Čekejte prosím
Čekejte, prosím...
Logo sekce

Tom a Sallis - povídka, 1.část

04.07.07, 22:27, autor: Sherman.X, vyšlo v blogu: Sherman.X
Jelikož mi to GP tým smazal, protože došlo k malému nedorozumění, dám to sem znovu. Děkuji mnohokrát za pochopení. Zdrojem této povídky je moje pc a sekundárním web gothic-rpg.com. Tímto jsem snad získal oprávnění to zde uveřejnit... PS: Malinko jsem si dovolil udělat záplaty, tj. opravil jsem pár pravopisných chyb a obměnil pár slov.

,,Ahoj Tome, tak co, jako obvykle?“ ,,Ano, jistě,“ přitakal jsem, myšlenkami jinde. Sedl jsem si do rohu malé hospůdky Veselý kanec, odkud jsem měl náležitý rozhled. Nenápadně jsem se rozhlédl po návštěvnících a našel svou dnešní oběť. Byl jí vysoký hubený muž s černými vlasy. Měl na sobě oblečení, kterým se hodně často chlubí bohatí pánové z Khorinisu. Odhadoval jsem ho tak na čtyřicet let. Za chvíli přišel hostinský s půllitrem piva a já mu rovnou zaplatil. Cumlal jsem pivo a koutkem oka pozoroval svou oběť. Muž pil drahé víno a o nic jiného se nestaral. Po hodině a půl vstal, hodil na stůl pár zlaťáků a začal se oblékat. Jakmile vyšel ven, nenápadně jsem se vytratil a vyšel pomalým krokem za ním. Spatřil jsem ho, jak jde kolem svatyně Adanose a zamířil k průchodu ve zdi. Šel jsem za ním a zrychlil. Byla tma a kromě kruhů od lamp nebylo nic vidět. V průchodu byla tma úplná, ale já slyšel jeho kroky, někde přede mnou. Chytil jsem ho za ramena a mrštil jím do zdi. Sesul se k zemi a nehýbal se. Prohledal jsem ho, ale kromě umolousaného papírku a pár drobných u sebe nic neměl. Byl jsem zklamaný. Zkontroloval jsem, jestli je v bezvědomí a dýchá. Dýchal. Rozhlédl jsem se po koncích průchodu a když mě uspokojilo ticho, rozsvítil jsem lampu, kterou jsem měl pod pláštěm spolu s dýkou jako zálohu. Na papírku nebylo nic napsáno. Najednou jsem zaslechl, jak někdo o něco škobrtnul a rychle jsem se vydal zpátky do hospody. Vyšel jsem z průchodu, na jehož konci už ale někdo stál a překážel mi v cestě. Přitáhl jsem si kápi přes obličej a otočil se. Vyrazil jsem k druhému konci průchodu, ale i tam někdo stál. Třískl jsem lampou o zem a v průchodu nastala tma. Viděl jsem stíny, asi šest, jak uzavírají průchod a jdou pomalu do středu průchodu. Z obou stran se tunel uzavíral, byl jsem v pasti.

Přitiskl jsem se ke zdi asi tak ve dvou třetinách průchodu, blíže k druhému konci vedoucímu k Horní čtvrti. Poslouchal jsem a spoléhal na svůj cvičený sluch. Slyšel jsem, jak kolem mě někdo prošel. Teď nebo nikdy! Vyrazil jsem potichu opačnou stranou, než kterou se tápala ona osoba. Musel jsem si počínat hodně opatrně, protože lampa před průchodem mě mohla lehce prozradit. Zvažoval jsem své možnosti. Zaprvé jsem mohl pomalu a opatrně pokračovat, při čemž byla vysoká pravděpodobnost odhalení, a nevěděl jsem, kdy se postavy z obou konců setkají a přijdou na mé proklouznutí. A zadruhé jsem mohl prudce vyrazit a co nejrychleji zmizet. Ale než jsem se stačil rozhodnout, co udělám, ucítil jsem nějaký pach. Pach oleje. Někdo hlídal průchod. Musel jsem zvolit tu druhou možnost, každou chvíli se mohly postavy někde uprostřed průchodu střetnout. Vyrazil jsem, jako by mi za patami hořelo. Jakmile jsem byl u konce průchodu, opravdu jsem někoho spatřil. Na bobku tam seděl nějaký mladý domobranec a prohlížel si starou čerstvě naolejovanou kuši. Jak jsem kolem něj probíhal, tak jsem si nevšiml tlustého provazu, který ležel na zemi. Mladík byl k mé smůle rychlý a mrštně chytl konec provazu, který ležel u jeho nohou, a zatáhl. Cítil jsem, jak letím, a pak tvrdý dopad. Brzdil jsem tělem o dlažby, až jsem se konečně zastavil. Měl jsem pocit, jako bych měl v těle rozlámány všechny kosti. Z hlavy, kolen a loktů mi crčela krev. Vůbec jsem se nehýbal a namáhavě dýchal. Kolem mě nastal ruch, slyšel jsem, jak kolem mě chodí lidé a cítil jejich pohledy. Pak mě někdo zvedl a já ztratil vědomí...

Někdo na mě vychrstl vědro studené vody a já se probudil. Přesto jsem se nehýbal, oči zavřené, a naslouchal zvukům kolem. Ve vzduchu byla cítit hniloba, vlhkost a zima. Zavrzaly dveře, někdo prošel a pak jimi práskl. Po nějaké chvíli jsem otevřel oči a posadil se. Seděl jsem na lůžku u zdi nějaké místnosti. Zasténal jsem. Tohle je snad prokletí! Tuhle místnost poznávám. Přesně v téhle jsem byl aspoň dvakrát držen pár měsíců. Holá kamenná místnost s dřevěnými dveřmi, v kterých byl zamřížovaný otvor. Zařízení této místnosti bylo velmi skromné, asi deset lůžek a nic víc. Sedm lůžek bylo obsazeno vězni, z nichž jedno patřilo mně.

Ve věznici jsem už pobýval dva měsíce. Spřátelil jsem se s jedním z vězňů, Spikem, který býval pirátem a chytili ho při jedné hospodské rvačce. Za pár dnů měl být popraven, protože ho někdo poznal. Vyprávěl mi o jednom nezdaru svého kapitána Arrowa, který se doslechl o neuvěřitelném pokladu, který leží schovaný na jednom z patnácti ostrůvků v Živém moři. Po několika dnech jejich loď našla ostrůvky, z nichž na jednom byl onen poklad. Dalších dvanáct dní prohledávali ostrůvky jeden po druhém. Třináctý den konečně našli ten správný ostrov. Kapitán Arrow pro jistotu nakreslil mapu, aby se mohli vrátit, kdyby ten lup hned napoprvé nepobrali. Prohledali ostrov, kde kromě zeleně a jedné hory nebylo nic. Jeden z námořníků si všiml jeskyně asi v polovině hory. Tak se tam vypravili. Cesta byla strmá a jeden z námořníků uklouzl a zřítil se. Když dorazili na okraj jeskyně a vešli dovnitř, našli cestu vedoucí někam dolů do nitra hory. Na konci cesty byla místnost, z níž vedla další cesta ještě níž. V místnosti byla bažina, kterou obýval neznámý tvor a zastrašil všechny muže. Muži se dali na útěk. Rychle slezli horu a honem do lodi, kde se cítili v bezpečí. Při cestě zpět do Khorinisu kapitán zemřel náhlou smrtí. Posádka si udělala kopie kapitánovy mapy a jakmile jejich loď dorazila do khoriniského přístavu, rozešli se. Spike šel do přístavní hospody se dozvědět informace o Khorinisu a jeho okolí. Když byl informován, odešel z města a usadil se na kraji nějakého lesa. Živil se dřevorubectvím, lovem a šetřil své těžce vydělané peníze na pronájem nějaké lodi a pak se vrátit na ostrov s pokladem. Když měl našetřenu nějakou hromádku peněz, po mnoha letech se vrátil do Khorinisu, kde si chtěl pronajmout loď. Bohužel se však setkal s pár námořníky v hospodě, kteří po něm chtěli jeho peníze. Strhla se hospodská rvačka a zasáhla do ní domobrana. Námořníci zdrhli, ale Spike nemohl, byl v bezvědomí. Když se probudil, seděl ještě v hospodě, ale na dřevěné podlaze. Svůj naditý měšec už neměl, námořníci mu jej stihli ukrást. A jako by to nestačilo, ještě ho udali, aby se nemuseli bát jeho pomsty, pokud by se z toho vykroutil. A tak skončil ve vězení.

O pár dnů později si pro něj skutečně přišli, a já mohl pozorovat jeho popravu skrz mříže. Poprava se konala před kasárnami, které byly zároveň věznicí. Zatínal jsem jen zuby a díval se s odporem na Spikovu popravu. Nebylo to nic zdlouhavého, jen odříkali jeho provinění a trest. O zbytek se postaral kat s černou kápí na hlavě. Přísahal jsem těm zrádcům, námořníkům a pirátům v jedné osobě pomstu. Dobře se mi vybavovaly jejich tváře, protože Spike mi o nich dopodrobna říkal, jak je znal.

O tři měsíce později mě propustili, odpykal jsem si trest…

Další články z této sekce...

SDÍLET

Hodnocení

OHODNOŤTE ČLÁNEK

Kliknutím na hvězdičku vložíte své hodnocení
Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé. Děkujeme za Váš hlas.

BlogyProfil blogu
* Založen: 19.5.2006 18:14:36
* BlogRank: 0,92
* Přístupů: 24 147
* RSS: RSS zdroj
Redakce blogu

REDAKCE BLOGU

Celkem redaktorů: 1
Toplist