Tom a Sallis - povídka, 8.část

Celá posádka šla dvě hodiny vyprahlou a rozpraskanou černou, skalnatou zemí než došla k jeskyni, která byla zhruba v jedné čtvrtině sopky. Výstup byl strmý a tudíž těžký a pomalý, nejeden muž málem spadl. Po hodině a půl jsme se vyškrábali na převis u vchodu do jeskyně. V čele šel jeden muž z posádky, zelený strachy, a držel hořící pochodeň. Jak jsme šli hloub, denního světla valem ubývalo a mužovi vepředu se třásla ruka s pochodní. V prostředku průvodu šel Morous a Bark. Před nimi dva muži, před nimiž šel asi dvacet metrů daleko muž s pochodní. Průvod jsem uzavíral já se Salarem a mlčeli jsme. Dvě hodiny jsme šli stále hlouběji do nitra sopky, až jsem si myslel, že jsme pod hladinou moře. Byla také stále větší zima. Po půl hodině naopak začalo sílit teplo, za stěnami asi byly komory se žhavým magmatem. Prošli jsme ostrou zatáčkou a ocitli se na okraji velké jeskyně, která byla bažinou. Věděl jsem, že někde číhá nějaký netvor, který tenkrát zahnal celou posádku. Na druhém konci bažiny vedl tunel dál. První tři muži si nevšimli, že vůdcové a já se Salarem jsme se zastavili, a pokračovali. Přední muž se začal brodit močálem, když tu bažina na jednom místě zabublala a muž se ustrašeně zastavil. Z bažiny se vynořila obluda a zařvala. Kdyby to šlo, mužovi by jistě vypadaly všechny vlasy, co jich měl. Vůbec se nehýbal ochromen hrůzou a nestvůra se blížila k němu. Připomínala přerostlou šupinatou ještěrku, byla rudě červená a měla blanitou hřbetní obloukovitou ostruhu. V tlamě měla plno drobných zubů, které vycenila na muže s pochodní, ta mu upadla do bažiny a zhasla. Dva muži, co šli za ním, se rychle vrátili k nám. Nestvůra zařvala ještě jednou, a když viděla, že se muž ponořený do pasu v bažině nehýbe, vyrazila k němu takovou rychlostí, až jsem se divil. Muž směšně vykvikl, příšera jej srazila do bažiny a pod vodou mu ukousla hlavu ( pouze se domnívám, protože to nebylo vidět, když byl pod hladinou a pak vyplavalo torzo bez hlavy ). „Do boje, chásko líná, čeká nás poklad!“, zařval Modrous a vrhl se vpřed, za ním dva muži, Bark a já se Salarem. Když jsem nebyl na okraji jeskyně a viděl ji celou, spatřil jsem u stěn roztroušené lidské kosti. Některé ještě měly trochu masa. Jistě, uvědomil jsem si, žádný z pirátských námořníků nelelkoval a závodili spolu o to, kdo bude poklad mít dřív. Tohle jsou jejich pozůstatky. Modrous proběhl kolem příšery, aby se co nejrychleji dostal na druhý konec jeskyně. Příšera si ho mezi hlty čerstvého masa všimla a na okamžik se zamyslela, nakonec se však pustila za Go Rulem. Salar mě chytil za vlasy a strčil do bažiny. Měl jsem sotva čas se nadechnout nebo se zeptat, co dělá. Chvíli mě držel. Nevěděl jsem, na co čeká, ale nevzepřel jsem se. Za chvíli jsem ucítil, jak kolem mne a Sallis něco proplulo. Pak mě Sallis vytáhla. Otřel jsem si oči. Od hlavy po pás, a jistě až po kotníky, které byly pod bažinou, jsem byl špinavý a crčela ze mě voda a padala rostlinná, polotekutá břečka. Sallis na tom nebyla jinak. Zahlédl jsem Go Rula, jak se brodí bažinou už jen kousek od pevné půdy na konci jeskyně, odkud vede další tunel. Za ním utíkal Bark a zbylí dva muži. Blízko jednoho muže byl ještěr, který proplul kolem nás a, díkybohu, si nás pod vodou nevšiml. Sallis vytáhla svůj meč a vrhla se vpřed. Neotálel jsem, a vrhl se napřaženým Scatretchem za ní. Najednou se půda trochu otřásla a ozval se slabý hluk, který pomalu sílil. Třes přestal. O půl minuty později, kdy byl Go Rul ( nebo kapitán Morous, už se mi to plete ) na pevné půdě, se země znovu náhle otřásla, tentokrát tak silně, že Go Rul neudržel rovnováhu a spadl na tvrdou zem, zatímco ostatní dopadli do měkké bažiny. Podruhé jsem si vytíral oči. Hluk byl tak silný, že jsem si musel ucpat uši. S trochou strachu jsem pozoroval ještěra, který se vrhl na oba překvapené muže a lehce je zabil. Bark vytáhl šavli a čekal na netvora. Brzy se ukázalo, že netvor má nějaké to eso v šupinách ( v rukávu asi není vhodný výraz ). Otevřel tlamu, z níž vyšlehl plamen a Barka alias Igora doslova upekl. Zbyl jsem já, Sallis a Go Rul, navíc ještě netvor. Ten vyrazil směrem k nám. Go Rul se na nás podíval, krátce se zasmál a vyrazil do tunelu. Třes začal znovu, až se bažina kolébala z jedné strany jeskyně na druhou. Se Sallis jsem se snažil držet rovnováhu a jakžtakž se to dařilo.Hluk mi připadal trochu ztlumený, stále silný, ale dalo se to vydržet. Netvor dorazil k nám. Otevřel tlamu, z níž po mně vyšlehl plamen. Byl jsem ale připravený, očekával jsem to. Když otevíral tlamu, rychle jsem se ponořil, mimo dosah plamenů. Za chvíli jsem se vynořil, už do třetice si vytíraje oči a zamumlal si něco na způsob „Do třetice všeho dobrého“. Netvor bojoval se Sallis, která byla tak blízko, že nemohl otevřít tlamu, protože při každém náznaku ho do ní sekla svým mečem. Oběhl jsem netvora obloukem a dostal se za něj. Jak nejtišeji to šlo, přikradl jsem se k jeho ocasu, přitom jsem musel použít všechno své umění ( i když… když na tím přemýšlím, pokud byl pěkný hluk, těžko mě mohl ještěr slyšet, ale kdoví ). Zvedl jsem Scatretch nad hlavu a skočil na netvora. Půl sekundy jsem si myslel, že to ani necítil, že má na zádech nějaký náklad. Pak ale sebou začal mrskat a divoce máchal svým ocasem. Jak jsem se snažil držet rovnováhu, neúmyslně jsem do ještěrky zabodl meč a držel. Jak sebou potvora škubala a já se snažil držet, rána po meči se rozšiřovala. Netvor sebou škubal stále méně a Sallis riskla zaútočit. Netvor jí ale nevěnoval mnoho pozornosti, protože měl dost práce se mnou. Najednou sebou prudce mrskl a já vyletěl z jeho zad po hlavě do bažiny s myšlenkami jako ,,Už zase!“, „A zase v tom lítám...“, a dopadl jsem, jen to šplouchlo a břečka se rozstříkla všude kolem. Když jsem se vynořil a počtvrté si vytíral oči, spatřil jsem nehybného netvora a Sallis vedle něj. Zrovna z jeho hlavy vytahovala svůj meč a utírala netvorovu krev do cárů šatů, které zbyly z ještě před půlhodinou živého námořníka. Sallis ještěrku nejspíš asi přišpendlila a trefila se rovnou do slabého místa lebky a meč projel mozkem. Přebrodili jsme se k ústí tunelu, ve kterém zmizel Go Rul a posadili jsme se na tvrdou zem a na pár chvilek si odpočinuli.