Tajuplná volba papeže - jak probíhá?

Kdo volí?

Na volbě papeže se mohou podílet pouze kardinálové. Kardinál je příslušníkem sboru kardinálů, tedy nejvyšších hodnostářů katolické církve jmenovaných papežem. Kardinálové se podílejí na řízení katolické církve a tvoří poradní sbor papeže. Samotné volby papeže se může zúčastnit pouze kardinál mladší 80 let.

Cesta ke kardinálskému klobouku

Jak se tedy člověk stane kardinálem římskokatolické církve? Nejprve se musí stát knězem. A jak se vůbec stát knězem? V současnosti se zpravidla knězem může stát každý svobodný muž, který úspěšně zakončil středoškolská studia, je pokřtěn a pobiřmován. Přihlásí se do kněžského semináře. Těch je v současnosti na světě 6974 (2012) a na kněžství se v nich připravuje 118 990 mladých mužů (v České republice jsou dva – Praha a Olomouc, na Slovensku jich je pět – Bratislava, Nitra, Spišská Kapitula, Košice, Badín, čeští studenti mohou studovat také v Římě).

Na teologickou fakultu se skládají přijímací zkoušky jako na kteroukoliv jinou vysokou školu. Biskup diecéze, ze které mladý muž pochází, rozhodne o jeho přijetí do semináře většinou na základě doporučení a osobního pohovoru. Seminář je jakousi kolejí pro budoucí kněze. Formace v kněžském semináři spočívá ve výchově budoucích kněží. Jakmile je muž přijat do kněžského semináře, stává se seminaristou, bohoslovcem či alumnem, žije v semináři, kde také studuje a domů se vrací jen na prázdniny. Získává svůj kněžský oděv, dlouhou černou kleriku i kněžský civil a kněžský biret v černé barvě.

V pátém ročníku je muž vysvěcen biskupem za diakona (první stupeň kněžství) a dochází na praxi do určené farnosti, nemocnice, mezi bezdomovce, do vězení apod. Může kázat, křtít, oddávat, pohřbívat i vyučovat. V šestém, posledním ročníku, má státnice (v našem prostředí se stává magistem teologie – ThMgr.), složí kněžské sliby (slib celibátu a poslušnosti) a je vysvěcen za kněze. Je označován jako novokněz a první mši slouží ve své rodné farnosti. Ta bývá slavnostní a je označována jako primice.

Po vysvěcení je mu zpravidla přiděleno místo pomocného duchovního (kaplana) v nějaké farnosti. Později se většinou sám stává správcem některé farnosti (farářem).

Kariérní postup

Stejně jako všude jinde, i v církvi existuje kariérní postup pro ty nejtalentovanější, nejschopnější, nejvzdělanější a nejvýraznější. První významnější funkcí je děkan (v Čechách označován jako spíše jako okrskový vikář). Děkan spravuje celý děkanát, tedy sdružení většího počtu, obvykle asi deseti farností.

Další hodností je biskup. Biskup je funkce doživotní. Biskupa jmenuje papež - jmenování je tedy také projevem papežovy důvěry dotyčnému - a je vysvěcen třemi jinými biskupy. Biskup je služebník církve, který má pravomoc nad diecézí čili biskupstvím. Biskup stojí v čele diecéze, té jsou podřazené farnosti. Nejvýznamnější diecéze v církevní provincii se obvykle nazývá arcidiecézí, v jejíž čele stojí arcibiskup který zároveň zastává post metropolity – představeného církevní provincie.

Biskup žije většinou v biskupském paláci, nosí oblečení barvy fialové (případně fialovou lemované) a také fialovou čapku. Získává jmenovací dekret od papeže, biskupský biret a biskupský prsten. Každý biskup má svůj erb i biskupské heslo. Patří mu oslovení „Vaše excelence“.

Kardinálem se většinou stává biskup, ve zcela výjimečných případech se však kardinálem může stát jiný zasloužilý kněz. Potom tedy obdrží biskupské svěcení při svém jmenování kardinálem. Kardinál automaticky získává vatikánské občanství, byt v Římě a čestné tituly. Bývá oslovován „Vaše eminence“. Znakem kardinála je jasně červená barva – nosí červeně lemovanou kleriku. Slavnostní oděv je celý jasně červený. Při svém jmenování dostane kardinálský biret, jmenovací dekret a kardinálský prsten.

Členy kardinálského sboru jsou v současnosti dva Češi – Miloslav Vlk a Dominik Duka. Volby papeže se zúčastní však jen Dominik Duka, Miloslav Vlk už překročil limit 80 let.

Kde se volí a kde a jak žijí kardinálové?

Samotná volba probíhá v Sixtinské kapli Apoštolského paláce ve Vatikánu. Ta se začala stavět roku 1477 na přání papeže Sixta IV.

Kardinálové od začátku až do konce konkláve žijí v paláci Svatá Marta, který přiléhá k Apoštolskému paláci. Nesmí mít jakýkoliv kontakt s okolním světem. Před vstupem do paláce odevzdávají mobily, notebooky, cokoliv, co by mohlo „zvenku“ ovlivňovat jejich volbu. Odstraněny jsou všechny televizní a rozhlasové přijímače.

Slib mlčenlivosti skládá i personál, který se o kardinály stará (kuchaři, uklízečky, lékaři). Nikdo nesmí dovnitř ani ven, s výjimkou naléhavé lékařské pomoci. A to až do chvíle, kdy volba skončí a je oznámena nová hlava státu Vatikán i celé katolické církve. Mnozí kardinálové se mezi sebou neznají, pochází téměř ze všech koutů světa. Komunikují povětšinou latinsky, italsky, anglicky a německy.

Ve volných chvílích spolu debatují o roli budoucího papeže, stavu, ve kterém se církev nachází, jaké před ní stojí výzvy a kdo by se k nim postavil nejlépe. Každý den slouží mši a někteří si už předem vybírají jméno, které by použili, byli-li by zvoleni.

Jak se volí?

Konkláve se musí sejít 15-20 dnů po papežově smrti či rezignaci. Zúčastnit se je povinností všech kardinálů, jenž v den smrti či odsoupení papeže nepřekročili věk 80 let. Maximální počet voličů je 120, letos jich bude pravděpodobně 115. Na hlasování dohlíží kardinál komoří, který je v době vacante (období, kdy je papežský stolec prázdný) faktickou hlavou Vatikánu i celé katolické církve. V tuto chvíli jím je kardinál Tarcisio Bertone (ten je také něco jako vatikánským premiérem – kardinálem státním sekretářem).

Ráno, v den, kdy konkláve začíná, začíná bohoslužbou v chrámu sv. Petra. Odpoledne se kardinálové v procesí odeberou do Sixtinské kaple. Složí zde přísahu mlčenlivosti a poté ceremoniář přikazuje tzv. extra omnes („všichni ven“). Ti, kteří se volby neúčastní, musí kapli opustit, dveře jsou uzavřeny a volba začíná.

Odpoledne prvního dne hlasují kardinálové zpravidla jen jednou. Od druhého dne mají vždy dva hlasovací lístky ráno a dva odpoledne. Hlasovací lístek je obdélný a v jeho horní polovině jsou vytištěna slova Eligo in Summum Pontificem („Volím za papeže“). Dole je prostor pro jméno vybrané osoby. Kardinálové musí jméno kandidáta napsat pozměněným písmem, aby je nebylo možno identifikovat, a list přeložit. Poté ho donesou k oltáři, kde je urna přikrytá zlatým talířem. Položí svůj lístek na talíř a překlopí do urny.

Po volbě se lístky spočítají, zamíchají a tři zvolení kardinálové vyhlašují jména zvolených osob. Ke zvolení musí stačit 2/3 hlasů pro jednoho kandidáta. Poté jsou lístky spáleny, záznamy z volby se uchovávají v tajném vatikánském archivu.

Volba trvá většinou několik dní, je však časově neomezená. Pro zajímavost, nejdelší trvala přes dva roky.

Když zvolí...

Prý je slyšet hlasité oddechnutí...

Všech, kromě jednoho...

Po zvolení je novému papeži položena spíše řečnická otázka: Acceptasne electionem de te canonice factam in Summum Pontificem? („Přijímáš své kanonické zvolení za papeže?“). Vysloví-li kardinál souhlas s první otázkou, je mu položena další: Quo nomine vis vocari? („Jakým jménem se chceš nazývat?“) Papež si zvolí své jméno, oblékne do nového, připraveného roucha. Poté zazní z balkonu baziliky svatého Petra tradiční oznámení: „Annuntio vobis gaudium magnum. Habemus papam!„Oznamuji vám radostnou zprávu. Máme papeže!“. Je zveřejněno jeho křestní jméno a příjmení s oznámením jaké papežské jméno bude užívat a nově zvolený papež předstoupí před dav shromážděný na náměstí.

Habemus papam (2005): http://www.youtube.com/watch?v=bo9Uch_CqfM

Naši zástupci v úvozovkách:

Kromě rozeného hradečáka Dominika Duky se letošního konkláve zúčastní také rakouský kardinál Christoph (Kryštof) von Schoenborn, který se narodil na zámku Skalka (Lovosice). Jeho rodina patřila mezi německou šlechtu v Čechách, po válce byla odsunuta. Patří dokonce k favoritům volby.