Planeta Země První díl.

Planeta Země:

Dějiny Země:

V průběhu posledních 200 let vědci pečlivě studovali horniny naší Země a získávali pozůstatky dávných živočichů a rostlin, aby mohli sestavit dějiny naší planety. Země vznikla před asi 4 600 miliony let jako horké a skalnaté těleso naší sluneční soustavy. Primitivní život se nejdříve objevil v oceánech, a to asi před 4 000 miliony let, a od té doby se neustále šířil a rozrůzňoval, nicméně cesta jeho vývoje zdaleka nebyla hladká. Zemské prostředí neustále podléhalo změnám, jakými byly například sopečná činnost, dopady meteoritů a změny klimatu, a tyto změny často ohrožovaly život a někdy měly i katastrofální účinky. Vývoj naší planety byl pozoruhodně bohatý událostmi, a jak je možno odvodit z historie Země, bude tomu tak i nadále.

Země ve vesmírném prostoru.

Teprve poté, co byly v padesátých letech 20. století vypuštěny první umělé družice, získali jsme postupně tisíce záběrů Země z kosmického prostoru. Přestože tyto obrazy poskytují jen povšechný dojem z osamělé, barevné a osvětlené koule plující temnou prázdnotou, připomínají nám, že naše planeta je součástí většího celku. Je pouze malým světem jedné sluneční soustavy v okrajové oblasti obrovité galaxie, jakých bychom v pozorovatelné části vesmíru spatřili na sto miliard. Většina látky Země vznikla ve výhni dávno zaniklých hvězd a její celková struktura včetně okolí byla významně ovlivněna její polohou v prostoru i blízkými nebeskými tělesy. Dnes nám dominuje Slunce jako životodárný zdroj světla a energie pro naši planetu, vznikem přílivů a odlivů nás ovlivňuje i Měsíc a Zemi čas od času stále zasahují menší kamenná tělesa, a dokonce i planetky. To vše dramaticky ovlivňovalo historii Země nejen v minulosti, ale může o jejím osudu rozhodnout i v budoucnu.

Anatomie Země:

Planeta Země je složené těleso tvořené třemi základními vrstvami: jádrem, pláštěm a kůrou. hustota a teplota hornin v zemském tělese vzrůstají od povrchu směrem ke kovovému jádru. Jádro má pevný střed a roztavenou svrchní vrstvu. Tenká vnější slupka planety, zemská kůra, sestává z různých hornin, z nichž některé jsou staré více než 4 miliardy let. Horniny jsou tvořeny minerály a vznikají geologickými procesy. Ty zahrnují vnitřní síly, např. pohyb tektonických desek, vulkanickou činnost a vrásnění sedimentů, a vnější síly, např. zvětrávání hornin při styku s atmosférickou, hydrosférickou a biosférou. 

Měnící se Země:

Povrch Země se neustále mění působením vnitřních sil planety a povrchovými pochody, a dokonce i dopady objektů z kosmického prostoru. Účinky těchto změn jsou často patrné až po tisíciletích, i když některé pochody, jako sesuvy či dopady meteoritů, mají okamžitý účinek. Neustálý pohyb tektonických desek, které budují zemský povrch, může otevřít nové oceány, vytvořit hory a změnit celé kontinenty. Kdekoliv jsou horniny na zemském povrchu obnaženy, jsou vystaveny působení zvětrávání, eroze a přemisťování větrem, vodou nebo ledem. Tyto pochody mohou rozrušovat horniny a vytvářet sediment, který se ukládá na zemi nebo v moři. Voda pokrývá většinu povrchu Země a je významnou hybnou silou změn. Země je také jedinou známou planetou umožňující život. Živé organismy se přizpůsobují podmínkám na povrchu a ovlivňují prostředí, jež je obklopuje.

Pevnina:

Hory a Sopky:

Skalnaté vyvýšeniny zemského povrchu, hory a sopky, nás trvale fascinují. Horská pásma představují impozantní překážky a jsou často postižena prudkými změnami počasí. Pojí se také s katastrofickými událostmi, jako jsou sesuvy a laviny. Někteří lidé až donedávna považovali hory a sopky za sídla hněvivých bohů, kteří svou zlobu dávají najevo bez varování, třesouce zemí a chrlíce do vzduchu oheň, kamení a popel. hory a sopky jsou nejviditelnějším projevem tektonických sil utvářejících Zemi. Jinde systémy zlomů a zemětřesné zóny samy sledují obrysy tektonických desek a magmatické intruze označují místa, kde roztavený materiál pronikl staršími horninami. Od doby, kdy v 18. století začal vědecký výzkum těchto jevů, ztratili lidé mnohé ze svých pověr, ale naše fascinace jimi pokračuje a zůstávají působivou připomínkou síly pokračujícího vývoje Země.

Řeky a jezera:

Řeky tečou a jezera vznikají všude na světě s výjimkou nejteplejších nejstudenějších a nejsušších oblastí. Zachycují malou, ale životně důležitou část sladké vody zemského povrchu: jezera zadržují asi půl procenta a říční toky mnohem méně - přibližně jednu čtyřicetinu procenta. Toto nepatrné množství je ale velmi významné, neboť řeky  modelují povrch Země - dominantní krajinu na kontinentech tvoří svahy vrchů a údolí. Řeky při dostatku času sníží a nakonec odnesou hory do moře. Řeky světa vlivem gravitace každoročně přinesou do oceánů 20 miliard tun zemského povrchu. Mnoho řek je z geologického hlediska starých a v průběhu času se zvětšily a vytvořily říční systém odvodňující kontinenty. Některé vyhloubily rozsáhlé jeskyně a tečou z velké části v podzemí. Naproti tomu většina jezer je velmi mladých, jde o dočasná nahromadění vody, která se časem nevyhnutelně zmenší a zaniknou.

Ledovce:

Na zemi je přibližně jedna desetina pevniny pokryta ledovými masami nazývanými ledovce, které zadržují asi 75% sladké vody na světě. Ledovce patří k nekrásnějším přírodním jevům a mají také hluboké účinky na terén, neboť modelují krajinu a transportují obrovská množství horninového materiálu, když postupují nebo ustupují ve vzdálených oblastech planety. Ledovce mají velmi rozdílné tvary a velikosti. Některé nesou na svém povrchu ledové věžovité útvary, proudy vody, nebo dokonce jezera. Jiné leží nad sopkami, žijí v nich kolonie červů nebo uvnitř ledovců probíhají dlouhé tunely povodňových vod. V posledních letech se staly důležitým tématem výzkumu, neboť existují obavy, že celosvětové tání ledovců může v krátké době vyvolat podstatné zvýšení mořské hladiny. Jejich chování - jako odpověď na celosvětové oteplení - je proto pečlivě sledováno.

Pouště:

Pojem pouště vyvolává představu prostoru plného zvlněných, jednotvárných písečných dun a velkého a suchého vedra. Nesporně tomu tak je na mnoha místech, ale světové pouště jsou mnohem rozmanitější, některé jsou skalnatými krajinami, některé leží na vysokých plošinách a v jiných převládají nepokryté vrstvy z vyschlých solných jezer. Pouště také nejsou neustále horké. V některých ,,studených pouštích´´ mohou zimy být se sněhem, mrazivé a nápadně kontrastovat s horkými, suchými léty. Také rozpětí teploty mezi dnem a nocí může být výrazně, s rychle klesajícími teplotami od setmění do rozbřesku, někdy dokonce s teplotou pod bodem mrazu. Podmínky života v poušti jsou náročné, neboť voda je pro většinu doby vzácná- s výjimkou občasných lijáků, které mohou způsobit náhlé ničivé povodně. Větrem unášený písek i větší částice jsou dalším nebezpečím v mnoha pouštích a představují rovněž mocnou erozivní sílu tvraující skály a vytvářející duny.

Lesy:

Lesy pokrývají 30% zemské souše. Představují jeden z druhově nejbohatších ekosystémů, jenž poskytuje hojnost stanovišť pro růst rostlin stejně jako potarvu a úkryt pro širokou škálu lesních živočichů. V různých koutech zeměkoule nacházíme odlišné typy lesů. Na okraji arktické tundry roste tmavý boreální les (tajga), v mírném pásmu Evropy, Asie a Severní Ameriky bují smíšené listnaté lesy, zatímco ve vlhkých tropech se daří hustým deštným lesům. Lesy rovněž plní zásadní roli v globálním koloběhu vody a uhlíku, zlepšují kvalitu ovzduší a chrání půdu před účinky eroze. V nichž začínal vývoj lidského druhu a deštné pralesy jsou dodnes domovem mnoha původních obyvatel. V současnosti řadu přirozených lesních porostů ohrožuje nadměrný výrub stromů kvůli získání dřeva nebo ploch pro zemědělství, obytnou výstavbu a nové silnice. Původní lesy přežívají pouze v obtížně dostupných oblastech či v areálech chráněných zákonem.

Mokřady:

Mokřady nacházíme po celé zeměkouli na místech, kde nějaká překážka brání odtoku vody, nebo v nížinných nivách, v deltách a ústích velkých řek. Mokřad je jakákoliv plocha zatopená mělkou vodou trvale nebo dočasně a pokrytá vodním rostlinstvem, ať již zakořeněnými nebo volně se vznášejícími. Hloubka vody obvykle nepřesahuje 1m. některé mořady nejsou zality vodou celoročně. Děje se tak např. v území zaplavených říčními povodněmi nebo při jarním tání sněhu, kdy se voda v tundře nemůže vsáknout kvůli vrstvě trvale zamrzlé půdy. Mokřady jsou velmi důležité  ekosystémy, které přejí existenci široké škály speciálně přizpůsobených rostlin a živočichů, hlavně pozoruhodně velkým hejnům vodního ptactva. Mokřady mohou plnit úlohu rezervoáru vody pro lidstvo. V některých oblastech slouží také k rybolovu a rekreačním aktivitám obyvatel. Mnohé z nich jsou v rostoucí míře ohroženy ne vždy pomyslenými zásahy; lidé odvodňují velké plochy bažin kvůli získání půdy pro zemědělství nebo výstavbu. Hrozbu představuje i znečišťování prostředí.