Sraatschův pelmel 2: Rathovy obojky a gigantická třeň

Čtyřmilionová pokuta za politickou nevěru?

Hlava středočeské sociální demokracie, David Rath, došel skvostného nápadu, jak vyřešit palčivý problém své strany posledních měsíců. Kandidátům sociální demokracie pro letošní krajské volby vložil pod ruce k podepsání listinu, ve které se dotyční zavazují k uhrazení sankce ve výši čtyř milionů korun českých v případě, že vždy nebudou hlasovat podle celostranického rozhodnutí nebo se na důležité hlasování nedostaví.

David Rath si tuto dohodu zřejmě splácal na svém vlastním krajském písečku, protože vyjádření samotného předsedy ČSSD k tomuto problému bylo velmi rozpačité a připomínalo spíše první pánskou volenku na úvodní hodině tanečních. Otázkou také je, zda tato částka, 4 mil. Kč, která má podle Ratha symbolizovat peněžní obnos utopený ve volební kampani ČSSD, je právně vynutitelná. Názory se uvnitř advokátských kuloárů velmi různí. Dle mého by hodně záleželo na tom, jak by samotná „smlouva“ byla sepsána. Právně vzdělán nejsem, takže mohu jen spekulovat, zda to není jen příliš okázalé „ty ty ty“ s prudce vytrčeným ukazováčkem vzhůru nebo právoplatný smluvní vztah.

Podle Davida Ratha je tento neobvyklý krok jen pojistka, která má pomoci předcházet takovým excesům, jako se udály např. ve spojení s pány Melčákem a Pohankou. Rath se tedy snažil vyprodukovat cosi, co by pomohlo zapudit nekalé úmysly Občanské demokratické strany, která by se mohla pokusit zneužít naivity a ovlivnitelnosti politiků z řad ČSSD a osobitými vyjednávačskými tahy, jakými jsou např. cinkání mincí či zasílání drobných kovových předmětů v poštovní obálce, je donutit přijmout ideje občansko-demokratické strany.

Je otázkou, zda na české krajské politcké scéně je to skutečně tak horké. Mám trochu pocit, že sociální demokraté opomněli jednu maličkost – toto nejsou parlamentní volby.

V hlavě se mi vybavuje ve spojitosti s tímto problémem jeden obraz, který z ní nemohu při sebevětší vůli vypudit: Muž ve středních letech si za chůze leští svou dvouhlavňovou oranžovou brokovnici, hrdě kvačí ve svých těžkých holinách po rozbahněném poli, na provazu, co třímá v rukách, se mu vzpíná smečka psů v těsných obojcích, které je omezují v pohybu. Těmi psy jsou kandidáti středočeské sociální demokracie v krajských volbách, Rath si vyrazil na lov modrých kachen… Ponižující? Pro kandidáty ČSSD? Ale kdeže!

Originalita politických stran

Existují dva druhy poltických stran. Prvním jsou ty strany, které mají místo na slunci již vydobyté a vlastní své pevné voličské základny. Naopak protipólem jsou ta politická uskupení, která se neptají „kolik?“, ale „zda vůbec?“. Pro tyto strany znamená každá desítka voličských hlasů úspěch, protože nikdy nebudou moci konkurovat parlamentním stranám. Jeden z večerů v uplynulém týdnu jsem listoval hlasovacími lístky pro nadcházející volby do krajských zastupitelstev a dumal nad tím, komu vlastně svůj hlas věnovat. V tom mi padlo oko na jednu z menších polických stran, která má opravdu kouzelný název.

Plný název politické strany z hlasovacího lístku č. 42 pro Středočeský kraj zní:

„Volte Pravý Blok - stranu za snadnou a rychlou ODVOLATELNOST politiků a státních úředníků přímo občany, za NÍZKÉ daně, VYROVNANÝ rozpočet, MINIMALIZACI byrokracie, SPRAVEDLIVOU a NEZKORUMPOVANOU policii a justici, REFERENDA a PŘÍMOU demokracii WWW.CIBULKA.NET, kandidující s nejlepším protikriminálním programem PŘÍMÉ demokracie VY NEVĚŘÍTE POLITIKŮM A JEJICH NOVINÁŘŮM? NO KONEČNĚ! VĚŘME SAMI SOBĚ!!! - ale i s mnoha dalšími DŮVODY, proč bychom měli jít tentokrát VŠICHNI k volbám, ale - pokud nechceme být ZNOVU obelháni, podvedeni a okradeni - NEVOLIT žádnou parlamentní stranu vládnoucí (post) komunistické kriminální fízlokracie!!! – jenž žádá o volební podporu všechny české občany a daňové poplatníky, kteří chtějí změnit dnešní kriminální poměry, jejichž jsme všichni obětí, v jejich pravý opak! V BOJI MEZI DOBREM A ZLEM, PRAVDOU A LŽÍ, NELZE BÝT NEUTRÁLNÍ A PŘESTO ZŮSTAT SLUŠNÝ!!! Proto děkujeme za Vaši podporu!!!“

Ano, není nad to, zachovat si seriózní tvář a nebombardovat voliče lacinými populismy.

Škodná v pražské Stromovce

Minulou neděli(12. 10. 2008) se v pražském parku Stromovka propadla zem. Stalo se tak v místech výkopů pro tunel silničního okruhu. Podle mluvčího firmy provádějící tyto práce nebyl nikdo zraněn. Pražský primátor Pavel Bém absolutně netuší, jak se  něco takového mohlo stát, ale zároveň s naběhnutou žílou na čele žádá potrestání všech viníků. „Obrovské štěstí, že nikdo nebyl zraněn,“ tvrdí Bém. Takovýto incident se nestal v tomto pražském parku poprvé. Něco podobného se již událo v květnu letošního roku. Tehdy také nebyl nikdo zraněn, ale také nebyl nalezen žádný viník.

Zkusme si teď a tady společně v pohodlí svých křesel investigativním způsobem nadhodit řešení tohoto jistě zapeklitého případu. Máme zde následující klíčová slova: Stromovka, podzemní silniční práce, propad půdy, již druhý případ. Samozřejmě, z takto vyložených indicií nám jasně vyplývá, že viníkem sesuvu půdy je velmi zákeřný druh krtka. Nebo tak se alespoň úředníci, kteří mají v rukách vyšetřování této nehody, chovají. Čekáme na řešení snad do té doby, až někdo při třetím sesuvu půdy zaviněného podzemními pracemi, zemře? Až někoho pohřbí tuny

hlíny? Ne, v tomto smrtelném případě by prozměnu vina ležela jistě na bedrech krtka-lidojeda.

Pif, paf, puc! na křtu Paroubkovy knihy

Znáte to, když se potkají dva muži a mají možnost spolu delší dobu hovořit, rádi se začnou vychloubat. Někteří se přou, kdo z nich má hezčí manželku či přítelkyni, někteří se přou, kdo z nich má prestižnější práci, někteří se přou o velikost svých rybářských úlovků a někdy, když se sejdou dva, co nemají příliš hluboko do kapsy, létají ve vzduchu informace o výši bankovních kont a tloušťce peněženek. Navzájem si upřeně hledí do očí a navzájem si před sebou vytahují kšandy. Tahají, tahají, až nakonec jednomu z nich, který je neměl tak pružné, prasknou a spolu s nimi prasknou i jeho nervy.

Alkohol v krvi dělá své, takže řádná dávka bourbonu způsobí to, že nervy prasknou opravdu důkladně. Co čert nechtěl, ale novináři ve své honbě za senzací za to byli jistě vděční, muž s prasklými nervy měl ve svém slavnostním obleku revolver. Odmysleme si, že je to celkem podivné, jít na slavnostní večer ke svému příteli-hostiteli se zbraní v kapse a raději se soustřeďme se na další navazující události. Muž tedy vytáhne zbraň a nasype do toho „vychloubačného bastarda“, co se do něj vejde. Bohužel, vejdou se do něj jen tři kulky, protože ta čtvrtá se zasekne v hlavni revolveru. No co, pomyslí si později muž, který ztratil nervy, alespoň mi to později pomůže k věrohodnějšímu vystavění obhajoby – vždyť to byla sebeobrana. Ano, urážel přece moji manželku a to si zaslouží odplatu... Snad soudce bude znát rozdíl mezi divokým západem a současným moderním světem.

A co náš hostitel? Již v brzkých večerních hodinách slavnost na jeho počest, kterou si i sám uspořádal(zřejmě to je člověk prozíravý), opouští. To ovšem netuší, co mu jeho přátelé, kteří se večer příliš nepohodli, připravili za trampoty. Shodou okolností právě v době před volbami, kterých se účastní jako lídr strany s druhým nejpočetnějším zastoupením v parlamentu. Kluci, kluci, vy mě nešetříte, povzdychne si a spěchá nacvičit si vše vysvětlující projev pro média.

Opravdu gigantická třeň!

Toto je opravdový šok. ŠOK nejen s velkým „Š“, ale také i s velkým „O“ a velkým „K“. Houbař Roman Zavážka z Bohuslavic se stal ve své obci po kocourovi Flíčkovi, který i když ho jeho pán opakovaně vázal do pytle a zahazoval v lese, vždy našel cestu domů, novým hrdinou a zároveň nejmenovaným houbařským králem. „Viděl jsem ho už z dálky, jo byl tak velký, že nešel přehlédnout, ale moc pěkný poddoubák, mám z něj radost,“ sdělil Sraatschovu pelmelu své první dojmy z nálezu tohoto skvostného kousku tento vášnivý houbař.

Pan Zavážka se nemá opravdu za co stydět. Vždyť jeho Hřib dubový vážil rovné dva kilogramy a navíc takovýto nález na konci houbařské sezóny, to je přímo husarský kousek. Na dotaz, co hodlá s tímto krasavcem udělat, Roman Zavážka odpověděl:“ Pokud by to byl kapr, tak bych takového giganta pustil zpět do rybníka, s houbou něco podobného udělat nejde, takže mi manželka asi uvaří houbovou omáčku(směje se).“ Sám pan Zavážka se nám následně pochlubil, že se mu o houbách i zdá: „Večer jdu spát a vidím klobouk, v noci si musím odskočit na wc a v hlavě mám zase třeň té zpropadené houby, je to něco jako prokletí.“

Je vidět, že pan Zavážka je houbař opravdu tělem i duší. Musíme dosvědčit, že omáčka paní Zavážkové byla skutečně vynikající, ale třeň je prý do ní příliš tvrdá, tak nakonec noha této úžasné plodnice skončila na dvoře, kde jí vyzobaly slepice.

Archív Sraatschova pelmelu:

Sraatschův pelmel: Politik u klobás a orgie bývalé missky