Čekejte prosím
Čekejte, prosím...
Logo sekce

Tom a Sallis - povídka, 10.část

10.07.07, 01:05, autor: Sherman.X, vyšlo v blogu: Sherman.X
10/10 !!!

Někdo mi dával důkladné políčky, nejspíš abych se probudil. Otevřel jsem oči a spatřil nad sebou Sallisinu světlou hlavu, příjemný obličej s roztáhnutými ústy naznačujícími úsměv a hnědé oči plné radosti. Nedokázal jsem se zvednout, dokonce se ani pohnout. Celé tělo zdřevěnělé. Dozvěděl jsem se od Sallis, že už ležím dvě noci. Omluvila se mi za své, i když podle mě oprávněné, chování polibkem. V ledovém srdci se mi objevil ohýnek, kterým led roztával. Sallis na chvíli odešla a za okamžik se vrátila s trochou pitné vody a masa. Vodu jsem pil pomalu, jak příjemná byla! Aspoň trochu uhasila mou žízeň a maso zahnalo hlad. Večer jsem se jakžtakž hýbal, ale malátně. Ten večer jsem už spal na lůžku a nechal si zdát pěkné sny. Ráno jsem se probudil a vyšel na palubu. Byl zrovna východ slunce, tak jsem se tím chvíli kochal a pak si vzal skrovnou snídani. Byli jsme na moři již sedmý den, zásob jsme měli díky skrovnosti ještě dost. Každou chvíli jsme vyhlíželi pevninu. Za tu dobu jsme se se Sallis poznali hodně a myslím, že jsme byli oba spokojení. Když jsem osmý den vyšel na palubu, pár set metrů od lodi byla pevnina! Za písečnou pláží byl hustý les plný vřískajících ptáků a zvěře. Nasměroval jsem loď ke břehu a spustil kotvu. Vyšel jsem na pláž, meč prozřetelně připravený k tasení. Nikde nikdo. Po rychlém průzkumu nejbližšího okolí jsem se vrátil na loď. Sallis po hodině vyšla ven, protáhla se, a podívala se na moře. Bohužel na druhou stranu, než na které byla pevnina. ,,To je krásný...,“ řekla a otočila se na mne, spatřila les za mnou a zakoktala se. Nepřítomně kolem mě prošla a prohlížela si pláž, lesy a na vrcholcích stromů poskakující ptáky.

Sallis se druhý den podařilo ochočit polodivokého koně, který se nejspíš někomu ztratil a v lese zdivočel. Vyrobil jsem primitivní vozík a Sallis mi pomáhala, protože ani jeden jsme s tím neměli moc zkušeností, ale dohromady se nám podařilo jakýs takýs vozík vyrobit. Naložili jsme na něj všechny zásoby z lodi a vypravili se do lesa. Tři dny jsme bloudili, až jsme čtvrtý den narazili na lesní cestu, která nás dovedla k jedné krčmě a tam byl ukazatel, kudy do Khorinisu. Navečer jsme se dostali k městu, ale dovnitř jsme nevešli. Usadili jsme se zhruba tři kilometry před Khorinisem a do města chodili jen nakupovat. Dokázali jsme se uživit a měli dvě děti, chlapce ( po Sallis ) a dívku ( po mně ). Innosi, jak já jsem na sebe pyšný. Jednou večer jsem seděl v naší chatrči uprostřed lesa na houpací židli, kterou jsem si koupil v Khorinisu a přemýšlel. Na klíně jsem měl usazeného chlapečka, Rohyma, jako památku na Sallisina otce. Byl jsem šťastný jako nikdy v životě. Vždyť on normální život přináší radosti i strasti, ale člověk je šťastný teprve tehdy, až si to uvědomí...

Další články z této sekce...

SDÍLET

Hodnocení

OHODNOŤTE ČLÁNEK

Kliknutím na hvězdičku vložíte své hodnocení
Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé. Děkujeme za Váš hlas.

BlogyProfil blogu
* Založen: 19.5.2006 18:14:36
* BlogRank: 0,92
* Přístupů: 24 314
* RSS: RSS zdroj
Redakce blogu

REDAKCE BLOGU

Celkem redaktorů: 1
Toplist