Spider-Man: Web of Shadows

Spider-Man: Web of Shadows si – podobně jako nedávno recenzovaný LEGO Batman – nebere za námět filmovou předlohu, nýbrž nabízí zcela nový příběh, založený na postavách z komiksového univerza. Peter Parker se tentokrát ve společnosti Luka Cage, Moon Knighta a dalších superhrdinů z portfolia Marvelu postaví symbiontům, kteří se jako nákaza šíří New Yorkem. Zoufalá doba žádá zoufalá řešení, a tak je Spidey nucen spojit se i s Wilsonem Fiskem, Rhinem a dalšími vředy na tváři světa, aby společně čelili nepředstavitelné hrozbě… To vše pod taktovkou Activisionu, Treyarchu a Shaba Games. Už v perexu jsme vám prozradili, že nejnovější zpracování Spideyho eskapád se nevydařilo. Ale na všem zlém je něco dobré, a tak si ukažme, co je dobré v případě Pavučiny stínů.

Pohyb městem. Pohyb městem je vyřešen pohádkově. Člověk se nemůže ubránit dojmu, jako by sledoval film s kvalitními triky. Pravým myšítkem vystřelujete sítě, směrovými klávesami ovlivňujete pohyb. Jednodušší a pohodlnější to snad ani být nemohlo, vzdušná akrobacie přitom vypadá skvostně. Spiderman poletuje vzduchem, jako by mu prostor nad newyorkskými ulicemi patřil. A vlastně mu i patří. Manévrování mezi stěnami mrakodrapů a nízké průlety těsně nad úrovní chodníků mají prostě něco do sebe. Vzdušné eskapády vás jen tak – na rozdíl od jiných aspektů hry – nepřestanou bavit. Kromě poletování po obloze se pavoučí muž dokáže přichytit na stěny domů, umí po nich i sprintovat; na vertikálních rovinách dokonce zvládá svádět urputné souboje. Sice občas dojde na problémy s kamerou, ale to je vzhledem k vysokému „pohybovému potenciálu“ pavoučího muže pochopitelné, a tyto problémy pramení spíše z nepřizpůsobivosti lidské mysli na rychlé střídání „nahoře a dole“. Kdyby se v podobném stylu nesla celá hra, nerozpakovali bychom se sáhnout po devadesátkovém hodnocení. S klidným svědomím bychom vám doporučili, ať upalujete do obchodů a nového Spidermana si koupíte. Jenže zbytek hry se v podobném stylu nenese.

Zápletka se snaží být „cool“, tvůrci se zjevně snažili přivést na scénu co nejvíc postav, které Parker během svého dlouhého komiksového života potkal. Jenže cena, kterou za to musí rozumně uvažující člověk zaplatit, je dost vysoká. Příběh, jenž se na obrazovce odvíjí, téměř nedává smysl. Objevují se do očí bijící urážky zdravého rozumu, např. Mary Jane před davem čumilů oslovuje pavoučího muže „Petere“, jako by snad maskovaní hrdinové nenosili masky proto, aby uchránili svou identitu. Nezřídka jste svědky scény, u níž si musíte klást otázku, zda jste to vy nebo vývojáři náhodou nepřehnali s konzumací marihuany. Doslova mě zvedl ze židle souboj s Elektrem, za nímž jsem se několikrát hnal celým městem, abych pokaždé skončil ve výchozím bodě. Čtyřnásobné déjà vu na náladě opravdu nepřidá.

Dialogy se snaží o vtip a ironii. Často se sice neubráníte dojmu, že se vtipkuje v nevhodných situacích, ale i přesto se občas od srdce zasmějete. Debata o emo dětičkách či zamyšlení nad tím, zdá má každý správný superhrdina mít profil na MySpace vás zaručeně dostane. I dabing se celkem povedl, ne však v případě hlavní postavy. Peter Parker, kterého samozřejmě nenamluvil Tobey Maguire, působí jako zastydlý puberťák, kterého byste nejraději pořádně profackovali. Jeho hlášky nám lezly na nervy až tak, že v jednu chvíli jsme dokonce stáhli hlasitost na minimum, abychom jeho dětinské žvásty nemuseli poslouchat.

Web of Shadows dává pojmu „repetitivnost“ zcela nový rozměr. Běžné mise jsou si k uzoufání podobné a do omrzení se opakují, do omrzení se opakují, do omrzení se opakují… Jste vysláni na nějaké místo, kde na vás čeká partička bojechtivých týpků. Až je eliminujete, hra vás buď pošle za další partičkou, nebo vám přikáže jít za nějakým NPC, jež promptně zadá nějaký zbrusu nový, třeskutě originální úkol: eliminovat partičku bojechtivých týpků. Samozřejmě se dočkáte i jiných typů úkolů, jako např. eskort vozidla záchranné služby, v němž převáží Peterovu lásku, Mary Jane. Jenže v pozdějších fázích hry, když město obsadí symbionti, jste nuceni absolvovat únavnou sérii misí s podobnou náplní. Když nad tím tak přemýšlíme, vlastně se ani nedá říct, že by S: WoS nedisponoval zajímavými úkoly. Průšvih je „jen“ v jejich seřazení do příběhu. Jakmile spatříte něco nového, hra vám začne nový prvek nevybíravě vnucovat, takže z nové a zajímavé věci se pozoruhodně rychle stane věc stará a otravná. Jedná se snad o nějaký projev choutek latentního sadistického designéra, či co?

Spiderman má dispozici jak klasický modročervený oblek, tak i jeho černou verzi, v níž je sice o něco silnější, ale na povrch vyplouvají temnější stránky jeho povahy. Mezi obleky se lze libovolně přepínat. Pro každý z nich je přichystána jiná sada schopností, takže i zarytí vyznavači dobra se občas chtě nechtě obléknou do černé. V určitých okamžicích se budete muset rozhodovat, zda se vydáte modročervenou cestou, nebo zda popustíte uzdu svému temnému alter egu. Tyto volby mají bezprostřední vliv na vývoj příběhu, a hlavně na nich závisí zakončení. Vzhledem k frustraci, jíž nás hra bohatě oblažovala, jsme dávali přednost spíše „špatným“ rozhodnutím a musíme uznat, že tyto volby nás jen málokdy zklamaly. Po vyčerpávajícím souboji s Wolverinem, který Spideyho považoval za stoupence zla, jsme se rozhodli Wolverinově předpokladu vyhovět – a výsledek nás velice mile překvapil. Neprozradíme, co se stalo, ale s radostí kvitujeme, že temný Parker se s věcmi prostě příliš nepáře. Na rozdíl od mnoha jiných titulů, kde volba směřování hlavní postavy je jen laciným marketingovým pozlátkem, Web of Shadows vzbuzuje chuť zahrát si danou pasáž znovu, aby člověk viděl, jaké následky s sebou ponese odlišná morální volba. Ale ta chuť není zase tak silná, aby jí nešlo odolat.

Za likvidaci padouchů jste odměňováni zkušenostními body, jež lze utratit za nová komba, rychlejší létání, účinnější údery apod. Kromě toho jsou po městě roztroušeni pavouci, jejichž sbíráním se zvyšuje počet maximálních hitpointů. Potyčky s nepřáteli vypadají působivě, ale to platí jen do doby, než zjistíte, že se pohybujete v bludném kruhu neustále opakovaných pohybů. K protivníkovi se 1.) přitáhnete sítí, pak ho 2.) vyhodíte do vzduchu, kde si s ním 3.) trochu pohrajete, načež ho 4.) na zemi dorazíte. Stiskem klávesy Tab zamknete kameru na další cíl a pokračujete bodem 1.)… Občas se stane, že v zápalu boje dojde k úhoně nějaký civilista, kterého pak musíte transportovat do nemocnice. Ignorujete-li utrpení nevinných, dostáváte tzv. black points, což má spolu s výběrem dobré či temné strany vliv na to, jak hra skončí.

Kapitolou sama pro sebe jsou souboje s bossy. Zatímco v jiných titulech prožíváte při bitkách s extrasilnými silnými nepřáteli nejvypjatější a nejintenzívnější chvíle, jaké daná hra dokáže nabídnout, Web of Shadows přináší pouze nudu a frustraci. Souboje probíhají neskutečně zdlouhavě, často jsou prokládány cut-scénami, po jejichž skončení se vztekem zjišťujete, že soupeř si zregeneroval 30 % hitpointů, které jste mu minuty před tím pracně ubírali. Takže po kouskách uždibujete bossovy hitpointy a doufáte, že animace, která se právě spouští, už je snad poslední a hra vám konečně dovolí ukončit tu zdlouhavou frašku.

Virtuální New York je dosti rozlehlý a nikoho asi nepřekvapí, že příliš neodpovídá skutečnosti. Budovy jsou otexturované krabice (nevypadají však špatně) a město jako celek bohužel nepůsobní nijak pozoruhodně. Nenabízí dostatek zajímavých míst a útulných zákoutí, abyste v něm mohli zdomácnět. Dohlednost je obrovská, což naneštěstí nelze brát jako pozitivum. Až zakusíte problémy s plynulostí, pochopíte. A ve chvílích, kdy na obrazovce něco exploduje, i na silných strojích framerate klesá na neúnosně nízké hodnoty. Vývojáři si zkrátka nedělali hlavu s optimalizací, a jelikož kromě volby rozlišení nelze grafiku ručně nastavovat (!), počítejte s tím, že občas se výborně rozanimovaný Spidey pohybuje vzduchem tak trochu tr-ha-ně. Zatraceně, proč nikdo aspoň neudělal "hejblátko", kterým by se dohlednost, popř. úroveň detailů daly regulovat?

Spiderman: Web of Shadows je hra, která klame tělem. Na první pohled vše vypadá úžasně, opravdu úžasně. Jenže nadšený úsměv člověku velice rychle zmizí z tváře, rty se stáhnou do úzké linky, za níž pomalu začne probublávat znechucení a vztek. Tvůrci neodpustitelně promrhali potenciál marvelovského světa. Od opravdu nízkého hodnocení zachraňují dnešní titul pouze pěkně zpracované průlety velkoměstem, humor chvílemi probleskující z dialogů, solidní efekty při soubojích a možnost rozhodovat se, zda s postavou Spidemana budete konat dobro či zlo - 50%