R.U.S.E.

Jak pravil moudrý Jan Amos Komenský, všeliké kvaltování toliko pro hovada dobré jest. Proto se uvolněte, pusťte z hlavy zběsilé klikfesty a soupeření o vteřiny; v R.U.S.E. si každý svůj krok můžete hezky v klidu promyslet a naplánovat – a pokud to neuděláte, daleko nedojdete. R.U.S.E. patří k nejpomalejším realtimovkám, jaké kdy spatřily světlo světa. Hra má svébytné, unikátní tempo, na které si člověk musí chvíli zvykat. Nezvyklá rozvláčnost sice vybízí ke kritice (dyť ta hra, pane, vůbec nemá spád!), jenže nepopiratelným faktem je, že očekávanému počinu zkušených borců z Eugen Systems rozvážnější tempo vyloženě sedí.

Označení “strategie” si R.U.S.E. zaslouží více než drtivá většina zástupců žánru; tato RTS totiž jako jedna z mála nabízí opravdovou strategickou dimenzi, kdy sledujete dění z takové perspektivy, že bojiště vidíte jako plastický model krajiny, trůnící uprostřed generálního štábu. Při dostatečném odzoomování kamery se postavy bojujících vojáků a modely obrněných vozidel slévají ve stylizované figurky, uvidíte průřez zemskou kůrou a můžete vnímat ruchy okolí: radisty, pobočníky, skutečné vojáky čekající na rozkazy. Mít tak ještě hráběčky k přesouvání figurek, iluze války vedené zpoza stolu bude dokonalá. Funkci hráběček ovšem přejímá myš nebo prsty, pokud vlastníte dotykovou obrazovku.

Jak název okatě napovídá, stěžejní část hry představují tzv. ruses, tedy lsti či úskoky, s nimiž můžete nadělat opravdu pořádnou paseku. Každá z dostupných map – a není jich málo – je rozdělena na sektory, působení lstí omezují právě hranice sektoru a také čas (obvykle získáváte výhodu trvající řádově minuty). Tvůrci připravili slušnou řádku lstí, z nichž každá najde uplatnění v závislosti na konkrétní situaci. Blitz kupříkladu zdvojnásobí rychlost pohybu jednotek v oblasti, kamufláž skryje budovy před nepřátelskými zraky, pohyblivé makety (decoy army) přimějí soupeře vidět vaše vojska tam, kde žádná nejsou (skvělá, skvělá věc). Když rafinovanost úskoků zkombinujete s hrubou sílu pěchoty, vozidel, letectva a artilerie, ve výsledku dostanete velice chytlavou RTS, jejíž síla spočívá především v multiplayeru.

Hra spoléhá na léty prověřený systém “kámen-nůžky-papír”. Tanky nezmůžou nic proti dělostřelectvu, dělostřelectvo je decimováno pěchotou a pěchotu decimují tanky. Koloběh nicméně není zcela uzavřený, systém K-N-P neplatí striktně a za všech okolností, jelikož tvůrci implementovali pár zajímavých obměn (např. jinak bezbranná pěchota nadělá neuvěřitelnou paseku v řadách soupeřových obrněnců, útočí-li z úkrytu). I přesto je však nutné vyrábět vysoce diverzifikovaná vojska, abyste odolali čemukoli, co na vás protivník vrhne. Ideální situace nastane, když soupeře přesvědčíte, že disponujete jediným druhem jednotek (zmiňoval jsem už, jak skvělou, skvělou věcí jsou makety?), a on tomu přizpůsobí svou produkci. Pak ho zasypete z jiné strany jinými jednotkami a máte v podstatě vystaráno. U R.U.S.E. musíte zkrátka přemýšlet, předvídat, chytračit – naštěstí na to díky pohodovému tempu a obrovsky rozsáhlým mapám máte dostatek času.

Koncept, který Eugen Systems do žánru vnáší, je netradiční a tudíž osvěžující – tedy odhlédnu-li od toho, vše se odehrává v notně omšelých kulisách druhé světové. O to víc proto zamrzí, že R.U.S.E. poněkud selhává v maličkostech. Vezměte si třeba pathfinding. Jednotky sice vždy dorazí na stanovené místo, jenže často volí naprosto nevhodnou cestu. Pěchota automaticky vyhledává silnice, poněvadž přidávají bonus k rychlosti pohybu, jenže někdy prostě nechcete využívat zjevné trasy a v tom případě musíte neustále kontrovat, kudy se panáčkové ubírají... A dále: když označíte větší množství jednotek a někam je pošlete, utvoří se nesourodý chumel. Panáci se vzájemně pletou pod nohy, a tak chvíli trvá, než vznikne cestovní formace. Nevypadá to pěkně. Též na ovládání (udílení rozkazů), kdy většinu akcí provádíte levým myšítkem, jsem si nemohl dlouho zvyknout: vlastně ještě teď, v době psaní článku, si nejsem jistý, zda mi plně přešlo do krve, ale to je otázka osobních preferencí.

Příběhová kampaň je velice výživná (rozsáhlá) a nenásilně představuje veškeré možnosti hry. Zúčastníte se afrického tažení, vylodíte se v Normandii: stručně řečeno, podíváte se všude tam, kde se během války dělo něco zajímavého. Zápletka se točí okolo pátrání po tajemném špehovi, jenž vyzrazuje spojenecké plány Hitlerovým ohařům. Prometheus, jak si onen zrádce říká, disponuje neuvěřitelně přesnými informacemi, mohl by zhatit (a když ne zhatit, tak výrazně zpomalit) osvobozování Evropy od nacistického jha. Zní to poutavě, jenže identitu mysteriózního špeha jsem odhalil asi pět vteřin poté, co vešel na scénu. Což poněkud nabourává plány vypravěčů, kteří si "velkolepé odhalení" ponechali až na úplný závěr. Občas mě mrzí, že jsem za svůj relativně krátký život přečetl tolik knih, zhlédl tolik filmů a hrál tolik her, že dnes už mě prakticky nic nepřekvapí... Tedy s výjimkou tamté mise ve druhé Mafii.

Abych ale nebyl vůči R.U.S.E. nespravedlivý, musím zmínit, že scénáristům se podařilo stvořit zajímavou hlavní postavu. Hra sleduje kariéru Joea Sheridana, majora pokukujícího po generálských frčkách. Joe začíná téměř jako Mirek Dušín, jenže šplhání po příčkách hodnostního žebříčku se neobejde bez následků. Z Joea se postupně stává někdo, kým vždy opovrhoval: sebestředný vojevůdce, jenž nedokáže vidět své chyby. Vzato kolem a kolem, i přes nepovedenou pointu mě děj R.U.S.E. zaujal víc než to, co nedávno předvedl Blizzard.

Horší už je, že náplň příběhových misí není zrovna nápaditá. Úkoly oscilují mezi polohami braň-útoč, útoč-braň (to by se jistě dalo prohlásit o jakékoli RTS, jenže na R.U.S.E. to jde hodně vidět), což si Eugene Systems za rámeček dát nemohou. Celkem hra nabízí šest národů. V kampani hrajete za Amíky proti Němcům, Italům a – v závěrečných fázích tažení – proti Rusům; více či méně zdatně vám sekundují Francouzi a Britové. Pokud jde o vybalancování zúčastněných stran, důležité pro multiplayer, tvůrcům se víceméně podařilo najít rovnováhu. Každá frakce disponuje unikátními přednostmi (Britové jsou nepřekonatelní ve vzduchu,...) a slabinami (...ale na zemi dostávají na kokos), jež dohromady dávají vyvážený mix. R.U.S.E. předkládá příznivcům strategií zajímavou alternativu k hyperrychlým titulům. Alternativu, která se jen tak neomrzí.

První obětí války je pravda, říká se. Nic nevystihuje tuto pozoruhodnou strategii lépe než citovaná věta: koneckonců objevila se i v reklamním boxu zde na GP. V R.U.S.E. nejde o přečíslení nepřítele, nýbrž o jeho přechytračení. Že se hra dá ovládat prostřednictvím dotykových obrazovek, je jen příjemným bonusem: R.U.S.E. obstojí i případě, že musíte spoléhat na “staromódní” klávesnici a myš. Jen si musíte (delší) chvíli zvykat. Ale vězte, že vývojáři rozhodně nebudou pokoušet vaši trpělivost tolik jako nedávno Stardock. 79 %

Pozn.: I když tomu screenshoty nenasvědčují, vězte, že k jazykům, v nichž je hra distribuována, patří i čeština.