Samoúčelně primitivní

Snídám máslo s chlebem, zapíjím to kávou se solí, myji se v záchodu, jezdím autem bez kol, základní školu studuji již třináct let, v podpaží se voním wc osvěžovačem, omelety si smažím ze slepic, v kurníku chovám vejce, trávu seču v prosinci, v lednu seji ředkvičky, objímám sloupy elektrického vedení, mluvím s kameny, hladím psy proti srsti, kočky krouživě, močím do umyvadla, spím pod stolem, piji džus s džusem a tvářím se, že je tam i něco jiného, než džus, flirtuji s důchodkyněmi, důchodcům nabízím erotické služby, okrádám toaletářky, snívám o snech, olizuji zásuvky, řežu se sklem do dlaní, čtu obrazy, umělecky pozoruji psaný text, košili nosím naruby, šňupu písek, oči si vyplachuji solným roztokem, hladím oheň, polykám vzduch, místo knoflíků používám drát, zvracím pravidelně ze zvyku, drtím si klouby ve svěráku, žvýkám králičí bobky, čaj si dělám z bramborové natě, poslouchám úpění cirkulárky místo moderní hudby, rozdávám urážky na všechny strany, nemám rád upřímné lidi, nemám rád lidi s kvalitnějšími výtvory, nemám rád, když mi kdokoliv řekne byť i jediné slovo proti mému výtvoru, mám rád ty, co mě vždy vynášejí do nebes, pokud se mi někdy naskytne možnost kliknout na jeden z pěti stejných vedle sebe seřazených obrazců, vybírám si zpravidla první zleva, chci být slavný, tady je středobod vesmíru, rád si zde vybíjím zlost, připadám si tu silnější, připadám si tu sebevědomější, nenávidím ty výše postavené, nenávidím, když si musím přiznat, že mi to tu nepatří, nesnáším, když mi mé sesumírované převratné myšlenky mažou, nesnáším…

Má toto být provokace? Sám nevím, netuším, co vlastně slovo provokace znamená, já chci jen… zapadnout…