Čekejte prosím
Čekejte, prosím...
Čtvrtý díl slavné filmové ságy se již brzy objeví v našich kinech a my jsme si tak nemohli nechat ujít příležitost pořádně proklepnout i hru, která společně s filmem přichází na náš trh. Máme tu čest s důstojným nástupcem stařičkého, ale velmi povedeného The Terminator: Future Shock nebo jde jen o narychlo splácanou rychlokvašku? Více již v dnešní recenzi...

Filmová sága Terminátor je dnes již klasikou nejtěžšího kalibru a jen těžko byste hledali větší. První díl je velmi povedený, ale z pohledu dnešního diváku se jedná spíš o film pro pamětníky. Druhý mou osobou považovaný za nejzdařilejší, bychom mohli s přehledem označit za jeden z nejlepších filmů všech dob, který prostě mohu vidět i několikrát za rok a přesto nikdy neomrzí, h´asta la vista, baby. Ani do třetice všeho dobrého to nebylo vůbec špatné, a i když to občas pořádně zaskřípalo, pořád můžeme třetího filmového Terminátora s přehledem označit přízviskem - důstojné pokračování série. A právě nyní do kin přichází díl čtvrtý s podtitulem Salvation. Zatím jsem neměl možnost jej vidět, ale jak to zatím podle všeho vypadá, jde jen o průměrný akční film s povedenými triky (slangově popkorňák), prošpikovaný zmatenými dialogy a s nepovedeným "WTF" závěrem. Takže na obyčejný film možná dobré, ale pro filmovou ságu jako je Terminátor zatraceně, ale zatraceně málo. Ostatně doporučuji k přečtení výstižnou filmovou recenzi Františka Fuky.

 

   

 

A teď už ke hře samotné. Jak už je neblahým zvykem, ke každému filmu, který má naději na slušné zisky, musí vzniknout hra, která většinou bývá nevalné kvality. O tom už jsme se bohužel přesvědčili tolikrát, že to většina hráčů začíná brát jako holý fakt. Vytvořit takovou hru totiž zabere pár měsíců, díky slavnému jménu se jí prodá docela slušné množství, což vzhledem k nízkým nákladům na výrobu, znamená pro distributora lehce získanej slušnej vejvar. To já jen tak, než se v komentářích někdo zeptá, proč vlastně takové hry vůbec vznikají. Ale my přistupujeme i k takovým hrám bez předsudků a rozhodně jim dáme šanci, jednou se to přece musí zlomit a musí se objevit hra, která bude daleko lepší než její filmová předloha. A proč ne zrovna dneska?

 

   

 

   

 

Terminator Salvation je střílečka z třetího pohledu. A hned na úvod musím zdůraznit, že velmi, velmi ukecaná. Dialogů je ve hře skutečně požehnaně a v podstatě každá akce je vystřídaná nějakým rozhovorem, či se jen hlavní postava, za kterou hrajeme - John Connor, snaží s někým spojit vysílačkou. Naším hlavním úkolem je zachránit několik členů hnutí odporu, kteří jsou obklíčeni kdesi ve městě, a jejich záchrana je na první pohled skoro nemožná. Takže se s partičkou dalších rebelů vydáváte na strastiplnou cestu. Stop! Zkuste se teď na okamžik vžít do role scénáristy této hry. Představte si, že za vámi přijde šéfproducent a řekne: tak hele, všechno potřebné znáš (viz. prvních pět vět tohoto odstavce), teď musíš vymyslet alespoň 30 minut dialogů, za každou sebemenší akcí musí následovat alespoň čtyři věty, které mezi sebou postavy prohodí. A teď se snaž, náš osud záleží na sobě. Jako scénárista byste si pochopitelně přečetli filmový scénář. Jenže chyba lávky, to by se nesměl výrazně a několikrát přepisovat ještě během natáčení filmu (jo, vážně) a mohli byste alespoň znát konec filmu, jenže to by nesměl být během natáčení vyzrazen, takže filmaři raději narychlo vymysleli úplně nový (no fakt, ani teď nekecám). No a teď kde vzít a nekrást, že.

 

 

Rozepisuji se o tom hlavně proto, že naprostá, ale naprostá většina dialogů je zcela zbytečná. Ve většině případů jde jen o naprosto nepodstatné mlácení prázdné slámy, kdy mezi sebou postavy sice debatují, ale zhola o ničem. Z toho vyplývá, že si k postavám nevybudujete vůbec žádný vztah, a když jedna z nich zemře, protože obětuje svůj život pro záchranu ostatních, vůbec to s vámi nehne. Spíš přesně naopak, protože právě u této scény je jasně vidět, jak se ji tvůrci zoufale snažili něčím ozvláštnit. John Connor, za kterého hrajete, totiž celou dobu vystupuje jako úplně obyčejný voják, který sice má nadměrnou dávku odvahy, ale jinak nic zvláštního. Ani náznak toho, že by ho třeba jako Nia v Matrixovi ostatní považovali za něco jako spasitele, apod. A teď si vezměte, že ona sebeobjetující se postava těsně před svou smrtí vypustí větu, Johne, já v tebe věřím... V záplavě předchozích nudných dialogů to zní jako výstřel z kanónu, kdy jen zíráte s otevřenou pusou a říkáte si, cože a to jako proč? Pro jistotu jsem raději ještě pohledem zkontroloval, jestli Connora přitom jeho spolubojovníci nezačali přitloukat na kříž nebo něco podobného, co by tento výkřik vysvětlilo. Bohužel nezačali.

 

   

 

A takových situací zažijete během hraní několik. Třeba když se partička s Connorem v čele dostane do centra samotného Skynetu, Connor se hned v druhé místnosti skloní k něčemu na zemi a prohodí něco ve smyslu: vymontuji tyhle dva obvody, jsou pro Skynet nadbytečné, takže nepozná, že jsem mu je vzal a budou tam určitě důležité údaje, třeba kde se nachází jednotky robotů, takže je budeme moci lehce zničit. Už plně chápete nesmyslnost a zbytečnost dialogů? K tomu si přičtěte, že dabing je naprosto nevyhovující a evidentně ho dělali neherci. Většině totiž chybí jakékoliv emoce v hlase, takže ať se postavy baví o čemkoliv závažném, vyzní to jako když se důchodce doma ptá, jestli má koupit pět nebo šest rohlíků. Opět jeden příklad za všechny. Connor se dostane do podzemí, kde narazí na skrývající se skupinu rebelů. Prohodí pár vět s vůdcem, který ho odkáže na jinou postavu, co má holou hlavu a pořád si zpívá. Ujdete tak deset metrů, najdete holohlavce, co si ovšem nezpívá, a řeknete mu, že potřebujete zásoby potravin na tři dny. Holohlavec řekne, no ok tak já ti je teda dám, pojď se mnou. Oba se tak vrátíte těch deset metrů zpět k vůdci, ale o potravinách už nepadne ani slovo a najednou se bavíte o něčem úplně jiném.

 

   

 

   

 

A teď to přijde! Stroje vás cestou sledovaly, takže našly skrývající se rebely, kteří se tam úspěšně schovávali několik let. Connor se rozhodne, že se je pokusí zastavit a když jim jde v ústrety, říká naprosto nevzrušeným a monotónním hlasem, který naprosto neodpovídá tomu, že jej za pár vteřin čeká jedna z nejtěžších bitev jeho života: no tak jsme to byli opravdu my, kdo prozradil tenhle super úkryt, no zkusíme ty stroje odrazit a třeba se odboji podaří utéct. Kdyby byl Connor drsňák, co se chová jako že k snídani pije kyselinu a bez mrknutí oka si vytře zadek kteroukoliv částí ještě fungujícího terminátora, bylo by to strašně cool. Jenže náš Connor je holobrádek, takže to celé nevyznívá ani ne tak směšně jako smutně. Když nad tím totiž přemýšlíte, ono se stačilo trochu víc snažit, dialogy vyladit, přidat emoce a tedy jinak nadabovat a výsledek mohl být o 100% lepší. Znovu musím zdůraznit, že jsem se o tom rozepsal hlavně proto, že dialogů a tedy cutscén je ve hře požehnaně a dokonce jsem si i několikrát říkal, cože to už je zase video, vždyť jsem si ani pořádně nevystřelil.

 

   

 

No a jdeme konečně taky na to střílení, když jinak nedáte. To totiž není vůbec špatné a hlavně ze začátku se budete dobře bavit. Různorodost nepřátel je bohužel značně omezená. Jednak tu máme tzv. vosy, drobné létající roboty, které zlikviduje jedna jediná kulka, a občas jsem měl pocit, že se rozpadly jenom jsem se na ně špatně podíval. Potom tu máme pochodující bojové roboty, kteří jsou při útoku střelnou zbraní zepředu téměř neporazitelní, ale když se jim dostanete na kobylku zezadu, jdou k zemi po několika výstřelech. Potom samozřejmě nesmí chybět Terminátoři T-600 (+ jejich trochu jinak otexturovaná varianta), kteří jsou celkem odolní, ale občas u nich zahapruje umělá inteligence,  a zapomenout nesmímani na robo-motorky. Dvakrát pak ještě svedete bitvu s leteckou minipevností Aerostat. A to je vše přátelé. Souboje tak v podstatě vypadají vždy stejně. Vrhne se na vás několik robotů, nejdříve zničíte T-600, protože jsou schopní obejít překážky a jsou tak pro vás nejvíc nebezpeční, což pro mecha už tak docela neplatí, protože jakmile se schováte za překážkou, nemá se na vás jak dostat, takže jediné co pak máte za úkol, je obejít ho kolem překážek a odtud mu to v klídku napálit do zad.

 

 

 

Ono schovávání se za překážkami a hlavně přesun mezi nimi, pak považuji za to úplně nejpovedenější z celé hry. Klávesou space se přikrčíte k překážce, na jejímž konci si směrovými klávesami vyberete směr přesunu k další překážce, kde se chcete schovat, a to i když je poměrně daleko od vás. Stačí pak znovu stisknout space a vaše postava předvede něco ze zásoby kvalitně zpracovaných pohybů - skluz po zemi, rychlý běh, sprint atd. Pokud se takto pohybujete pěkně ladně, což není žádný problém a mezitím ještě odstřelujete protivníky, máte opravdu dobrý pocit z boje a dobře se bavíte. Bohužel tento systém je pořád stejný a opakuje se do puntíku, jen prostředí kde k tomu dochází se mění. To úplně něco jiného jsou jízdní mise, kdy si stoupnete do střílny buginy a pálíte během zběsilé jízdy po všem robotickém, co se kolem vás šustne. Tyhle mise mají opravdovou šťávu a jsou jedním slovem skvělé. Bohužel jsou během celé hry jen tři a celkově se odhaduji vlezou do nějakých 15 minut hraní. Jednou se ujmete i ovládání obrovského bojového robota, ale tato mise mě nijak neoslovila, zřejmě také díky tomu, že během ní musíte především jen tupě odstřelovat statické střílny.

 

   

 

   

 

A to je v podstatě všechno. Celou hru totiž bez problému dohrajete na střední obtížnost za pouhopouhé tři hodinky. Sice si můžete s kamarádem na jednom počítači zahrát i v kooperativním režimu, ale nejsem si jist, zda to výsledný dojem ze hry nějakým výrazným způsobem může změnit. Multiplayer pak ve hře zcela chybí. Co se týká hardwarových nároků, patří hra i v tomto ohledu k průměru, při rozlišení 1280x800 jsem na GeForce 8800GTX-786 průměrně dosahoval kolem 100 snímků za vteřinu, což je velmi slušné. Bohužel kromě jasu a rozlišení nemáte možnost nic dalšího, jako třeba antialiazing, nastavit. Zvuky zbraní jsou pak vyloženě podprůměrné a po většinu hry jsem měl dojem, že hraju spíš s painbalovými náhražkami. Výstřely jsou totiž značně nevýrazné a tlumené.

 

   

 

Recenze je u konce, žádné překvapení se ani dnes nekoná a oslavné ódy si musím nechat na jindy. Terminator Salvation je průměrná střílečka, která ovšem nepotěší zcela nevýraznými a občas i nesmyslnými dialogy. Několik velmi povedených okamžiků pak bohužel nemůže hru jako celek zachránit. Hra by měla být nabízena spíš jako bonus zdarma ke vstupence do kina, čemuž by odpovídala i směšná tříhodinová herní doba. Ovšem zaplatit za hru kolem 900,- Kč a to, i když je v češtině? Tohle rozhodnutí už je pouze na vás. Hodnocení 49%

Další články z této sekce...

SDÍLET

Hodnocení

OHODNOŤTE ČLÁNEK

Kliknutím na hvězdičku vložíte své hodnocení
Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé. Děkujeme za Váš hlas.

IKONKA

Ikonka GP
GamePark.cz
Toplist