Torchlight

Kdo kdy slyšel o Torchlight? Inu, pár takových možná bude, ale předpokládáme, že ani ti nezaslechli více než něco kusých informací o tom, že si pánové Max Schaefer, Eric Schaefer a Travis Baldree založili studio Runic Games a právě Torchlight je jejich prvním projektem. Možná kdyby to tito vývojáři udělali před několika lety, byl by kolem toho větší humbuk. Zhruba stejný jako se rozpoutal kolem studia Flagship Studios, které připravilo moderní diablovku Hellgate: London a po jejím vlažném úspěchu se rozpadlo. Právě Max Schaefer a Travis Baldree stáli u zrodu tohoto studia (spolu třeba s Billem Roperem). A tolik se o nich mluvilo hlavně proto, že předtím pracovali u Blizzardu, kde usmolili dva takové kousky – sérii Diablo. Po neúspěchu projektu Flagship se vůdčí osobnosti rozprchly do světa a tyto dvě zmíněné si založili firmičku Runic Games. Rozhodli se, že se nebudou pouštět do žádných velkolepých a vysokorozpočtových titulů, ale že zase jednou udělají to, co umí nejlépe – vcelku skromnou, ale po čertech zábavnou diablovku. A koho by překvapilo, že se jim to náramně podařilo?

Torchlight není vůbec žádnou revolucí a možná proto se Diablu blíží ze všech možných pronásledovatelů nejvíce. Ve hře se dostanete do důlního města Torchlight, pod nímž se těží jakási vzácná surovina. Aby to ale nebylo tak jednoduché, právě podzemí je zamořeno strašlivým zlem, které neváhá vylézat ani na povrch a utlačovat místní obyvatele, případně jim ztěžovat těžbu. Tento nástin dává tušit, že na příběh můžete okamžitě zapomenout. A skutečně, v průběhu hry není nijak zvlášť zdůrazňován – chybí poutavé sekvence známé z Diabla, které by ho posunovaly dále. Občas jen něco proběhne v ingame grafice, avšak brzy zjistíte, že je stejně zbytečné sledovat, kam děj směřuje, jelikož nesměřuje prakticky nikam jinam než k hlavnímu padouchovi. Ten spolu s dalšími bossy sice nevzbuzuje tak magickou hrůzu jako arcizloduchové z Diabla, to ale zase tak moc nevadí. Spíše jsme se ptali, jak je možné, že Torchlight dokáže tak skvěle bavit, aniž by tu byla nějaká jasná motivace jít kupředu.

Tahle hra je prostě a jednoduše zábavná – o tom to je. Nenajdete tu žádné zbytečné příkrasy, které by z ní dělaly sofistikovaný titul. Někdo by řekl, že je primitivní, ale právě v tom je její kouzlo. Na počátku je třeba zvolit si jednu ze tří postav. Tuhý Destroyer je typickým tankem, který drtí nepřátelské šiky tím, že do nich naběhne a mlátí. Ženský charakter Vanquisher jde na věc zdálky a rád používá především luk a šípy. Každý, kdo někdy hrál nějakou diablovku tuší, že tu nesmí chybět ani Alchymista, tedy čaroděj. Každá z postav se může dále ještě specializovat. Například mág může jít směrem nekromancie, specialisty na zbraně či bojového mága. Tím se hře dostává solidní variability a hráči tak mají možnost hrát skutečně takovým směrem, jaký si zvolí. Schopností nemají postavy zrovna na rozdávání. Na první pohled jich je skutečně málo, ovšem buďte si jisti, že je náležitě využijete. Připravte se na to, že budete muset vystačit tak s pěti šesti aktivními schopnostmi. Není ale radno zapomínat na ty pasivní, které vylepšují například schopnost bojovat s určitou zbraní apod. zabíjením monster a plněním úkolů získáváte pochopitelně zkušenosti. Kromě klasických XP bodíků tu jsou i jakési body slávy, jež na vaše konto přitékají s úspěšně zvládnutými bossy. Také za ně časem dostanete bodík investovatelný do schopností, podobně jako při pokročení na nový level. Tehdy navíc získáte i pět bodů, které investujete do základních vlastností typu síly, šikovnosti či magie.

Tolik by se dalo říct k herním pravidlům. Následně už se vlastně jen mydlí do nepřátel. Kdo někdy viděl Diablo byť jen zdálky, bude se cítit jako doma. Tahle hra vskutku nepotřebuje žádný tutoriál, jelikož se vysvětluje sama. Kliknutím do prostoru poháníte svou postavičku, jakmile kliknete na nepřítele, zahájíte útok. A vězte, že na monstra budete muset klikat hodně – Torchlight jednoznačně je tím správným a záživným „click-festem“. Na tlačítkách 1-10 máte standardně namapované flakónky, svitky (mají celou řadu dalších schopností) a samozřejmě skilly. Na pravé tlačítko si lze nastavit hned dvě schopnosti, mezi kterými rychle přepnete tabulátorem. Herní dynamice a rychlému spádu tak nestojí v cestě absolutně nic!

Nebylo by ale fér pokládat Torchlight za prachsprostou kopii Diabla. Tvůrci měli hned několik dobrých nápadů, kterými svůj titul ozvláštnili. Za ten nejlepší považujeme parťáka v podobě zvířátka, kterým může být pes nebo kočka. Jistě, tito miláčci jsou dnes v řadě RPG a dají se považovat za módní prvek, ovšem v Torchlight mají svou nezastupitelnou úlohu, respektive si jí brzy získají, a to tak, že už bez nich nebudete chtít pokračovat. Zvíře je možné nastavit na aktivní či pasivní postup, přičemž podle něj skutečně jedná a v prvním případě velmi agresivně napadá nepřátele. Kromě toho může disponovat dvěma modifikovanými speciálními schopnostmi. A navíc, což je možná to vůbec nejlepší, má vlastní inventář. Do něj lze naložit veškeré krámy, které jste našli, ale které nepotřebujete a zvíře s nimi poslat k obchodníkovi. To se zanedlouho vrátí s vydělanými penězi, zatímco vy můžete směle pokračovat ve hře, aniž byste se zdržovali přenášením předmětů sem tam. Zvíře je de facto nesmrtelné – jakmile v boji utrpí větší šrámy, na chvíli se stáhne, aby se zase vrátilo v plné síle. Takhle si představujeme citlivé oživení fungujícího konceptu! Marně vzpomínáme, kdy nějaké akční RPG přineslo takto smysluplné vylepšení.

Jednou z hlavních motivačních sil akčních RPG jsou předměty. Mnozí jinak kvalitní zástupci žánru ztroskotali právě na tom, že nedokázali ve hráčích vyvolat závislost po stále lepších zbraních či výzbrojích. Jenže ex-Blizzardi prostě vědí, jak na to. Předmětů je obrovské množství – helmy, brnění, pásky, boty, rukavice, amulety, prsteny, zkrátka všechno, na co si vzpomenete. Zároveň nejste zbytečně zahlcování úplným odpadem, a když, tak ho jasně vidíte a nemusíte sbírat, nebo s ním pošlete zvíře k obchodníkovi. Samozřejmě nesmí chybět kvalitativní odlišení předmětů – jsou tu kousky magické, vzácné, unikátní i setové. Do některých navíc jdou zasadit drahé kameny a vylepšit tak jejich funkčnost. Popravdě, připadali jsme si, jako bychom se vrátili o takřka deset let nazpět, do skvělých časů strávených s Diablem 2. Ovšem autorům se do hry podařilo vměsnat všechny ty moderní prvky, jež vylepšují herní komfort. Zmiňme například automatické porovnávání předmětů v inventáři s těmi, kterými jste aktuálně vybaveni.

Torchlight nabízí velmi slušnou herní dobu. Pokud si zvolíte adekvátní obtížnost, vystačí vám na nějakých dvacet až pětadvacet hodin, než se dostanete do poslední, pětatřicáté úrovně obřího důlního dungeonu. Zhruba každých pět hodin se přitom vcelku radikálně změní prostředí – nechybí například lávové či trpasličí. Dungeony jsou navíc skládány náhodně z různých kusů, tak jak se na pravou diablovku sluší a patří. Občas tak sice narazíte na prakticky totožná místa, to ale hře příliš neškodí. Jen škoda, že tu nejsou záživnější úkoly. Ty se totiž většinou točí kolem vybíjení určitých monster či jejich skupinek, a navíc jsou takříkajíc po cestě, takže je vlastně nelze nesplnit. Očekávat ale menší příběhové linky by asi na akční RPG bylo příliš.

O poznání více však zamrzí absence onlinového hraní. Torchlight je zatím čistě singleplayerovou záležitostí, avšak v budoucnu by se onlinové varianty mohla dočkat. Pokud se tak stane, nebude této hře v cestě za úspěchem bránit absolutně nic. Je totiž skvělá a už prostým singleplayerem dokáže neuvěřitelně zaujmout. Jako staré dobré Diablo. Někomu možná na první pohled nemusí sednout jednoduchá komiksová grafika, vězte ale, že si brzy zvyknete a začnete se oddávat skvělé hratelnosti, kterou je v hodnocení zapotřebí náležitě ocenit, a to 85%. A to si představte, že Torchlight stojí v digitální distribuci pouhých dvacet dolarů. Tedy nějakých 400 korun.