Twin Sector

Zanechte naděje, kdo vstupujete.

(Dante Alighieri – Peklo)

Twin Sector vypadá na první pohled jako lákavý mix Penumbry a Portalu, ovšem kratičký úryvek z Danta, jímž uvádím dnešní článek, trošičku naznačuje, že nepůjde zrovna o světoborný titul. No, však brzy uvidíte sami, nejprve se však zkuste naladit na notu postapokalyptického příběhu. Němečtí tvůrci ze studia DnS vás zavedou na procházku rozsáhlým podzemním komplexem a vaším úkolem nebude nic menšího než záchrana lidstva. Tedy... alespoň záchrana toho, co z lidstva po globální katastrofě zbylo. Lidé se v zájmu přežití naložili "do ledu", aby v kryogenickém spánku přečkali dobu, po kterou bude povrch planety neobyvatelný. Jedním ze spáčů je i pohledná Ashley Simmsová, kterou z mrazivých snů vytrhne umělá entita zvaná Oscar. Oscar spravuje základnu, zatímco její obyvatelé dlí v kryoboxech, a všechno jde hladce, dokud nezačnou – zdánlivě bez příčiny – selhávat systémy podpory života. Chudák Oscar bohužel neumí potíže vyřešit, a tak pokud někdo do desíti hodin něco nepodnikne, všichni zahynou. A jak už to tak bývá, role spasitele připadne Ashley. Hodný Oscar jí poskytne speciální telekinetické rukavice a dobrodružství může začít... Ale ještě než opravdu začne, měli bychom si vysvětlit, o co v této nezávislé gamese vlastně kráčí. Příběhovou synopsi už znáte, podívejme se tedy, co TS přináší z hlediska hratelnosti.

Twin Sector kombinuje prvky známé z Penumbry (strohé prostředí, liduprázdná základna) a Portalu, přičemž právě Portalem se tvůrci inspirovali v míře o dost větší než malé. Stejně jako výborný počin studia Valve, i Twin Sector předkládá různorodé hádanky založené na interakci s prostředím, k čemuž používáte speciální předmět (portálová puška versus rukavice). Snažení sympatické protagonistky komentuje AI, mezi levely vás transportuje výtahová plošina a v jedné chvíli dokonce dostanete kulatý ekvivalent slavné "companion cube". Podobnost zachází ještě o něco dále, ale autorům alespoň slouží ke cti, že se drželi v mezích inspirace a nesklouzli ke sprostému kopírování nápadů. Tedy až na tu pasáž s "companion sphere". :-)  

Speciální rukavice představují vaši jedinou výbavu a vystačíte s nimi po celou hru, proto se jim pojďme na chviličku věnovat. Použijete-li levou rukavici na nějaký pohyblivý předmět (například barel), přitáhne ho k vám. Pokud ji použijete na statický objekt (typicky zeď), přitáhne vás k němu, což se hodí při dosahování výše položených míst. Levá rukavice má protikladnou funkci, slouží k vrhání předmětů a díky opačně působící síle ji také využijete k "brzdění" pádů z výšek, které by vás jinak zabily (Ashley nevydrží ani pád ze tří metrů). Toť vše. Nezdá se, že by se rukavice daly využít mnoha způsoby, ale při řešení vcelku nápaditě navržených hádanek s nimi bohatě vystačíte.

Nejzásadnějším problém projektu z dílen DnS je bezpochyby prapodivný level design, který prostě nemá obdoby. Ashley se ocitá v bizarní základně jak vystřižené z vlhkých snů šíleného architekta. Procházíte tuctovými, sterilními místnostmi, jejichž jediným účelem je ztížit váš postup hrou. Na tom není apriori nic špatného, jenomže... zhola nic nenasvědčuje tomu, že byste se opravdu nacházeli v poslední baště civilizace. Bloumáte prázdnými místnostmi, ještě prázdnějšími chodbami a nic z toho nemá účel, jenž by opodstatňoval existenci těchto prostor. Tedy kromě účelu uvedeného výše. Levely jsou navíc děsivě nedomyšlené, což si ukážeme na příkladu. Jak už jsem zmínil, z úrovně do úrovně vás převáží výtah (jeden a ten samý výtah). V jistém okamžiku nastane situace, kdy musíte vylézt z kabiny přímo do výtahové šachty. A když tak učiníte, spatříte něco zvláštního – šachta má pouze jeden východ, jinak ji celou tvoří neprostupná zeď. Což znamená, že patra, která jste navštívili před tím, jako by nikdy neexistovala.

Prkotina, řeknete si, ale podobné nesrovnalosti vás budou provázet celou hrou a všechny přitom děsně bijí do očí. A když spatříte spínače umístěné na stropě (kdo a proč by je tam proboha dával?), chtě nechtě se musíte ptát, jestli to tvůrci náhodou trochu nepřehnali s LSD. V Portalu jste procházeli "výcvikovým střediskem", takže nebylo divu, když jste narazili na ulítle navržené úrovně. "Výcvikové středisko" bylo dokonalou omluvou pro všechno, co si na vás poťouchlíci z Valve přichystali, a že toho bylo hodně. Avšak smrtelně vážný Twin Sector takovou výmluvu použít nemůže. A tak ani na okamžik nenabudete dojmu, že zachraňujete lidstvo, prostě jdete místnosti do místnosti, kde řešíte více či méně povedené hádanky. Atmosféra nulová. Ano, hádanky se docela povedly a telekinetické rukavice mají rozhodně něco do sebe, ale že byste snad uvěřili, že opravdu konáte něco smysluplného? Pche. Slovy klasika, Twin Sector is a lie!

Čas od času narazíte na nepřátelsky naladěné Stopaře (Tracers). A to je zlé, moc zlé, vážení přátelé. Designové výstřelky a nevýrazné prostředí lze při troše dobré vůle odpustit s poukazem na nízký rozpočet a relativní nezkušenost tvůrců (slyšeli jste snad někdy o studiu DnS?). Jenomže Stopaře prostě odpustit nelze. Stopař je velká levitující koule, co vás pronásleduje. Při kontaktu dává elektrické šoky. A teď si vemte, že vydržíte maximálně dva šoky, jste hrozně pomalí, takže jen tak neutečete a ještě ke všemu nemáte k dispozici žádnou zbraň. Pro Stopaře, i když jsou blbí jak tágo, jste snadným cílem, až příliš snadným. Připočtu-li k tomu fakt, že "quickload" je všechno jen ne quick, čeká vás herní peklo a frustrace překračující všechny přípustné meze. Zatraceně, proč Oscar vzbudil zrovna takovou křehotinku? Zatraceně, proč Oscar nedokáže vyřadit nepřátele z provozu? Zatraceně, proč si Oscar nedokáže všechno pošéfovat sám?

Existuje sice způsob, jak nenáviděného enemáka zneškodnit, je ovšem dosti pracný. Stopaře nejprve musíte zasáhnout těžkým předmětem, což jej na pár vteřin vyřadí z provozu. V té chvíli jej musíte uchopit a mršit jím o zeď – a tento postup je třeba zopakovat ještě třikrát. No, a když to všechno po několika fatálně neúspěšných pokusech konečně uděláte, máte slušnou šanci, že se odnikud vynoří nový Stopař a vesele se jede hezky od začátku. Jako by snad nestačilo, že se musíte vypořádávat s lasery a statickými kulomety. Nic proti kulometům a laserům: statičtí "nepřátelé" představují výzvu, kdežto pohyblivé kulaté mrchy akorát tak pořádně naštvou. Twin Sector se k vám chová jako k onuci; už dlouho mě žádná hra takhle nenavztekala, a to nemluvím pouze o potížích s nepřáteli. Ani provedení fyziky totiž není zrovna dokonalé, zvlášť co se týče manipulace s předměty, které se mnohdy chovají jinak, než by měly.

Pokud do Twin Sectoru hodláte investovat bratru 28 eur, dobře si to rozmyslete. Není to hra pro každého. A přitom by jí – stejně jako skvělý Portal – klidně být mohla. Stačilo by jen odstranit pitomé Stopaře, udělat Ashley drobátko odolnější, aby ji nezabil pád ze dvou metrů. Ocenil bych i kvalitnější implementaci fyzikálního enginu a promyšlenější level design. Nejspíš toho chci moc. Bohužel, pokud vás bavil Portal a chtěli byste si vyzkoušet něco v podobném stylu, kromě Twin Sectoru nemáte kam jinam sáhnout. Sice potěší, že aspoň někdo vykročil ve stopách Portalu, ale přece jen mohlo jít o vydařenější pokus. Proto pokud nejste obdařeni koňskou dávkou trpělivosti a nemáte opravdu velké pochopení pro excesy tvůrců, uděláte dobře, když dáte od TS ruce – pardon, rukavice – pryč. 47%