Čekejte prosím
Čekejte, prosím...
jen tak pro chvilku oddechu

 

 

 

 

            Byl jednou jeden král a ten měl tři dcery. Když bylo nejstarší 18 let, zavolal si jí k sobě a řekl : „Proboha, dítě moje zlatý, co to máš na sobě?“ A princezna – jmenovala se Merilis – se žvýkačkou v puse odpověděla : „No co vidíš snad ne?“ Král se jí tak lekl, až spadl ze židle. A nebylo divu. Merilis na sobě měla vysoké kožené boty, černé potrhané kalhoty a tričko s nápisem „Punk’s not dead“. Její vlasy, které bývaly krásně světlé a dlouhé, měla přebarvené na černo s červeným melírem. Na rukou měla náramky s hroty a všude na oblečení velké řetězy. Král se sbíral ze země a mezi tím si Merilis sedla na židli a dala si nohy na stůl, „Co se to s tebou stalo?“ ptal se jí, protože mu připadala spíše jako čarodějnice než jako jeho dcera. „Ále nic moc, to si ještě neviděl můj pokoj.“ Král obrátil oči v sloup a omdlel. V tom okamžiku do místnosti zrovna vešla chůva a když jí uviděla také omdlela. Merilis vstala a odešla do svého pokoje.

            Druhý den, když se malovala se ozvalo klepání na dveře a vstoupil král. Musel se přidržovat skříní aby zase neomdlel, „Dceruško moje, co sis to udělala? Ty jsi byla vždycky taková slušná holčička a teď…teď je z tebe…tohle“ zmateně mával rukama. „Ale tatínku copak sis nikdy nevšiml, že jsem jiná než všechny ty princezničky?“ „No něčeho sem si trošičku všimnul“ řekl a začal se rozhlížet po pokoji.

            Všechny stěny pokoje byly natřeny na černo a červeno, i všechen nábytek a na stěnách také byly nalepeny plakáty všech možných punkových kapel. Okna byla trochu zatemněna, takže v pokoji byla docela tma, až si král vyndal svícen a zapálil ho. Merilis na něj koukala : „No co to je? Svícen? Copak sme v pravěku?“ řekla, vstala a zmáčkla vypínač a rozsvítilo se velké světlo: Král jenom nevěřícně zíral s otevřenou pusou a nevěděl co říct. „No co? Si řikal, že si tady můžu udělat co chci“ řekla Merilis. „No to ano ale…ale…Kolik tě to stálo?“ „Ani nevim.“ Opět vstala, přešla ke skříni a začala se v ní přehrabovat. Vyndala si minisukni, potrhané silonky, tílko, oblékla se a řekla : „Jdu ven. Na večeři mě nečekejte.“ „A kam jdeš?“ „Na mejdan. Čau.“ „Chovej se slušně!“ „Jasně.“

            Po cestě si zpívala svoje oblíbené písničky. Když došla na místo, kde se párty konala byla doslova ohromená. Událost týdne se odehrávala v nádherném, velkém zámku, který byl úžasně a neuvěřitelně ozdobený dlouhými stuhami všech možných barev a tvarů. Vešla dovnitř, rozhlížela se všude kolem a všechno obdivovala. Hudba, která hrála opravdu nahlas jí nenechala ani chvilku v klidu a musela začít tancovat. Potom si objednala drink a šla pozdravit všechny svoje kamarády. Ovšem na párty nebyly jen její kamarádi, ale i spousta jiných lidí, které neznala. Mezi touto hromadou cizích lidí zahlédla krásného a neznámého kluka. Měl delší černé vlasy, modré oči, byl vysoký a na sobě měl džíny, tričko a koženou bundu. Merilis na něj spiklenecky zamrkala, pro sebe si zavrčela a řekla si : „Wow, tak ten bude můj!“

            Ihned vystartovala, jako raketa vystřelená na měsíc, k neznámému klukovi. Jenže raketa nedolétla moc daleko, protože cestu jí zkřížili místní a hodně známí opilci. „Copak by si ráda slečinko?“ ozval se jeden, ale nebylo mu moc rozumět, jelikož alkohol už vykonal své. „Uhněte mi z cesty!“ řekla a snažila se je rozrazit, aby mohla projít. Jenže oni jí chytli za ruce a odtáhli ven. Merilis se s nimi prala a křičela na ně aby se nějak osvobodila. „Tři na jednu holku jo? Vy ste ale srabi!“ Ale to neměla dělat. Ještě více je to rozzuřilo a vrhli se na ní jako hladový psi. Mezi tím párty pokračovala dál. Byl tam kvalitní DJ, který pouštěl ty nejlepší písničky, takže všichni mohli pořád dokola a nerušeně tancovat.

            Merilis se stále pokoušela zbavit těch otravných opilců, jenže už jí pomalu docházeli síly. Ještě nějakou sílu měla, ale to nestačilo na to, aby je zdolala. Ale v tom se objevil neznámý kluk a pomohl jí zbavit se jich. Společnými silami se jim to podařilo.

            Když to všechno skončilo poděkovala mu a začali si povídat. „Já sem Trevis“ řekl já a usmál se tak, že se Merilis poroučela k zemi. Pomohl jí vstát a řekla mu, že je princezna a nevadilo mu to. Vydali se za Merilisinim otcem a oznámili mu, že se budou brát. Král byl rád, že si jeho dcera někoho našla. Požehnal jim a vystrojil nádhernou svatbu. Vzali se a měli spolu spoustu a spoustu dětí. Měli jich asi tak kopu nebo možná dvě. A všichni společně poslouchali punk dlouho a dlouho…po staletí.

 

 

 Tak už to v pohádkách bývá,dobro zvítězilo nad zlem a bla bla bla....

 V životě to pak často končí obráceně,ale právě proto bychom neměli zapomínat na pohádky a vzít si z nich ponaučení

 

 PS: autorem této pohádky nejsem já,ale moje dcera a dovolila mi,abych se s vámi podělil

PS: skoro bych řekl,že král by se klidně mohl jmenovat Oldman a princezna MonikaCool

 

 

 

 

Další články z této sekce...

ANKETA

máte rádi pohádky??

ano
ne

Celkem: 60 hlasů

V této anketě jste již hlasovali.

Buď jste v této anketě již hlasovali, nebo hlasoval někdo se stejnou IP adresou. Pokud chcete hlasovat, zaregistrujte se prosím.

SDÍLET

Hodnocení

OHODNOŤTE ČLÁNEK

Kliknutím na hvězdičku vložíte své hodnocení
Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé. Děkujeme za Váš hlas.

* Založen: 24.12.2010 16:38:26
* BlogRank: 1,16
* Přístupů: 7 433
* RSS: RSS zdroj
Redakce blogu

REDAKCE BLOGU

Celkem redaktorů: 1
Toplist