Čekejte prosím
Čekejte, prosím...
Logo sekce

Tak šel čas: Diablo

17.01.18, 20:10, autor: Dorreah, rubrika: Herní sekce - Téma
Potírání temných sil a krájení zlobivých démonů má nejen své jedinečné kouzlo, ale i vlastní historii. V další projížďce časem se podíváme do útrob pekelných, které se staly na dlouhou dobu domovem mnoha hráčů. Ať už zloděj či mág, snad každému dokázalo čas od času zatopit pod kotlem jeho démonické veličenstvo - Diablo.

Přinášíme vám další článek z řady Tak šel čas. Již dříve jste se mohli dočíst o historii série GTA, Hitman, Duke Nukem nebo třeba Warcraft. Dnes se však neohroženě podíváme přímo do tváře samotného Diabla. 

Možná bychom mohli usoudit, že tato série nemá zase tak obsáhlý příběh a vše je pouze o neustálém vylepšování postavy. Toť ovšem velký omyl! Jedná se totiž o apokalyptickou tématiku zabývající se téměř nikdy nekončícím soubojem dobra a zla, konkrétně sil Nebeských a Pekelných. Jelikož příběhové podloží je širší, nebudeme se jím v tomto článku tolik zabývat. Zaměříme se tak zejména na klíčové aspekty jednotlivých her. Čeká nás cesta po linii jednoho z nejlepších RPG, které se posléze stalo vzorem a modlou pro budoucí hry podobného ražení.

 

Diablo I vzniklo roku 1996 díky tvrdé práci studia Blizzard North, především pak zásluhou Davida Brevika, hlavního designéra hry. Jedním z původních plánu zněl, že Diablo mělo být turn-based RPG vytvořeno v grafickém enginu, jehož grafika frčí na plastelínovém vzhledu… naštěstí se ale play-doh orgie nekonaly. Hoši z Blizzardu měli trochu jinou představu o tom, jak by hra měla vypadat, už jenom proto, že se tehdy naučili využívat novější technologii vykreslování objektů. Při prezentaci na ni bylo nahlíženo jako na hru s příliš temnou tématikou, ale naštěstí se vše podařilo protlačit skrz. Lidé tehdy ještě nebyli připraveni na zábavné špásování s gigantickou satanskou bestií. Doba se naštěstí změnila. Společně s prvním dílem Diabla přišel na svět i legendární Battle.net. Blizzard ještě neměl pro své hráče platformu, přes kterou by se hráči snadno spojili a hráli společně bok po boku. Vznikla tak myšlenka na portál, který by propojil hráče na základě stisknutí několika tlačítek a konečně tak zmizelo složité připojování přes TCP/IP, které často připomínalo spíše test paměti.

 

 

 

 

Naše legendární dobrodružství se odehrává ve vesničce Tristram, v království Khandaras. Po smrti krále Leorica se po zemi šíří chaos a zkáza. Hra se vlastně odehrává na dvou místech, ve vesnici a podzemních útrobách katedrály. Projdeme si sklepením, katakombami, jeskyněmi a na konec i samotným peklem. Naším cílem je odhalit a vymlátit neznáme zlo, které se uchýlilo v tom nejspodnějším patře. Méně znalí se nechají překvapit - ostatní jistě ví, koho tam mají čekat. Na výběr máme postavy z RPG svaté trojice – Válečník, Zloděj a Mág. Charakteristickou vlastností celé série Diablo je její náhodné generování map. Po vypnutí hry tak nezůstane kámen na kameni stejný, krom startovní lokace. To samé platí i pro předměty, které můžeme nalézt v podobě obyčejné, magické nebo unikátní. Právě tento prvek udělal z Diabla ono „grindovací“ monstrum, kterým se později inspirovalo mnoho jiných her. Celá série má tu úžasnou vlastnost, že i po dohrání kampaně nabízí možnost pokračovat dále a vylepšovat svou postavu prakticky donekonečna, tedy alespoň dokud nebudete své kamarády démony masírovat pouhým mrknutím oka. Takže své „rest in piss“ můžete prohlašovat svým protivníkům donekonečna, a to v různých obtížnostech. Hra se dá odehrát i v multiplayeru až ve čtyřech lidech s libovolnou postavou.

 

Roku 1997 pak vychází první datadisk od společnosti Sierra Entertainment - Diablo: Hellfire, jakožto jediný oficiální datadisk, protože Blizzard nikdy žádné vlastní rozšíření nevydal. Zápletkou je nové zlo v podobě démona Na-Krula. Co jiného by bylo třeba než ho rovnou zkrátit o hlavu, nebo rovnou o dvě. Datadisk přináší do hry nová vylepšení, nepřátele a také zbrusu novou postavu – mnicha. Za dopomocí textového souboru jste si mohli vyzkoušet hru i za dvě další neoficiální postavy – Barbara a Barda. I přes rozšíření velice populárního Diabla mělo Hellfire několik vad na kráse. Velkým monoklem byla nekompatibilita s Battle.netem. Patche pro Hellfire musely vycházet zvlášť, protože nebyly pod taktovkou Blizzardu. Uživatelé Macintoshe navíc měli smůlu, jelikož Hellfire nebyl kompatibilní s jejich systémem.

 

 


Rok 2000 byl přelomový i v herním průmyslu, protože nám bylo z pekla sesláno Diablo II. Pokud jste u prvního dílu topili několik desítek hodin týdně, Diablo II pro vás představovala časový armageddon. Šlo zřejmě o nejúspěšnější počin ve svém žánru ARPG (Action Role Playing Game), který přinášel mnoho nového. Na hráče čekaly nové lokace, nové předměty a hlavně nezaměnitelné postavy. Naši svatou trojici vystřídala amazonka, čarodějka, paladin, barbar a proslulý nekromant. Příběh je rozvitější a pro přehlednost rozdělen do čtyř aktů. Panteon zla se nám rozšiřuje o Baala, Mefista, Duriela nebo Andariel. Druhý díl se zdá být ještě temnějším než ten první, už jen díky zajímavějšímu příběhu, který ale nebudeme podrobně rozepisovat – vyšlo by to na několik stran. Nicméně vřele doporučujeme pročíst alespoň základní lore na oficiálních stránkách hry. Už o rok později dorazil stejně proslavený datadisk Diablo II: Lord of Destruction, který nám přinesl dvě nové postavy (assassina a druida), nové předměty, lokace i pokračování příběhové linie. Pamatuji si dlouhé večery, kdy jsme přinesli počítače a hrálo se po LAN nebo po Battle.netu, který zajišťoval multiplayer až pro 8 hráčů. Hrát bylo možné proti hře (PvE) nebo hráči hráli proti sobě (PvP). V obou případech mohla klávesnice skončit v zubech kolegy. Dnes si na Battle.netu už nostalgicky nezahrajete, tedy pokud vaši společnost nemají tvořit farmící boti. Pokud jste měli ocelové nervy, tak jste mohli zkusit Hardcore mód, ve kterém smrt postavy znamenala permanentní konec. Nic pro vznětlivější jedince nebo slabší počítače - takové správné zamrznutí hry, byť na pár sekund, dokázalo změnit osud nejedné obrazovky.

 

Diabla III jsme se dočkali roku 2012, kdy vyšlo i na PlayStation 3 a Xbox. Navzdory 3D modelům je zde stále zachovaný spíše izometrický pohled. Diablo a ostatní pekelní lordi chystají frontální útok na samotné Nebe a vy jste (kupodivu) ti, kteří tomu mají zabránit. Nutno dodat, že hra obsahuje nádherné příběhové filmové sekvence. Blizzard je v tomto oboru prostě král. Z postav si můžete vybrat mezi Barbarem, Lovcem démonů, Mnichem, Šamanem, Mágem. Postava Crusadera byla přidána až s datadiskem Diablo III: Reaper of Souls (2014) a až letos byl vydán legendární Nekromant (Diablo III: Rise of the Necromancer). Z dalších stěžejních novinek je crafting nebo rifty – doslova několika minutové dungeony dělané pro farmení věcí a zkušeností. Tak trochu zarážející je, že se multiplayer snížil na čtyři lidi. Starší díl totiž zvládl obsáhnout až osm hráčů, najednou jich jde jen polovina. Taktéž je třeba zmínit, že nezbytnou podmínkou je připojení k internetu. Bez něj si Diablo III prostě nezahrajete. Blizzard se tak snaží zabránit či minimalizovat působnost hackerů a cheaterů. Hra se vesměs drží stejné předlohy jako ostatní díly. Nicméně každých několik měsíců vychází tzv. „Season“, které přináší nový herní obsah a příležitosti umístit se na celosvětovém žebříčku v nejrůznějších dovednostech. Navzdory krásné grafice a více rozvinutému příběhu, který ještě jednou doporučuji prostudovat, není této hře věnována dostatečná pozornost. Vypadá to, že Blizzard má plné ruce práce s jinými počiny a na chudáka starého Diabla nemá tolik času, kolik by si zasloužil. Nezbývá nám než doufat ve spásný patch, rozšíření nebo jinou razantní změnu, protože po vyprchání horečky z nové sezóny se hráči od Diabla opět odvrátí.

 

 

 

Vzpomínáte na ty večery, kdy jste se sešli s kamarády, dali kompy dohromady a sjížděli sérii map alespoň několikrát za noc? Od prvního Diabla uplynulo již krásných 21 let. A protože se o Diablu mluví dodnes, a i jeho druhý díl se místy z nostalgie stále hraje. A není divu, tento kousek si vybojoval čestné místo u korunovačních klenotů herní historie. Jako třešničku na dortu zmiňuji, že na Diablo I vyšel HD mód podporující monitory s vysokým rozlišením a celou hru navíc dělá výrazně plynulejší. Pokud máte chuť zaplakat nad starými časy, udělejte to. První díl Diabla je totiž abadonware, tudíž si ho můžete stáhnout zdarma. Jaká bude budoucnost této série ví snad jen sám Diablo. Nezbývá nám tedy nic jiného než trpělivě „stay awhile and listen“ herním vývojářům, jelikož před Blizzconem na fóru vypustili informaci, že se něco chystá, ale bude to ještě nějakou dobu trvat. 

Další články z této sekce...

SDÍLET

Hodnocení

OHODNOŤTE ČLÁNEK

Kliknutím na hvězdičku vložíte své hodnocení
Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé. Děkujeme za Váš hlas.

IKONKA

Ikonka GP
GamePark.cz
Toplist