Staříkův život

Příběh vypráví od jednom staříkovi, který žil v opuštěné chaloupce uprostřed nekonečných lesů.
Vedle své malé chaloupky měl menší pole, které si opečovával a dbal na jeho kvalitu.
Žil daleko od civilizace, neboť měl menší příhodu a bál se o sebe.  

Kdysi totiž žil v malém městečku, které se jmenovalo Džusíkov.  Prodávali se tam džusy všech možný druhů. Sám tento stařík je totiž vyráběl alé jen v malé produkci. Byli přírodní, bez konzervantů. Neobsahovali tolik barviv a všech dalších škodlivin, teda jestli se to tak dá říci, jako dnes. Prostě byli cajk.

Jednoho dne, kdy stařík otevřel svůj obchod s džusy, objevil se mladík, který chtěl všechny džusy ve sklenicích v obchodě. Ano tehdy se džusy podávali ve skleněných lahvích. Mladík se zdál staříkovi rozrušený a celý se třásl, jako by byl donucen provést něco nekalého. Když stařík vydal vše co měl, mladík se udělal krok vpřed ke staříkovi, pomalu vytahoval kus kůže, která se podobala pytlíku s penězi a vytáhl tolik, že staříkovi málem vypadli oči z důlku. Stařík chvíli váhal, ale když viděl tu sumu, kterou mladík vytasil, bylo to něco neuvěřitelného. Tolik kolik mladík vytáhl, bylo více jak 4x více než celý obchod s džusy a džusy z regálů. Když se stařík s mladíkem dohodli, stařík přebral sumu a mladík se chystal k odchodu. Náhle vtrhli do obchůdku 4 chlapíci, jenž ukradli staříkovi všechny jeho peníze ale také mu vyrabovali celý jeho obchůdek, a protože žil stařík v zákoutí obchůdlu, našli i jeho celoživotní úspory. Staříka omráčili, okradli, vyrabovali mu obchod a dotyčného mladíka unesli ale následně propustili.

Další den se stařík probudil v péči obyvatel městečka a hlavně místního doktora, který mu po následné prohlídce sdělí, že má lehký otřes mozku. Stařík byl následně pár dní v péči doktora, a když už byl víceméně v pořádku, staříka propustil a řekl mu, že by tu pro něho mohlo být nebezpečno, protože o pár hodin po jeho omráčení, vykradli ti samí chlapíci další 2 obchody v městečku.
Proto se stařík rozhodl najít si jiný domov, kde by se v klidu mohl usadit a nebát se o svůj život či svůj majetek. 

Jak řekl, tak udělal. Sbalil si to, co mu zbylo a vydal se na cestu. Přešel několik hor, řek, lesů a na cestách ho čekalo jedno dobrodružství za druhým. Někdy ho napadla dravá zvěř, jindy zase upadl to děr, které byli v zemi. Měl také hodně štěstí, neboť si stoupl asi dvacet palců od pytlácké pasti na medvědy. Plynul den za dnem a stařík si ještě nenašel to pravé místo. Stařík byl ale odhodlaný a měl stále dosti energie na cestu vpřed. Když už byl  6dní na nohou, musel si odpočinout, a tak si udělal menší příbytek z nas

bíraných větví a roští. 
Hned ráno se opět vydal na cestu a šel další 3 dny než našel opuštěnou chalupu, která byla na opuštěnou v dobrém stavu. Když přišel ke dveřím, zkusil je otevřit a se vší klikou bylo odemčeno. Vešel tedy dovnitř a s údivem v očích mu spadla brada na zem. Všude bylo pečlivě uklizeno, tedy až na prach, který byl na 90% chalupy. Chalupa měla 4 místnosti. Kuchyň, záchod s vanou, pracovnu a pokoj s poličkou z ručně vytesaného dubového dříví a malá kamna. Vešel do pokoje a rukou odhrnul vrstvičku prachu v poličce a vak s věcmi hodil na postel. Následně si vybalil věci, které pečlivě srovnal a vložil do poličky.

Poté co si nabral dostatečný počet polínek, odešel zpět do chalupy a opatrně pověsil klíče tam, kde byly. Teď mu zbývalo najít něco, díky čemu by se mu podařilo zapálit kusy papíru, které měl též připravené u kamen. Zkusil tedy komůrku vedle kuchyně, kde našel sirky a další potřeby k udržení všeho tak jak má být. Stařík šel tedy zatopit do kamen. Poté si v klidu vychutnával ten neuvěřitelný klid, co nikdy neměl. Pocit bezpečí, jež se mu dostával. Miloval přírodu už jako malý, protože v ní býval každou volnou chvíli.

Stařík si ale přece jenom zamkl dveře a v klidu si šel lehnou do postele. Po chvilce usl.
Následně pak utíkal den za dnem a stařík už měl vše pečlivě zařízené. Vše se mu stoprocentně dařilo. Pole vzkvétalo a počasí bylo krásné skor

Uběhlo neuvěřitelných 6 let a jednoho rána, když stařík zrovna vstával, zaklepal jakýsi člověk na dveře. Stařík neváhal. Odemkl a před dveřmi stála žena ve stejném věku jako stařík. On udiveně stál a stařenka spustila, že to je její chaloupka ale že kvůli samotě odešla daleko pryč. Ale že je zpět, protože se jí tu líbílo, i když byla půl století sama. Stařík gentlemansky neváhal a ihned stařeknu pustil dále do její chlaloupky. o každý den. Stařík byl fit, plný elánu, radosti, štěstí, pohody, klidu,.. Bylo mu nadmíru skvěle.

Utíkala noc za noci a stařenka stále vyprávěla neskutečné histroky ze svého života. Co všechno zde prožila, vše co se stalo. Povídali si stále a oba se krásně doplňovali.
Nakonec se dohodli a žili v jedné chaloupce sami dva až do smrti. Přičemž stařík měl šťastný to úsměv.