Portal

Historie Portalu sahá až do roku 2005. Právě v tomto termínu totiž talentovaní studenti zahraniční univerzity DigiPen vypustili do světa při každoročním přehledu studentských projektů svůj Narbacular Drop. Ten nejen že získal vřelé přivítání co se široké veřejnosti týče (k tomu přispěla i fešná cena 0 Kč), skvělého nápadu si ale povšimli také pánové z Valve. Ti neváhali, rozhodili sítě a původní studentský tým již několikátý měsíců vysedává v kancelářích Valve s uzavřenou pracovní smlouvou na stole. Ostatně nápad, aby na duchovním nástupci Narbacular Drop pracovali přímo autoři tohoto dílka, se jevil jako nejschůdnější a my nyní s plnou verzí již několik dní se ohřívající na disku můžeme bez váhání prohlásit, že se Valve i tato myšlenka vyplatila.

Pokusná myš 

Portal A Narbacular Drop jsou samozřejmě dvě naprosto odlišné hry (ostatně je mezi nimi vidět mnohdy propastný rozdíl mezi freewarem a komerční hrou), vždyť tato plně komerční záležitost je vystavena na jednom z nejmodernějších enginů současnosti - Source enginu. Aby hra mohla být vypuštěna společně s Episodou 2 v rámci Orange Boxu, muselo dojít k vložení dějové linie s sérií nějakým způsobem související. Ostatně bystří znalci série najdou jistě nejednu spojitost s Half-Life universem. Tak jako tak se dostáváme do kůže slečny jménem Chell Johnson. Ta se probouzí v pro ni neznámé místnosti, načež ji ze zmatku rázem vyvede elektronický hlas. Ten ji poví něco víc o ústavu, na jehož půdě se pro ni prozatím neznámým způsobem ocitla. Ať už chce nebo ne, bude se v následujících minutách oddávat testování nového vynálezu, jímž je Aperture Science Handheld Portal Device, zkráceně portal-gun.

Onen elektronický hlas se zde nenachází jen tak zbúhdarma, jedná se o další komplikovaný přístroj Genetic Lifeform and Disk Operating System (zkráceně GLaDOS) jež vás celou hrou provází. Provede vás také úvodním ukázkovým levelem, jež zároveň slouží jako tutoriál a i v následujících minutách vás bude zásobovat krátkými, leč výstižnými radami. Na těch je příjemné také to, že vás nevedou za ručičku a rozhodně vám neprozradí vše. Dalo by se spíše říct, že hra obecně praktikuje starou zásadu „Škola hrou", kdy nás jen nakopne správným směrem a na nás již bude, abyste sami přišli na to, jakže to vlastně všechno funguje. Zkrátka a dobře, Komenský by měl z počínání Valve radost.

S tím je spojená i určitá nejistota a dezorientovanost, s níž budete přicházet do některých herních pokojů, na něž je vlastně hra rozdělena. Jedná se o oddělené testovací místnosti, v nichž bude vaším úkolem vždy dosáhnout nějakým způsobem exitu či se dostat do cíle nejmenším počtem úkonů ap. Zvládnutí podobného cíle se ale na první pohledmůže zdát nesmírně komplikovaně. Jediné, co vlastně po příchodu vidíte, jsou bílé kachličky všude okolo, sem sam stojící nebo se pohybující plošinka, na stěně umístěný přístroj s chapadly držícími obrovskou krabici a třeba i na zemi položené obří tlačítko, které vás za žádnou cenu nehodlá poslouchat a poté, co od něho odestoupíte, opět se tvrdohlavě deaktivuje. Vytvořit dokonalou vizi bláznivých vědeckých laboratoří, které byly vytvořeny pro maximální prozkoušení všech možností nového vynálezu, se autorům rozhodně povedlo. Ostatně jednotlivé Test Chamber se mohou pochlubit i lehce sterilní vizáží, která dokonalost a nedotčenost prostředí jen podtrhuje.

Budujeme portály 

Originalita a úspěch Gravity Gunu v Half-Life 2 dává jasně najevo, že si autoři pro svou soukromou sbírku tak originální a užitečnou záležitost jako je Portal-Gun nemohou nechat utéct mezi prsty. Ostatně využití a funkce tohoto přistroje mají přímý vliv na samu hratelnost. Ta si zakládá na otevírání nových bran, portálů, které se v místnosti nachází vždy ve dvoubarevné dvojici. Najednou tedy mohou být otevřeny portály pouze dva, přičemž otevírat nové a přeměňovat pozici těch stávajících zvládáte přímo za použití zbraně, což se děje stejným způsobem, jako byste v ruce drželi třeba rotační kulomet. Prostě zamíříte na zeď, na níž byste portál rádi umístili a vystřelíte, což ve stěně vytvoří obří díru. Na té jsou pozoruhodné hned dvě věci. Jednak jí můžete projít, přičemž se vynoříte v místě, kde je postaven portál druhý. Navíc ale dochází také k vizuálnímu kontaktu, tudíž můžete jednoduše do portálu nahlédnout a přímo vidíte na místo, do něhož ústí. Celá strategie hry a její úspěšné zvládnutí pak spočívá v chytrém umisťování těchto portálů tak, abyste se jednoduše kupříkladu z místa kde stojíte dostali na vzdálenou a do výšky posazenou plošinku. To provedete tak, že umístíte oranžový portál na stěnu hned vedle vaší postavy a druhý, modrý, vystřelíte do výšky na strop přímo nad místečko, kde aktuálně míříte.

Přesunováním vlastního těla ale rozsáhlé možnosti použití portálů rozhodně nekončí. Přes tyto zařízení vedle své maličkosti můžete také přenášet předměty. Těmi se stanou obří krabice použitelné pro zaktivování tlačítek. Cestovat portály mohou i zhmotněné paprsky energie, potřebné k zaktivování určitých přístrojů. Tyto kousky budete muset přesouvat i za použití několika různých portálů, kde rozhoduje i přesnost a rychlost. Jako příklad lze uvést moment, kdy je na zdi umístěný stroj tyto paprsky vystřelující. Ty ovšem dopadají na stěnu bez jakéhokoliv užitku. Nejefektivnějším řešením tedy je do místa dopadu posadit jeden portál a druhý umístit na strop nad zařízením, které energii potřebuje. Zajímavou vlastností portálů s níž se seznámíte až v pozdějších levelech je krátká poučka o rychlosti.  A sice že rychlost s jakou do portálu spadnete se rovná síle, s jakou budete vymrštěni z druhé strany. V praxi lze tedy nečekaných výsledků dosáhnout poté, co bezhlavě sletíte z několika pater přímo do portálu.

Vyvážená hratelnost 

Celkově se mise v Portalu mohou pochlubit vynikajícím designerkým uměním. Každá z nich je vlastně svým způsobem unikát a rozhodně neplatí, že postup naučený ve třech budete používat stále dokola až do konce hry. Obtížnost je zde dávkována po opravdu malých troškách (což má za následek že až do takového 13 levelu zvládnete řešení levou zadní). Zároveň ale nově odemčené levely s sebou vždy přináší nějakou inovaci a vyžadují od vás přemýšlení jak z navozeného problému elegantně vybruslit. I když se tedy jedná o hru logického žánru, rozhodně se nestane, že byste desítky minut nehybně seděli a vymýšleli řešení. A právě díky tomu věřím, že by Portal mohl i přes své žánrové zařazení zaujmou i ty hráče, kteří jinak logickým hrám zrovna nehoví.

Source engine v akci 

Source Engine se na kvalitě Portalu podepsal významnou mírou. Kromě detailního okolního prostředí se setkáme i s vynikajícím fyzikálním modelem, který přijde vhod třeba při manipulaci s bednami. Navíc není grafická paráda vykoupena krvavými nároky a na dnes již průměrném stroji s procesorem 1,8GHz, 512MB RAM a grafickou kartou s 128MB RAM ji spustíte s přehledem.  

Dobré ale krátké 

Portal byl obrovským otazníkem v rámci vydávaného Orange Boxu. Tak trochu krok do neznáma se Valve ovšem rozhodně vydařil a autoři nám jasně dokázali, že vedle rekordy trhajících akčních her dokáží uplácat i dobře stravitelnou logickou záležitost. I když je třeba odečíst několik málo procent za délku hry (která se pohybuje maximálně ve třech až čtyřech hodinách), zaslouží si Portal možná i nad očekávání vysoké procentuální hodnocení 89%, čímž se stává konkurence schopným bratříčkem Team Fortress 2 a HL2: Episode 2, vydaných také v rámci Orange Boxu.