Za války se prý říkalo, že Němci jdou do války ustrojení jako na přehlídku, Američané jako do práce a Britové jako na sport. A protože přehlídky jsou obyčejně nudné a protáhlé a práce monotónní, podíváme se tentokrát na sport, tj. na pár filmů, kde hrají hlavní roli Angličané. Vybral jsem čtyři, jsou relativně známé (tedy některé určitě, jiné méně), dosti se liší, ale každý dozajista patří mezi špičku v žánru.

Most přes řeku Kwai

(Bridge on the River Kwai) 

"Chci připomenout heslo našeho generála Jamašity. Buď šťastný ve své práci." 

Tento film - nebo alespoň jeho název - zná téměř každý. Je to ten film, který propůjčil pochodu Colonel Bogey´s march nesmrtelnost a způsobil, že se z jeho zahraní před japonským vyslancem stalo faux pas. Most přes řeku Kwai měl k dispozici obrovský rozpočet, a výsledkem je dílo trvající přes dvě a půl hodiny. Dějištěm prakticky celého filmu je zajatecký tábor kdesi v Indii a přilehlá řeka. Most naštěstí nespadá pouze do opakovaného zobrazování krutostí tábora atd., jeho hlavní rovina leží někde maličko jinde, konec je výborný a hlavní dva charaktery bravurně zahrané. To by bylo ve zkratce. Ale nejsme tady pro zkratky, že?

Pro svůj postup dále do Britské Indie potřebují Japonci železniční trať, která by zásobovala vojska. Výstavbou mostu přes řeku Kwai je pověřen japonský plukovník, který dostane k dispozici britské zajatce, ovšem je drcen vražedným termínem. V úvodní scéně se představí hlavní hrdina (jeden ze dvou), plukovník Nicholson, který společně s várkou britských zajatců vpochoduje do tábora. Nicholson se od začátku prezentuje jako "stará škola", prostě to, co si představíte pod "plukovník Colonel, v bílých šóortkách, řekne good, řekne well, a vše je ól rajt. Plukovník Colonel, v bílých šóortkách, zapálí si Pell - Méell, a vše je ól rajt."

Základním kamenem filmu je právě souboj mezi Nicholsonem a Saitem (to je ten japonský velitel). Zatímco Saitovi jde o dokončení stavby do termínu za pomocí odpadu, kterým - podle něho a kódu bušidó - jsou britští zajatci, Nicholson se snaží udržet velení nad mužstvem a naopak ukázat Saitovi, že to Britové jsou ti schopní, ti civilizovaní, a že i přes fakt, že jsou momentálně zajatci, válku prostě vyhrají, protože koloniální velmoc se nikdy neskloní před nacionalistickými barbary. Vedlejší linie filmu přidává ještě jednu hlavní postavu, ta je ale veskrze nudná a v podstatě zbytečná. Klasický americký kovboj z filmů z 60. a 70. let jménem Shears, který sice uprchne z tábora (Nicholson útěk neplánuje, protože při pádu Singapuru dostal rozkaz kapitulovat a v britské armádě se rozkazy plní), ale potom se vrátí, aby vykonal svůj kovbojský skutek a mohl se při tom podivit nad Nicholsonovými životními názory.

"Promiňte pane, já vám asi nerozumněl. Chcete říct, že se budete držet litery zákona za každou cenu?"

"Bez práva, pane kapitáne, není civilizace." 

"To si myslím taky, tady není žádná civilizace."

"Takže máme příležitost ji zavést." 

Technická stránka filmu je naprosto vynikající, jeho stáří (1957) není prakticky vůbec vidět. Je točen v barvě (Nebeští jezdci 1968 anyone?) a v nádherných lokacích. Herecky domunují právě Nicholson v podání Aleca Guinesse (ten za svůj výkon v hlavní roli získal Oscara) a Sessue Hayakawa (který bohužel svoji nominaci za vedlejší roli neproměnil, ačkoli byl dle mě minimálně tak dobrý, jako Guiness). Film mimo to získal ještě dalších šest Oscarů a velký počet dalších cen. Stopáž je velice solidní, ale hluchých míst je pouze pár, a pouze v lince Američana Shearse.

Pokud chcete vidět válečný film, kde se téměř nestřílí (až na tu pitomou kovbojskou linku), pokud chcete vidět výborné výkony hlavních dvou představitelů, rádi se kocháte vlastním dílem, poud máte rádi plukovníka Colonela, džungli a pískání pochodu plukovníka Bogeyho, je Most přes řeku Kwai přesně pro vás. Popravdě, nevěřím, že se najde někdo, komu se tento film nebude líbit.

Pahorek

(the Hill)

"Támhle je pahorek."

"Ano, už jsem si ho všiml."

"Uměle nasypanej. Trochu kamení a písku, spousta dřiny a potu. Práce vězňů."

"To je báječné pane, nesmírně záslužný čin. "

"Něco mi říká, že se s ním blíž seznámíte." 

Druhý představený film má s předchozím dvě společné věci. Je také natočen podle knižní předlohy a též se odehrává v zajateckém táboře - i když v tomto případě trestaneckém. Hlavní role správňáckého důstojníka Robertse se ujal Sean Connery, nicméně film nestojí pouze na jeho osobě a na rozdíl od Mostu přes řeku Kwai zde nejsou ostatní charaktery odsunuty do pozadí. Právě tyto charaktery jsou tím, co dotváří celkový obraz, hlavně díky tomu, že - až na dozorce Harrise, který funguje jako arcizáporák - má každá postava své kladné i záporné vlastnosti, samotného Robertse nevyjímaje. Nad tím vším se tyčí pahorek, který snímku dodal jméno (no, popravdě spíš knize...).

Film začíná scénou, kdy do tábora umístěného kdesi v africké poušti, dorazí nová skupina trestanců. Jsou čtyři a všichni dostanou ve filmu místo, ať je to moralizující Roberts, drsný, nepřístupný, ale přesto v jádru správný McGrath, podlezající Bartlett, nešťastný Stevens nebo upřímný, ale trochu naivní King. Proti nim stojí Wilson, velitel tábora, který ale záporákem v pravém slova smyslu není, má pouze své metody, kterých se drží. A těch využívá nový dozorce Williams, který ač nižší hodnosti, stane se praktickým vládcem tábora. Někde mezi je dozorce Harris, který se snaží být zajedno s Wilsonem, ovšem jeho cítění ho nakonec dostane "na stranu" skupinky vězňů, která se začne bouřit poté, co Stevens zemře na vyčerpání.

Jeho smrt odstartuje novou vlnu odporu, do které se už nezapojují pouze trestanci, ale také samotný personál tábora. Právě v druhé části filmu se do popředí dostane asi nejsilnější stránka, kterou je psychologický nátlak. Přestože se v Pahorku nijak nemučí (no, kromě pahorku teda), atmosféra je mnohem hutnější a stísněnější než v ostatních "vězeňských" filmech, které jsem viděl. Mezi naprosto nejfamóznější scény patří vydírání místního doktora, kterému vmete Williams do tváře nedostatečnou prohlídku vězňů a prakticky ho tak nařkne z vraždy. A pak ten konec...no nebudu nic vyzrazovat, nicméně je výborný.

"Horáci, posaď se, kvůli mě nemuíš stát. Já na svou hodnost kašlu. Velice jemný druh (doutník), ale tvůj hotel nemůžu doporučit. Tak mizerná obsluha..."

"Tak vám se nelíbí v mém hotelu?" 

"Od tý doby, co tu umřel jeden host."

Pahorek je natočen černobíle, což je trochu k podivu (vznikl v roce 1965), ale jeho kvalitám to vůbec neubírá. Celý film se odehrává pouze ve věznici, ale i přes toto monotónní prostředí nenudí ani chvíli ze svých dvou hodin. Herecky se činí všichni, nejvíce se mi líbila ústřední dvojice Connery a Harry Andrews, na třetím místě potom Jack Watson jako McGrath, protože jeho obličeje a výrazy jsou k nezaplacení.

Pokud chcete vidět válečný film, kde se ani jednou nevystřelí, pokud jste zvědaví na mladého Seana Conneryho jinde než za volantem Astonu Martinu a v náručí Daniely Bianchi, pokud máte rádí opravdu hutnou atmosféru, pokud chcete zažít horko vycházející z černobílého filmu nebo pokud se jen rádi podíváte na vyjímečný film, je Pahorek přesně pro vás.

Umírání za dlouhého dne

The Long Day´s Dying

"To kuře. Sakra, to kuře je pořád cejtit. Vždyť to musí cejtit až za tím kopcem." 

"Jo."

"Už je vidím, jak větřej a lezou sem k nám." 

Ze čtyř představených filmů je tento dle mého názoru nejméně známý, nejprotiválečnější a také nejartovější, mohu-li toto příšerně zkonstruované slovo použít.  Jeho předobrazem byla stejnojmenná kniha od Alana Whitea. V celém snímku si zahraje pouze pět herců, z toho jeden pouze ve scéně, kdy mrtvý padá ze srázu, prostor tedy dostanou pouze čtyři: Britové Cliff, John a Tom Cooper (jediný s příjmením) a jejich zajatec, Němec Helmut. Umírání je na postavy fixované mnohem více než předchozí snímky, protože vlastní válka je zde až na druhém místě. Film se snaží zaměřit hlavně na vnitřní prožívání vojáků.

Dějová linka je zde velice jednoduchá. Skupina britských parašutistů čeká na svého velitele, který šel na obhlídku a stále se nevrátil. Čekání se protahuje a angličané musí řešit co dál. Mezitím se na scéně objeví skupina německých výsadkářů a schyluje se k boji. Boj samotný pravděpodobně zklame každého příznivce Arnieho a Slye, je totiž dlouhý pouze pár sekund a v podstatě se nic neděje. Mnohem větší prostor je dán sledování zdánlivě klidných keřů, stromů a kopců, a vyrovnávání se s faktem, že každou vteřinu se z nich může vynořit nepřítel.

Ze střetnutí nakonec vyjdou vítězně Angličané a dokonce se jim podaří zajmout jednoho z Němců, výš jmenovaného výsadkáře Helmuta. Rozhodují se, jestli jej vzít s sebou nebo ho na místě zastřelit, ale nakonec - přestože podle povahy filmu byste mohli čekat opak - jej vezmou s sebou. Následuje dlouhý a úmorný pochod k frontě, přez zemi nikoho k britské straně. Vyvrcholení filmu je silné a konec vcelku nečekaný, samozřejmě nebudu nic prozrazovat. Ano, dějová linka je slabší, ale ten film skutečně není o ději.

"Já už to umím. Už umím dobře zabíjet. I pacifisty. Nejsem blb, co říká, že všichni jsou bratři. Na tyhle ideje vám zvysoka seru. A taky se mi chce blejt z toho, že je člověk zvíře! Že to zvíře v něm vítězí! Válka, tohle je válka, ale já už to umím! A miluju to! Já jsem ten pacifis..."

Umírání spatřilo světlo světa v roce 1968 a technicky je...no řekněme průměrný. Jedinými věcmi, které asi museli tvůrci shánět, byly uniformy a sten-guny, milovníci techniky ve válečných filmech si tedy na své rozhodně nepříjdou. Atmosféra je budovaná ne celkem, ale slepením vynikajících scén, ať už je to opékání kuřete, chystání pasti z ručních granátů (jo, Britové to dělali před Vietcongem...) nebo losování sirek. Zajímavým prvkem je také zpracování myšlenek protagonistů, které slyšíme, jako by daný voják mluvil. Můžeme se tak seznámit s jejich povahami, at už jsou násilnické, pacifické nebo pragmatické. Tedy jen do doby, než přijde nebezpečí. Potom se myšlenky všech postav koncentrují pouze na přežití a zabíjení, což je v podstatě hlavní pointa Umírání za dlouhého dne.

Pokud chcete vidět válečný film, kde je postav méně než v jedné setině Nepřítele před branami, pokud vám nevadí upozadění válčení, pokud chcete vidět velice atmosférické scény a poslouchat myšlenky vojáků a pokud máte rádi Britské výsadkáře a chcete vidět film, který z vašeho okolí pravděpodobně nikdo nezná, je Umírání za dlouhého dne filmem, který byste neměli minout.

Příliš vzdálený most

A Bridge Too Far

*Němec s bílou vlajkou přichází k domu, kde jsou zakopáni Britští výsakáři, kteří melou z posledního, polovina je zraněná a dochází jim munice*

"Stůjte kde jste, slyšíme vás odtamtud dobře."

"Můj generál říká, že další zabíjení a bojování nemá smysl. Je ochoten jednat o kapitulaci."

"Bohužel nemáme místo pro tolik zajatců." 

Čtvrtým a posledním filmem, který vám představím, je Příliš vzdálený most. Narozdíl od svých bratrů v tomto článku je pravou definicí válečných filmů, tedy hlavně střelba, krásné tanky a spektakulární výbuchy. Ovšem to, co činí tento film naprosto unikátním, je historická přesnost a střízlivost, takže máte chvíli pocit, že sledujete hraný dokument z produkce BBC. A potom obsazení. Neznám film, ve kterém by se sešla byť polovina hvězd první velikosti jako v tomhle. Decentní Laurence Olivier. A taky fešácký Robert Redford. A taky jako vždy skvělý Sean Connery. A známý představitel světlovlasých árijců Hardy Krüger. A taky Gene Hackman, Michael Caine, James Caan, Anthony Hopkins a mnozí další.

Velmi vzdálený most zpracovává "zpackanou" spojeneckou operaci Market Garden a to ze všech úhlů. Britští výsadkáři, tankové divize čekající na povel, Američané, Poláci čekající na odlet z Anglie a taky generální štáby a nizozemský odpor. Mimochodem film je taktéž natočen podle stejnojmenné knižní předlohy. Hlavní roli, která dala filmu (knize) jméno, hraje most v Arnhemu, který je v hledáčku spojeneckých velitelů. Neporušený by totiž mohl zkrátit válku a otevřít cestu na Berlín. Takže zde máme výsadkáře generála Urquharta, kteří mají seskočit asi 15 kilometrů od Atnhemu a obsadit Němci okupovaný břeh, Americké výsakáře, kteří mají zajistit cestu na druhém břehu, Poláky pod vedením generála Sosabowského, kteří mají asistovat postupujícím obrněným kolonám, obrněné divize XXX. Sboru, které mají převálcovat všechno až k mostům.

Britští paragáni přistanou v pořádku, Němci jsou úplně zaskočeni, jenže se zpozdí doprovodný materiál. Němcům se taky podaří vyhodit jeden z mostů do vzduchu, takže celá chatrně postavená operace se hroutí jako domeček z karet. Muži generála Urquharta jsou obklíčeni v Arnhemu a pomoc je daleko. S obrněnými divizemi je všechno špatně, nedokážou se dostat do cíle včas...počkejte, povídám tady o operaci nebo o filmu? Jak bylo řečeno, hlavní je tady zpracování operace Market Garden, zástupných dějových linek je tady - narozdíl od každého nového válečného filmu - skutečně málo.

"Kde je kapitán?"
"Mrtvý."

"Já se neptal jak mu je, ale kde se nachází."

Ze všech filmů zde uvedených, je v Mostu přítomno nejvíc...no války. A toho, co k tomu patří, tj. kulomety, letouny, tanky, obrněná vozidla a tak dále a tak dále. Tvůrcům se podařilo pro svůj film sehnat relativně dost historických vozidel, například Shermany nebo Sdkfz.222, jenže problém je - jak už to u válečných filmů 1990- bývá - s německými tanky. Je prostě vidět, že nejsou autentické, stejný problém je i s několika spojeneckými vozidly a letadly. Jenže já tady hledám zástupné problémy. Mohu klidně říci, že Příliš vzdálený most vypadá skvěle a jeho výprava je dechberoucí. Stejně jako většina válečných filmů má chytlavou hudbu, jako už méně válečných má +- uvěřitelné boje (snad až na ten mostovej útok). Prostě vše funguje tak, jak má. A herci? Podívejte se znovu na jména, nemá snad cenu nic říkat.

Pokud chcete vidět film, který podává vcelku akurátní pohledn na operaci Market Garden, pokud chcete vidět film, kde konečně někdo používá PIAT, pokud si přejete vidět celou armádu áčkových herců, Brita pochodujícího do bitvy s deštníkem, jestli máte rádi rozmáchlé snímky s dlouhou stopáží a líbí se vám klasické znělky typu "The Longest Day" a pokud chcete vidět film, kde Němci nedostanou na prdel tak moc (vlastně jo, ale Britové taky...), mohu Příliš vzdálený most pouze doporučit.

Poznámky pod čarou

1) Ano, jistě jste si všimli, že zde chybí naprosto nejznámější britský válečný film, Bitva o Británii. Nebyla zařazena jednak protože ji každý nepochybně viděl a potom také proto, že se mi líbila mnohem méně než tématem stejně zasazený Tmavomodrý svět nebo dobou vzniku stejné filmy Bitva o Midway nebo Tora! Tora! Tora!

2) Ano, i kdybych pominul ten BoBek, stále existují mnohé filmy s Brity, které zde nejsou. Některé kultovní jako např. Dam Busters (Ďáblové v oblacích - útok bombardérů na přehrady, "vzor" pro Lucasův útok na hvězdu smrti),  jiné vcelku klasické, jako např. Force 10 from Navarone s mladým Harrisonem Fordem, a mnoho dalších, které jsem neuvedl, na které jsem si nevzpomněl nebo které jsem neviděl.

3) "Ey Duffy, what's the hurry? You lookin' to get dropped?"

4) "Get your arses up there, someone in the battalion decided to promote you!"

5) Ještě tohle, přestože to teda není z Dam Busterů, ale z 633th Squadron, jenže je to zdařilejší.