Čekejte prosím
Čekejte, prosím...
Logo sekce

Tom a Sallis - povídka, 4.část

04.07.07, 09:56, autor: Sherman.X, vyšlo v blogu: Sherman.X
Dnes je to krátké... ale podle mě zajímavé ;) To nechám na vás. PS: Měl jsem problémy s GP týmem, který mi smazával články s důvodem, že jsou zkopírované. Došlo k malému nedorozumění a dostával jsem 3-4x upozornění od GP týmu na mail, na který chodím málokdy. Dnes jsem to tam objevil. Tímto se hluboce omlouvám. Pravdou je, že je mám doma v pc, a kopíruji je ( nejprve rozděluji ) sem, kdysi jsem 2 povídky poslal na web gothic-rpg.com a oni mi jej zveřejnili. Samozřejmě, že jsem to nejprve napsal, kopírovat články jiných bez alespoň uvedení zdroje je pod mou úroveň. Tak doufám, že jsem to objasnil. Děkuji

Když jsem se probudil, bylo ráno a ptáci kolem zpívali a Slunce vysílalo teplé paprsky světla. Dívka byla pryč, jeden kůň byl pryč, druhý tam stál uvázaný a dívčin otec byl pryč. Ale meč Sallisina otce jsem našel položený vedle místa, kde jsem spal. Vzal jsem jej do rukou a prohlížel ho. Byl to opravdu skvostný meč. Leskl se, byl dlouhý, úzký a lehce ohnutý. Cítil jsem jeho sílu proudit mezi prsty a došel jsem k poznání, že je to jeden ze vzácných mečů vyrobených z magické rudy. Magické meče, jako každé jiné byly chladné, ale při bojích se nerozštěpily. Bojovníkovi, aktuálnímu vlastníku jednoho z těchto magických mečů, se dostávalo síly a energie, kterou čerpal z těch magických mečů. Tenhle meč byl ale trochu jiný. Když jsem jej držel, byl teplý a trochu vibroval. Cítil jsem, jak jsem najednou svěží a měl jsem pocit, že bych tím mečem dokázal rozlomit i kámen. Zasunul jsem jej do pochvy na opasku kalhot a stáhl jsem si plášť blíž k tělu, protože jakmile jsem se přestal dotýkat meče, zjistil jsem, že je docela zima. Nasedl jsem na koně a pak vyrazil do lesa k mé lesní chatrči.

Když jsem svou chatrč, na kterou jsem byl mimochodem pyšný, spatřil z dálky, zjistil jsem, že v blízkosti chatrče stoupá dým. Když jsem přijel blíž, poznal jsem, že se nekouří z okolí, ale z mé chatrče. Před chatrčí stáli čtyři skřeti a spokojeně se dívali na doutnající dřevo ( má ubohá chatrč ). Popadla mě zlost. Rozjel jsem se na ně a o ničem nepřemýšlel ( jen o jejich smrti ). Během jízdy jsem vytáhl dýku a vrhl ji proti nejblíže stojícímu skřetovi. Házení zbraní jsem si během několika měsíců zdokonalil na jedničku. Dýka se skřetovi zabodla do zad a skřet padl na zem. Jeho tři druzi se podívali na něj a pak propátrávali okolí, odkud ta dýka přiletěla. Očima si mě našli a rozeběhli se proti mně. Vytáhli své dlouhé sekery a já pochopil, že by z koně nadělali řízky, a tak jsem z něj seskočil, plácl ho do hýždí a kůň odpelášil. Vytahoval jsem svůj nový meč, abych se přesvědčil o jeho kvalitě. Ale ve chvíli, kdy se má ruka meče dotkla, oslepily mě vidiny a mozkem mi protékaly myšlenky, cizí myšlenky, mistrovy myšlenky. Cítil jsem sílu a překypoval energií. Zlost a všechny myšlenky zmizely, když ke mně doběhla trojice skřetů. Zůstal jen rozum, soustředění a chladná logika. Hlavou mi prolétla myšlenka se jménem a já jej vykřikl: ,, Scatretch!“. Meč se prudce rozvibroval a něco mě nutilo jej držet. Skřeti se zarazili a v jejich očích jsem zahlédl strach. Projíždělo mnou teplo, ač dnes byla zima. Skřeti začali ustupovat, nejdřív krůčky a pak stále rychleji, až se rozběhli do všech stran, jen aby byli co nejdál ode mne. Jakmile byli skřeti asi pět set metrů ode mě, meč vibroval čím dál méně, až přestal vibrovat úplně. Pak jako by se mi všechny myšlenky vrátily, jsem se díval na lesklý meč, od kterého se odrážely sluneční paprsky a oslňovaly mě...

Další články z této sekce...

SDÍLET

Hodnocení

OHODNOŤTE ČLÁNEK

Kliknutím na hvězdičku vložíte své hodnocení
Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé. Děkujeme za Váš hlas.

BlogyProfil blogu
* Založen: 19.5.2006 18:14:36
* BlogRank: 0,92
* Přístupů: 24 152
* RSS: RSS zdroj
Redakce blogu

REDAKCE BLOGU

Celkem redaktorů: 1
Toplist