. V prvním dějství nepadl ani jeden gól a na oba brankáře bylo vystřeleno jen osm střel.


Druhá třetina začala úplně stejně, jako ta první. Odvážný český útok se tlačil před branku Patricka Roye, ale gól se stále nedařilo vstřelit.


Fyzická a duševní síla českých hokejistů se vyplatila až ve třetí třetině. V devětačtyřicáté minutě propálil Patricka Roye Jiří Šlégr a naděje na postup kanadského týmu byla ohrožena. Nakonec se ale stalo něco neuvěřitelného. Kanada se stačila ještě vzchopit a ke konci třetiny začala hrát agresivněji a pálila na Dominika ze všech stran. Probíhala poslední minuta zápasu a Kanadu spasil „hokejový Bůh.” Trevor Linden po dorážce Erica Lindrose prostřelil Dominátora a vyrovnal na 1:1.


Nastal čas prodloužení. Česká republika zklamána vyrovnávajícím gólem se semkla do obrany a znovu měl Hašan plné ruce práce. Všem fanouškům českého hokeje zatrnulo, když  se v šestašedesáté minutě před Haškem objevilo hned několik kanadských útočníků. Vše naštěstí dobře dopadlo. Český fantom vše vyřešil svým nejoblíbenějším způsobem. Zalehl celou branku, pustil hokejku a čapal puk do svých zlatých českých ručiček.


Po prodloužení došlo na samostatné nájezdy. Teprve v nich se mělo ukázat, kdo z koho, zda-li Dominik nebo Patrick. Souboj elitních brankářů právě vypukl. Jediným střelcem gólu při nájezdech se stal Robert Reichel, který pokořil Roye a skvěle chytající Dominik Hašek nepustil ani jeden nájezd. Češi vyhráli. Porazili namyšlenou Kanadu a překazili jí boje o zlatou medaili. Dominik Hašek se stal hrdinou celého zápasu a všem dokázal, že je brankářská jednička, před kterou se na konci utkání sklonil i Patrick Roy.



Finále: Česko - Rusko 1:0 (0:0, 0:0, 1:0)

22. únor aneb nejočekávanější souboj byl na spadnutí. Tisíce českých fanoušků držely palce před obří obrazovkou na Staroměstském náměstí, zbytek doma v obýváku před televizní obrazovkou a pár jedinců v hale Big Hat.


První třetina patřila Rusům. Od počátku hráli o poznání lépe, než český výběr. Tlačili se na Haškovu branku, ale ten byl jako vždy spolehlivý. Obdobně jako v souboji s Kanadou, i zde se netrpělivě čekalo na první gól.


Ve druhé třetině se Češi stále trápili tvrdě útočící ruskou ofenzívou. Zvrat přišel až v osmadvacáté minutě, kdy hru začala řídit Česká republika a své tempo udržela až do samotného konce hry. Avšak ani druhá třetina nepřinesla góly.


Čas se vlekl a nervozita byla na obou stranách mužstev. V takovém duchu se nesla třetí závěrečná třetina. V ní se začala ukazovat totální arogance ruského týmu, kterému když se nedaří, začíná hrát velmi tvrdě do těla a faulovat. Naneštěstí pro český tým byly jejich fauly přehlíženy. Přestože Rusko faulovalo a kanadský rozhodčí Bill McCreary všechny nečisté zákroky ignoroval, vnitřní síla a odhodlání českých hokejistů bojovat do svých posledních sil a dokázat si nemožné, bylo tak silné, že je před triumfem nemohlo už nic zastavit. V osmačtyřicáté minutě dostal po vhazování v útočném pásmu přihrávku obránce Petr Svoboda, napřáhl a gól byl konečně na světě. Celé Staroměstské náměstí jásalo a jistě už nikdo nepochyboval o našem vítězství, protože ta nesmírná chuť vyhrát to překrásné zlato, byla vidět na všech hráčích. Svůj nápor si český tým udržel až do samotného konce utkání a potom jsme už mohli z televizních obrazovek slyšet ty nejkrásnější věty na světě: „Otevíráme zlatou bránu olympijského turnaje, jsme olympijští vítězové! Přepiště dějiny! Česká republika vyhrála Zimní olympijské hry v ledním hokeji!” 



Martin Ručinský: „Já myslím, že Dominik Hašek byl vynikající v bráně, ale rozhodla naše houževnatost a vůle po vítězství. Myslím, že v tom finále nerozhodl nějaký talent nebo um, ale rozhodla ta vůle. A my jsme jí měli víc, a proto jsem vyhráli.”

Vladimír Růžička: „Ten začátek, to byl ohromný nástup Rusů. Ti byli všude, lítali hrozně. Ale pak, docela bych řek tak od tý druhý třetiny, jsme se malinko rozjezdili a bylo to lepší. Možná je to jenom můj dojem, ale řekl bych, že ten konec už rusové moc neovlivnili.”

Dominik Hašek: „Dneska jsme přišli do kabiny a řekli jsme si, že jsme sice dokázali hodně, ale dokud nevyhrajem zlato, tak to pořád není ono. Dokázali jsme se soustředit a to soustředění a vůle, to rozhodlo." 
Jiří Šlégr: „To byl zápas nervů. Obě mužstva byla v takovém napětí, kdo udělá chybu, kdo dá první gól. Proto to dlouho bylo 0:0 a dali jsme prakticky takovej šťastnej gól. Pak jsme to zavřeli a dál jsme tam nikoho nepustili a věřli, že to dotáhneme do vítězného konce.”

Pavel Patera: „Víc už se asi dokázat nedá, protože tady byly ty nejlepší mančafty...Já si to uvědomím až později.”

Jaroslav Špaček: „Já si myslím, že tým pracoval, hlavně dohromady a pořádně. Jsem spokojený. Taky kdo by nebyl, když se vyhrála zlatá medaile, když se to ještě nikomu nepodařilo. Je to vynikající úspěch.” 

Jaromír Jágr: „Tohle překonalo vše, co jsem až dosud zažil. Teprve teď jsem pochopil význam našeho vítězství. Je mnohem důležitější hrát za národ, než za peníze.”  

Ivan Hlinka: „Na začátku zápasu jsem měl informace z domova, kolik kde je lidí. Tak my jim děkujem, že nám drželi palce, že to asi k něčemu bylo platný a snad někdy zase budeme hrdí na to, že jsme Češi a že to nebude jenom kvůli hokeji.”


 


Česká republika v Naganu všem dokázala, že začíná vévodit lednímu hokeji a celému světu předvedla, že i v tak maličkaté zemi, se dokážou rodit výjimeční sportovci. Ale co je nejdůležitější, konečně si vybojovala zasloužený respekt, který zúročila i ve zlatém hattricku.




Zdroje: Kronika MS v ledním hokeji, dokument Sportovní vzpomínky, google a mé prožitky ze zápasů.

Další články z této sekce...

ANKETA

SDÍLET

Hodnocení

OHODNOŤTE ČLÁNEK

Kliknutím na hvězdičku vložíte své hodnocení
Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé. Děkujeme za Váš hlas.

Tento blog je věnován lednímu hokeji a převážně brankářům z NHL, který se budu snažit neustále aktualizovat.
* Založen: 26.12.2008 14:19:45
* BlogRank: 1,3
* Přístupů: 53 526
* RSS: RSS zdroj
Redakce blogu

REDAKCE BLOGU

Celkem redaktorů: 1
Toplist