Čekejte prosím
Čekejte, prosím...
Logo sekce

Škola o škole

20.01.10, 23:31, autor: Desttro, vyšlo v blogu: Dřysty
Jeden s pohledu na studenty aneb jak se lépe učit? Nakoukněte do života studentů v Chorvatsku!

Proč mám sakra ty pětky?

 

     Všichni znáte jak je škola občas odporná, promiňte oprava, škole je pořád odporné zřízení. Co s tím ale mladý člověk nadělá? Zřejmě nic. Samotný problém toho, že škola je odporná je v tom, že způsob chápaní povinností u adolescentů je jiný než u dospívající jedinců. Pokud bychom měli důkladně prozkoumat tento sociální fenomén, došli bychom k závěru, že jedinec se vždy řídí společenstvem.

 

Tedy, za společenství si vezměme třídu středoškoláku na odborné škole v počtu okolo dvaceti lidí. Společenstvo v takových to skupinách je ovládáno tzv. Kolektivním chováním. Jedná se o chování, které bylo vytvořeno každým jedincem v celek. Čili výchova dvaceti študáku se projeví na jejich celkovém kolektivním chování.

 

Často je chování člověka velice komplexní programem, jak by řekl profesor s jedné nejmenované fakulty. Tento „program“ je tvořen zkušenostmi, kulturou a zvyky. Ty později přecházejí do podvědomí a odrážejí se v reakcích na akce jiného jedince. Chování je vytvořeno především výchovou a pozdější převýchovou kolektivu. Základní výchova je však něco, co mnoho lidí spacká. Na obtíž je to v pozdějším věku, kdy se takovéto chování může projevit jako společensky nepřípustné.

KDYŽ SE CHOVÁŠ JAKO HOTENTOT NEMŮŽEŠ ŘÍCT ŽE PROGRAM JE NESTABILNÍ
     Rodiče často svým dětem říkají co můžou a co nemůžou. Ovšem tato metoda výchovy je možná aplikovat do doby, kdy dítě nepoužívá příliš racionality. Tedy je lepší vždy posoudit situaci než přikážete tomu svému harantovi co se má a co nemá. Ve velkém počtu případu právě tato výchova ovlivní chování a tím ovlivní i způsob vnímaní a rozhodování se.
Vraťme se ke kolektivnímu chování, je pravdou že do kolektivu každý jedinec přinese nový poznatek, ač je si toho kolektiv neuvědomen je ovlivňován novým aspektem chování. To často vede buď k menší výkonosti ve škole či k vyšší.
TO NEZNAMENÁ, ŽE KDYŽ MÁŠ PĚTKY MŮŽOU ZA TO RODIČE
     Především každý jedinec je obdařen svým vlastním rozumem. To mu tedy dává moc rozhodovat se nad svými činy. Ale pořád tu platí přímá úměrnost mezi výsledky svých rodičů a jejich dětí. Podívejme se na to s méně vědeckého pohledu, když si hovíte v panelákovém bytě otec robí ve fabrice a matka servírku, nenutí vás to dokázat aby jste vystudovali vysokou školu s titulem PhDr. Tedy to je hlavní problém všeho všudy, vlastní lidská podvědomá vůle, která nás často ovládá víc než bychom si přáli. Pokud si myslíte, že podvědomá vůle neexistuje zkuste se někdy dokopat učit se ikdyž nemusíte, prostě jen s trucu. Něco ve vás vám řekne, ale do toho se mi nechce.
Kolektivní chování se projeví především na celkových výsledcích celé třídy. Vždy se najde premiant, který míří trošku výše nad ostatní tak říkajíc „šprt.“ Celkové výsledky jsou ovlivněny výsledky jedince, ovšem na co se namáhat učit se tolik toho když všichni dostanou za dva za tři? Stačí to přeletět! Je to opravdu věc každého studenta zvlášť, nebo je ovlivněn výsledky ostatních?
OVŠEM STEJNĚ JE TO TVOJE VINA ŽE PROPADÁŠ!


A taky jeden způsob učení

     Tedy pokusím se vám vysvětlit techniku, které s oblibou říká postup krátkodobého uchování. Tato technika je kombinací mnoha jiných, často i účinějších technik, které mě bohužel neohromily či jsem o nich dosud neslyšel. Jde o způsob uchování učiva v pracovní paměti, ovšem do dlouhodobé paměti se učiva příliš nedostává, tedy je to dobrý způsob pro ty z vás, které předmět nebaví a nebudou ho dále k životu používat, jak doufají. Ovšem takovýto způsob učení je krajně nepřijatelný, jelikož smyslem školy je aby člověk dostal co možná nejvíce informací a maximalní množství si zapamatoval na delší dobu než pár dní – nehodí se pro maturanty.
Co to je soustředění : nezvratný proces, bez kterého se člověk neobejde. Jde o způsob kdy mozek pracuje jen nad určitým problémem a ostatní věci nechá v pozadí. Základem soustředění je tedy uskupení myšlenek (pro pc maniaky procesů). Díky soustředění bude mozek lépe asimilovat a akomodovat učivo tomu co znáte. A samozřejmě i vybavování. Zkuste si představit že učivo je ve složce kdesi v bordelu podobném složce Program Files, musíte si pamatovat cestu k němu. Je to čistě můj způsob, takto se řídím vždy zhruba hodinu před testem či zkoušením.
  1. Hluboký nádech a výdech. Nyní jste v okolí jenom vy a nic víc. Soustředíte se na své myšlenky. Snažíte se je utříbit do různých skupin. Problémy jsou nyní irelevantní, nic není důležitějšího než ten cár papíru před vámi. Na nic jiného nemyslíte než na ten papír. Často se u lidí stává, že když projede kolem třeba auto, uvažujete náhle o tom jaký to byl bourák, kdo ho řídil, jak by se na to balily baby atd. Či po případě zaslechnete nějaké slovo a zajimá vás o čem daná osoba mluví, ovšem to je irelevantní. Klid je nejdůležitější, nemusí být přímo nehlučno, některé lidi to přivádí k depresím ovšem vnitřní klid je mnohem důležitější nejen pro učení ale také pro život. Mnohé kultury mají svůj způsob vyrvání se s vnitřním neklidem. Například to mohou být bojová umění ze značným filozofickým duchem, či jen prosté sezení na posteli, poslech hudby či kouření vodní dýmky nebo popíjení lahodného nápoje, ovšem tím nemyslím alkohol. Jelikož ten má negativní vliv na soustředění člověka.
  2. Očima zjistíte nadpisy. Zkusíte si představit jak by vypadaly hmotně a co by jste o nich bez dalších informací mohli povědět. I když je to málo, je to pořád něco víc než nic. Uvědomíte si co ve skutečnosti víte a na co by jste neměli zapomenout třeba při zkoušení. To vám pomůže dále asimilovat učivo. Tedy přidat si ho mezi své vědomosti, je to jako vylepšovaní nějakého toho programu. Pořád něco nového do něj dáváte aby více uměl.
  3. Dále se soustředíte na hlavní text, přečtěte si ho. Čtěte pozorně a velice pomalu, nepřeskakujte za žádných okolnosti slova, dovolte aby vás text pohltil. Představujte si to co čtete, každá věta kterou si můžete materiálně představit.
  4. Eliminujte klíčové sekvence a asimilujte je. Akomodujte je tak aby jste pod určitý klíč, např. Složka Realismus, podsložka spisovatelé Balzac – balzám na ruce. Díky této memotechnice se vám bude mnohem lépe vzpomínat na různé detaily o kolo života. Můžete si také představit vše materiálně. Obzvláště je velice efektivní vytvářet si příběh o tom člověku, třeba takový film, jak by jste ho natočili v klíčových scénách či obrázkový komix
  5. Nyní můžete přidat informace, při větším počtu stejných informací stačí i určit jejich spojitost ze spisovateli. Nyní svůj film o rozšiřte o nové scénky, humor se lépe pamatuje ač je směšný jen vám. Tady nezáleží na diváku ale na vás samém.
  6. Dalším krokem jsou specifické informace. S těch je dobré pamatovat si nejdůležitější části. Pokud nevíte co jsou to nejdůležitější části, podívejte se do sešitu na výklad s poslední hodiny. Pravidlem je že více je lépe než uspokojivě, když víte detaily často si můžete domyslet vztahy mezi jednotlivými detaily a doplnit je o nespecifické informace s nízkou informační hodnotu. Jednoduše do vašeho filmu přibudou nové postavy a scénky.
  7. Vzpomenout si na Cardu Retardu, jak rád říkám spisovatelům. Ovšem ne pokud jsi vzpomenete na klíč, který jste se před chvílí učili. Tedy například: Renesance – znaky – pravdivý ( žádné plky, lži a fantasy ) nyní to stačí jen lépe říci tedy, obraz skutečnosti, bez idealizace je to přesné a výstižné studium života spolčenosti a nitra člověka. Nebo o životu spisovalele: Tolstoj – vodka – psát : dědek je rus a sedí na židli a myslí (filozof) a pak píše (spisovatel) tož píše o tom jaky byl mlady ogar jak nedodělal školu bo balil buchty pak šel na vojnu střilet na kavkaz potom si uvědomil že všechno stojí za pendrek v tom rusku bo všichni chlastaj. Tož tak řekl vidlakum aby se učili ale kulový nikdo ho pak neměl rád. Car myslel že chce udělat revoluci a tak ho černoprdelníci vyhodili... atd. viz tetička Wiki
     Závěrem bych chtěl říct, že je to jen můj subjektivní systém učení, tak tedy prosím vyhněte se jeho kritice, jelikož mě vyhovuje a dosahuji díky němu skvělých výsledků.

Myslíš že škola je těžká, ani za mák kámo, pleteš se!

     Který s vás ťulpesů si myslí že je škola v republice České je těžká, mílí se. Podívejte se mnou na to jak to vypadá třeba v takovém Chorvatsku jak se školí ti, které v létě vidíte pracovat...

 

     Takže začíná nám školní den. Ráno vstaneme a obvykle se hrneme na autobus číslo 32 abychom se dostali do druhého městečka, protože nejsem zrovna ten vyvolený co se nenarodil zrovna u školy. Výborně zastávka je přecpaná ale to je pro třicet dvojku slabé slovo, vevnitř nedýchatelno za každého ročního období. Jako obvykle jezdí bus co 20 minut ale nám se nechtělo dříve ostatně jako všem studentům.
     Vylezeme do prudkého kopce a vidíme před školou oblak dýmu. Klasický pohled, více jak tři čtvrtě studentů je kuřáků bez ohledu na věk či pohlaví. Tam to nikdo neřeší, kouří ten kdo chce ale za žlutou čárou. Profesoři (na středních se jim tak říká učitelům) to tolerují a nemají tendence vás vychovávat či prásknout rodičům. Jeto váš problém.
    Hurá do hnusné učebny. Školy obvykle bývají v přímoří opravdu miniaturní, jelikož do skály se špatně dlabe a ceny jsou dvojnásobné oproti česku. Na poměrně dost velkém počtu budov se střídají obvykle dvě školy, jedna začíná ráno v 8 a končí 2 odpoledne a durhá začíná od 2 a končí mezi 7 a 8 večerní. Což má svá pozitíva i negatíva; škola ráno vám dá celé volné odpoledne ale škola odpoledne vám dá prostor k tom aby jste se vyspali a třeba mohli po večerech chodit po hospodách a bylo vám to jedno v kolik se vrátíte domů. Ve škole však chybí vrátnice tak to vždy jeden student s nějaké střídy schytá a dělá vrátného. Ten je tam ovšem jen pro lidi co jdou do školy mimo přestávku protože se škola nikdy nezamyká. Kdykoliv můžete jít ven nebo dovnitř aniž by vám někdo něco říkal. O přestávkách se tři čtvrtiny školy vyhrne ven na cigárko, normálka pětiminutová kuř pauza. Velice silný záběr dostávají hlavně v raní směně automaty na kávu, kde se tvoří fronty a profesoři vás šikanují tím, že pokud je nepustíte budete zkoušený. Jedinou chybou je říct vy nejste na řadě, taková to urážka profesorovi, který si o sobě myslí že je všemocný vám garantuje čtyřky na vysvědčení (svjedodžbě).
    Poťme se podívat do hodiny. Často to vypadá jako v blázinci, lidé v dosahu profesora se snaží dávat pozor ostatní vykacávají. Většina profesoru je zcela neschopných si zřídit pořádek. Ovšem to se projeví na nejbližším testu. Test však musí být ohlášený minimálně o dva týdny do předu, jinak mají studenti právo na odklad do požadované doby. Neohlašené testy, takzvané blizkontrolni se mohou psát jen s poslední hodiny čili poslední části látky. To zaštítí studenty od šikany s řad profesorských. Ovšem to se zase projeví u zkoušení, v Chorvatsku je mnohem důležitější než písemné testy, jelikož student nemá šanci opisovat. Zkouška musí být nahlášena o týden do předu, ovšem v případě, že student nepsal test může být přezkoušen následující hodinu. Ovšem úroveň zkoušení je jiná než u nás. Od studenta se očekává minimum padesáti procent znalostí z látky pro dostatečnou, sedmdesát pět procent pro dobrý a ten zbytek si můžete už sami přebrat.
     Zajímavé je, že známky jsou naopak, tedy pětka je nejlepší a jednička nejhorší známkou je to dost pro Čecha matoucí, když vidí známky naopak. Takovou zajímavostí je že jedničce říkají komad (kus) a dvojce duja (s čakovského nářečí).
     Co by člověka opravdu ale naštvalo je jejich nacionalita. Jak nejeden cizinec řekl, nacisti jsou proti nim sluníčka. Platí tam pravidlo, nejsi Chorvat nemáš nárok. Pro lidi jsou tam cizinci ti nejhorší na světě, oni můžou za problémy Chorvatska, za jejich občanskou válku za to že nenašel to ráno svou levou ponožku a další nesmyslné problémy. Nejvíce mě dojala věta s úst mé bývalé profesorky na Chorvatský jazyk: Jsi Čech tak nemáš nárok na lepší známku než čtyři, i kdybys uměl všechno! Tato férovost je v řadě případů pro Čecha negativní, protože má často horší známky za lepší výkony, proto se musí držet u země a moc znalostmi nevyčnívat.
     
     Když se podíváme na zařízení škol je to chabé. Zničené lavice, popsané stěny, otřískané dveře. Celkem živý obrázek, nejde o to že škola na to nemá ale spíše o to, že studenti si vůbec neváží věcí okolo sebe. Už jsou hold takový národ... Řeknu vám o třech učebnách, které jsou opravdu delikátní. Učebna číslo tři, velice krásná a útulná pokud bych ovšem chtěl být ve vězení. Tato učebna je v suterénu školy a je jednou z nejvytíženější. Asi se snaží studenty deprimovat natolik aby opustili školu. V oknách jsou mříže a máte strach aby jste nepolíbili hlavou strop, to je řekl bych tak krátký obrázek o tom. Další zastávkou bude číslo jedenáct. Velice prostorná učebna, největší a nejmín vytíženější. Je to ironie, proč by studentům měli dopřávat prostor, radši je dají pod zámek. Poslední zastávkou bude učebna ne učebna knihovna. Při dělení na anglickou první skupinu a německou první skupinu to obvykle jedni dostanou učebnu číslo pět. Nejde ani o to, že je to knihovna spíš o to že je to tam jak na nádraží, každý si tam chodí jak chce a kdy se mu zlíbí. Je to nervy drásající při testu či zkoušení.
     Z globálnějšího hlediska zde neexistují učňáky, jen střední, ty jsou ke všemu povinné. Čili téměř každý končí maturitní zkouškou a většina jde na vysoké školy. To je ovšem paradox protože chybí manuální pracovní síla. Často zde vidíte rybáře inženýra či popeláře doktora. To by byl zhruba stručný přehled o tom jak to vypadá... Tak co myslíte žijeme si tu dobře.

Další články z této sekce...

SDÍLET

Hodnocení

OHODNOŤTE ČLÁNEK

Kliknutím na hvězdičku vložíte své hodnocení
Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé. Děkujeme za Váš hlas.

BlogyProfil blogu
Můj blog tady na GameParku. Kíííp smajl! Novinka nový korektor!
* Založen: 15.2.2006 20:25:57
* BlogRank: 1,59
* Přístupů: 173 470
* RSS: RSS zdroj
Redakce blogu

REDAKCE BLOGU

Celkem redaktorů: 2
Toplist