Čekejte prosím
Čekejte, prosím...
Logo sekce

Tom a Sallis - povídka, 2.část

04.07.07, 22:44, autor: Sherman.X, vyšlo v blogu: Sherman.X
Přidávám znovu i druhý díl povídky, jež by měla dle mého názoru být vložena celá, takhle rozkouskována ztrácí svou krásu, protože hráči vidí jen kousek a ten také tak ohodnotí. PS: Proběhla úprava, zdrojem mé pc ( má hlava ;) a sekundárním zdrojem web gothic-rpg.com, kam jsem to poslal celé a webmasteři mi to zveřejnili.

Díval jsem se s odporem na Spikovu popravu. Nebylo to nic zdlouhavého, jen odříkali jeho provinění a trest. O zbytek se postaral kat s černou kápí na hlavě. Přísahal jsem těm zrádcům, námořníkům a pirátům v jedné osobě pomstu. Dobře se mi vybavovaly jejich tváře, protože Spike mi o nich dopodrobna řekl vše, co o nich znal.

O tři měsíce později mě propustili, odpykal jsem si trest. Celé tři měsíce jsem ve vězeňské cele potají cvičil, i když před zraky spoluvězňů jsem nebyl ochráněn. Ale vůbec jsem si jich nevšímal a oni si mě na oplátku také nevšímali. Cvičil jsem, abych byl ve formě a mohl vykonat pomstu. Před kasárnami jsem se zhluboka nadechl čerstvého vzduchu, který byl tak osvěžující a lehce voněl mořem. Zastavil jsem se u šibenice a vzpomněl si na Spikea a na svůj slib. Šel jsem nejdřív do hospody Veselý kanec a půjčil ( vzal ) si od hospodského dýku. Pak jsem odešel do přístavní hospůdky. Celý den jsem tam proseděl a čekal, přičemž jsem se rozhlížel po místnosti a hledal očima těch sedm pirátských námořníků, kteří dostali Spikea za mříže. Po čtyřech hodinách jsem si všiml, že se na mne pokradmu dívá jeden muž. Měl jsem takové tušení, že je to domobranec. Pil málo piva, nejspíš aby byl střízlivý, já používám při práci stejnou taktiku. Hodinu po tom, co hospodský rozsvítil lucerny v místnosti, vešli dovnitř dva muži. Oba byli velcí hromotluci. V jednom jsem poznal jednoho z pirátských námořníků, ale měl navíc ještě jizvu táhnoucí se od úsměvu k oku. Druhého jsem ze Spikeových vzpomínek nepoznal. Posadili se a objednali si pivo. Házeli do sebe jedno pivo za druhým a mluvili čím dál hlasitěji. Mohl jsem je lehce poslouchat, sami mi to usnadnili. Muž-domobranec mezitím usnul. Che, nováček. Mluvili spolu o všem možném. O penězích, o děvčatech z Červené lucerny, o pivu, a pak konečně o tom, co mají v plánu. Dozvěděl jsem se, že chtějí napřesrok vyplout za pokladem. Polekaně jsem se rozhlédl a spatřil jednoho muže, jak špicuje uši a jak se mu zablýskly oči.

Muž-domobranec ještě spal. Měl jsem rok na to, abych se zlepšil a mohl pomstít Spikeovu památku a možná... určitě vzít lumpům jejich poklad. Ale bál jsem se reakce muže, který hromotluky zaslechl mluvit o pokladu. Ale co, určitě je bude sledovat a napřesrok bude sledovat jejich loď. Jelikož muž-domobranec ještě spal, měl jsem jedinečnou možnost zmizet domobraně z očí. Potichu jsem se vyplížil z hospody ( bez zaplacení hospodskému za pivo, neměl jsem peníze ). Přešel jsem k chladné zdi, rozhlédl se, a pak se na ni s námahou vyškrábal. Byla tma a já viděl jen slabé světlo, které vyzařoval Měsíc. Skočil jsem ze zdi a rovnou do jediného křoví v okolí. Zachrastilo to a já ležel jak dlouhý, tak široký v křoví a měl vyražený dech. Na věži stál strážný a díval se na mé křoví. Ležel jsem a zápolil s dechem. Po chvíli se uvolnil a já mohl zase dýchat. Nehýbal jsem se a díval se na věž. Strážný po chvíli ztratil zájem a odešel z mého zorného pole. Plížil jsem se ke stromům, které stály opodál a zvedl se. Odešel jsem hluboko do lesa a celých deset měsíců se učil. Učil jsem se zacházet lépe v hodu dýkou a později jsem našel u jedné lidské kostry i rezavý meč a krátký luk. Vyrobil jsem si šípy a cvičil pak nejen v hodu dýkou, ale i v šermování a střelbě z luku. V nocích jsem se cvičil na lesních zvířatech. Potichu jsem kolem nich procházel, držel se ve stínu. V začátcích jsem měl problémy s vlkem, kterého jsem vyrušil z hodování na obrovské kryse, když jsem šlápl na zrádnou větvičku, která zapraskala. Jinak to šlo. Dokonce se mi povedlo projít třikrát dokola kolem stínové šelmy, aniž by o mne pohledem zavadila. Pravda, rozhlížela se kolem, ale nenašla mě. Pouštěl jsem se do boje s lesními zvířaty a jednou i se skřetem, kterého jsem vylekal, když seděl v houští u jedné okrajové lesní cesty. Zvěř byla prohnaná, leccos jsem se od ní naučil. Finty a zákeřné útoky zvěře se mi uplatnily v souboji se skřetem. Byl silný, odolný a byl tak hloupý, jak jen skřetí rasa může být. Útočil silou, na finty asi ani neměl mozek. Lehce mi udělal z rezavého meče třísky. Tehdy jsem vytáhl dýku, schoval se do stínů lesa a když kolem mě skřet proběhl v domnění mého úprku, zaútočil jsem zezadu s děsivou přesností na jeho šíji. Klesl mrtvý k zemi. Zahrabal jsem ho i se sekerou, kterou jsem sotva unesl. Jak říkávala kdysi moje babička, učení se není nikdy dost a těch deset měíců mě naučilo zatraceně dost.

Jednou jsem se procházel jen tak lesem,…

Další články z této sekce...

SDÍLET

Hodnocení

OHODNOŤTE ČLÁNEK

Kliknutím na hvězdičku vložíte své hodnocení
Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé. Děkujeme za Váš hlas.

BlogyProfil blogu
* Založen: 19.5.2006 18:14:36
* BlogRank: 0,92
* Přístupů: 24 123
* RSS: RSS zdroj
Redakce blogu

REDAKCE BLOGU

Celkem redaktorů: 1
Toplist