Polární oblasti

                                   Polární oblasti

Kde je Arktida?

Požádáte-li tři zeměpisce, aby vám přesně definovali hranice Arktidy, asi obdržíte tři rozdílné odpovědi.Někteří řeknou, že jde prostě o oblast vymezenou severním polárním kruhem, imaginární linií na zemském povrchu, za kterou Slunce o nejdelším dni roku nezapadá a nejkratším dni nevychází. Jiní označí za hranici Arktidy čáru, za níž průměrné letní teploty nevystupují nad 10 °C, což je linie, která na řadě míst zasahuje daleko na jih od polárního kruhu. Další budou tvrdit, že Arktida začíná tam, kde směrem k severu přestávají růst stromy.

Sama Arktida je nesporně čímsi výjimečným, i když jsou její hranice diskutabilní. Zahrnuje téměř celé vnitrozemské moře pokryté lede, severní výběžky Eurasie, Severní Ameriky, Grónsko a celou řadu dalších ostrovů.

Zvláštním rysem této oblasti je podnebí, kterému vládnou dlouhé temné zimní dny a letní půlnoční slunce. Ve skutečnosti však může být krátké arktické léto v některých pevninských oblastech neočekávané mírné. Když sejde sníh, můžou červencové teploty stoupnout výrazně nad nulu. Zimy jsou však skutečně dlouhé a velmi chladné. Lednové teploty se téměř v celé oblasti pohybují průměrně kolem -15 °C.

Jak to vypadá v Antarktidě?

Severní a jižní polární oblasti si jsou podobné svým chladem a odlehlostí, zároveň se však v mnoha ohledech liší. Zatímco Arktida je v podstatě zamrzlé vnitrozemské moře, Antarktida je světadíl o rozloze 13 milionů čtverečních kilometrů. Navíc je to nejvyšší světadíl, protože jeho průměrná nadmořská výška činí kolem 2000 metrů. A prakticky celí kontinent pokrývá ledovcový štít o mocnosti několika metrů.

Průměrná roční teplota v některých oblastech ve vnitrozemí dosahuje – 55 °C (na vědecko-výzkumné stanici Vostok dokonce jednou naměřili světový rekord: 85 °C pod nulou). I když pobřežní kraje nejsou tak chladné, zasáhnou je občas sněhové bouře o rychlosti přesahující 300 km za hodinu.

Jen asi dvě procenta antarktické pevniny nepokrývá mohutný příkrov ledu, který v mnoha případech přesahuje daleko do moře v podobě částečně plovoucích šelfových ledovců. Celkem zato můžeme tvrdit, že tato promrzlá končina je ze všech světadílů k životu nejméně vhodná.

Jak vnikají plovoucí ledové hory?

Ledové hory unášené polárními moři se vyskytují v Arktidě i v Antarktidě. Nejznámější z nich jsou arktické ledové hory, které se občas objeví i u frekventovaných námořních linek v severním Atlantiku. Většina z nich pochází ze západního pobřeží Grónska. Obrovité části ledovcového štítu sahají v některých místech až k pobřeží a tam přecházejí na hladinu oceánu. Voda nadlehčuje celou masu způsobuje tání ledovce. Posléze se s hromovým rachotem odlomí celá ledová hora a odpluje na širý oceán.

Arktické ledové hory dosahují i hmotnosti větší než milion tun a ční do výšky přes sto metrů, ačkoli jejich větší část zůstává pod hladinou. Ale i ty s plochými antarktickými obry. Tyto plovoucí ledové ostrovy, odlomené od okrajů šelfového ledovce, který šestý světadíl obklopuje, nelze měřit v metrech, ale v kilometrech. Největší známý antarktický plovoucí ledovec byl kolem sta kilometrů široký a přes tři sta kilometrů dlouhý.

Jsou polární moře úplně zamrzlá?

Větší část Severního ledového oceánu je pokryta pomalu unášenou masou ledu, které se říká souvislé ledové pole. V zimě se rozšiřuje a v létě zmenšuje. Souvislé pole ker obklopuje rovněž Antarktidu a mění se podle ročních období.

Vítr, příliv, odliv a proudy udržují ledové pole v soustavném pohybu a lámou je na větší či menší kry. I kry se můžou rozestupovat podobně jako ledové ostrovy, mezi nimi vznikají kanály volné vody a ty pak zamrzají. Když se kry srazí, vzepnou se jako nepravidelný hřeben, někdy až několik metrů vysoký. Může se také stát, že se jedna vysune na kru jinou a vytvoří s ní velký ledový blok.

Ale ani tyto pustiny nejsou úplně bez života. Na antarktických krách se projíždějí tuleni a tučňáci, po ledových polích Dalekého severu se tu a tam potulují lední medvědi.

Co je to trvale zmrzlá půda?

Jedním z důležitých důsledků působení mimořádného chladu na arktickou souš je existence hluboké vrstvy trvale zamrzlé půdy neboli permafrostu. Tato vrstva je v arktických oblastech Severní Ameriky v průměru až 300 metrů silná, na Sibiři pak v některých případech zasahuje až do hloubek 1000 metrů.

V létě roztává jen svrchní vrstva o mocnosti několika centimetrů nebo nanejvýše decimetrů. Tundra – typická bezlesá arktická pláň – se promění v bažinatou krajinu. Protože se voda nemá kam vsakovat, celé oblasti se pokrývají nespočetnými močály, jezírky a mělkými jezery. Když se vrátí zima, půda i voda znovu zmrznou. Permafrost působí stavbařům v Arktidě celou řadu problémů. Když se například při stavbě silnic odstraní izolační vrstva vegetace, trvale zmrzlá půda začne tát. Tající trvale zmrzlá půda mění vlastnosti, sesedá se a budovy se naklánějí nebo praskají. Domy se budují na pilotech zasazených do velké hloubky nebo na izolační vrstvě štěrku. Cesty se vedou po silné vrstvě štěrku, která křehkou trvale zmrzlou půdu chrání.