Slovenský zázrak na ledu

Je sobota 11. 5. 2002 a bez výjimky celý slovenský národ se chystá na hokejové finále. Nejčtenější slovenské deníky věnují první strany národnímu úspěchu na mistrovství světa. V několika hodinách se ukazuje, že v pětimilionové zemi jsou nedostatkovým zbožím hokejové dresy a šampaňské. V Bratislavě poslaly úřady do ulic navíc přes dvě stě policistů, aby dohlíželi na pořádek. Pět velkoplošných obrazovek rozmístěných po městě připomíná, že večer stráví lidé v ulicích. Nakonec jich podle organizátorů bylo čtyřicet tisíc.

Už krátce po poledni centrem Bratislavy korzují skupinky mladých lidí v hokejových dresech. Doprovodný program začíná v sedmnáct hodin na centrálním náměstí Slovenského národního povstání, kde jsou dvě velkoplošné obrazovky. Rockové kapely dostávají do varu fanoušky, kterých stále přibývá. Hodinu před začátkem zápasu je jich na patnáct tisíc. Lidé skandují "Kdo neskáče, není Slovák" a "Lašák není člověk, Lašák je bůh". Všechna místa v restauracích jsou dopředu beznadějně obsazená. "Čekáme nejméně čtyři sta hostů," říká Peter Ivan z nejznámějšího bratislavského sportovního baru Hokejka, který je nedaleko haly na Pasienkách. "Jestli budeme mistři, máme pro hosty nachystaných sto litrů piva grátis," prozrazuje Elena Serenčáková z restaurace KGB.

V restauraci Gremium na Gorkého ulici v centru metropole houstne atmosféra s každou zbývající minutou do začátku finále. V podniku, kam se vejde sto padesát lidí, se tísní pět set fanoušků, servírky těsně před kolapsem je nestíhají obsluhovat. Ti, kdo se už nedostali dovnitř, sledují zápas z ulice alespoň přes prosklené dveře. Všichni mají na prsou přišpendlené trikolóry, nemálo hostů si s sebou přineslo vlajky, řehtačky a trumpety. Nikdo nepochybuje, že Slovensko vyhraje. "Lidé nejvíc sázejí na vítězství, věří našim," říká bookmaker sázkové kanceláře Niké, která sídlí hned v sále Gremia. Začíná finále, v první třetině dostávají Rusové dva góly. Lidé za to odměňují slovenské hokejisty ovacemi. Jenom když se na obrazovce objeví tvář prezidenta, ze sálu se ozve několik neuctivých výrazů. Po chvíli zabere kamera hokejovou legendu Petera Šťastného, toho zase diváci odměňují potleskem. Po každé slovenské šanci následuje aplaus, který každou minutou sílí. Lidé tlučou do stolů, dupou, pískají a skandují, a jak ubývají vteřiny zápasu, řev se stupňuje. Na začátku druhé třetiny dostává Ján Lašák gól. Sál zkoprní, všichni zírají na obrazovku, nechtějí tomu uvěřit. Na chvíli je dokonce slyšet slova komentátora z televize. Zezadu se ozve mužský hlas: "Škoda, že to dostal, ale to nemohl chytit!" A dav začíná skandovat "My na to máme". Pokaždé, když přeberou puk Slováci, následují nekonečné ovace. Na náměstí SNP se mezitím sešlo na třicet tisíc lidí. Dav začíná už u Staré tržnice, hrozny lidí visí na reklamních tabulích, sloupech a dopravních značkách. Nad jejich hlavami se zvedá les vlajek, po každém gólu vyletí nad hlavy tisíce rukou a náměstí se otřásá řevem. Majitelé místních restaurací točí pivo na ulici a vynášejí na zahrádky všechny televize, které se dají ještě sehnat.

Šest minut před koncem Rusové vyrovnávají. Lidé se zoufale chytají za hlavu. Po chvíli se vzpamatovávají a začínají znovu povzbuzovat svůj tým. Dvě minuty před koncem dává Peter Bondra vítězný gól. Ve chvíli, kdy puk přejíždí brankovou čáru, tisícový dav na náměstí SNP vydechne a jako jeden muž vyskočí. Lidé podléhají šílenství, objímají se, řvou a dupou, jako by už nikdy nepotřebovali hlasivky ani ušní bubínky. "Slovensko, Slovensko," skandují do ochraptění. Noční obloha se rozzáří ohňostrojem, v němž se třpytí kapky šampaňského. Bratislavu zachvátily orgie vítězství. Už tak hustý vzduch v restauraci Gremium se rozvoní doutníky na oslavu triumfu, hosté objednávají další panáky. Na náměstí Slovenského národního povstání si mladíci sundávají zpocená trička a točí s nimi nad hlavami, boty se jim lepí k zemi, kde se válí tuny rozbitých lahví a plechovek od piva. Všichni se drží kolem ramen a společně zpívají "We are the Champions", jsme vítězové. Až do rána víří vzduch slovenské vlajky, městem se nese troubení aut a pokřik vítězů: "Jsme mistři!"